Ze zpravodajských služeb se stávají think tanky

Výroční zprávy Vojenského zpravodajství se setrvale zkvalitňují. A některé závěry jsou nebývale otevřené a kritické, píše Jan Schneider.

Jan Schneider 30.8.2012
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, UrbČeská pozice

Krátce po Bezpečnostní informační službě (BIS) zveřejnilo výroční zprávu o své činnosti i Vojenské zpravodajství. Nejdůležitější informace z kapitoly nazvané „Výsledky činnosti“ analyzuje a komentuje bezpečnostní expert ČESKÉ POZICE Jan Schneider. (Výroční zprávu BIS analyzoval již v článku Teď ještě aby se vláda zprávami BIS skutečně zabývala.)

KOMENTÁŘ Jana Schneidera / Asi je dobré znovu připomenout, že stejně jako BIS i Vojenské zpravodajství je zpravodajskou službou bez jakýchkoliv výkonných pravomocí, a že od něj tudíž nelze čekat nějaké jiné výkony než informační podporu zákonem určeným adresátům. A ještě je dobré mít na paměti, že zpráva pokrývá rok 2011, jakkoliv zmiňované události zasahují do přítomnosti.

Zpravodajské služby dávají své výroční zprávy nejprve poslancům. Veřejnosti je poskytují až s velkým odstupem, snad aby si zákonodárci mohli vychutnat svá privilegia, nebo co. Nesporně by však stálo za to, kdyby se poslanci chytli za nos a sami doporučili zpravodajcům, aby zprávu veřejnosti předkládali, jakmile ji budou mít hotovou; nejlépe hned koncem ledna, aby to nebylo tak historické čtení, má-li být kontakt s veřejností myšlen vážně.

Poslové špatných zpráv

U výroční zprávy Vojenského zpravodajství stojí za zmínku řazení, které má velmi praktický ráz – začíná od těch nejdůležitějších věcí. A obsahově je samozřejmě bohatší než obdobná zpráva BIS, protože Vojenské zpravodajství je komponováno ze dvou částí – kontrarozvědné a rozvědné. Je to, jako by byla BIS spojena s Úřadem pro zahraniční styky a informace (ÚZSI) do jednoho celku, jakkoliv nehomogenního. Ale to už je jiná otázka.

Zpravodajské služby jsou posly špatných zpráv. Tuto výhodu umí moudrý panovník využít, protože tu zprávu dostane včas – a jako první. No, uvidíme, nakolik je česká vláda, jež dostává informace průběžně, vůbec schopna takovou poměrně sofistikovanou pomoc ocenit a využít.

Krizové regiony

Podle Vojenského zpravodajství je nejrizikovější zahraniční oblastí Balkán. Jeho menší explozivnost (oproti Blízkému východu) vyvažuje poměrná blízkost a zcela nepochybné dopady tamních událostí na naši bezpečnostní situaci.

Vojenští zpravodajci tedy zmiňují Balkán, a to přesto, že to je mediálně již poměrně neatraktivní téma, a zahraničněpoliticky docela i choulostivé, protože in puncto Balkánu Západ nemá a nemůže mít čisté svědomí:

  • Situace v Kosovu se opět zhoršila – ostatně jako téměř bez výjimky všude, kde v posledních dvaceti letech Západ intervenoval.
  • Srbsko má problémy pouze v jihovýchodní oblasti s velkým podílem Albánců či Bosňáků.
  • Bosně a Hercegovině se prý celkem dařilo pokročit v budování společné armády, jejímž největším nepřítelem je korupce (hrozí rozkradení a/nebo rozprodání armádního arzenálu hlavně do extremistického prostředí).

Blízkovýchodní situaci negativně ovlivňuje nevyřešený izraelsko-palestinský konflikt, spor kolem íránského jaderného programu a trvale nestabilní Irák. Ze Západu vyvezená „demokracie“ přinesla do regionu svobodné volby, a ty přinesly legitimitu islamistickým hnutím. Je ona situace výsledkem neschopnosti Západu přimět (nyní již většinou bývalé) prozápadní režimy k nějakým „lidskoprávním“ ústupkům? Nebo tuto agendu Západ řešil jen vůči Rusku a Kubě, a zde je ve skutečnosti využíváno destabilizace oblasti v naději, že se karty zamíchají a budou příznivěji rozdány? Uhlovodíkové karty?

Velmi zajímavá je pasáž o Íránu, kde Vojenské zpravodajství sledovalo jeho snahu „posílit odstrašující účinek vlastních ozbrojených sil a připravit se i na eventualitu napadení ze strany regionální nebo extraregionální mocnosti“. Nadto byly „vyhodnocovány reakce Íránu na zesilování mezinárodních sankcí a predikována pravděpodobnost íránských protiakcí“. Tedy pasivní přípravy na napadení, žádná hrozící agrese.

Velmi pikantní a cenné je to, že Vojenské zpravodajství píše o šíření neobjektivních informací či přímo dezinformačních kampaních ohledně SýrieV případě Sýrie vojenští zpravodajci diplomaticky píšou, že „narušené bezpečnostní prostředí“ vedlo k „aktivizaci (...) islamistických tendencí“. Pravda je, že vzhledem k aktuálnímu vývoji situace a stále větší blízkosti syrských protivládních povstalců a takzvané al-Kájdy by se dalo dobře diskutovat o tom, zda nebyla zaměněna příčina s následkem. Velmi pikantní a cenné je to, že Vojenské zpravodajství píše o šíření neobjektivních informací či přímo dezinformačních kampaních ohledně Sýrie. Nepíše o tom, kdo a kde tak činí, ale vše je jasné hned v další větě, že kvůli tomu Vojenské zpravodajství pravidelně informovalo nejvyšší státní představitele o „skutečné situaci v Sýrii“.

Takže to mediální selhání se týká tuzemské scény – a když si uvědomíme, jak jednoduše propovstalecky se česká média většinově projevují, můžeme být spokojeni alespoň s korektivy, které vládě poskytují vojenští zpravodajci.

Zajímavé je, že Vojenské zpravodajství ve veřejné části zprávy neanalyzuje roli Izraele vůči Sýrii a Libanonu, která je podle všech příznaků velmi neutrální. Už jenom z toho důvodu, že se obává nestability po případném pádu Bašára Asada, což by znamenalo velkou nejistotu ohledně dalších osudů chemických zbraní.

Nezvykle je také pojednána role Hizballáhu v Libanonu. Na naše poměry nezvykle, protože logicky. Bere totiž v potaz naprosto klíčovou dělící linii mezi šíity a sunnity. V Libanonu se tamní radikální šíitský Hizballáh ve vládních pozicích snažil podle vojenských zpravodajců vystupovat konstruktivně, ale libanonští „křesťané“, kteří se dali dohromady se sunnity (lídry světového terorismu), snahy Hizballáhu všemožně podkopávali.

Afghánistánu se prý odehrává „pomalý pokrok“, o jehož administrativně fiktivním charakteru výstižně vypovídá následující poznámka. Skutečný počet afghánských vojáků a policistů „zaostává“ za vykazovaným oficiálním počtem.

V Afghánistánu se odehrávají zřejmě všechny chyby, jichž je možno se v takové situaci dopustitVojenské zpravodajství doposud bylo velmi skeptické k úsilí porazit povstalce vojenskou silou, což se neustále potvrzuje. Nadto není možné úspěšně vyjednávat s povstalci bez účasti politické opozice. V Afghánistánu se odehrávají zřejmě všechny chyby, jichž je možno se v takové situaci dopustit. A panuje shoda v tom, že se stahováním zahraničních jednotek bude vnitrostátní mocenský boj dále sílit.

Pákistánu zpráva nehovoří ani o administrativním úspěchu, ale přímo o zhoršení situace. Stát, který hraje důležitou roli při zásobování západních vojsk v oblasti (tranzitní cesty), je čím dál nestabilnější, čelí vážným ekonomickým problémům a rostoucí islamizaci.

Rusku klesá tempo reformy armády. Největší ruské vojenské soustředění je v jižním Kavkaze. Zdokonalováním ruské pohraniční infrastruktury klesá napětí na rusko-gruzínských hranicích. Zato ázerbájdžánsko-arménský konflikt o Náhorní Karabach bude mít asi další pokračování – Ázerbájdžán znatelně zbrojí.

Posledním zmíněným rizikovým teritoriem, které Vojenské zpravodajství sledovalo, je Afrika, kde jsou vyjmenovány hlavně nestabilní oblasti v Libyi, Súdánu, Somálsku a na západní Sahaře.

Kritické jevy

Po geografickém členění následují v kapitole věnované „výsledkům činnosti“ pasáže o kritických jevech.

Vojenští zpravodajové hodnotí teroristické hrozby na území České republiky jako nízké, se stagnující perspektivou. Nicméně i nadále věnují pozornost případným logistickým činnostem teroristických skupin. Příhodně pak charakterizují základnu tohoto druhu terorismu jako vycházející ze zvrácené interpretace islámu, což je dobrý předpoklad porozumění tomuto jevu.

Extremistické projevy v armádě jsou podle Vojenského zpravodajství pravicového charakteru, neboť vztah sympatizantů levicového extremismu ke službě v armádě popisuje logicky jako „principiálně velmi chladný“.

Proliferace zbraní a kyberterorismus jsou zmíněny ve zprávě v obecné rovině. Z toho lze vyčíst, že tyto jevy jsou buď na našem území okrajové, anebo Vojenské zpravodajství nepovažuje za taktické nyní ke svým šetřením cokoliv zveřejňovat.

Ze strany ruských zpravodajců se špionáž nesoustřeďuje primárně na oblast obrany, ale mnohem spíše do politiky a hospodářstvíŠpionáž ze strany ruských zpravodajců se podle zprávy nesoustřeďuje primárně na oblast obrany, ale mnohem spíše do politiky a hospodářství. Zde jsou významnější aktivity čínské, zaměřené na průmyslovou špionáž, zejména v oblastech vojensky využitelných. Tento pohled je chvályhodně realistický a je zřetelně prost ideologie.

Vojenské zpravodajství věnuje pozornost akvizičnímu procesu české armády, což je jistě prospěšné. Různice ohledně efektivity této činnosti však nelze řešit na základě této zprávy, nota bene týkající se loňského roku. V tomto bodě bude velmi účelné systematicky posilovat kontrolní funkce vůči činnosti zpravodajských služeb České republiky obecně.

Nebývalá otevřenost

Závěrem lze shrnout, že výroční zprávy Vojenského zpravodajství jsou poměrně velmi koherentní a mají tendenci setrvale se zkvalitňovat. Některé závěry jsou v našem prostředí nebývale otevřené, kritické, ale i odlišné od těch myšlenkově vyprázdněných, avšak mediálně přičinlivě prezentovaných (například co se týká již zmíněné Sýrie).

Všeobecně lze říci, že české zpravodajské služby začínají vykazovat rysy jakýchsi think tanků pracujících na základě svých, specificky získaných poznatků. Základní otázkou pro daňového poplatníka tedy stále výrazněji začíná být schopnost exekutivy těchto stále zajímavějších podkladů využít.

ctenarCP Vládnoucí vrstvy se poučily ... 12:57 2.9.2012
Urvisu … To je slušný. 21:06 30.8.2012

Počet příspěvků: 25, poslední 2.9.2012 11:50 Zobrazuji posledních 25 příspěvků.