Znepokojená Francie: Počet násilných trestných činů stále roste

U francouzských soudů zaznívá, že útočník je obětí společnosti. Násilí není projevem osobní volby, ale důsledkem tlaku společnosti. Sklon k násilí je znakem selhání morálky, dle níž je správná rovnost, proto se kriminalita ve Francii v nejbližší době nesníží.

Laurent Obertone (pseudonym), La France Orange Mécanique. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Laurent Obertone (pseudonym), La France Orange Mécanique. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Laurent Obertone (pseudonym), La France Orange Mécanique.

Kniha La France Orange Mécanique (Francie jako mechanický pomeranč) od autora píšícího pod pseudonymem Laurent Obertone měla ve Francii velký ohlas – byla několikrát vydaná a doplňovaná a prodalo se jí více než 300 tisíc výtisků. Ze stejnojmenného titulu jako slavný film Stanleyho Kubricka vyplývá, že Obertone se věnuje nárůstu fyzického násilí ve Francii, neschopnosti francouzských politiků zasáhnout a mlčení médií v důsledku politické korektnosti.

Navíc pokrokářské smýšlení většiny francouzského ministerstva spravedlnosti obrací vztah agresora a oběti. U soudů často zaznívá, že útočník je obětí společnosti, protože mu neumožnila rozvoj. Násilí není projevem osobní volby a odpovědnosti, ale důsledkem tlaku společnosti a vývoje, proto násilí ve Francii poroste. Obertone uvádí oficiální statistiky a příběhy obětí násilí.

Zapomínání na oběť

Obertone se nejprve zabývá znásilněním, především žen, a vyčítá feministkám, že ho ignorují a nechtějí pomáhat obětem sexuálních zločinů, protože by musely odhalit identitu násilníků. Prohlašují, že je důsledkem patriarchální společnosti, přičemž zapomínají, že západní společnost má původ v křesťanství, které učí lásce k bližnímu, rytířskému chování a galantnosti. A právě ztráta těchto hodnot vede k nárůstu násilí.

Francouzská justice často na skutečnou oběť zapomíná, a stává se jí násilník. Místo, aby soud soudil, snaží se pochopit a omlouvat.

V roce 2010 bylo ve Francii podáno více než 17 tisíc trestních oznámení kvůli znásilnění, podle odborníků však jde pouze o deset procent z celkového počtu. Státní organizace proti násilí (ONDRP) uvádí, že více než 75 tisíc dospělých Francouzů se každý rok považuje za oběť sexuálního násilí – přes 200 znásilnění denně –, přičemž pokusů bývá až 198 tisíc, tedy 550 denně. Ještě více znepokojuje, že v uplynulých 20 letech se počet znásilnění pětkrát zvýšil.

Obertone ironizuje francouzské feministky, protože považují za hlavní problém a příčinu útlaku svobodných žen kolonku „slečna“ ve formulářích. Přitom 21 procent vězňů tvoří pachatelé sexuálních zločinů a pouze dvě procenta z nich jsou odsouzena. Podle Obertona proto, že justice často na skutečnou oběť zapomíná, a stává se jí násilník obhajovaný tím, co v životě zažil – neměl otce, matka byla alkoholička a musel snášet násilí od svých sourozenců. Místo, aby soud soudil, snaží se pochopit a omlouvat.

Ekonomický dopad

Oficiální údaje často klamou. Podle Francouzského statistického úřadu se totiž do policejních statistik dostane pouze část trestných činů. V roce 2005 uskutečnil průzkum, z nějž vyplynulo, že za dvanáct měsíců nastalo devět milionů poškození majetku a čtyři miliony lidí se staly obětí aspoň jedné agrese, celkem 13 milionů trestných činů, přičemž oficiální policejní statistiky uváděly 3,7 milionu. Jen jedna ze dvou krádeží byla nahlášena policii. Kriminalita je mnohem vyšší, než se oficiálně uvádí.

Nárůst trestných činů nevyvolává ve společnosti pouze strach, ale má i ekonomický dopad. Kdyby Francie výrazně snížila kriminalitu, měla by nejen vyrovnaný státní rozpočet, ale mohla by i splácet státní dluh.

V roce 1830 bylo zaznamenáno 40 tisíc trestných činů, v roce 1900 160 tisíc a od roku 2000 jich policie evidovala více než čtyři miliony ročně. Navzdory bagatelizaci politiky a médii je pro Francouze bezpečnost důležitá, a to nejen v případě terorismu, ale i každodenního násilí. Z policejních statistik vyplývá, že průměrně se každý den například stane 4213 krádeží a 4854 aut je vykradeno nebo zničeno. Nárůst trestných činů nevyvolává ve společnosti pouze strach, ale má i ekonomický dopad.

Podle článku ekonoma Jacquese Bichota v deníku Figaro 4. května 2010 přijde kriminalita na 115 miliard eur ročně bez dopravních nehod. Z nich tvoří daňové podvody 22 miliard, kyberkriminalita 14 miliard, obchod s drogami 5,3 miliardy a podvody se sociálními dávkami 800 milionů eur. Zapalování aut na předměstích stojí francouzské daňové poplatníky 1,5 miliardy eur. Celková částka za kriminální činy tvoří 5,6 procenta francouzského HDP, víc, než je deficit veřejných financí – v roce 2018 76,1 miliardy eur.

Kdyby Francie výrazně snížila kriminalitu, měla by nejen vyrovnaný státní rozpočet, ale mohla by i splácet státní dluh. Obertone ukazuje i úspěchy francouzských politiků, kteří v uplynulých 20 letech boj o bezpečnost prohrávali. Počet přestupků klesá pouze v dopravě, úmrtí na silnicích ubývá v důsledku stále bezpečnějších aut i pokroku v lékařství, jenž umožňuje zachránit více lidských životů než před 30 lety.

Obrana a prosazování ve společnosti

Značně však zneklidňuje nárůst fyzického násilí, kterému se ve Francii říká „zadarmo“, tedy bezdůvodné napadení, třeba kvůli odmítnutí dát cigaretu nebo špatnému pohledu. Obertone se ptá, jak je možné hájit ty, kteří u soudu přiznají, že se někoho snažili přejet autem, protože se na ně špatně a provokativně podíval. Obhajoba používá stále stejné argumenty, například mládí a nerozvážnost obžalovaného, mentalitu předměstí, těžké dětství nebo nedostatečnou výchovu.

Společnost má sklon bagatelizovat násilí tím, že ničemu neslouží a nic nevyřeší, což však není pravda, přinejmenším z biologického hlediska. Lidé ho používají, protože geny je vedou k obraně a prosazování ve společnosti. Především tyto schopnosti umožňují přežít.

Francouzský stát dává vysoké finanční prostředky například na prázdniny dětí z předměstí, což však kriminalitu nesnižuje. V roce 2010 vláda zaplatila mladým lidem ze sociálně slabých rodin jeden den v Disneylandu, což přišlo daňové poplatníky na 10,5 milionu eur. Byli sice z výletu nadšení, ale akce trvala pouze jeden den.

Tento přístup je výsledkem politicky korektního tvrzení, že násilníci nejsou za své chování zodpovědní, protože je k němu přinutila společnost. Toto zdůvodnění však brání sociologům pochopit a popsat fenomén fyzického násilí. Jsou odsouzeni k vnitřnímu napětí mezi tím, co vidí, tedy data, s nimiž pracují, a tím, čemu mají věřit.

Společnost má sklon bagatelizovat násilí tím, že ničemu neslouží a nic nevyřeší, což však není pravda, přinejmenším z biologického hlediska. Lidé ho používají, protože geny je vedou k obraně a prosazování ve společnosti. Především tyto schopnosti umožňují přežít – evoluce upřednostnila agresivní lidi a schopné milovat.

Chybějící představa převýchovy

Díky technickému pokroku, který přímé násilí odstranil ze života, se zlo stalo nezávislým na skutečnosti. Mnoho současných intelektuálů zastává názor, že soutěž nebo boj o úspěch jsou špatné. Boj o přežití je však v nás biologicky zakódován, a proto nemůže být špatný, jak se snaží tito intelektuálové přesvědčit. Současná morálka je převrácená – správná je rovnost a zlem je být proti tomu.

Mnoho nízkých trestů je prominuto, protože ve věznicích není místo, což vytváří dojem beztrestnosti především za malé krádeže. Navíc vězeňskému systému chybí představa převýchovy vězňů. V podstatě jediným trestem je, že žijí mezi kriminálníky.

Proces s norským masovým vrahem Andersem Behringem Breivikem pak ukázal, že odmítá osobní odpovědnost. V Norsku se diskutovalo, zda je za svůj čin odpovědný, či nikoliv, což je absurdní, protože si ho promyslel a nebyl psychicky nemocný. Je však nesvéprávný, protože jeho morálka a vidění světa nejsou slučitelné s těmi současnými. Žalobce žádal, aby byl zavřen do ústavu pro choromyslné, soud ho ale uznal duševně zdravým a odsoudil k trestu 21 let, který může být prodlužován.

Francouzský trestní zákoník byl naposledy novelizován v roce 1992, přičemž přitvrdil a zvýšil délku trestu. Tresty jsou sice vysoké, ale jejich aplikace nikoli. Například za znásilnění je minimální trest 15 let, soudní statistiky však hovoří o průměru osm let, což v praxi znamená, že většina odsouzených se z vězení dostane po čtyřech letech, kdy mohou požádat o podmínečné propuštění, čemuž je v podstatě vždy vyhověno, protože francouzské věznice jsou přeplněné. A tresty bývají často nižší.

Obertone uvádí řadu příkladů, kdy za sexuální napadení nezletilých padl trest maximálně rok nepodmíněně. Mnoho nízkých trestů je prominuto, protože ve věznicích není místo, což vytváří dojem beztrestnosti především za malé krádeže. Navíc vězeňskému systému chybí představa převýchovy vězňů. V podstatě jediným trestem je, že žijí mezi kriminálníky. Nepromyšlenost vězeňství Obertone ukazuje na vězeňském řádu, který vězňům zakazuje pohlavní styk, ale zároveň vedení věznice dává prezervativy zadarmo.

Ztráta postavení

Francouzský občan si nemůže stěžovat na růst kriminality v poslední době kvůli příchodu legálních i ilegálních migrantů. Jde totiž o útok na dominantní morálku. A každý, kdo vystoupí proti ní, za to zaplatí sociálním vyloučením, a tedy ztrátou postavení, peněz a moci něco ve společnosti změnit. To je hlavní důvod, proč nelze současnou situaci ve Francii změnit. Jejím největším viníkem je většinová společnost, jež od osmdesátých let 20. století volila politiky, kteří chtěli tento systém zachovat.

Každý, kdo vystoupí proti dominantní morálce, za to zaplatí sociálním vyloučením, a tedy ztrátou postavení, peněz a moci něco ve společnosti změnit. To je hlavní důvod, proč nelze současnou situaci ve Francii změnit.

Obertone také často uvádí zprávy z černé kroniky – přehled jednoho dne ze všech novin zabere více než 20 stran. A doporučuje lokální noviny, které se zaměřují na popis událostí a nesnaží se je interpretovat jako celostátní média. Ta navíc informují o velkých kauzách a opomíjejí malé zločiny, přestože bývají brutální.

Násilí ve francouzské společnosti potvrzují i demonstrace Hnutí žlutých vest. Ve Francii jsou tisíce lidí, kteří ho neváhají použít, chtějí-li prosadit své zájmy nebo při střetu s policií. Sklon k násilí je vždy znakem selhání morálky, a proto se kriminalita ve Francii v nejbližší době výrazně nesníží.

La France Orange Mécanique

Francie jako mechanický pomeranč

AUTOR: Laurent Obertone (pseudonym)

VYDAL: Ring 2013

ROZSAH: 360 stran