Zbrojní expert o nákupu letadel Casa: Omnipol dostal politický befel

Dle bývalého ředitele Národního úřadu pro vyzbrojování Jaroslava Štefce mohlo Česko koupit letadla minimálně o miliardu korun levněji.

Odpovědnost před zákonem podle Jaroslava Štefce (na snímku) padá na bývalou ministryni Vlastu Parkanovou a ředitele sekce vyzbrojování Jiřího Staňka. Bez viny nejsou ani tehdejší náměstci Martin Barták, Jaroslav Kopřiva a Jan Fulík. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Odpovědnost před zákonem podle Jaroslava Štefce (na snímku) padá na bývalou ministryni Vlastu Parkanovou a ředitele sekce vyzbrojování Jiřího Staňka. Bez viny nejsou ani tehdejší náměstci Martin Barták, Jaroslav Kopřiva a Jan Fulík. | foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Odpovědnost před zákonem podle Jaroslava Štefce (na snímku) padá na bývalou ministryni Vlastu Parkanovou a ředitele sekce vyzbrojování Jiřího Staňka. Bez viny nejsou ani tehdejší náměstci Martin Barták, Jaroslav Kopřiva a Jan Fulík.

(Aktualizováno o tiskové prohlášení společnosti Omnipol.) Mimořádně otevřený názor na okolnosti nákupu letadel Casa poskytl ČESKÉ POZICI expert v oboru armádní techniky Jaroslav Štefec, jenž pořízení letounů kontroloval. Mimo jiné zpochybňuje některá tvrzení společnosti Omnipol, jež nákup zprostředkovala, ale upozorňuje též na další vysoce postavené úředníky, kteří by případně mohli nést odpovědnost. (Policie se prozatím rozhodla za údajně předražený nákup stíhat bývalou ministryni obrany Vlastu Parkanovou z TOP 09 a bývalého ředitele sekce vyzbrojování ministerstva obrany Jiřího Staňka.)

Jaroslav Štefec je bývalý ředitel Národního úřadu pro vyzbrojování (v letech 1999 až 2000). V letech 2003 až 2010 působil v soukromé sféře. Až v roce 2010 pak ve funkci zástupce ředitele Úřadu pro dohled nad akvizicemi ministerstva obrany kontroloval všechny podezřelé armádní nákupy včetně pořízení letadel Casa. Kontrakt za 3,5 miliardy korun kritizoval od samého počátku. Například v květnu 2008: „Není to běžně zvykem, takovéto barterové obchody. Ono navíc v České republice tyto bartery nemají příliš dobrou pověst ani tradici,“ glosoval v České televizi nápad na výměnu jednoho letadla Casa za stroje L-159, což se nakonec uskutečnilo.

V rozhovoru Štefce s ČESKOU POZICÍ zazněly tyto odpovědi:

  • Česko mohlo čtveřici letadel Casa pořídit nikoli za 3,5 miliardy korun bez servisu, ale za 2,5 miliardy včetně servisu.
  • Srovnávat obvyklé ceny základních modelů letadel Casa, jež si pořizovaly různé armády včetně české, je možné.
  • Nakupovat letadla bez tendru nebylo nutné. (Zakázka proběhla v režimu jednacího řízení bez uveřejnění.)
  • Omnipol se možná při nesmyslném rozdělení zakázky na nákup a servis letadel řídil pokyny politiků.
  • Za pochybnou zakázku nese morální odpovědnost expremiér Mirek Topolánek.
  • Odpovědnost před zákonem podle Štefce padá na bývalou ministryni Parkanovou a ředitele sekce vyzbrojování Staňka. Bez viny nejsou ani tehdejší náměstci Martin Barták, Jaroslav Kopřiva a Jan Fulík.
  • A zaznělo i dosud nezmíněné jméno, a sice bývalého ekonomického náměstka ministerstva obrany a nynějšího šéfa Správy státních hmotných rezerv Tomáše Perutky, který mohl kontrakt na nákup letadel zastavit, ale neučinil tak.
Rozhovor s Jaroslavem Štefcem

ČESKÁ POZICE: Je možné stanovit obvyklou cenu letadel Casa C-295M na trhu a ještě navíc pouze z veřejných zdrojů?

ŠTEFEC: Pokud máte na mysli informace v odborných časopisech a publikacích, případně placené stránky společnosti EADS (španělský výrobce letadel — pozn. red.), tak ano. Obvyklou cenu letounu v některé ze základních verzí lze stanovit poměrně snadno. Stejně tak lze stanovit obvyklou cenu příslušenství, které se do letounu namontuje dle požadavků zákazníka.

ČESKÁ POZICE: Michal Hon, generální ředitel společnosti Omnipol, jež nákup letadel Casa zprostředkovala, tvrdí, že srovnávat ceny letadel Casa pro českou armádu a pro jiné zahraniční zákazníky není možné. Skutečně nelze srovnat ceny například s Portugalci, Poláky či Finy, kteří si Casy také pořídili?

ŠTEFEC: Určitě to možné je. Pan ředitel Hon na tiskové konferenci zmínil nákup letounů Casa pro finské letectvo, neuvedl však, že první dva stroje byly „klasické“ C-295M zakoupené i pro českou armádu. Cena za tyto dva letouny, jež mají i Češi, a to včetně logistiky a servisu činila 45 milionů dolarů (900 milionů korun). Další dvě letadla Finové koupili podstatně dráže, protože obsahovala navíc výbavu od firmy Lockheed Martin pro radioelektronický boj, námořní průzkum a protilodní boj s vestavěnou elektronikou a zbraňovými systémy. Cena za tyto speciálně vybavené letouny, jež Češi nemají, činila 110 milionů dolarů (2,2 miliardy korun) za dva stroje. (Česko koupilo tři letouny Casa C-295M za 3,5 miliardy korun a to bez servisu. Čtvrtý stroj byl vyměněn za pět letadel L-159. – pozn. red.)

ČESKÁ POZICE: Během svého působení na ministerstvo obrany (MO) jste se seznámil s detaily nákupu letadel Casa. Jak byla stanovena hodnota české kupní smlouvy na Casy?

Podle všeho nemohl resort obrany výši smluvní ceny podstatně ovlivnit. Vypadá to jako by cena byla stanovena „zvenčí“

ŠTEFEC: Míníte-li termínem „hodnota smlouvy“ smluvní cenu, tak tu ani způsob jejího stanovení nebylo možno z podkladů, které jsme měli na ministerstvu k dispozici, vypátrat. Na smlouvách mezi Omnipolem a EADS, jež ministerstvo obrany získalo, byly s odkazem na obchodní tajemství ceny začerněny. Podle všeho nemohl resort obrany výši smluvní ceny podstatně ovlivnit. Vypadá to, jako by cena byla stanovena „zvenčí“.

ČESKÁ POZICE loni informovala o marketingové studii ministerstva obrany z roku 2006, dle níž stál jeden stroj Casa 647 milionů korun. Řídili se touto studií ministerští úředníci při stanovení ceny finálního kontraktu?

ŠTEFEC: Při přípravě a realizaci tohoto obchodu se úředníci marketingovou studií, a v podstatě ani skutečnými potřebami armády, neřídili. Kdyby tomu tak bylo, tak by nákup transportního letounu proběhl až letos, nebyla by to Casa a cena by byla úplně jinde.

ČESKÁ POZICE: Kolik by podle vás byla přijatelná cena stroje?

ŠTEFEC: Podle mého názoru a dostupných veřejných zdrojů by cena rozpočítaná na jeden letoun, včetně vybavení, pozemního příslušenství a servisu, neměla překročit 30 milionů dolarů. Za čtyři stroje by to bylo 120 milionů dolarů, což je v přepočtu asi 2,5 miliardy korun za celý kontrakt bez dodatečných nákladů na servisní smlouvu.

ČESKÁ POZICE: Co dělá v Česku z transportního letounu vojenský materiál, který je možné nakupovat ve zvláštním režimu a s výjimkou ze zákona o veřejných zakázkách?

ŠTEFEC: Může to být politické rozhodnutí, ale i rozhodnutí věcně příslušného úředníka ministerstva obrany. Je to v podstatě neřízená záležitost.

ČESKÁ POZICE: Bylo nutné nakupovat letadla v jednacím řízení bez uveřejnění, nebo je bylo možné nakoupit v rámci běžného tendru, jak tomu bylo například při pořizování pandurů?

ŠTEFEC: Jednoznačně platí část otázky za „nebo“.

ČESKÁ POZICE: Jak se díváte na další aspekt zakázky, a sice fakt, že byl oddělen nákup od servisu?

ŠTEFEC: Už samotný „nákup“ servisních služeb u firmy Omnipol za další necelou miliardu korun je nesmyslný. Armáda platí společnosti Omnipol za servis, který si tato firma stejně zadává u EADS, i za marži. Navíc jsou v servisní smlouvě započteny položky, například informační servis a záruční opravy, jež měly být součástí první smlouvy. Firma Omnipol ale podle mě pouze „plnila pokyny“, možná i z politické úrovně. Oddělování nákupu letecké techniky a nákupu služeb s ní souvisejících je totiž nesmyslné a v rozporu s vžitou praxí.

ČESKÁ POZICE: Důvodem, proč vláda Mirka Topolánka obhajovala nákup letadel Casa, byla výměna čtvrtého letounu za pět strojů L-159. Obstojí dle vás tento argument?

ŠTEFEC: Ne. Tento argument byl od samého počátku z říše sci-fi. Španělská vláda jasně deklarovala, že s letouny L-159 nechce nic mít. Nyní jsou stroje, vlastněné Omnipolem, uskladněny v Seville, kde po prozkoumání odborníky firmy EADS pravděpodobně zůstanou, nebo budou odprodány civilním zájemcům.

ČESKÁ POZICE: Kdo nese podle vašeho názoru odpovědnost za zakázku, kterou policisté na základě posudku společnosti American Apprasial považují za předraženou o 658 milionů korun?

ŠTEFEC: Morálně tehdejší premiér a osoby z ministerstva obrany, jež na něj byly navázané. Odpovědnost před zákonem nesou tehdejší ministryně obrany a ředitel sekce vyzbrojování Jiří Staněk. Parkanová dle mě nebyla coby osoba odpovědná za hospodaření resortu dobrým hospodářem. Je odpovědná i za to, že připustila podpis memoranda o porozumění mezi ČR a firmou EADS, a za schválení konečné ceny kontraktu.

Ředitel Staňek zase podepsal smlouvu, která byla dle mého názoru v rozporu se zájmy resortu obrany a jež byla finančně nevýhodná pro ČR. Učinil tak i přesto, že měl k dispozici potřebné informace k jejímu odmítnutí. Spolu s tehdejším náměstkem pro vyzbrojování odpovídá rovněž za to, že resort obrany akceptoval „zakryté“ informace o cenách ve smlouvách mezi firmami Omnipolem a EADS.

ČESKÁ POZICE: Šéf Omnipolu Hon však uvedl, že s bývalou ministryní Parkanovou nemluvil. Kontrakt prý dojednával s jejími náměstky Martinem Bartákem, Jaroslavem Kopřivou a Janem Fulíkem. A zmínil ještě ředitele Staňka. Jak to bylo s odpovědností náměstků?

ŠTEFEC: Kopřiva byl náměstek pro vyzbrojování a na politické úrovni odpovídal za to, že připustil nestandardní průběh zakázky a nepostavil se společně s náčelníkem Generálního štábu proti její realizaci, přestože neodpovídala programu obnovy vzdušných sil armády ČR (program počítal s nákupem transportních letounů později. Dle závěrů Nejvyššího kontrolního úřadu nevycházelo ministerstvo ze skutečných potřeb armády a letadla Casa pořídilo o několik let dříve — pozn. red.).

Barták coby první náměstek odpovídal za to, že Česko nevyjednávalo o kontraktu se španělskou vládou. Nese vinu i za to, že navrhoval výměnu letadel, aniž by byl znám koncový uživatel letounů L-159 a aniž by měl souhlas USA, jež vlastní licence k vývozu významné části komponentů českých bitevníků.

Fulík byl považován za šedou eminencí MO, bez něhož se nemohla žádná velká operace provést.

Byl to Perutka, kdo měl celý kontrakt stopnout, ale neučinil tak

ČESKÁ POZICE: Existoval ještě někdo další, kdo měl co dočinění s kontraktem?

ŠTEFEC: Zapomněl jste na jednoho člověka — tehdejší ekonomický náměstek Tomáš Perutka nesl odpovědnost za komunikaci s ministerstvem financí, za ekonomický dohled nad programy resortu obrany (tedy i nad programem obnovy letectva) a především za to, že nerozporoval cenu kontraktu vůči ceně, uvedené v marketingové studii, ale přenesl její schválení bez dalšího na ministerstvo financí. I zde je dle mě odpovědnost před zákonem. Byl to Perutka, kdo měl celý kontrakt stopnout, ale neučinil tak stejně jako ostatní zmínění náměstci. 

ČESKÁ POZICE: Jakou roli hrálo v nákupu letadel Casa ministerstvo financí?

ŠTEFEC: Uvolňovalo peníze na realizaci zakázky a podle mého názoru mělo za povinnost vyžádat si podklady a cenu u takto strategického kontraktu přezkoumat.

Texty a dokumenty, jež s názory Jaroslava Štefce na nákup letadel Casa souvisejí:

Aktualizace

Rozhovor s Jaroslavem Štefcem zveřejnila ČESKÁ POZICE v pátek 22. června 2012 časně ráno. V odpoledních hodinách společnost Omnipol rozeslala médiím tiskové prohlášení. Zveřejňujeme je v plném znění:

Praha, 22. června 2012 - OMNIPOL, a. s., důrazně odmítá spekulace o politických tlacích, na jejichž základě měl údajně jednat při zprostředkovávání nákupu vojenských transportních letadel C-295M CASA. Tyto spekulace se objevily na některých zpravodajských serverech. Z pohledu společnosti se jednalo o standardní obchod, jehož podstatné detaily OMNIPOL, a. s., zveřejnil na tiskové konferenci toto úterý, tedy 19. června 2012. Další podrobnosti oznámí Omnipol, a. s., na bilanční tiskové konferenci po skončení obchodního případu.