Zelená nafta rozděluje zemědělce i politiky

Problém vratky spotřební daně z nafty tkví v tom, že jde o podporu selektivní, jež nemíří na všechny tuzemské zemědělce, píše Petr Havel.

Petr Havel 6.4.2014
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ISIFAČeská pozice

Hned na počátku je vhodné podotknout, že existence nebo neexistence zelené nafty (vratka 40 procent spotřební daně z nafty spotřebované při polních pracích v zemědělství) nemá pro konkurenceschopnost českého zemědělství tak zásadní význam, jaký se mu mediálně přisuzuje.

Zelená nafta je faktickou podporou rostlinné výroby a především velkých zemědělských podnikůKdyž se už ale věnuje zelené (spíše by se mělo říkat zlevněné) naftě taková pozornost, nebylo by od věci věnovat se problému v poněkud širších souvislostech, než se zatím děje.

Vůbec největší problém zelené nafty spočívá v tom, že jde o podporu selektivní, která zdaleka nemíří na všechny zemědělce v naší zemi a ve své podstatě zemědělce rozděluje na vyvolené a nevyvolené. Selektivní podpory jsou nicméně žádoucí – jde ovšem o to, kdo a s jakými důsledky je selekcí zvýhodněn.

Fakticky jde o podporu rostlinné výroby

Zelená nafta je přitom faktickou podporou rostlinné výroby a především velkých zemědělských podniků. To je ovšem v přímém rozporu s deklaracemi o vyšší podpoře živočišné výroby a do jisté míry i v rozporu s potřebou zlepšit stav české krajiny. Ne každý ví, že mnohé podniky chovající hospodářská zvířata, zejména prasata a drůbež, žádné pozemky, po kterých by mohli jezdit zemědělskou technikou na levnější naftu, nemají, a nemohou tudíž tento typ podpory využít.

Změna struktury našeho zemědělství ve prospěch živočišné výroby na úkor rostlinné výroby je přitom politickou prioritou – do této strategie ale zelená nafta nezapadá. Navíc – zelenou naftu nevyužívají ani všichni zemědělci obhospodařující pole, zejména ti menší. Sám ministr Marian Jurečka konstatoval, že jeho rodina možnost vratky spotřební daně nevyužije, kvůli možnému střetu zájmů.

Ve skutečnosti je ale hlavním důvodem, právě pro menší subjekty, příliš mnoho starostí s papírováním kolem této daňové úlevy, které se vlastně finančně ani nevyplatí. To je však zároveň odpovědí na poněkud zastaralý názor exministra financí Miroslava Kalouska, který odmítá existenci zelené nafty kvůli možným daňovým únikům. To možná platilo v době zavádění tohoto opatření před mnoha lety, mezitím se ale systém evidence vyvinul tak, že se riziko daňových úniků značně minimalizovalo.

V obecné poloze samozřejmě takovým rizikem operovat lze, to je ale možné prakticky ve všech případech, které se týkají daňových odvodů – a ministr zemědělství, který riziko daňových úniků vylučuje, je v tomto bodu určitě blíže pravdě než exministr Kalousek.Utužování půd těžkou technikou je jedním z faktorů snižujících schopnost krajiny zadržovat vodu a tedy zvyšující rizika such a povodní

Jistou argumentační revizi by si také zasloužila teze, podle které mají zemědělci morální nárok na zlevněnou naftu, neboť svou těžkou technikou nejezdí po silnicích a nepoškozují je. Jednak, zemědělci po silnicích, minimálně cestou na pole, jezdí. A právě hmotnost jejich techniky řadu komunikací, zvláště ty fušersky postavené, poškozuje násobně více než mnohem méně hmotná osobní auta. Nemluvě o přirozeném znečištění komunikací při deštivém počasí.

Také skutečnost, že se těžkou technikou jezdí zejména poli, a zelená nafta k tomu víceméně motivuje, není zrovna pozitivní – utužování půd je jedním z faktorů snižujících schopnost krajiny zadržovat vodu a tedy zvyšující rizika such a povodní. Zvláště na velkých nepřerušovaných pozemcích. Samotná podpora spotřeby nafty je tak obecně neekologickým prvkem.

Chválihodné navýšení peněz

Na druhou stranu je pravda, že zlevněnou naftu využívají, až na čtyři země, všechny členské státy EU, samozřejmě se stejnými riziky, jako tomu bylo a opět bude také v ČR. Zdá se být proto strategické nezhoršovat podmínky našich zemědělců v porovnání s jejich zahraniční konkurencí. Zvláště když zelenou naftu využívá například sousední Polsko nebo Německo a je otázkou, zdali se k této formě podpory opět nevrátí také Slovensko, které bylo inspirací pro zrušení zelené nafty v ČR.

Důležitější podporu pro naše zemědělství představuje navýšení peněz pro spolufinancování Programů rozvoje venkova o 340 milionů eurZe zkušeností je ovšem známo, že podpory nějakého podnikání postavené na „nevýběru“ peněz jsou efektivnější v porovnání s principem, kdy se nejprve peníze od daňových poplatníků vyberou a následně se přes státní úředníky přerozdělí. Tímto způsobem se obvykle ztrácí zhruba třetina finančních prostředků, které spolkne takzvaná administrace podpor.

S řadou výhrad tak znovuzavedení institutu zelené nafty akceptovat lze.

Přesto je nutné dodat, že daleko důležitější podporu pro naše zemědělství a venkov obecně představuje navýšení peněz pro spolufinancování Programů rozvoje venkova (PRV) o 340 milionů eur, což v praxi představuje zhruba 9 miliard korun na období do roku 2020. Ačkoliv o tomto kroku rozhodlo stejné jednání vládního kabinetu, která kývlo i na zelenou naftu, nedostalo se mu ani zdaleka takové pozornosti jako sumě daňových úlev překračující jednu miliardu korun.

Zvýšení rozpočtu PRV se přitom může týkat všech zemědělců, kteří uspějí s žádostmi na některý z připravovaných programů, a navíc v daleko širším spektru činností, než jsou náklady na polní práce. Skutečnou pochvalu a pozornost by si tak daleko více zasloužil tento čin ministra Jurečky.