Zemědělství ohrožuje přírodu

Blízký vztah k přírodě, který si uchovává zemědělství nebo zahradnictví, je naopak primárním odtržením od ní, otiskem paleolitické revoluce.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Ovčáci zahubili pivoňky. A byli to ovčáci! Co je to za pohádku, prosím vás? Do pohádky by se hodilo, kdyby je zdupali nezodpovědní výletníci. Do pohádky by se hodilo, kdyby pivoňky padly za oběť výstavbě nákupního centra. Pak by bylo všechno, jak má být.

Jsou-li úhlavními nepřáteli pivoněk poctiví ovčáci a my se máme obávat o osud pivoněk nikoli kvůli Civilizaci s velkým C, nýbrž kvůli ovčákům, něco tu nehraje. Vymyká se to rozumu a nelze z toho vyvozovat ponaučení. Nic naplat, tak to prostě je. Pivoňky jsou ohrožené kvůli ovčákům.

V Rumunsku nedávno shořela rezervace pivoněk. Škody jsou velké. Dle odhadů vzalo za své zhruba deset procent celkové populace této vzácné a přísně chráněné rostliny. 

Požáry

Sedmihradská rezervace se ocitla v plamenech kvůli ovčákům, kteří poblíž lesa pálili strniště. Oheň se rozšířil až do rezervace. Nehraj si s ohněm! Skoncujme konečně s čarodějnicemi! Napsal jsem před několika týdny v souvislosti s takřka stejným tématem.

Zemědělec ze starověké Mezopotámie by se skvěle zorientoval i v dnešní střední Evropě

V Sedmihradsku shořela rezervace pivoněk a na Slovensku hrad Krásná Hôrka jenom proto, že někteří jsou dodnes přesvědčeni, že stařina a suché listí se musejí pálit. Navzdory všem zákazům rozdělávat oheň měli i v květnovém „suchém období“ hasiči plné ruce práce a pouze šťastnou náhodou se nestalo ještě víc katastrof. V afrických savanách a amazonských pralesích se uplatňuje stejná praxe.

Tyto požáry opět jen rozdmýchávají mé zlostné pochyby vůči zemědělství jako základnímu principu. Stojí za zamyšlení, že to, co se všeobecně považuje za alternativu civilizace – zemědělství –, představuje pro přírodu nebezpečí.

Nikam jsme se nepohnuli

Skutečnou náplní hesla „Zpátky k přírodě!“ je: hospodařme chytře. Staňme se hospodáři, a ne občany. Vyjděme do přírody. Vydejme se na výlet, vyžeňme na pastvu, chopme se motyky a kosy. A buďme obyčejnými, sami sobě neodcizenými lidmi, v lidských měřítcích. Rousseau své stoupence nelákal do nerušené divočiny, ale do Krišnova údolí.

Biohospodářství však ani zdaleka není příroda. S divočinou nemá nic společného. V USA farmáři v rámci programu „mizející farmy“ zanechávají hospodaření a své statky – nebo aspoň jejich části – navracejí zpátky přírodě. To je příroda. Skutečná příroda začíná tam, kde se neodehrává ani biohospodaření. Ano, ano, příroda začíná tam, kde končí zahrádka.

Zemědělství se zaseklo na úrovni mladší doby kamenné, rybolov ovšem přímo v pravěku

Blízký vztah k přírodě, který si uchovává zemědělství nebo zahradnictví, je ve skutečnosti přesně naopak primárním odtržením od přírody, otiskem paleolitické revoluce. Žádná rajská zahrada, ale první místo, kam nás osud vrhl po vyhnání z ráje. A my jsme se nikam nepohnuli.

Jen si představte, že jsme stále obklopeni zvířaty, která si ochočili naši předkové v době paleolitické revoluce. Celá tisíciletí chováme ty samé druhy. Povedená společnost se nemění. Přímo učebnicový dvůr pro drůbež. Pes a kočka. Prase, kráva, kůň, slepice, kachny, husy. Co se změnilo?

Co se týče pěstování rostlin, situace je obdobná. Čistá pšenice, čisté žito? Takový zemědělec ze starověké Mezopotámie by se skvěle zorientoval i v dnešní střední Evropě. Dokonale by chápal pohled, který se mu naskýtá. Pocházím z Ameriky a ve štítu mám kukuřici. Plodina, jež přišla do Evropy před pěti sty lety a kterou vyšlechtili jihoameričtí domorodci o tisíc let dřív, se už považuje za novinku.

Rizika rybolovu

Zemědělství se zaseklo na úrovni mladší doby kamenné, rybolov ovšem přímo v pravěku. Nenechte se mýlit plovoucími rybářskými kombináty připomínajícími spíš letadlové lodě. Z ekologického hlediska se tyto lodě nijak neliší od pračlověka s kyjem. Nesejí, nekosí, nepěstují, ale jen po způsobu pračlověka sklízejí, co jim nabízí kouzelný „stoleček prostři se“.

Rybolov čerpá z panenských ekosystémů stejně jako těžba mahagonu. Bez jakékoli investice využívá pralesy moře, přičemž toto neustálé vytěžování nakonec vede k naprostému vyčerpání tohoto pralesa, vodní prasíly země. Kdo by tomu nevěřil, ať se začte do článku v časopisu Newsweek ze 14. května 2012, který na základě bádání Calluma Robertse odhaduje budoucnost moří na 40 let. Bude-li totiž rybolov pokračovat stejným tempem, vrátí se moře do dob temna jako před existencí mnohobuněčných organismů.

Bude-li rybolov pokračovat stejným tempem, vrátí se moře do dob temna jako před existencí mnohobuněčných organismů

Namísto velryb a ryb budou ve vodách i na hladině vládnout jen řasy a plankton. To by byl nejspíš největší krok zpátky od dob vzniku života. Naději představují mořské farmy. V některých oblastech už rybolov postoupil do stadia rybího hospodářství neboli do mladší doby kamenné. Rybí farmy však jsou, přestože mohou určité druhy v zásadě zachránit před naprostým vymizením, spojené s riziky a vedlejšími účinky, které jsou příznačné pro velkokapacitní zemědělství. Kolem rybích farem se množí řasy, začíná proces eutrofizace – z krmiva se do moře uvolňují hormony. Co je tedy řešením?

Pochopit, v čem je problém

K tomu, abychom vůbec mohli hovořit o jakémkoli řešení, bychom si měli nejdřív ujasnit a pochopit, v čem je problém. Co je vlastně špatně na zemědělství? To, že se zaseklo v mladší době kamenné, nebo to, že je až příliš moderní? Nebo snad to, že moderně pojímané zemědělství ve skutečnosti vůbec není dostatečně moderní?

A dokud na sebe odpověď nechává čekat v nočním šeru, můžeme se aspoň stravovat, jak je dnes tolik v módě v duchu populární paleolitické diety.