Zdražení lahvového piva – víc lidí v restauracích?

Ohlašuje-li se u nás zvýšení cen potravin či nápojů (což je výjimka, výrobci ani prodejci obvykle nárůst cen veřejně neprezentují), uvádějí se většinou důvody na bázi zvýšení výrobních nákladů. Zdražení plechovkových či lahvových piv nedávno prezentované lídrem tuzemského trhu je ale jiné.

Petr Havel 4.9.2014
Plzeňský Prazdroj chce zdražením prémiových lahvových a plechovkových piv... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Plzeňský Prazdroj chce zdražením prémiových lahvových a plechovkových piv... | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Plzeňský Prazdroj chce zdražením prémiových lahvových a plechovkových piv... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Cílem zdražení, právě díky struktuře změny cen, by dle Plzeňského Prazdroje měla být podpora zvýšení návštěvnosti restaurací, kde se konzumuje pivo točené. Tento proces již druhým rokem podporuje také projekt Den českého piva, který spustilo současné vedení Českého svazu pivovarů a sladoven. Je však otázkou, zda bude těmito kroky dosaženo plánovaného cíle – cena piva v restauracích totiž pro většinu návštěvníků zdaleka není tím rozhodujícím podnětem pro rozhodnutí, zdali má v restauraci trávit více času než dosud.

Pivo? To poslední...

České restaurace, nebo chcete-li hospody, byly historicky vždy prostředím, které v sobě spojovalo všechny možné společenské, obchodní, kulturní a místní kulinářské prvky, což ovšem dnes v mnoha případech nejsou. Řada podniků, zejména v menších obcích, nenávratně zanikla a mimo jiné i proto v takových místech společenský kvas úplně nebo částečně odumřel.

Ve snaze uspět oproti konkurenci hostinští šidí své hosty na míře, v zájmu dobrých vztahů s producenty nealkoholických nápojů prodávají kohoutkovou vodu dráž než pivo...

Naopak řada nových podniků vznikla ve městech, což sice na straně jedné přineslo pro návštěvníky restaurací konkurenci, na straně druhé se ale tento fakt dostatečně neprojevil v kvalitě nabízených služeb. Efekty byly a stále ještě jsou kupodivu spíše opačné – ve snaze uspět oproti konkurenci hostinští šidí své hosty na míře, v zájmu dobrých vztahů s producenty nealkoholických nápojů prodávají kohoutkovou vodu dráž než pivo, nedokážou uvařit dobrou kávu a mantrou nabídky jídel je pokud možno co nejplnější talíř s neustále stejnou „zdravou“ zeleninovou oblohou skládající se z listu salátu a několika koleček okurky, rajčete či papriky, ať se to k pokrmu připravenému obvykle z rozmraženého polotovaru hodí nebo ne. Ne že by to tak bylo všude, dokonce se zdá, že se v posledních letech situace mírně zlepšuje, přesto je ale celkové prostředí mnoha našich hospod neosobní, bez potřebné atmosféry, která je ale pro většinu potenciálních návštěvníků rozhodující.

Pivo je v tomto srovnání asi úplně poslední, co by mělo hosty do restaurací přivést. Nabídka i kvalita je oproti minulosti mnohonásobně vyšší, stejně tak i ceny, přičemž dražší jsou většinou nová speciální piva nebo piva z minipivovarů točená přímo v objektu, kde se taková piva vyrábějí. Právě těsnější sepjetí výrobce a majitele s jeho hosty (a zpravidla větší zájem o návštěvníky) obvykle vede ke stavu, kdy právě tyto podniky musejí své hosty spíš odmítat, než aby se jich snažili získat víc.

Tedy – nejde o pivo, ale zejména o již zmíněnou atmosféru, jejímž velmi důležitým prvkem je personál. Situace, kdy se příslušný číšník pohybuje po place v blíže neurčeném, zhruba metr širokém koridoru, mimo který nevnímá svět kolem sebe včetně cokoli požadujících hostů, zná určitě každý z nás. Což ale tedy žádnou příjemnou atmosféru pro obě dvě strany zrovna nepřináší.

Z hospody jinam

Tuzemský pivní trh je důkazem, že i přes konkurenci ze všech zemí Evropské unie a potažmo celého světa si umí udržet svou pozici i svého zákazníka

Zpět ale k roli Plzeňského Prazdroje, který na sebe již před lety vzal určitou generální odpovědnost za tuzemskou cenovou strategii v kategorii piva. Ať si totiž kdo chce, co chce říká, činí tak velmi uvážlivě. Ceny piva nijak závratně nerostou, ale přece jen mírně stoupají a v zásadě kopírují inflaci, což znamená, že (zejména průmyslově vyráběné) pivo stojí v porovnání s příjmy lidí plus minus stále stejně. Tento stav je také již mnoholetým důkazem, že existence oborových lídrů, pakliže jejich cílem není likvidovat konkurenci, je pro příslušný obor spíše pozitivní a speciálně v naší zemi je škoda, že většina potravinářských nebo nápojářských oborů takové lídry nemá, nebo se takto nechovají.

Situace na pivním trhu je také důkazem, že vedle sebe mohou existovat malí i velcí, aniž by si byli nepříjemnou konkurencí – pokud ovšem malí nabízejí něco jiného než ti velcí.

Do třetice je tuzemský pivní trh důkazem, že i přes konkurenci ze všech zemí Evropské unie a potažmo celého světa si umí udržet svou pozici i svého zákazníka, byť se mu trochu stěhuje z hospod do jiných prostředí. Za to ale, jak bylo řečeno, samo pivo ani jeho cena nemohou…