Západní civilizace se neustále obnovuje

Přesvědčení, že žijeme v mimořádně dramatické době, není v dějinách výjimečné. Všechno tu však už bylo a ještě mnohokrát bude. Téměř ke všemu lze objevit vysvětlení v bibli i ve Švejkovi Jaroslava Haška. A také u jeho současníka, německého myslitele Oswalda Spenglera a jeho díla Zánik Západu.

Oswald Spengler, Zánik Západu. Obrysy morfologie světových dějin. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Oswald Spengler, Zánik Západu. Obrysy morfologie světových dějin. | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Oswald Spengler, Zánik Západu. Obrysy morfologie světových dějin.

V současnosti je často připomínán německý filozof a spisovatel Oswald Spengler a jeho dílo Zánik Západu. Název se hodí současným autoritám k apokalyptickým výrokům a k propagandě i bezradným evropským politikům neschopným akce. Zánik Západu se stal vděčným tématem i pro novináře a vědce.

Někteří se jej zmocnili k propagaci podvratných myšlenek z Východu proti Západu v nové studené informační válce, jiní jím ve stejné straší Evropany před hrozbou z Východu. Obě strany podsouvají svým posluchačům konspirační teorie a nezvratnost dějinné katastrofy.

Dědictví po matce

Již, či spíše ažv roce 2010, tedy téměř po sto letech, se podařilo vydat první český překlad Spenglerova díla. Je to dobrý počin. Aspoň může mít jasno ten, kdo má sílu přečíst 731 stran Zániku Západu. Obrysy morfologie světových dějin. Ti, kdo si v knize v němčině dříve jen listovali, v ní mnohé nemuseli postřehnout.

Spengler své dílo psal mnoho let, dědictví po matce mu umožnilo bádat jako „soukromému učenci“ nekonečně dlouho a rozvlekle. Díky tomuto dědictví byl i nezávislý na moci, státu, establishmentu, vnějším financování, termínech i na přáních nadřízených a nakladatelů.

Spengler své dílo psal mnoho let, dědictví po matce mu umožnilo bádat jako „soukromému učenci“ nekonečně dlouho a rozvlekle. Díky tomuto dědictví byl i nezávislý na moci, státu, establishmentu, vnějším financování, termínech i na přáních nadřízených a nakladatelů. Nebyl ani vystaven kritice, úpravám ani soutěži konkurentů – spisovatelů, publicistů i vědců. Psal za své, pro svůj cíl a diskusi se většinou vyhýbal.

Spengler tímto svým přístupem trochu připomíná jednorázový čin Hérostrata z Efesu, který roku 356 před naším letopočtem zapálil Artemidin chrám jenom proto, aby vstoupil do dějin. Spengler měl dostatek času, aby vytvořil pomník vlastní učenosti, pilnosti, vize a schopnosti postřehnout, co jeho předchůdci „velikáni“ ve „skutečnosti“ mysleli nebo si myslet měli.

V klidu pracoven, knihoven a kaváren mnoho let studoval filozofy, vůdce, vojevůdce i historické celebrity a dával jim svůj výklad, a tím i vlastní smysl dějin. Něco podobného popsal spisovatel Zdeněk Jirotka ve své knize Saturnin, v níž protagonisté zakládají kancelář pro napravování nepravostí literárních děl do přijatelné podoby.

Alexandr Veliký a César

Spengler si však nevšiml, že se právě odehrává první světová válka, jež téměř vedla ke skutečné zkáze Západu, a to ve scénáři a režii jeho vilémovské německé říše. Sám i napsal, že jeho dílo je příspěvkem k vítěznému válečnému úsilí novodobých německých Césarů a Alexandrů Velikých.

Spenglerovi se líbila diktatura. Jeho vzory Alexandr Veliký a César byli hrobaři antické demokracie. První ukončil staleté demokracie řeckých polis, druhý zničil římskou republikánskou demokracii. Spengler je oba obdivuje.

Sepisoval sice, co již napsali jiní velikáni, ale cítil se je převyšovat. Chtěl přesvědčit, že on je ten pravý a jediný „vševědoucí“. Své objevy po první světové válce nabídl i scénáristům a režisérům druhé světové války – nacistům a i osobně Adolfu Hitlerovi. Ti ho však odmítli, protože měli svého génia průměrnostis tlustou a málo srozumitelnou knihou.

Spengler vytvořil vlastní „morfologii dějin“ – opakující se mechanismus –, přičemž jedinými osobnostmi, které neopravoval, byl Alexandr Veliký, César a Cecil Rhodes (1853–1902), nejvýznamnější představitel britského imperialismu konce 19. století. I Shakespearovi občas něco vytkl. Jeho vzorem byl Friedrich Nietzsche, kterého nejen chválil, ale i vysvětloval.

Spenglerovi se líbila diktatura. Jeho vzory Alexandr Veliký a César byli hrobaři antické demokracie. První ukončil staleté demokracie řeckých polis, druhý zničil římskou republikánskou demokracii. Spengler je oba obdivuje a s nimi i nepřímo vznikající multikulturalismus, který byl již tehdy destruktivní a stal se z něj základ pádu antické civilizace.

Různé dorty

Spengler vytvořil z milionů písmen těsto – prefabrikovaný homogenizovaný základ –, z něhož v díle Zánik Západu upekl různé dorty pejska a kočičky. Srovnává v něm kvůli správnosti svých výkladů a „morfologických“ vzorů a tabulek časově i místně nesourodé události – například ty ve starověké Číně s Montezumovou nedlouho trvající Aztéckou říší či s Evropou po třicetileté válce.

Spengler vytvořil z milionů písmen těsto – prefabrikovaný homogenizovaný základ –, z něhož v díle Zánik Západu upekl různé dorty pejska a kočičky

Podobné obecné výklady dějin napsali i jiní autoři před i po Spenglerovi. Před ním zejména britský historik Edward Gibbon (1734–1797), který hledal takové analogie již v roce 1775 ve svém díle Úpadek a pád římské říše. Brit Halford John Mackinder (1861–1947), Spenglerův současník, jeden ze zakladatelů geopolitiky a oxfordský profesor, pak ve své přednášce z roku 1904 Geografický základ historie formuloval teorii heartlandu – Eurasie.

Mnohem užitečnější ponaučení z dějin než ve Spenglerovi lze objevit v díle Vzestup a pád velmocí britského historika Paula Kennedyho z roku 1987. Pro bezprostřední současnost pak stále více platí práce amerického politického teoretika Samuela Hunttingtona (1927–2008) Střetu civilizací z roku 1996, který Spenglera kritizoval.

Huntington popsal tisícileté, stále se opakující a fatálně nebezpečné linie střetu civilizací. Pro evropský Západ existují tři – s pravoslavím, islámem a africkými silami. Huntington zemřel v roce 2008 a před střetovými liniemi ve východní Evropě, na Balkáně, v Egejském moři, na Blízkém východě a v severní Africe varoval oprávněně, jak je vidět na dnešních nových hraničních plotech, zátarasech a konfliktech v Evropě. Brennerský průsmyk a Azurové pobřeží ho však nemohly napadnout a africkou hrozby si ani nedokázal představit.

Něco zcela jiného

Spengler považoval za východisko pro budoucnost socialismus, přičemž neznal jeho rozdělení na „nacionální“, „internacionální“ a ten současný „bruselský“, a také viděl slibné prvky v kultuře arabské/islámské i africké subsaharské. Nevšiml si však, že nic takového v tehdejším koloniálním nedějinní tohoto kontinentu neexistuje. Vkládal naděje do imperiálních mocností Německa a Ruska a jejich vojenské a ekonomické spolupráce, před níž dnes mnoho evropských politiků varuje.

Oswalda Spenglera je třeba připomínat, a to nejen kvůli 80. výročí jeho smrti, rozhodně by však neměl být zneužíván ve válce propagand Východu a Západu, za něž by se nemusel stydět ani Josef Goebbels. Současné mezinárodní dění je zcela jiné, než si Spengler představoval

Spengler se asi nelíbí dnešním multikulturalistům ani sociálním inženýrům a sám o multikulturalismu píše: „Národ je lidstvo v živé formě. Praktický výsledek teorií zlepšujícího se světa je pravidelně beztvará, a proto feláhovsky nedějinná masa. Všichni vylepšovatelé dějin světa a světoobčané zastupují feláhovské ideály, ať už to vědí či ne. Jejich úspěch znamená odstoupení národa uvnitř dějin, ne ve prospěch věčného míru, ale ve prospěch druhých národů“.

Oswalda Spenglera je třeba připomínat, a to nejen kvůli 80. výročí jeho smrti, rozhodně by však neměl být zneužíván ve válce propagand Východu a Západu, za něž by se nemusel stydět ani Josef Goebbels. Současné mezinárodní dění je zcela jiné, než si Spengler představoval. Dnes se nikdo v ničem nevyzná, a už vůbec ne v evropském bezpečnostním směřování – co je jen propaganda a mlžení a co jsou skutečné cíle.

Bude nás muset asi někdo osvícený a schválený poučit, kdo jsou dnes ti „špatní a dobří hoši“. Kde je ten slibovaný nový evropský narativ? Západ nezanikl, ani nezaniká téměř sto let po vydávání Spenglerova díla Zánik Západu. Neustále se navzdory Spenglerově předpovědi obnovuje – v roce 1945 i dnes. A nejspíše na samém západě Evropy – ve Velké Británii.

Zánik Západu. Obrysy morfologie světových dějin

Untergang des Abendlandes, 1918 a 1922

AUTOR: Oswald Spengler

VYDAL: Academia, Praha 2010

ROZSAH: 776 stran



Počet příspěvků: 1, poslední 31.8.2016 06:05 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.