Život jako hra aneb Sázka na pravdu

Žijeme ve světě, v němž se lidé tváří, že vědí, přičemž neexistuje autorita, která by mohla posoudit, co je a není pravda. Neměli bychom být ochotní za svůj názor zemřít ani někoho zabít, neboť nemusí být pravdivý.

Internetová ruleta – ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Internetová ruleta – ilustrační foto. | foto: Reprofoto
Internetová ruleta – ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Údajně žijeme v době postpravdy, kdy lidé věří dezinformacím a hoaxům. Z dějin však vyplývá, že pravdivá doba nikdy nebyla. Pouze měli na pravdu monopol skupiny, kterým se však nyní přestává věřit. Za cestu k pravdě a kritickému myšlení se považuje vzdělání, ale může opravdu pomoci?

Německý spisovatel Johann Wolfgang von Goethe (1749–1832) ve své dramatické básni Faust píše, že ani škola nemusí poskytnout odpovědi: „Ach, s právy a filozofií medicínu jsem studoval a také teologií já pohříchu se prokousal – a teď tu blázen stojím, žel, a ani za mák jsem nezmoudřel.“Jaký tedy zaujmout postoj ke světu a všudypřítomné nejistotě? Řešením se jeví stát se hazardním hráčem a život jako hra.

Opětovné objevení dětství

Žijeme ve světě, v němž se lidé tváří, že vědí, přičemž neexistuje autorita, která by mohla posoudit, co je a není pravda. Vše jsou pouze spekulace. Tvrzení „slunce svítí“ se zdá pravdivé, ale při bližším zkoumání zjistíme, že to nevíme. Co když žijeme ve virtuální realitě, jak tvrdí některé současné teorie, a slunce neexistuje, ani nesvítí, jen je promítán obraz slunce, které svítí?

Víme, jak vzniká jedinec, ale co o tom skutečně víme? Co víme o životě a smrti? Věda dokáže pouze popsat jevy, popřípadě je vyzkoušet a napodobit, ale na důležité otázky odpovědi nedává. Možná lepším průvodcem po nejistém světě je filozofie, která učí odkrývat podstatu bytí. Možná však nikdy nepostoupí tak daleko, aby formulovala opravdový problém.

Stejně jako malé děti si stále jen hrají a svět je pro ně velké hřiště i pro nás by měl být život hrou. Možná, že klíčem k němu je opětovné objevení dětství a schopnosti hrát si.

Filozofické debaty jsou možná pravdě stejně vzdálené jako hospodské tlachání. Starořecký filozof filozofů Sókratés si správně uvědomil, že ví, že nic neví. Pouze pokud někdo dosáhne tohoto uvědomění, může učit žáky. Ti by měli být na první hodině na vysoké škole upozorněni, že možná nic z toho, co se naučí, není pravda, jak prohlásil filozof Tomáš Gavlas, Jak ale žít s tímto nevěděním? Lze propadnout agnosticismu, potácet se světem, nechat se zmítat z jednoho chaosu do druhého nebo začít hrát.

Stejně jako malé děti si stále jen hrají a svět je pro ně velké hřiště i pro nás by měl být život hrou. Možná, že klíčem k němu je opětovné objevení dětství a schopnosti hrát si. Možná to říká Ježíš: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“ Pokud člověk aplikuje náboženství do svého života, pak se podle izraelského historika Harariho chová jako hráč.

Role hazardního hráče

Teorie her je vědecká metoda, kterou lze použít na různé oblasti – od chování organismů přes výběr partnera až po jednání uživatelů sociálních sítích. Zdá se, že žijeme ve světě her. Hrajeme si, když řídíme auto, sportujeme či experimentujeme v kuchyni. Společně s jídlem je to možná základní lidská potřeba. Hru jménem život však není třeba brát příliš vážně – stejně skončí smrtí. Na druhou stranu je třeba ji brát velmi vážně, protože máme pouze jeden život, který skončí smrtí. A možná můžeme něco vyhrát.

Rozhodujeme se za nejistých podmínek, čímž připomínáme hazardního hráče, který chce z kasina odcházet jako vítěz, a nikoli se zastřelit, protože prohrál vše. Tuto roli hrajeme všichni.

K životu musíme zaujmout postoj, a to i takový, že žádný nezaujmeme. Rozhodujeme se za nejistých podmínek, čímž připomínáme hazardního hráče, který chce z kasina odcházet jako vítěz, a nikoli se zastřelit, protože prohrál vše. Tuto roli hrajeme všichni. Někteří však neznají pravidla her v kasinu, popřípadě nepochopili, že jsou v kasinu, a své žetony si nechali ukrást a ostatní s nimi hrají místo nich.

Pokud si uvědomíme, že žijeme v kasinu, můžeme si rychle osvojit mentalitu hráče. Nevíme, jestli prohrajeme nebo vyhrajeme, ani, co můžeme vyhrát a prohrát. Musíme pořád hrát a mít herní strategie. Každé naše rozhodnutí, zaujmutí postoje, připomíná umístění žetonů.

Přizpůsobit se změnám

Brát život jako hru se jeví jako nejlepší možnost. Budu věřit v Boha? A co cesta k němu? Vsadím na Ježíše, Buddhu či Mohameda, nebo spíše na komunismus a vědecký ateismus? Sázky můžeme měnit i v průběhu hry, a proto je musíme pozorně sledovat, zda se nenabízí lepší možnost, popřípadě vsadit proti původní volbě, abychom ztrátu z jedné hry kompenzovali výhrou v druhé.

Neustále se vyvíjíme a každý by měl být schopný změnit svůj názor, pokud byl špatný. Přizpůsobit se změnám a novým informacím je klíčové pro přežití nejen v přírodě, ale i v kasinu života.

Dobrý hráč hledá v kasinu manuály k hrám, stejně jako student pátrá po vědění v knihách. Nevyčte z nich vše, pouze získá lepší vhled, jak kasino funguje. Mezi sázkami je studuje v naději, že mu poskytnou výhodu oproti ostatním hráčům. Pokud má štěstí a potřebný zápal do hry, začne se zlepšovat a vyhrávat. Jak zpívá Kenny Rogers, tajemství přežití spočívá ve vědění, jaké karty si nechat a jaké zahodit.

Neměli bychom být ochotní za svůj názor zemřít ani někoho zabít, protože nemusí být pravdivý. Pouze jsme si na něj vsadili, přičemž sázku lze změnit a vsadit na jiný. Není dobré zaujmout postoj jako například Adolf Hitler, podle něhož by člověk měl mít ve 30 letech utvořen světonázor, který již zásadně nezmění.

Neustále se vyvíjíme a každý by měl být schopný změnit svůj názor, pokud byl špatný.Hitlera porazil Winston Churchill, který byl na rozdíl od něho přesvědčen, že „jen idiot nemění názor“. Přizpůsobit se změnám a novým informacím je klíčové pro přežití nejen v přírodě, ale i v kasinu života.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.