USA pluje dále na útes plnou parou!

Do konce roku 2012,  dluh  Washingtonu dosáhne téměř 16.500.000.000.000 dolarů, neboli 16.500 miliard. Dluh se zvyšuje každý rok o $ 1.1 Bill.. To znamená, že federální vláda Spojených států utrácí ročně o 1100 miliard více, než vydělá prostřednictvím daní, čili 3 miliardy dolarů denně!Hrubý domácí produkt (HDP) Spojených států je 15,5 bilionů dolarů. Jinak řečeno,  federální vláda je v dluhu, obnášejícím 105,5 procent kapacity výkonu své země. Fed je největším kupcem dluhopisů se 40 Mrd.za měsíc( od tohoto týdne to bude 85 Mrd.) , neboli téměř 500 miliard dolarů ročně. Bilanční suma Fedu  v roce 2007 byla 700 Mrd. Aktuálně je 2,8 Bill. a v roce 2015 stoupne na 6 Bill. Místo aby pomohla hospodářství a uvedla trh práce zpět do pořádku,  Bernankova Fed svou neustále rostoucí bilanční sumou zajistí, že ekonomika bude zničena, a míra inflace se zvýší na nebývalou úroveň. Celkový dluh federální a státních vlád činí 58 bilionů dolarů! Nekryté závazky nároků na důchody, léky a zdravotní pojištění činí 1,22 Bill.dolarů. Největší položkou ve státním rozpočtu na běžný rok jsou: 726 miliard na dotace na léky a zdravotní pojištění, 760 miliard na sociálních věci, 652 miliard na obranu a války, 258 Mrd.na úroky a 212 Mrd. na důchody  úředníků a vojáků.  Schodek běžného účtu v roce 2012, což je rozdíl mezi vývozem a dovozem je 731 Mrd. dolarů. Pouze   s Čínou samotnou to dělá 324 Mrd. Ročně USA dováží ropu v hodnotě 438 miliard dolarů.Počet lidí dostávajících potravinové lístky v průměrné hodnotě 134,29 dolarů za měsíc se zvýšil na 47,7 milionu, což je o 1 mil. lidí více  než v loňském roce.Letos se tam konalo 774.000 exekucí rodinných domů,což znamená,že tolik rodin ztratilo své domovy.   Pokud se strany v Kongresu do konce roku nedohodnou a nenajdou řešení problémů a neudělají vůbec nic, pak se automaticky od ledna 2013 zvýší daně o 90 procent pracujícím a  budou nutné výdajové škrty ve státním rozpočtu.Tak USA spadne ještě více do recese, protože víme, že americkou ekonomiku nese ze 70 procent domácí  konzum. Pokud Američané budou mít méně peněz, budou moci o to méně utrácet.   Kdy se svět probudí a uvědomí si, že za dolarovou měnou, jsou jen astronomické dluhy, které neustále rostou,  a vůbec nic jiného, a že tento dluh  nemůže být už nikdy splacen? Nová dluhy  am.státu, musí být vykoupeny z velké části  ze strany Fedu a to tvorbou peněz eufemisticky zvanou kvantitativní uvolňování. To musí vést zcela jistě ke snižování kupní síly dolaru.Skutečná inflace dosahuje již  dnes k 10 procentům za rok a bude ještě horší.   Spojené státy jsou zcela bakrot, a to nejen finančně, ale v každém ohledu, sociálně, eticky, morálně a duchovně.Jediné, co můžou udělat, je držet  svůj krám násilím pohromadě a hrozbami zastrašovat celý okolní svět. Ale jak dlouho? Stále více zemí se  emancipuje a nenechají si to dále od nich líbit.   Zdroj:http://alles-schallundrauch.blogspot.ch/2012/12/der-us-schuldenberg-von-165-billionen.htmlhttp://www.propagandafront.de/1149990/inflationare-depression-bilanz-der-us-notenbank-wird-auf-schockierende-usd-6-billionen-anschwellen.html    ;

Rozpočet USA

Rozpočtové číslo deficitu USA není důležité. Snadno se  navýší. Posici USA ve světě nic neohrozí, ani jeho čínští přátelé. 

Nic jste nepochopil, škoda. Držte se raději českých témat

Vážený pane Studýnko, oba nobelisty mám tu čest znát osobně, jednoho z nich dokonce dobře, byl totiž přímo mým šéfem a dodnes se podle možností stýkáme. Jejich názory z titulu své práce znám a snad poměrně slušně vím, co k dané problematice v posledních 20 letech navrhovali, jeden z nich dokonce ve vysoké státní poradní funkci - v níž, nota bene, tým Národních ekonomických poradců pod jeho vedením zrovna navrhoval překopání fiskálního systému. Co říkají teď, je jejich reakce na momentální problém, a ten, jak bylo napsáno,  naprosto není v nedostatku ekonomických řešení, ale nedostatku politické vůle k řešení. Místo opravy domu se bohužel mezitím střechy zmocnil požár, v tuto chvíli tedy bohužel už nejde o opravu, je akutně třeba dostat plameny pod kontrolu.   Oba dva evidentně mluví a píší pro čtenáře, kteří každý den už po mnoho měsíců čtou a poslouchají o tom, co by se mělo udělat, jak by se to mělo udělat, jaké jsou scénáře na výběr. Nerekapitulují celou tu diskuzi (od loňského léta a zřízení Simpsonovy-Bowlesovy komise je ta veřejná diskuze opravdu nepřetržitá), vyjadřájí se k momentální situaci.Samozřejmě, že hra není o žádném jednom hausnumeru! Vždyť ve své původní reakci píšu, že problém vůbec, ani v nejmenším, není v ekonomickém řešení, ale v politické vůli k ekonomickému řešení! Jde o čistě mocenskou tahanici. O napravení amerického fiskálního systému, o němž je notoricky známo, že potřebuje změnu, v ní nejde už 11 let.  "Bushovy daňové úlevy" byly přijaty jen na dobu určitou právě proto, že nešlo o žádné systémové řešení, naopak výrazně  zhoršovaly fiskální systém z hlediska logiky, přehlednosti i udržitelnosti, a chyběla proto ochota části politického spektra se s nimi ztotožnit. Bushova administrativa je prosadila jen proto, že byla ochotna je prohlásit za dočasné. Již v polovině minulého desetiletí pak byla mezi světovými ekonomy americká primární fiskální struktura považována za jednu z nejhorších mezi zeměmi G7. (Za nejlepší byla a je považována primární fiskální struktura italská, což českého čtenáře jistě překvapí, z českých médií má jiný dojem.)  Politická vůle k systémovému řešení se ale nikdy od té doby nenašla, a proto už za vlády prezidenta Bushe  to "hausnumero", tj. zákonem povolený strop zadlužení, bylo zvednuto sedmkrát (!), asi aniž byste si toho všimnul,  ale k systémovému řešení problému nedošlo.  V počátku prezidentské kampaně 2006-2008 to bylo významné téma, ale ke konci je přebil nástup finanční a ekonomické krize, ztráty pracovních míst, střech nad hlavou a možností zdravotně se pojistit. S nástupem demokratického prezidenta, a zejména pak s příchodem extrémní pravice do kongresu se další zvednutí "hausnumera" už nevydařilo, přičemž výdaje na sanaci bank (jde o programy přijaté ještě za prezidenta Bushe!) a ekonomiky zrychlily nárůst zadlužení, jenže politické vůle k dohodě na systémovém řešení je ještě méně než dříve.

Zdravím a omlouvám se, že se

Zdravím a omlouvám se, že se Vám vtírám do debaty, jen se chci zeptat, s kterým z těch laurátů se stýkáte? Tajně doufám, že to je Stiglitz, Krugmana moc nemusím...:-)

Lépe držet se svého kopyta

Pane Studýnko, když se držíte problematiky, do které vidíte, píšete někdy výborné články. Tady jen šíříte divné, monumentální, až neuvěřitelné mystifikace.V problematice neprůchodné, zablokované situace v americkém kongresu - ZÁMĚRNĚ zablokované! - ohledně dluhového stropu, Bushových daňových úlev a možné prevence pádu z fiskálního útesu se nelze zorientovat na základě několika článků z tisku, jak dokumentuje váš článek. Nelze to proto, že tato problematika je americkými médii probírána sem a tam denně už od června 2011(!) a americká veřejnost tedy nenastupuje do vlaku, který vyjíždí ze stanice, ale je pasažérem v tom vlaku už skoro rok a půl! Články, které k tomu dnes píší americká média, jsou převážně určena těm, kdo diskuzi a návrhy sledují už celý rok a půl většinou v reálném čase a navržená řešení znají, tudíž není nutno je opakovat. Vědí, že možných řešení bylo už navrženo mnoho(veřejně dostupných) - a že dokonce byly nejméně dvě sady předjednaných kompromisů, s nimiž souhlasily pověřené vyjednávací skupiny kongresu vč. republikánského šéfa dolní sněmovny kongresu! Nakonec ale předjednané návrhy řešení narazily na část kongresu jako celku. Problém nedohody totiž vůbec, ani v nejmenším, není v tom, že by  dobrý ekonom - dokonce možná kterýkoliv dobrý makroekonom - neuměl navrhnout řešení tohoto problému, anebo že by to nebylo učiněno. Mnoho řešení, nebo scénářů, chcete-li, které by vedly ke kýženému cíli, bylo navrženo. Není to žádná obří věda: uzavřete některé daňově odčitatelné položky (tax loopholes), vyberete na daních pravdpodobně o tolik a tolik  více, můžete tedy ukousnout z deficitu. Neuzavřete je, musíte o to více škrtat ve výdajích. Normální sestavování rozpočtu s modelováním důsledků.   Problém ovšem je v cílových funkcích republikánské a demokratické reprezentace v dolní sněmovně kongresu: požadavky republikánské a demokratické části dolní sněmovny kongresu jsou zásadně antagonistické a požadavkem extrémního křídla republikánů, reprezentovaného i v kongresu, je politika nulové tolerance, neustoupení ze svých pozic ani o píď.  Někteří členové tohoto extrémního křídla se za potlesku svých voličů vyjádřili tak, že je lépe nechat USA zkrachovat (ano, opravdu!), než ustoupit Baracku Obamovi o píď.Problém tedy není ekonomický. Ani v nejmenším, vůbec, tečka. Problém je ryze politický: jak najít dohodu na nějakém řešení na rozdělené politické scéně v situaci, kdy jedinou cílovou funkcí jedné skupiny je za žádnou cenu se nedohodnout.  

Poslechněte si oba nobelisty přímo pls.

Vážený pane Kulihrachu,K tomu cliffu - myslím si, že to je jenom o hausnumerech. Systém je špatně, problémy stavěné zástupně  a to nejméně již 20 let. Spíše od roku 1971. Vše je jen o vytírání zraku  naivní  veřejnosti a předstírání zodpovědného starání se. Holt jde naše slavná západní civilizace do kytek a to vlastním přičiněním a  slepotou. Bylo to tak už vloni, když šlo o tu "apokalytickou hrůzu" z jednoho náhodně vybraného průběžného čísla ke konci července z  úrovně věcí dávno již ztracených.   Pes je zakopán v systému samém. Je to totiž skutečné téma a ne  jen zástupný kus pro veřejnost.   Do konce roku se nestane nic světoborného. Ti dva nobelisti mají šťastný osud těch, co se mohou věcí bavit, vydovádět se, ale nezodpovídat za nic.   Jsme zde v Česku příliš zkušení a otrlí  z posledních 60ti let na běžné kolovrátkové a zástupné  řeči politiků i věrozvěstů, abychom se nechali vyhecovat do braní těch debat vážně. Jako podklad pro diskuzi a hledání nějaké použitelné odpovědi doporučuji  rozhodně použít spíše přiložený nedávný rozhovor obou zmíněných nobelistů.  A Conversation on the Economy with Joe Stiglitz and Paul Krugman Normal 0 21 false false false MicrosoftInternetExplorer4 /* Style Definitions */ table.MsoNormalTable {mso-style-name:"Normální tabulka"; mso-tstyle-rowband-size:0; mso-tstyle-colband-size:0; mso-style-noshow:yes; mso-style-parent:""; mso-padding-alt:0cm 5.4pt 0cm 5.4pt; mso-para-margin:0cm; mso-para-margin-bottom:.0001pt; mso-pagination:widow-orphan; font-size:10.0pt; font-family:"Times New Roman"; mso-ansi-language:#0400; mso-fareast-language:#0400; mso-bidi-language:#0400;} V úctě,  BJS