Zemanův Ústavní soud bude levicovější

Byť je Miloš Zeman za řadu svých kroků kritizován, výměna celého Ústavního soudu se mu povedla. Třetí plénum je správně namixované, myslí si největší část právníků v pravidelné anketě LN.

Kristián Léko 30.12.2015
Ústavní soud. Ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ústavní soud. Ilustrační foto. | foto: © IlustraČeská pozice
Ústavní soud. Ilustrační foto. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Hlavním úkolem Ústavního soudu je ochrana české ústavnosti, což klade daleko větší nároky na jeho soudce. „Měl by být složen z největších právních kapacit v zemi, které jsou obecně známy a uznávány a svou úroveň prokázaly prací, nikoli z advokátních koncipientů či poslanců. Čím hůř bude složen, tím nižší bude mít autoritu,“ říká jeden z respondentů ankety, jež redakce jako vždy ponechává v anonymitě.

Právníci jsou se Zemanovým soudem většinou spokojení.

„Nově ustavení soudci jsou ve svých oborech respektované a vyzrálé osobnosti. Je to vhodné propojení vědecké sféry s praktickým právním životem, ústavních odborníků se znalci jiných právních oborů v rozumném věkovém zastoupením,“ chválí jeden z respondentů. „Je otázka, zda hledáme nejlepší lidi nebo se spokojujeme s tím, že nejsou hrozní. Asi je to druhá cesta, hrozný – tedy nekompetentní, hloupý nebo očividný gauner – není nikdo,“ odpovídá další právník.

Levicovější soud

Někteří respondenti kritizovali velkou převahu akademiků a kariérních soudců mezi novými soudci: „Nemůžeme se pak divit, že budeme konfrontováni s akademickým a soudcovským pojetím ústavnosti.“

„Třetí plénum Ústavního soudu se bude profilovat jako těleso chránící sociální práva, životní prostředí, menšiny či rodinná práva a naopak bude omezovat klasické liberální hodnoty.“

Hlavně ubylo „čistokrevných“ advokátů. „To přitom obvykle bývají lidé s liberálním smýšlením. Myslím si, že třetí plénum Ústavního soudu se bude profilovat jako těleso chránící sociální práva, životní prostředí, menšiny či rodinná práva a naopak bude omezovat klasické liberální hodnoty, jako jsou svoboda jednotlivce, právo na ochranu jeho soukromí a právo vlastnit majetek. Celkově povede rozhodovací činnost soudu k posílení státu a jeho složek a k omezení práv a svobod občana,“ obává se jeden respondent.

Někteří respondenti také nepovažují za šťastnou roli předsedy soudu Pavla Rychetského ve výběru nových soudců. Jeho politické názory a souznění s prezidentem Zemanem může způsobit větší „levicovost“ soudu: „Lze očekávat, že rozhodovací praxe bude názorově inklinovat k většímu paternalismu státu ve všech možných podobách než k podpoře individualismu a podobných hodnot.“ Několik právníků také zmínilo nepoměr žena mužů, který se proti dřívějšímu složení soudu ještě zvětšil – v plénu dnes zasedají jen dvě soudkyně. „Nejde ale o zásadní problém, protože pohlaví soudce nemá samo o sobě přímý vliv na rozhodování,“ zní jeden hlas.

Hvězdy z brněnské fakulty

„Třetí plénum je složeno, stejně jako ta předchozí, z více i méně excelentních soudců. Jsou tam výrazné osobnosti i šedé myši,“ říká jeden z respondentů. Z jednotlivých soudců byli často vyzdvihováni Kateřina Šimáčková a Vojtěch Šimíček, kteří oba dříve působili na Nejvyšším správním soudu a brněnské právnické fakultě. „Není vůbec špatně, že jeden z nich reprezentuje konzervativnější lidovecký střed a druhý postmoderní radikální hodnotový liberalismus se silnými sociálními akcenty,“ dodává jeden z právníků.

Naděje jsou vkládány i do Jaromíra Jirsy, dlouholetého justičního funkcionáře, známého ostrými názory na některé otázky: „Je to člověk nebojácný, má cit pro klasická základní práva a nedůvěru k moderním trendům jako multikulturalismus a skupinová práva.“

Zdaleka největší kritiku vzbuzuje třiačtyřicetiletý Radovan Suchánek, jehož kariéra byla kromě pražské právnické fakulty spojena s ČSSD.

Jiní soudci naopak budí rozpaky, za nevýrazné jsou považováni Milada Tomková a Vladimír Sládeček. Některým soudcům je vyčítáno působení za komunismu – Jaroslav Fenyk pracoval jako vojenský prokurátor a profesoři Josef Fiala a Jan Filip své akademické kariéry začali za normalizace.

Zdaleka největší kritiku ovšem vzbuzuje třiačtyřicetiletý Radovan Suchánek, jehož kariéra byla kromě pražské právnické fakulty spojena s ČSSD, za kterou v roce 2010 dokonce kandidoval do parlamentu. Jeden z respondentů se podivuje nad tím, že byl v době jmenování pouhým advokátním koncipientem: „Je naprosto nepochopitelné, jak se mezi ústavními soudci mohl ocitnout člověk bez profesních zkoušek, tedy někdo, kdo by se nemohl stát ani soudcem okresního soudu.“ Ale našly se i smířlivější komentáře: „Dojem, že se stal soudcem za stranické zásluhy, může vyvážit pracovitostí a kvalitou rozhodnutí.“

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.