Životní prostředí dotuje mokřady. Finance neplodnou půdu daní

Resort životního prostředí dává miliardy na dotace, aby se mokřad do krajiny vracel. Pokud je však bažina v katastru vedená jako neplodná plocha, berní úřad ji za krajinotvorný prvek nepovažuje a nasazuje na ni natvrdo základní sazbu dvou tisíc korun na hektar. V této paradoxní situaci se slatiniště zachytilo o terminologické trní.

Pan Miloš Honců vlastní v obci Zásada několik pozemků. Jsou vedeny jako mokřad,... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Pan Miloš Honců vlastní v obci Zásada několik pozemků. Jsou vedeny jako mokřad,... | foto:  Petr Topič, MAFRA
Pan Miloš Honců vlastní v obci Zásada několik pozemků. Jsou vedeny jako mokřad,...

Na kraji městysu Zásada pod Černostudničním hřbetem se rozkládá pole, při pohledu od silnice končí starými hospodářskými budovami, zleva i zprava ho svírají plochy, na nichž se celý rok drží voda. Z mokrého podloží vyrůstají vodomilné olše, mezi nimi probleskuje svítivě zelená rosnatka. V některých místech je bažina, člověk musí dávat pozor, kam šlape, aby se nezařadil mezi lidi, koně či traktory, kteří tu už zapadli. Zjevně je to mokřad, ale berní úřad to tak jednoduše nevidí. Optikou finanční správy je to ostatní neplodná půda, která se přísně daní. Slatiniště se zachytilo o terminologické trní.

Na jedné straně ministerstvo životního prostředí dává miliardy na dotace, aby se mokřad do krajiny vracel. Je to vynikající stavební kámen v boji proti suchu: vyrovnává teplotu v okolí, zvládne zadržet vodu a funguje jako obrana před jejím nedostatkem i nadbytkem při záplavách, chrání před půdní erozí, coby přirozený filtr vodu čistí.

Podle odborníků umí močál hospodařit s větším objemem než kdejaká betonová nádrž – deset metrů krychlových mokřadu zvládne uchovat a postupně pouštět až devět tisíc litrů vody. O to znepokojivější je zjištění, že když je bažina v katastru vedená jako neplodná plocha, berní úřad ji za krajinotvorný prvek nepovažuje a nasazuje na ni natvrdo základní sazbu dvou tisíc korun na hektar.

Ekonomika versus ekologie

Na paradox upozornil 66letý zemědělec Miloš Honců, jemuž bažinaté pozemky poblíž Harrachova patří. „Směrnice od Generálního finančního ředitelství mluví o osvobození od daně z nemovitosti u pozemků, které nelze žádným způsobem využívat. A tam stojí, že i budoucí možné využití je důvod k tomu, aby se danilo. Takže mokřad je v současné době propagovaný, že je důležitý pro ochranu životního prostředí, a stát vás zároveň za to trestá,“ popisuje, když obhlíží svých 36 hektarů.

Majitel půdy je dikcí finanční správy nucen, aby močál zlikvidoval. Je-li i budoucí možné využití důvodem, aby se pozemek naplno danil již ve stadiu neplodnosti, ekonomicky nejlépe vyjde, aby vlastník mokřad vysušil a začal na něm něco pěstovat. Kvůli výnosu, ze kterého se pozemková daň může zaplatit. Co vychází ekonomicky, nedává smysl ekologicky.

Majitel půdy je dikcí finanční správy nucen, aby močál zlikvidoval. Je-li i budoucí možné využití důvodem, aby se pozemek naplno danil již ve stadiu neplodnosti, ekonomicky nejlépe vyjde, aby vlastník mokřad vysušil a začal na něm něco pěstovat. Kvůli výnosu, ze kterého se pozemková daň může zaplatit. Co vychází ekonomicky, nedává smysl ekologicky, zejména když stát ze své druhé kapsy vydává miliardové částky, aby tůně s mokřady získaly na české mapě větší zastoupení.

„Na přírodě blízké projekty zaměřené na zadržování vody v krajině a zlepšování bilance podzemních vod máme v našich programech do roku 2020 ještě čtyři miliardy korun z evropských fondů. Přes sedm miliard jsme již investovali do vybudování tůní, mokřadů, nové zeleně, rozlivů řek, úpravy toků a dalších více než šest tisíc projektů,“ shrnul nedávno ministr životního prostředí Richard Brabec (ANO), že vedle návratu udržitelné zemědělské praxe na místo nedozírných lánů vyčerpávající žluté řepky mají menší krajinné prvky zásadní význam, aby česká půda přestala mít takovou žízeň.

Odlišné ceny

V zákoně je nyní slepé místo: krajinné prvky, jako je močál, se dají odečíst od zdaňované plochy, pokud se nacházejí na zemědělské půdě, třeba v lese nebo na louce. Když je ale úplně stejný močál na takzvané ostatní neplodné ploše, už to nejde.

Orná půda má sazbu 0,75 procenta, trvalý travní porost a hospodářský les 0,25 procenta z ceny a výměry pozemku. Ovšem ostatní plocha – takzvané géčko, má napevno stanovených 20 haléřů na metr čtvereční.

„Dohromady mám dva až tři hektary mokřadů. Já vím, že je to mrňavá plocha, ale jde mi o princip. Proti mokřadům na Moravě, u Dyje, jsem žabař, ale jde o to, že lidi v dobré vůli mohou něco udělat, a pak jsou za to trestaní. Letos ještě zaplatím normálně daň, za loňský rok. Začal jsem na svých močálech intenzivně trhat stromy včetně pařezů, je tam val, který chci rozhrnout tak, aby se to dalo víc využívat jako louka. Mokřad vlastně likviduji. Stát to tak chce,“ krčí bezradně rameny vystudovaný mechanizátor, který v sedlačení dělá celý život.

S úřady kvůli svým bažinám bojuje několik let, kam přišel, tam mu říkali, že nevědí, co s tím. Orná půda má sazbu 0,75 procenta, trvalý travní porost a hospodářský les 0,25 procenta z ceny a výměry pozemku. Ovšem ostatní plocha – takzvané géčko, má napevno stanovených 20 haléřů na metr čtvereční. Kvůli tomu, že jsou mokřady Miloše Honců vedené v katastrální položce ostatní neplodná plocha, nikdo nechtěl dovolit, aby se o jejich výměru snížil zdaňovací základ. Už proto, že výnos z pozemků je příjmem obce.

Meziresortní jednání

Miloš Honců není se svým problémem ojedinělý, jak ukazují jeho zkušenosti z obcházení úřadů i reakce Generálního finančního ředitelství. Ceněný mokřad v Zásadě už částečně mizí, ale ty další mohou být trablů ušetřeny.

V současné době probíhají meziresortní jednání ve věci novelizace předmětného osvobození, aby došlo k osvobození vybraných krajinotvorných prvků nacházejících se na ostatní ploše. V rámci těchto jednání je řešena i problematika osvobození pozemků ostatních ploch, které nelze žádným způsobem využívat, a i v této oblasti se předpokládá novelizace části tohoto ustanovení.

„V současné době probíhají meziresortní jednání ve věci novelizace předmětného osvobození, aby došlo k osvobození vybraných krajinotvorných prvků nacházejících se na ostatní ploše. V rámci těchto jednání je řešena i problematika osvobození pozemků ostatních ploch, které nelze žádným způsobem využívat, a i v této oblasti se předpokládá novelizace části tohoto ustanovení,“ sdělil LN Lukáš Heřtus z odboru komunikace berní správy.

Z toho vyplývá, že paradoxní navádění k vysušení močálů brzy skončí, ostatně jinak by stát trval na demonstraci úkazu, že pravá ruka neprobrala s levou, co budou dělat. Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka (VÚV) teď pracuje na rozsáhlém projektu obnovy mokřadů. Především kvůli zemědělství se jejich podíl na celkové obdělávané ploše zredukoval z desetiny na pouhé procento.

„Člověk chce přírodu využívat a v mokřadu se mu to dělá špatně. Mokřady se vinou kolem řek, kde je vysoká hladina podzemní vody – tam zmizely, když se řeky narovnaly, lužní lesy se smrskly na malou část. V běžné krajině zase došlo k melioracím, odvodnění do páteřních toků, snížení hladiny podzemní vody v místě, kde to lidi používají. To nemusí být jenom pole, ale i vesnice, protože nechcete mít vodu ve sklepě,“ popsal LN Pavel Eckhardt z oddělení hydrogeologie VÚV.

Nízká retenční schopnost

Odvodňování kvůli zajištění potravy či suchého obydlí začalo v 18. století, masivní likvidace mokřin o století později. Poslední ranou, jež krajinu připravila o zbytky schopnosti zadržovat vodu, byla komunistická kolektivizace. To bylo poslední velké odvodnění, o to intenzivnější, že soudruzi měli na rozdíl od předků k dispozici stroje, jimiž to šlo snadněji. Dle Eckhardta nyní začal trend vracení mokrých stanovišť, neboť si to člověk může dovolit – moderní farmaření vyplodí víc jídla na menší ploše, co se neurodí, lze dovézt. Proto lze přírodě vracet kus pozemků, jež jí zemědělství odebralo.

Pokud nebudou mokřady ve větším měřítku navráceny do krajiny, bude mít stále velice nízkou retenční schopnost. Půda bude nadále ve velkém rozsahu degradována erozními procesy a nebude schopna vyrovnávat se s nepříznivými dopady sucha. Nebude mít schopnost redukovat nepříznivé dopady intenzivních srážek, které vedou k rychlému nástupu povodní. Běžná krajina bude mít stále nízkou ekologickou stabilitu.

Podkladový materiál vodohospodářského ústavu k projektu, v rámci nějž se vytipovávají vhodné lokality pro návrat močálů, uvádí: „Pokud nebudou mokřady ve větším měřítku navráceny do krajiny, bude mít stále velice nízkou retenční schopnost. Půda bude nadále ve velkém rozsahu degradována erozními procesy a nebude schopna vyrovnávat se s nepříznivými dopady sucha. Nebude mít schopnost redukovat nepříznivé dopady intenzivních srážek, které vedou k rychlému nástupu povodní. Běžná krajina bude mít stále nízkou ekologickou stabilitu.“

Právě mizerná schopnost zadržet vodu je nejbolavější jev probíhající klimatické změny a pětiletky sucha, v níž Česko uvázlo. Unavená, vyčerpaná půda nedokáže vsáknout tekutinu, což při srážkách vede k záplavám. Vodní příval pak s sebou vezme úrodnou horní vrstvu a smete ji na silnice nebo do koryt řek. Celý problém se tím prohlubuje a protahuje.

„Co začala dotační politika, všude je řepka, nestřídají se plodiny a půda se rozpadla. Je to základní zemědělská poučka, že plodiny se musejí střídat, doplnit o živočišnou výrobu, protože monokultura půdu znehodnotí. Mokřad sám nic nezachrání, to je jenom doplněk, to pole musejí umět vsáknout vodu, když tři dny normálně prší,“ dodává Miloš Honců. On sám má v plánu obnovit chov krav, svoje mokřady změnou územního rozhodnutí převedl na louku, částečně na les. Právě na louce hodlá pěstovat traviny nebo pícniny a na nich dobytek pást.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.