Zbyněk Frolík: Jen rozpočtový tlak může přinést změny ve výzkumu

Chce-li premiér Nečas, aby se Česko rychleji vymanilo z ekonomických potíží, musí jít cestou podpory inovací, říká v rozhovoru ředitel Linetu.

„Z původně jednoduchého produktu jsme udělali světový byznys a ukazujeme cestu ostatním i státu,“ říká Zbyněk Frolík, ředitel firmy Linet vyrábějící inovativní nemocniční lůžka. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Česká PoziceČeská pozice
„Z původně jednoduchého produktu jsme udělali světový byznys a ukazujeme cestu ostatním i státu,“ říká Zbyněk Frolík, ředitel firmy Linet vyrábějící inovativní nemocniční lůžka. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Zbyněk Frolík (58) je byznysová ikona a úspěšný podnikatel, jehož zásluhy ocenil i prezident Václav Klaus. V uplynulých letech se však Frolík věnoval nejen inovacím nemocničních lůžek svého Linetu, ale i reformaci terciárního vzdělávání a směřování výzkumu v Česku. Od listopadu opět zasedá ve vládní Radě pro výzkum, vývoj a inovace (RVVI), přičemž z té minulé, která „nefungovala“, sám odešel. Proč se o výzkum tolik zajímá?

„Záleží mi na tom, v jaké zemi budou žít moje děti. Ve vládní RVVI pracuji proto, abych do ní přinesl pohled nezávislého daňového poplatníka. Jinak to nemám zapotřebí. Spoluvlastním a řídím firmu, která bude mít letos 3,5 miliardy obrat, půl miliardy zisku a působí ve 105 zemích. Nejde mi o protekci na získání grantů, ale dělám to jako součást společenské odpovědnosti,“ říká v interview pro ČESKOU POZICI Zbyněk Frolík, ředitel Linetu.

ČESKÁ POZICE: Zapojuje se Linet do výzkumných projektů?

FROLÍK: Ano, přihlašujeme se, chceme soutěžit jako každý jiný a máme radost, když nějaký grant získáme, ale i kdybychom nezískali, dělali bychom vývoj stejně. Možná jen ne tak intenzivně. Naše, ale ani jiné firmy na náměstích nedemonstrují, když podporu na výzkum a vývoj od státu nezískají. Jsou zvyklé se přizpůsobit ekonomické situaci. Nejsou pod takovým tlakem jako výzkumníci na vysokých školách nebo v Akademii věd ČR (AV ČR), kteří jsou na institucionálním financování hodně závislí.

ČESKÁ POZICE: Co chcete vnášet do výzkumné rady coby podnikatel?

FROLÍK: Chci se na nastavení pravidel pro financování a směřování českého výzkumu, vývoje a inovací dívat spravedlivě. Můj podnik je dnes třetím největším hráčem v oboru na světě, jeho byznys je realizován z 94 procent mimo ČR a založen na aplikovaném výzkumu a neustálých inovacích.

ČESKÁ POZICE: Souvisí tento úspěch s inovacemi?

FROLÍK: Cítím obrovskou korelaci mezi tím, jaký vliv má inovativní myšlenka nebo výsledek aplikovaného výzkumu v produktu a jaký to má efekt na ziskovost i daňovou výnosnost pro stát. Když má výrobek jiné, lepší či chytřejší vlastnosti či líbivější design, stane se předmětem touhy. Zákazníci jej chtějí. Jsou proto ochotní zaplatit více a překonat překážky, aby jej měli. A většinou se takové produkty prodávají s vyšší ziskovou marží.

Prioritně by se měly podporovat firmy platící co nejvíc daní v Česku, a ne někde v zahraničí. Jdeme příkladem a naprostou převahu korporátních daní platíme v ČR.

Z toho vyplývá výrazně vyšší daňový výnos pro stát. Je logické, že by se prioritně měly podporovat firmy platící co nejvíc daní v Česku, a ne někde v zahraničí. My jdeme příkladem a naprostou převahu korporátních daní platíme v ČR. Z původně jednoduchého produktu jsme udělali světový byznys a ukazujeme cestu ostatním i státu.

ČESKÁ POZICE: Vždy se výrazně zastáváte aplikovaného výzkumu. Když to zjednoduším, míníte to tak, že si musíme nejprve na ten základní rychle vydělat?

FROLÍK: Premiér Petr Nečas, vláda i poslanci by si měli uvědomit, že peníze, kterými stimuluji inovace a aplikovaný výzkum s rychlou návratností peněz zpět do ekonomiky, jsou to nejefektivnější, co mohou z rychlého hlediska udělat. Někdy to situace vyžaduje. I peníze do školství jsou velmi důležité, ale přinášejí delší návratnost a investice do základního výzkumu, jímž potenciálně obohacujeme světové poznání, mívají nízkou šanci na komerční úspěch v pozdější aplikaci nebo z prodeje licencí či patentů.

Ta návratnost bývá i  generační. Koneckonců úspěšný Ústav organické chemie a biochemie AV ČR, kde pracuje profesor Antonín Holý, kapitalizuje výsledky 40 let práce! Otázka zní, kdy vznikla ekonomicky úspěšná myšlenka: jestli po revoluci nebo ještě před ní. Ale je faktem, že výsledky jeho práce jsou fenomenální, a proto ústav reprezentuje výraznou většinu komerčních licenčních příjmů celé AV. Na druhou stranu má akademie 54 ústavů. Takže se zákonitě ptám, jaký je výkon těch ostatních, ač v interním hodnocení dopadají všechny dobře? Čtenář nechť si odpoví na otázku, kdo na tom nejvíc vydělá: zda AV z licencí či finalizující farmaceutické společnosti v zahraničí.

ČESKÁ POZICE: Předseda AV ČR Jiří Drahoš řekl v rozhovoru pro ČESKOU POZICI, že za snižováním rozpočtu vidí cílenou snahu poškodit akademii věd. Má pravdu?

FROLÍK: Pan předseda Drahoš uvedl některá nepřesná tvrzení. Opakovaně prohlašuje, že akademii klesají od roku 2009 prostředky na činnost, ale mluví jen o části prostředků (institucionálních) AV určených ze státního rozpočtu, o něž nemusí akademie soutěžit s ostatními. Podle výročních zpráv získala AV z rozpočtu v roce 2009 celkem 7,625 miliardy, v roce 2010 asi 7,205 miliardy a loni 7,933 miliardy korun.

Je tedy patrné, že dlouhodobě k poklesu nedochází; naopak, nárůst se dá očekávat i letos. V návrhu na rok 2013 tedy nejde o snížení všech příjmů AV, ale o institucionální prostředky, které jsou – to ano – sníženy o 295 milionů oproti roku 2012. Ale tento pokles není rozhodně likvidační, jak prezentoval pan profesor. Řada členů rady se domnívá, že mohou být ušetřeny z provozních prostředků. A kvalitního výzkumu se úspory nemusejí dotknout.

ČESKÁ POZICE: Je tu „politická objednávka“ škodit Akademii věd, potažmo základnímu výzkumu na úkor průmyslu?

FROLÍK: V návrhu rozpočtu pro rok 2013 jde o celkové snížení 700 milionů. Návrh rozpočtu byl snížen jak zejména pro ministerstvo průmyslu o 1,1 miliardy, tak pro ministerstvo školství – o 350 milionů. Nejde o „politickou objednávku“, jak Drahoš tvrdí, ale pouze o to, že šetřit musejí všichni: i Akademie věd, které se snížení dotýká jen málo.

Navíc, a to chci zdůraznit, na mimořádném zasedání rady se čtrnáct hodin hledalo kompromisní řešení, jak uspokojit všechny nároky žadatelů. A nakonec s návrhem souhlasili i všichni členové AV ve vládní RVVI. Rada hlasovala jednohlasně! Zkrátka prostředky na výzkum nedosáhnou ročního nárůstu dvou miliard, jak se počítalo v roce 2009. Je třeba, aby všichni, včetně akademie, byli realisty a nepožadovali víc, navíc na úkor jiných vědců. I tak má akademie po ministerstvu školství pro výzkum nejvyšší příjem.

ČESKÁ POZICE: Může být podle vás „odpískán“ dvoumiliardový projekt BIOCEV u Vestce, jak uvedl předseda Drahoš v Českém rozhlase?

FROLÍK: Neznám úplné detaily, ale myslím, že to není z uvedeného důvodu možné, neboť 295 milionů je zlomek hodnoty této investice, která je převážně financovaná z peněz EU. Pokud bude BIOCEV odpískán, pak spíše proto, že nebude řádně připraven či zajištěna jeho udržitelnost.

ČESKÁ POZICE: Jsou výzkumné projekty typu ELI, BIOCEV nebo CEITEC velkým rizikem pro budoucí státní rozpočet?

FROLÍK: Obavy, že budou mít tyto a další velké infrastruktury problém s dokončením, s personálním obsazením i s udržitelností, má hodně lidí. Nikoliv proto, že by snad byly všechny projekty špatně připravené, ale protože rozjet centra není jednoduché, natož aby zajistila i svou udržitelnost. Třeba to bude i fungovat, ale za pět deset let; jenže předtím budeme muset vynaložit na udržitelnost mnohem víc prostředků z rozpočtu, než se počítalo.

Z mého pohledu daňového poplatníka, by stát měl finančně či daňově motivovat jakoukoli činnost, která vede k vyšší a rychlejší daňové výnosnosti

Ale stát ty prostředky musí dát. Už proto, že kdyby to neudělal, mařil by investici EU, která sem vložila 85 procent, a vystavil by se riziku, že bude muset zaplatit i vstupní investici na její vybudování. To je jedno z největších rizik, které vůbec existuje. Veřejné rozpočty po roce 2015 to asi zatíží řádově pěti až sedmi miliardami ročně a je i vysoká pravděpodobnost, že to bude mít dramatické finanční důsledky na úkor vysokých škol, resortního výzkumu na ministerstvo průmyslu nebo zdravotnictví.

ČESKÁ POZICE: Do vědy se mělo stabilně přidávat, plánovaly to i minulé vlády...

FROLÍK: Dne 8. června 2009 si Topolánkova vláda odsouhlasila Národní politiku ve výzkumu a vývoji, což je základní strategický dokument, podle kterého se v období 2009 až 2015 měla řídit celá vědní politika. Dokument má devět cílů a 35 opatření a celý je postaven na tom, že bude lineární roční 8,5procentní růst investic do výzkumu. Takže v roce 2013 se mělo dávat do vědy 34 miliard a v roce 2015 už 40 miliard!

Ale už čtyři měsíce po schválení byly rozpočty zmrazeny na úrovni 26 miliard. Vlivem inflace dochází de facto k jeho postupnému trvalému poklesu. Ten rozdíl v reálných cenách dělá za sedmileté období okolo 60 miliard korun! Navíc nebyla ani zadána implementace národní politiky. Řada jejích cílů a opatření tudíž ani neměla stanovenou metriku jejich plnění v čase, kvalitě a kvantitě.

ČESKÁ POZICE: Státní rozpočet je do značné míry závislý právě na firmách. Vědci a aktivisté ale viní byznysmeny z „odčerpávání“ výzkumné podpory.

FROLÍK: Z mého pohledu daňového poplatníka, by stát měl finančně či daňově motivovat jakoukoli činnost, která vede k vyšší a rychlejší daňové výnosnosti. Je jasné, že v případě humanitních věd, kultury a podobně by stát měl říci, kolik je ochoten na kulturnost národa přispívat. Řada vědců tvrdí, že byznys by si měl svůj vývoj a inovace platit sám, a pokud možno jej nakupovat u vysokých škol či AV, a peníze ze státního rozpočtu mají být rozděleny jen jim.

Míra toho, jakou budou mít lidé penzi a jak kvalitní bude zdravotnictví nebo policie, je ale úměrná tomu, jestli se průmyslu v Česku daří, nebo nedaříMíra toho, jakou budou mít lidé penzi a jak kvalitní bude zdravotnictví nebo policie, je ale úměrná tomu, jestli se průmyslu v Česku daří, nebo nedaří, a nikoli tomu, jestli objevíme dvě hvězdy navíc nebo zda krávu bolí vemeno při dojení. Podnikatelská sféra vynaloží letos na výzkum, vývoj a inovace až 40 miliard, z čehož jsou bratru tři miliardy tím, čím stát přispívá na pobídky. Pod deset procent. Tři miliardy, jež šly z programu TIP nebo z Technologické agentury ČR (TAČR) do průmyslu, jsou většinou určeny malým a středním podnikům. Jde o motivaci. Kdyby podniky nedostaly ani korunu, nikde by nekřičely.

Pointa je v tom, že stát má zájem vývoj a inovace víc rozhýbat. Podnikatelská sféra jsou vlastně takové svobodné krávy, které se volně pasou na poli. Stát jim ho občas pohnojí, aby na nich rostla kvalitnější tráva a podojil z nich víc mléka. A když pole nepohnojí, bude mléka míň. Navíc ty krávy jsou svobodné a pasou se tam, kde je tráva nejlepší. A ono se může stát, že kravky své teritorium občas změní – třeba přeběhnou za Šumavu nebo zhubnou a přestanou dojit.

ČESKÁ POZICE: Jak nahlížíte jako podnikatel na základní výzkum? Je užitečný i pro firmy?

FROLÍK: Vědecký článek jako hlavní výstup české vědy, byť by byl v super časopise typu Nature nebo Science, může být i takové „trkátko“ – inspirace pro velké společnosti, jejichž zaměstnanci to čtou a hledají inspiraci, co nového vyvíjet a vyrábět. Proto často vnímám výsledky českého základního výzkumu, navíc institucionálně placeného, jako příspěvek českého daňového poplatníka do studnice světového poznání, který bude někdy nejspíš kapitalizován v zahraničí – pro jiného daňového poplatníka.

V USA často nerozdělují výzkum striktně na aplikovaný a základní, ale vnímají jej jako užitečný a neužitečný či kvalitní a nekvalitní. Velké korporace i menší podniky podporují i univerzitní výzkum, ale tam, kde vidí budoucí aplikaci a kapitalizaci. Nicméně souhlasím, že základní výzkum je třeba dělat a je finálně užitečný i pro firmy. V řadě případů je ale těžké rozlišit šedé zóny na pomezí, kde jde o hledání podstaty přírody a jejích zákonitostí a kdy už to přechází v budoucí realizace.

ČESKÁ POZICE: Proč mívají vědci takový odpor k praktickému využití?

FROLÍK: Z řady diskusí a výroků „klasických“ vědců mám pocit, že jsou pro ně inovace sprosté slovo, jakoby něco pokleslého, primitivního. Ale podívejme se, co udělal Steve Jobs. Zamyslel se nad léta vyráběným smartphonem od Nokie a řekl si: „Uděláme to jinak, uděláme to takhle.“ A výsledkem byl iPhone, na němž vydělal roční rozpočet Česka za rok v zisku, a předtím světového lídra, kolos Nokia, poslal po pěti letech téměř do bankrotu. Tomu se říká INOVACE!

Z řady diskusí a výroků „klasických“ vědců mám pocit, že jsou pro ně inovace sprosté slovo, jakoby něco pokleslého, primitivního

Pokud Nečas chce, aby se republika vymanila rychleji z ekonomických potíží, musí jít takovou cestou, cestou podpory inovací. A musím říci, že čím víc je na tom Evropa špatně, tím máme větší šanci. Špatně je totiž i těm druhým, a tím, že máme ještě levnější pracovní sílu a dobrou pozici uprostřed Evropy, můžeme rychleji dosahovat kvalitních výsledků.

ČESKÁ POZICE: Je těch 26 miliard od státu na výzkum dost?

FROLÍK: Můj názor je, že 26 miliard korun zase tak málo není. Otázka zní, jak efektivně jsou vynakládané, protože se za ně pořizuje spousta hloupostí, které jdou napříč za všemi zúčastněnými skupinami. Mohu ale z vlastní zkušenosti říci, že čím je podpora státu blíž k aplikaci či k participaci soukromého subjektu, tím je výsledná efektivita vyšší.

ČESKÁ POZICE: Přinese snížení rozpočtu na vědu i nějaká pozitiva? Třeba vyšší efektivitu, restrukturalizaci výzkumu?

FROLÍK: K tomu dojde. Díky tomu, že je peněz málo a utahuje se všem. Hledala se a stále se hledají řešení, jak rozdělit peníze spravedlivěji pro poskytovatele i z hlediska zájmů vlády a daňového poplatníka. Tendence je, aby státní peníze byly co nejvíc soutěženy – prostřednictvím Grantové agentury ČR a TAČR. Je to jedna z metod, jak ovlivnit restrukturalizaci systému. A jak ovlivnit, aby to, co je „neduživé“, si na peníze nesáhlo, a to, co je „duživé“, aby si sáhlo na víc. Tahle uvažují radní ve své většině. Ale bohužel, zájmovým skupinám se to nelíbí.

Vysoké školy se ocitají v situaci, že jim začínají ubývat peníze za studenty a zároveň roste kvalita jejich výzkumných výstupů. A pokud mají dobrého ministra školství, což nyní mají, pak zrovna ony tahají za silnější konec. Je ale i v zájmu řadového občana, aby se co nejvíce výzkumu odehrávalo na univerzitách či ostatních vysokých školách a logicky se k němu dostali i jeho děti – tedy studenti. U Akademie věd ČR je tomu většinou jen u doktorandů.

ČESKÁ POZICE: Jak spolupracuje byznys s univerzitami a s akademií?

FROLÍK: Otázka spolupráce průmyslu a škol silně rezonuje. Ale už tak nerezonuje otázka spolupráce AV ČR s průmyslem. Přitom podniky chtějí spolupracovat, školy také. Ale problém je, že to často neumějí, protože obě strany mají jinak nastavené „DNA“. Ale sbližuje se to.

Přestože máme v Česku 50 tisíc výzkumníků, většinou asi chytrých lidí, získat rychle link na x potenciálních spolupracovníků firemního výzkumu není jednoduché

Na minulé valné hromadě Svazu průmyslu jsem se zeptal 80 ředitelů členských podniků, zda spolupracují s AV a zvedli ruce dva. Na stejnou otázku spolupráce s vysokými školami zvedli ruku téměř všichni. Ptám se jich dále: „Jde to, nebo dře to?“ A slyším odpovědi: „Jde to, ale dře to.“ Vůle tam je, hledá se prostor a způsob.

ČESKÁ POZICE: Jaké jsou překážky?

FROLÍK: Zdá se, že výzkumníky ve školách až tak nic ke spolupráci netlačí. Potřebují hlavně publikovat. Mají jiný rytmus, jako je zkouškové období či výukové priority. My v podnicích máme časový plán a čas pro nás znamená peníze. Problémem může být i diskuse o vlastnictví budoucího duševního vlastnictví. Chybí i vhodný centrální „interface“ mezi akademickým a průmyslovým segmentem.

Přestože máme v Česku 50 tisíc výzkumníků, většinou asi chytrých lidí, získat rychle link na x potenciálních spolupracovníků firemního výzkumu není jednoduché. Komu máte volat? Kde je kdo na to konkrétní nejlepší? Na Vysoké škole báňské, na „Baťovce“ ve Zlíně, na Karlovce nebo ve Fyzikálním ústavu AV ČR? Těžko to jednoduše zjistíte. A podniky neumějí příliš pracovat s databázemi vědeckých výsledků, je to pro ně nepřehledné.

ČESKÁ POZICE: Jak lze povědomí a vazby posílit, vylepšit?

FROLÍK: V radě se snažíme a přemýšlíme, jak vytvořit software, aby jakákoli instituce, podnik či škola, dostane-li korunu státní podpory, musela v systému zveřejnit kdo, v jakém oboru a na čem bádá, přidala klíčová slova a za jakých podmínek poskytne službu v oboru. Protože se peníze prostřednictvím podpory ze státního rozpočtu poskytnou ročně v ČR desetitisícům lidem, během roku, dvou, bychom mohli mít naplněnou databázi s povinnými daty.

Dejme tomu, že hledám matematika, který umí to a to, zjistím v databázi kandidáty, které proklikem na webu kontaktuji. Ten systém by dával i zpětnou vazbu. A podle počtů prokliků na jednotlivá pracoviště či výzkumníky by i šlo zjistit, je-li o ně zájem, a kdo a jak je poptávaný. Ukáže se i to, o koho není zájem vůbec.

ČESKÁ POZICE: Bude se to týkat jen osob nebo i pracovišť?

FROLÍK: Užitečné to může být i kvůli laboratořím. V akademii a na univerzitách jsou stovky dokonalých přístrojů, kdybychom se ale podívali, jak jsou vytíženy, zjistíme, že někde velmi a někde jen jednou za měsíc, přitom to stát stálo miliony! Já když mám ve firmě nevyužitý laser, hned jej nabízím do kooperace, aby nestál zbytečně a vydělával.

ČESKÁ POZICE: Může dle vás Akademie věd víc spolupracovat s podniky?

FROLÍK: Z hlediska podniků je problémem výzkumu také určitá svoboda bádání. Vědci v AV i na vysokých školách bádají v oborech a na tématech, pro které se sami rozhodnou a mají na to právo. Stát jim na to dává institucionální peníze. To znamená, že ve velké většině nepracují na zadání z praxe. Můžeme se ptát, zda jsme v byznysu takoví hlupáci, že nedokážeme dělat to, co chytří akademici vymyslí a neumíme na to navazovat a převádět to do produktů.

Můžeme se ptát, zda jsme v byznysu takoví hlupáci, že nedokážeme dělat to, co chytří akademici vymyslí a neumíme na to navazovat a převádět to do produktůNa nedávné schůzce představitelů akademie a Svazu průmyslu sice AV deklarovala množství projektů s praxí, ale když jsem se díval do obchodního rejstříku na typy podniků, s nimiž AV spolupracuje, zjistil jsem, že jde často o velmi malé podniky s minimálním obratem. A je otázka, jaká je korelace mezi množstvím projektů a jejich ekonomickým přínosem jak pro AV, tak pro stát.

Požádal jsem předsedu Drahoše, ať mi vytipuje ústavy pro spolupráci s naším podnikem, protože právě hledáme inspiraci pro novou generaci inteligentních lůžek a že vlastně ani nevíme, co chceme vyvinout. To je normální. U vědy často něco hledáte, co by mohlo být užitečné, ale najdete něco úplně jiného, než jste předpokládali...

ČESKÁ POZICE: Jak to konkrétně myslíte?

FROLÍK: Vyvinuli jsme a vyrábíme postele, ve kterých jsou zabudovány senzory, které vám bezkontaktně změří kvalitu srdečního tepu, dechu, rychlost proudění krve aortou, pohybovou aktivitu během pobytu na lůžku i spánku a řadu dalších klinicky významných informací. Už takhle to lůžko vypadá, že je to science-fiction. Vy si jen lehnete, a my vám uděláme „kompletní diagnózu“. Ale chceme dál.

Uvažujme, že máme pacienta k dispozici 24 hodin na lůžku nebo dvanáct hodin v domově důchodců a konečně i sami sebe držíme na posteli každý den osm hodin. A co můžeme ještě udělat, abychom přidali nějakou hodnotu ke zdraví v průběhu té doby na lůžku? Existují třeba patogenní zóny, jež možná ovlivňují vznik onkologických onemocnění, dráty v místnosti vyzařují elektromagnetická pole a vzniká možná škodlivý elektromagnetický smog.

Mohli bychom sledovat fáze spánku a vhodně budit, podle spontánní pohybové aktivity včas zjistit některé patologické příznaky a možná i některá rizika kompenzovat během spánku. Sepsal jsem tedy dopis předsedovi AV, aby vyzval vědce ze svých ústavů, abychom se o tom bavili a hledali – například formou brainstormingu – nápady a možné směry řešení. Již víme, že i geniální vědec, to sám bez interakce laiků nevymyslí.

ČESKÁ POZICE: Jak ještě více sbližovat byznys s výzkumem?

FROLÍK: Musejí se hledat aktivity, které stimulují obě strany spolupráce. Ať už jsou to metody daňových úlev, nebo když si vědci ze škol najdou partnery, odměnit je bonusy, aby měli zájem se oboustranně vyhledávat. Problém je i v tom, že řada firem o sobě a o svém výzkumu nic kvůli obavě o duševní vlastnictví neříká.

Měli jsme a máme diplomanty z několika vysokých škol. A máme i zkušenost, že jsme dali studentovi do vínku klíčové myšlenky při zpracovávání jeho práce. Ten je pod naším vedením zpracoval, diplomka byla výborná, ale najednou škola přišla, že je to podle zákona její duševní vlastnictví a že by nám to prodala...

ČESKÁ POZICE: To vás určitě nepotěšilo. Jak je to s patenty?

FROLÍK: Některé nápady a řešení je lepší ani nepatentovat, protože konkurenti by mohli vidět směr, kudy se ubírat. Schopné firmy mají automatizované rešerše, jak a co patentuje veškerá konkurence, jak uvažuje, a snaží se to promítnout do vlastní budoucnosti, co chtějí mít na trhu. Snažíme se o totéž a z patentů konkurence nás často napadne, jak podobnou či lepší funkci vyřešit jinak a navíc lépe s novou přidanou hodnotou.

ČESKÁ POZICE: Co potřebuje průmysl slyšet od své vlády v oblasti vývoje?

FROLÍK: Od vlády, potažmo od premiéra jako předsedy rady očekáváme, že jasně řekne, co vláda chce od české vědy a výzkumu. V jakém poměru zachovat institucionální a účelové financování, zda chce více podporovat inovační potenciál a vidět to v rostoucím výkonu průmyslu či chce mezinárodní věhlas vědců v základním výzkumu. Co, kdy a za jaké ekonomické situace bude mít větší prioritu. Zda bychom se neměli zamyslet nad integrací duplicitních výzkumných aktivit či některé zrušit, když už je nedostatek peněz.

ČESKÁ POZICE: Přijde nějaká zásadní změna?

FROLÍK: Já si myslím, že bude čím dál větší nutností restrukturalizace výzkumného prostoru v ČR ke standardní podobě z vyspělých zemí, typu Dánska a Švédska. Dovedu si představit zeštíhlení AV. Nechat x klíčových úspěšných ústavů Akademie věd ČR v podobě, jako je Max Planck Institut v Německu, některé další organicky přidat k vysokým školám a ze zbytku by se mohly stát samostatné ústavy orientované na účelový výzkum, něco jako Fraunhofer v Německu, kde platí princip, vydělejte si peníze a za každou získanou korunu z praxe vám dáme jednu od státu a budeme vás tím podporovat.

Asi by se příliš nestalo, kdyby se sloučil Filozofický ústav AV ČR s Filozofickou fakultou například Karlovy univerzity. Ušetřilo by se i na správě. Naši akademici mají například i zámky, které pravděpodobně příliš peněz na výzkum nevydělají, ale investice do nich platí stát. Jistě je legitimní, aby stát v současné situaci racionalizaci požadoval.

V AV platí zvláštní situace. Je organizační složkou ČR, její činnost je financovaná ze státního rozpočtu, má pro rozpočtové účely postavení ústředního orgánu ČR a zřizuje jménem ČR pracoviště jako veřejné výzkumné instituce. Prostředky pro ni se rozpočtují v samostatné kapitole státního rozpočtu ČR.

Bude se muset najít vhodnější způsob řízení a hodnocení vědy a alokace státních prostředků, jež jsou do ní vkládané

V tomto se akademie neliší od ostatních orgánů státní správy, ale v jejich čele nestojí ministr – představitel státu, který poskytuje finance. Liší se v tom, komu se odpovídá vedení AV ČR. Nikoli vládě či poslanecké sněmovně, ale Sněmu AV, který je téměř z 80 procent složen ze zaměstnanců AV. Vedení se tedy zodpovídá svým zaměstnancům, jimž rozděluje prostředky daňových poplatníků. To je podle mne docela nesystémové řešení.

ČESKÁ POZICE: Nastanou změny pod tlakem peněz jaksi přirozeně?

FROLÍK: Taková restrukturalizace se nedá udělat okamžitě a radikálně, ale reálně k tomu podle mě dříve či později dojít musí. Bude se muset najít vhodnější způsob řízení a hodnocení vědy a alokace státních prostředků, jež jsou do ní vkládané. Někdo to asi „odnese“ nebo efektivita výzkumu, potažmo exportního výkonu českého průmyslu neporoste, a proto budeme muset platit vyšší daně. Nebo nevím, kde peníze na všechny budoucí obligatorní náklady rozpočtu ministr financí sežene.

ČESKÁ POZICE: Nezahubí takový přístup část základního výzkumu i mnohé společenskovědní obory?

FROLÍK: Pokud bychom nyní udělali celonárodní referendum a řekli, že máme málo peněz a koho máme vyřadit z fronty, určitě bychom tam na základě hlasování některé takové instituce a obory našli. Myslím však, že by to bylo špatně. I ústavy, které se zabývají archeologií, mateřským jazykem, historií a tím, co souvisí s národní kulturou, mají své místo a význam, protože i kultura a hrdost v důsledku podporují konkurenceschopnost.

Musíme podporovat svou identitu, ale je k vážné diskusi, v jakém měřítku je čeho třeba. A to musí určit stát. To je zakázka státu, který musí říci: Vás nepotřebuje průmysl ani farmaceutické či elektrotechnické firmy v USA, ale tahle země a očekává od vás toto a za tolik peněz.


deki AV ČR 9:00 12.7.2012
Helena Storchova To se nestydi? 17:08 11.7.2012
Dalibor_Stys Pokud budou ústavy AVČR jako ISTA 9:12 12.7.2012
Martin Rychlík Aha ;-) 16:22 10.7.2012
Pocono Nějak tomu nerozumím 10:44 10.7.2012
str76 Je mi smutno :-( 8:43 10.7.2012
jhx Věda....? 8:32 10.7.2012
Martin Rychlík Vážený pane kolego, 7:38 10.7.2012
ctenarCP Vážený pane kolego, 8:59 10.7.2012
Martin Rychlík Díky, jmenované znám, 10:05 10.7.2012
ctenarCP S těmi lůžky 16:02 10.7.2012
Přemysl Nedvěd Nevím 0:51 13.3.2013
Dalibor_Stys Co je to základní výzkum? 9:36 10.7.2012
Dalibor_Stys Frekvence 6:18 10.7.2012
ctenarCP Kdo likviduje AVČR? 5:56 10.7.2012

Počet příspěvků: 22, poslední 13.3.2013 12:51 Zobrazuji posledních 22 příspěvků.