Zeman není monstrem

Postupující ekonomické, politické a kulturní propojování světa proti sobě staví elity, jež na něm vydělávají, a část středních tříd, jež na něm tratí. Vznikla trhlina, jejíž důsledky lze vidět nejen v Česku, říká v rozhovoru sociolog Ondřej Císař.

Přemysl Houda 17.7.2016
Sociolog Ondřej Císař. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Sociolog Ondřej Císař. | foto: Česká pozice
Sociolog Ondřej Císař.

Podle sociologa Ondřeje Císaře Miloš Zeman „není kouřovou clonou, není tu proto, že mu kampaň zaplatil Lukoil, nebo proto, že Češi zhloupli. Není monstrem, které zahyne, až bude „lepší doba“, až třeba nebude migrační krize. Zeman je dnešní realitou, nebude „lepší doba“.“

ČESKÁ POZICE: Říká zvolení Miloše Zemana něco překvapivého o českých voličích?

CÍSAŘ: Zeman není, a to bych chtěl říci už v úvodu, ztělesněním temných zákoutí české duše. Jeho popularita není vítězstvím českých hlupáků nad kultivovaným rozumem, i když to někdo říká.

ČESKÁ POZICE: Není? Tomáš Halík naznačil, že nebude kandidovat na prezidenta, protože lidé, kteří jsou rozumní a vzdělaní a jejichž hlasy by patrně získal, netvoří většinu – je hodina demagogů a jedním z nich je Miloš Zeman.

CÍSAŘ: Nesouhlasím s Tomášem Halíkem a nejsem s ním v jedné názorové skupině.

ČESKÁ POZICE: Proč?

CÍSAŘ: Protože Tomáš Halík ztělesňuje to, co je na zemanismu – a je podružné, jak to nazvete – racionální. Ztělesňuje „pražskou kavárnu“ v popisném slova smyslu, kulturní elitu, která tím, co říká, přehlíží zbytek. Jak jinak by mohl říct – a tak nějak to v jednom z rozhovorů před časem řekl –, že Česko by na tom bylo lépe, kdyby všichni volili jako my v Praze? To je absurdní!

ČESKÁ POZICE: Proč je to absurdní?

Tomáš Halík ztělesňuje to, co je na zemanismu – a je podružné, jak to nazvete – racionální. Ztělesňuje „pražskou kavárnu“ v popisném slova smyslu, kulturní elitu, která tím, co říká, přehlíží zbytek

CÍSAŘ: Kvůli absolutnímu nepochopení demokratického procesu. Voliči chápou své problémy a zájmy jistým způsobem, Zeman jim je bližší než Schwarzenberg, a proto ho volí. A co udělají pražští intelektuálové? Napíšou, že voliči jsou hlupáci, že tomu nerozumí a měli volit jako „my“ rozumní, „vzdělaní“ lidé v Praze. Co si o tom má myslet člověk z malého města? Jsem z takového malého města. A víte, co bych udělal, kdybych v něm zůstal? Ve druhém kole bych s největší pravděpodobností volil Zemana – zejména po řečech, které bych slyšel z Prahy.

ČESKÁ POZICE: Čím je tedy Miloš Zeman?

CÍSAŘ: Je důsledkem odtrženosti elit od zbytku společnosti – symbolem dvourychlostní společnosti, jež se stává realitou nejen u nás, ale i v jiných zemích. Brexit není ničím jiným. Jak ukazují různé výzkumy, souvisí to nejspíše s postupujícím ekonomickým, politickým a kulturním propojováním světa. To proti sobě staví elity, jež na něm vydělávají, a část středních tříd, které na něm tratí, protože zůstávají uzavřeny v hranicích svých států. V současné politice se mainstreamové strany často obracejí jen k těm prvním a těm druhým nabízejí čím dál méně. Ti proto podporují spasitele typu Zemana nebo radikálně pravicové strany. Ti totiž slibují, že s různým propojováním či jinak řečeno globalizací skoncují.

ČESKÁ POZICE: Zeman tedy nepomine, není temný mrak, který zmizí.

CÍSAŘ: Přesně! Není kouřovou clonou, není tu proto, že mu kampaň zaplatil Lukoil, nebo proto, že Češi zhloupli. Není monstrem, které zahyne, až bude „lepší doba“, až třeba nebude migrační krize. Zeman je dnešní realitou, nebude „lepší doba“. Jeho voliči mají dost „keců“, které k nim přicházejí odněkud, kam ze své pozice nedohlédnou, a popisují svět jinak, než jak jej vidí a zažívají oni sami.

ČESKÁ POZICE: Zeman je tedy vzpourou proti establishmentu, Trump po česku.

CÍSAŘ: Ano, do určité míry – tyto dvě země se hodně liší. Ale v obou případech jde o podobný sentiment, podobnou strukturu opozice. Jsou to reakce na odtrženost metropolitního establishmentu od zbytku společnosti. A jiným typem reakce je Andrej Babiš.

ČESKÁ POZICE: V čem je jinou reakcí?

Navzdory tomu, že někteří spojují ideologii jen s levicí, i manažerská ideologie efektivity je ideologií, která, pokud se stane úspěšným programem, politicky ovlivňuje naše životy.

CÍSAŘ: Babiš je byznysmen a v tom je Trumpovi bližší než Zeman. Pro něho je důležité, aby to „šlapalo“, přičemž říká, že dosud to „nešlapalo“. Jeho ideologií, pokud nějakou má, je „manažerismus“, o němž je přesvědčen, že je neutrální – mimo pravici a levici, což sice není pravda, ale budiž, asi si to myslí. Podle toho, co víme, z hlediska voličské podpory oslovuje lidi od středu doprava, kteří slyší na řešení založená na kalkulaci ekonomické výhodnosti. Taková řešení se dnes často prezentují jako neideologická, i když je původně prosazovala především pravice. Navzdory tomu, že někteří spojují ideologii jen s levicí, i manažerská ideologie efektivity je ideologií, která, pokud se stane úspěšným programem, politicky ovlivňuje naše životy.

ČESKÁ POZICE: Popisujete de facto ekonomický technokratismus.

CÍSAŘ: Něco v tom smyslu. A Zeman je, byť v sobě také má ekonomický technokratismus, odlišný – jeho jazyk je naplněn kulturními obsahy. Mluví donekonečna o migrantech, kulturách a kulturním ohrožení, českých hodnotách, a dokonce společně s kardinálem Dukou o křesťanství. I Babiš tak někdy mluví, ale mnohem méně. Jeho řeč je jiná, chce řídit stát jako firmu, formálně racionálně, řekl by sociolog. Na základě účetnictví, řekl by ekonom. Ale takový způsob řízení, který se zbavuje věcného politického obsahu, má sklon odrážet jen zájmy dnes mocných hráčů. Bez vize, kterou by předkládal společnosti před volbami, se vymaňuje z možnosti být podle ní a jejího uskutečnění hodnocen v příštích volbách.

ČESKÁ POZICE: Babiš se Zemanem by ale tvořili docela fungující tandem.

CÍSAŘ: Určitě a skoro se zdá, že to oba pochopili – ilustruje to nedávná návštěva Zemana na Čapím hnízdě. Babiš půjde po ekonomické linii, bude vést řeči o tom, že to tu má fungovat jako ve firmě, a bude-li mít za zády Zemana, kulturní obsahy, v nichž se možná tolik nechce profilovat, nechá na něm. A budou-li lidé vědět, že spolupracují, že jeden druhého uznává a respektuje, může jim to stačit.

ČESKÁ POZICE: Ještě k tomu, co symbolizuje Miloš Zeman. Mně připomíná Krysaře z města Hammeln, který hrál na flétnu a odvedl do záhuby hammelnské děti. Vábí zmatené levicové voliče, ale vábí je na scestí, protože on přece není levicový. Kulturní obsahy, které tvoří, jsou konzervativní, jeho otvírání dveří do Ruska nebo Číny také nemá s levicí nic společného a v ekonomice se profiluje jako technokrat – opět nic levicového.

V Česku tradičně politické pozice definuje jejich ekonomický, nikoli kulturní obsah. V tomto ohledu byl i v prezidentském klání Zeman pro levicové voliče volbou, zejména v kontextu svého protikandidáta.

CÍSAŘ: To není zmatení. Takto kulturně konzervativně se definovala postkomunistická levice už v 90. letech, takže nejde jen o jednu „flétnu“. V Česku tradičně politické pozice definuje jejich ekonomický, nikoli kulturní obsah. V tomto ohledu byl i v prezidentském klání Zeman pro levicové voliče volbou, zejména v kontextu svého protikandidáta, jehož poslední výrazné angažmá před volbami bylo v ekonomicky hyperpravicové Nečasově vládě. Kulturně to ale bylo naopak. Zeman byl ve srovnání se Schwarzenbergem mnohem konzervativnější – pravicovější – kandidát. To se později ukázalo v evropské migrační krizi. Tato kulturní dimenze politického konfliktu ale v Česku stranickou politiku nestrukturuje. Takže podle převládajícího pohledu vyhrála prezidentskou volbu levice. Například Bohuslav Sobotka si to však jistě nemyslí.

ČESKÁ POZICE: Kde má počátek dvourychlostní společnost, o které jste mluvil?

CÍSAŘ: Z hlediska sociálního jde o nárůst rozdílů mezi těmi, kdo profitují z globalizovaného světa, a těmi, kdo z něj neprofitují, z politického pak o ztrátu jednotícího příběhu, kterým byl porevoluční návrat do Evropy. Převládající metaforou vstupu do Evropské unie byl lék nebo všelék – vstupme tam, pak bude dobře! Bylo to „ano, bude lépe“ v jiném provedení.

ČESKÁ POZICE: Jenže všelék nezabral.

CÍSAŘ: Nezabral. Obsah této metafory se pomalu vyprázdnil. A symbolickým koncem představy o jednorychlostní společnosti, konec společenského konsenzu, kam máme směřovat, byly prezidentské volby a soupeření Zemana se Schwarzenbergem. Od té chvíle se otevírají a politizují témata, která se dříve neotevírala a nepolitizovala, protože v nich byla shoda, třeba zahraničněpolitické směřování. Dokážete si představit, že by v roce 2004 na Evropské třídě vlály čínské vlajky? Na druhou stranu to otevřelo prostor k diskusi o důležitých tématech, o nichž předcházející reprezentace předpokládaly, že neexistují, například sociální bydlení, levná práce a jiná v postkomunistickém chápání zdánlivě nepolitická témata.

ČESKÁ POZICE: Kousnu-li do kyselého jablka: Není nakonec dobře, co Zeman říká v souvislosti s migranty?

CÍSAŘ: Jak to myslíte?

ČESKÁ POZICE: Nebude-li to říkat nikdo z mainstreamu, budou sílit extremisté či radikálové, kteří jediní to říkat budou. Lidem jako vy se to zřejmě nebude líbit, ale co je lepší: extremismem ušpiněný mainstream, nebo silní extremisté, kteří jej převálcují?

CÍSAŘ: Jinými slovy, Konvička je díky Zemanovi politicky mrtev, protože Zeman mu bere téma – tak to myslíte?

ČESKÁ POZICE: Ano.

Je velký problém mít v parlamentu nějakého Sládka nebo Konvičku s několika procenty? Já si to nemyslím, přestože by své hlouposti říkali do mikrofonu.

CÍSAŘ: Použiji analogii, kterou sice nemám rád, ale k této věci se hodí. Po roce 1989 jsme z dobré společnosti vyloučili komunisty, nemluvili jsme s nimi. Výsledkem je, že je sice máme stále v parlamentu, když mají deset nebo patnáct procent, říkají své věci do mikrofonu, někdy dost příšerné, ale kvůli tomuto vyloučení neproteklo dále to, co říkali. Je velký problém mít v parlamentu nějakého Sládka nebo Konvičku s několika procenty? Já si to nemyslím, přestože by své hlouposti říkali do mikrofonu. Zdá se mi to lepší varianta, než když si takřka identický slovník osvojí nejen prezident, ale i řada politiků z politického mainstreamu.

ČESKÁ POZICE: Sedí analogie s komunisty? Komunisté se přece vylučovali z dobré společnosti v situaci, jež byla pro vyloučení výhodná. Byl rok 1989, většina je považovala za zlo. Názory pana Konvičky nejsou stejně minoritní – na islám jsou v Česku většinové. Jinými slovy, možná bychom neměli Konvičku s 15, ale 25 procenty, kdyby „nezhnědl“ mainstream.

CÍSAŘ: Nebyl bych takový pesimista. Česká společnost se ve volbách v uplynulých 25 letech rozhodovala na základě jiných než kulturních či kulturně-sociálních témat, jež hrají významnější roli v jiných postkomunistických společnostech, třeba v maďarské a do určité míry v polské. Prim hrály – a analýzy to ukazují – sociálněekonomické otázky. V nedávných volbách na Slovensku, blízkém Česku, se Ficův Smer mýlil, že klíčovým tématem budou migranti. Lidé se rozhodovali na základě nefungujícího zdravotnictví a rozbitého školského systému. Ani podpora Kotleby tolik nevzešla z kulturních témat – z odporu k migrantům –, ale spíš z jeho důrazu na konkrétní problémy lidí „zde na místě“ a z odporu k údajně zkorumpované Ficově vládě. Samozřejmě chápu, co je v sázce. Slyším, že někteří lidé říkají, že jedinou šancí, jak zabránit nástupu radikální pravice, je jistá dekultivace mainstreamu, ale to je strašně vysoká cena.

ČESKÁ POZICE: Neprotiřečíte si? Říkal jste na začátku, že Zeman symbolizuje něco důležitého, že je reálnou reakcí na nekonečné „kecy“ pražských intelektuálů. Nemluvíte ale teď jako jeden z těch intelektuálů? Zeman je konzistentní: pražská kavárna „kecá“ o uznání či o humanitě vůči migrantům, lidé toho ale mají plné zuby – nechtějí je, migranty, ať si pražská kavárna říká, co chce. Chtějí, aby byl někdo „jejich“ hlasem, a Zeman to plní.

CÍSAŘ: Neprotiřečím si, jen po politicích vyžaduji víc odpovědnosti než po občanech. Politici totiž nejen reprezentují to, co je ve společnosti přítomné, ale aktivně to i spoluvytvářejí. Média a rétorika politických a kulturních elit hrají v utváření postojů důležitou roli. Není to tak, že je něco neměnně dané, nějaký postoj, který se ani nehne, a proto se musí navěky tímto způsobem reprezentovat. Postoje se mění, podstatou demokracie je vyvažování obojího – reprezentace občanů a působení na jejich postoje. Tyto postoje budou jiné, pokud budou političtí reprezentanti klást důraz na svou informovanost a kvalitu debaty, nebo bude-li prezident přebírat informace z antiimigrantských hoaxů. To druhé posiluje strach a protiuprchlické nálady. I proto je nedávná kauza televize Prima alarmující. Netvrdím, že se mají zastírat reálné problémy, které migrace může přinést, jen si nejsem jistý, že si politici uvědomují, jakou společnost pomáhají vytvářet štvaním proti lidem v nouzi.

Ondřej Císař (42)

  • Sociolog a politolog.

  • Přednáší na katedře sociologie Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Působí také v Sociologickém ústavu Akademie věd.

  • Specializuje se na sociální hnutí, protest či politickou mobilizaci.

  • Šéfredaktor Sociologického časopisu.

  • Autor či spoluautor několika knih, například Politický aktivismus v České republice (2008) či Anarchie a řád ve světové politice (2008, spolu s Pavlem Baršou).

Honza Urbanec Re: Zeman Menší zlo = spokojenost? 18:48 18.7.2016
Honza Urbanec Re: Zeman Hezky jste utekl od tématu... 15:23 22.7.2016

Počet příspěvků: 87, poslední 25.7.2016 01:56 Zobrazuji posledních 87 příspěvků.