Západní společnost nejde kupředu, ale dozadu

Lidé jsou nespokojení, přestože se jim daří relativně dobře. Uvědomují si totiž, že jejich děti a vnoučata vyrůstají do nejisté budoucnosti, a začínají pochybovat, že dosavadní systém je funkční. Zavést pořádek do chaosu současné společnosti má smysl.

J. S. Cash 16.5.2017
Země | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Země | foto: Shutterstock
Země | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

To, co platilo mnoho století a bylo ukotvené v lidské mysli, vědomí, bytí a svědomí, mizí se změnou techniky a je otázkou, zda smysluplně kupředu nebo nesmyslně dozadu. Stejně se mění i člověk, a nejen fyziologicky, ale i psychicky. A stejně jako technika ne vždy smysluplně k lepšímu.

Znechucení lidé se snaží uzdravit své zarmoucené já a většinou utíkají do nákupních středisek nebo online obchodů a nakupují věci, které nepotřebují, aby si udělali radost. Králové konzumu – nadnárodní korporace a obchodníci – si mnou ruce nad obrovskými zisky a makroekonomové a bankéři nad růstem HDP. Planeta Země však nikoli. Přestává totiž platit, že „zdroje jsou“.

Přibližování nárazu

Příčinou ekonomické krize je převis nabídky nad poptávkou ve vyspělých ekonomikách. Poptávka je stimulována reklamou a levnými půjčkami bez ručitele, a proto jsou třeba systémová opatření. Převis finančního kapitálu je nutné směrovat do rozvojových zemí a umisťovat tam i výrobky, a tím zlepšovat životní úroveň jejich obyvatel i řešit migrační krizi. Vedle uspokojení spotřebitelské poptávky je také třeba zavádět nové technologie, jež často zlepšují životní podmínky.

Extenzivní zásahy do přírodních zdrojů a růst populace rychle přibližují k bodu zlomu a nárazu, přičemž řízení a koordinaci procesů na Zemi vládne bezohlednost

Náprava špatné alokace kapitálu a distribučních nákladů vyžaduje tvrdší opatření v řízení světa, než byla ta dosavadní. Extenzivní zásahy do přírodních zdrojů a růst populace rychle přibližují k bodu zlomu a nárazu, přičemž řízení a koordinaci procesů na Zemi vládne bezohlednost – například ve výzkumu vesmíru, který je nutný pro její existenci, a tudíž i lidstva.

Na nedávno objevených exoplanetách už mohly pracovat výsadky naší civilizace. „Vyhrožování“ důsledky průmyslové revoluce 4.0, která zavádí umělou inteligenci a robotizací lidských činností, proto nemá opodstatnění. „Zaručený příjem“ by pak způsobil chaos v lidské přirozenosti a popřel jedno ze základních přísloví našich předků „bez práce nejsou koláče“.

Co se stalo?

Je třeba také řešit vyplácení sociálních dávek lidem, jimž se nechce pracovat a kteří často žijí v rodinách, kde se celé generace nepracovalo. Kde mají brát děti z těchto rodin příklady a motivaci k vydělávání na živobytí prací? A kde mají brát motivaci ke každodennímu chození do práce lidé, kteří si vydělávají méně, než činí „sociální dávky“ vyplácené „uměle vytvořeným nezaměstnaným“?

Na začátku nového milénia se to hemžilo prohlášeními o dosažení vrcholu ve vývoji společnosti, demokracie a svobody. Co se však stalo, co se děje a bude dít?

Důchodci, kteří „dřeli“ celý život, zjišťují, že jejich důchod je značně nižší než „sociální dávky“ vyplácené 18letým zdravým mladíkům, kteří nelegálně imigrovali do ekonomicky vyspělých zemí, přičemž se o životní úroveň obyvatel těchto zemí nezasloužili, a ani o tom neuvažují.

Na začátku nového milénia se to hemžilo prohlášeními o dosažení vrcholu ve vývoji společnosti, demokracie a svobody, kdy si o svém životě, osudu, budoucnosti a o řízení států, a tudíž celé Země budou rozhodovat sami lidé jako zaměstnavatelé vládních úředníků a zastupitelů, kteří budou dobrovolně naslouchat svým voličům a respektovat jejich přání a názory jako vlastníků státu a Země. Co se však stalo, co se děje a bude dít?

Neschopní „panáci“

Mezníkem nedávných dějin je teroristický útok na „Dvojčata“ v New Yorku 11. září 2001. Je třeba postavit na jejich místě nikoli jednu, ale opět dvě budovy – vyšší než původní – a nazvat je „Dvojčata svobody“. A rozhodně blízko nich nevybudovat mešitu, jak navrhoval bývalý prezident USA Barack Obama.

Ve vládních postech se usadili „panáci“, kteří často nejsou schopní samostatné úvahy a jednání, ale pouze poslušně plní příkazy zadavatelů – šedých eminencí

Od této zlomové události se začala rychle měnit společnost a její řízení – narostl chaos a nepořádek a vznikla nesmyslná a kontraproduktivní rozhodnutí odporující zdravému rozumu, jejichž důsledkem je destrukce a zhroucení všeho, čemu jsme věřili a považovali za nedotknutelné.

Místo „zvonění v uších“ se ve vládních postech usadili „panáci“, kteří často nejsou schopní samostatné úvahy a jednání, ale pouze poslušně plní příkazy zadavatelů – šedých eminencí – a vytvářejí společnost o „několika úrovních“, ve které jim kape provize podle loajality k tomu nad sebou. Vyhýbají se odpovědnosti a hlídají si, aby měli vše orazítkované a podepsané co nejvíce lidmi, aby se v budoucnu mohli vyvinit, kdyby se museli zodpovídat.

Podle toho pak vypadá společnosti, kterou „řídí“. Infrastruktura je zničená, stavební řízení trvá i desítky let, nové vynálezy se neobjevují, popřípadě až inovativní nápad zastará. Přijímají se „nové“ nesmyslné zákony, které nejen neřeší, ale naopak přinášejí dříve neexistující problémy. Společnost pod „vedením“ těchto „panáků“ proto jde dozadu místo kupředu.

Boj za svobody

Lidé jsou nespokojení, přestože se jim daří relativně dobře, nežijí ve válce, ani netrpí materiálním nedostatkem. Uvědomují si totiž, že jejich děti a vnoučata vyrůstají do nejisté budoucnosti, která se už neponese v duchu hesla „vy se budete mít líp než my, a proto se tolik dřeme a často riskujeme život“. Lidé začínají pochybovat, že dosavadní systém je funkční – zda se nevyčerpal.

Musíme se jako voliči, zaměstnavatelé a majitelé demokratických států také snažit, aby nezmizely pracně nabyté svobody, za které bojovali a často položili život naši předci

Nespokojenost s „panáky“ ve vládních postech ukazuje volání po silných lídrech, čehož jsou důkazem americké prezidentské volby. Popularitu získávají kandidáti slibující návrat zdravého rozumu, pravidel, řádu, práva a spravedlnosti. S tím souvisí zrušení pozitivní diskriminace a politické korektnosti a hodnocení lidí podle chování a činů, nikoli barvy pleti, politické či pohlavní neboli genderové orientace.

Zavést pořádek do chaosu a živelnosti současné společnosti má smysl. Musíme se však jako voliči, zaměstnavatelé a majitelé demokratických států také snažit, aby nezmizely pracně nabyté svobody, za které bojovali a často položili život naši předci.



Autor

J. S. Cash

J. S. Cash, podnikatel a spisovatel. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články

Jak zachránit demokracii

13.9.2016 - 13.43