Západ se zalekl Orbánova iliberalismu

Liberální lídři vědomě dezinterpretují srpnový projev maďarského premiéra. Většina článků v diskreditační kampani redukovala poselství Viktora Orbána na to, že Budapešť si bere příklad z Moskvy.

Gábor Stier 14.10.2014
Viktor Orbán. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Viktor Orbán. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Viktor Orbán. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

V reakci na projev Viktora Orbána v polovině léta, který dodnes vyvolává mezinárodní polemiky, se Fareed Zakaria, autor pojmu „iliberální demokracie“, na maďarského premiéra obořil: „Nikdy bych si nepomyslel, že se najde takový evropský lídr, jenž se bude hrdě zmiňovat o iliberální demokracii.“

Podle vlivného, v USA žijícího novináře se tím i Maďarsko vydalo na cestu putinismu, neboť politický model, jenž se ve střední Evropě formuje, se nejvíce podobá právě systému vybudovanému ruským prezidentem, jenž vykazuje jako své hlavní rysy nacionalismus, náboženství, státní kapitalismus a vládou kontrolovaná média.

Tři podobná zřízení

Názor tohoto v Indii narozeného experta na zahraniční politiku sdílejí také analytici posilující západní mainstreamová média. A rovněž podotýkají, že Vladimira Putina považuje za svůj vzor nejen maďarský premiér, ale i čerstvě zvolený turecký prezident Recep Tayyip Erdogan. Ten staví na autoritářství, protizápadním ladění a vzkříšení politického islamismu.

Ochránci výlučnosti modelu liberální demokracie tvrdí, že Putinovi, Orbánovi i Erdoganovi zachutnala moc a rozhodli se udržet otěže v rukou, jak dlouho to bude možné

Podobnost zřízení, jež se v těchto třech zemích formuje, dle jejich soudu není náhoda. Aniž by pro něj měli nejmenší pochopení, prohlašují, že Putin, Orbán a Erdogan sice různými způsoby, ale až se zarážejícími podobnostmi vybudovali model, ze kterého ve prospěch mesianistického vztahu národa a jeho vůdce vědomě vylučují rozdělení jednotlivých odvětví moci, pluralismus a transparentnost, zatímco manipulace s historickými identitami, odvolávání se na imperiální minulost a přisvojování si místních tradic jsou jen strategiemi, které těmto autokraciím propůjčují mystický nádech demokracie.

Jak dále poukazují, kulturní relativismus používají jako zbraň proti ústavním svobodám. Vzkříšení sovětského carského řádu v Rusku, posun ke xenofobii v Maďarsku a podpora muslimského odívání v Turecku jsou rysy, vlastní této globální tendenci. Navíc tito posvěcení ochránci výlučnosti modelu liberální demokracie poznamenávají, že Putinovi, Orbánovi i Erdoganovi zachutnala moc a rozhodli se udržet otěže v rukou, jak dlouho to bude možné.

Ideologie, politika a formální demokracie jsou pro ně pouhými prostředky k dosažení těchto cílů. Mají fascinující smysl pro to, co si žádá duše obyvatel, a vyplňují jejich sen o zašlé velikosti a slávě, přičemž svou ideologii budují na výjimečnosti národa, nacionalismu a xenofobii. Liberální rozdávači pravdy už vyřkli svůj verdikt, ale formuje se v těchto třech zemích opravdu společný model, nebo se potkávají pouze v několika bodech, například v popírání liberalismu?

Hněv západních médií

Viktor Orbán, jenž se ve smyslu úpadku liberálního modelu důsledně vyjadřuje již 15 let, si vysloužil hněv západních, především amerických médií, protože ve svém projevu na letní univerzitě v Bálványosi shromáždil jako jistou kritiku režimu různé tendence a znaky na obranu iliberální demokracie.

Viktor Orbán si vysloužil hněv západních médií, protože ve svém projevu shromáždil jako jistou kritiku režimu různé tendence a znaky na obranu iliberální demokracie

Maďarský premiér hovořil o tom, že základem nové organizace maďarského státu je stát založený na práci, jenž není liberální povahy. Jak prohlásil, liberální principy a způsoby organizace společnosti neochránily veřejný majetek, zadlužily zemi a uvrhly rodiny do dluhového otroctví. Jak podle Orbána dokazují i ve světě se odehrávající ekonomické změny, státy založené na principech liberalismu si nejsou schopné zachovat konkurenceschopnost. A stejně se ukázalo, že koncepce státu blahobytu je pouhou iluzí.

Podle Orbána „probíhá závod o vynalezení takového způsobu zorganizování určitého společenství nebo takového státu, který bude nejlépe schopný udělat ten který národ, to které společenství mezinárodně konkurenceschopným. Tím lze vysvětlit, proč je dnes takovým hitem v myšlení pochopení oněch systémů, které nejsou západní, nejsou liberální, ba možná ani demokracie, a přesto činí národy úspěšnými. V mezinárodních analýzách dnes září hvězdy jako Singapur, Čína, Indie, Rusko nebo Turecko.“

Hodnotová krize

Liberální názoroví vůdci, kteří jeho projev vědomě dezinterpretují, na Orbána okamžitě zaútočili s tím, že Maďarsko přichází o své místo v hodnotovém systému evropských demokracií. Většina článků v rámci diskreditační kampaně pomocí hrubého zjednodušování, přesněji řečeno manipulace, redukovala premiérovo poselství na to, že Budapešť si bere příklad z Moskvy. Americký deník New York Times rovnou vyzval Evropskou unii, aby snížila Maďarsku přisouzenou podporu na rozvoj infrastruktury a pozastavila Budapešti její hlasovací právo.

Mnozí vidí, že se Západ a v něm Evropská unie potýkají s vážnou hodnotovou a hospodářskou krizí

Orbán ale nedával vale demokracii, nýbrž liberálnímu hospodářskému systému, kterému nejlépe odpovídá přívlastek neoliberální. Neudělal nic jiného, než že v souladu s čím dál silnějším mezinárodním trendem zpochybnil výlučně spásonosnou povahu trhu a usiluje o vytvoření státu, jenž je schopný ochránit své občany, státu, ve kterém představují podniky veřejných služeb předmět veřejného vlastnictví a břemeny jsou stejnou měrou zatěžovány banky, obchodní podniky a mediální koncerny.

Toto stanovisko napadající tržní fundamentalismus už zformulovali i jiní, a Západ, i když těžko, přece jen dokáže překousnout, umísťuje-li představitel některé země zájmy svého národa před zájmy globálního finančního kapitálu. Stejně mnozí vidí, že se Západ a v něm EU potýkají s vážnou hodnotovou a hospodářskou krizí. Tato v zásadě správná kritika systému nastiňující také alternativní modely, však stihla takzvaný vyspělý svět ve chvíli, kdy reaguje na jakékoliv kritické hlasy poukazující na nezdar celého systému citlivěji než kdykoliv dříve.

Otevřený souboj politických systémů

Obzvlášť se zalekli termínu iliberální. Proto ho maďarská vláda v anglickém překladu textu vynechala, přičemž nejde v podstatě o nic jiného než o kritiku tržního fundamentalismu. Ještě víc se však zalekli zmíněného výčtu předpokládajícího mimo jiné životaschopnost ruského modelu.

Ti, kdo prosazují výlučnost modelu liberální demokracie, moc dobře vědí, že se svět dal opět do pohybu, že se odehrává otevřený souboj politických systémů

Není náhoda, že se bez zvláštního zřetele na ostatní země pokusili vylíčit Orbána jen jako obdivovatele Putina. Částečně i proto, že tato alternativa zazněla z úst politika, jenž otevřeně hlásal zahraniční politiku založenou nikoliv na hodnotách, ale na zájmech a v souladu s tímto pragmatismem uzavřel obrovský obchod právě s Putinem (například rozšíření jaderné elektrárny v Paksi), obhajoval výstavbu plynovodu South Stream a s ohledem na maďarské zájmy kritizuje unijní sankce vůči Moskvě.

Ti, kdo prosazují výlučnost modelu liberální demokracie, navíc moc dobře vědí, že se svět dal opět do pohybu, že se odehrává otevřený souboj politických systémů a pozice Západu v něm oproti rozvíjejícím se zemím povážlivě oslabují.

Hybridní systémy

Snad by ani nevadilo – jakkoliv je to samo o sobě nepříjemné –, že s tímto názorem přichází někdo z domácího tábora, neboť Maďarsko není žádným faktorem. Vadí však, že virus čím dál atraktivněji se jevících alternativ může být nakažlivý. Přinejmenším ve střední Evropě, neboť podobné otázky, i když opatrněji, čas od času bere na přetřes i slovenský premiér Robert Fico a v mnoha ohledech i bývalý český prezident Václav Klaus.

Největší výzvu pro liberální model mohou představovat takzvané hybridní systémy, jež vykazují demokratické i autoritářské rysy

A když k tomu připočteme, že v Polsku se připravuje k odvetě Jarosław Kaczyński, jenž Putina sice nenávidí, zato unijní logiku založenou na liberalismu kritizuje s podobnou vervou jako Orbán, pak už je třeba s tímto jevem vážně počítat.

V budoucnu si bude i v takzvaném euroatlantickém světě čím dál častěji a čím dál více lidí klást otázku, jak moc světová krize trvající od roku 2008 otřásla vírou v demokracii a globální demokracii. A zda stále jednoznačně platí, že nezbytnou podmínkou získání vlivu té které země a uplatnění obecného blaha, je liberální demokracie. Mohou fungovat – a dokonce úspěšně – případně i jiné formace?

Největší výzvu pro liberální model mohou představovat takzvané hybridní systémy, jež vykazují demokratické i autoritářské rysy. Právě proto, že tyto smíšené systémy vyskytující se od Latinské Ameriky přes Asii až po východní Evropu, které formální instituce demokracie začleňují mezi historické, společenské a kulturní danosti, pragmaticky upřednostňují především efektivitu a stabilitu a jejich úspěšnost se zakládá na faktu, že se pro obyvatele dané země ukazují adekvátní a legitimní.

Hledání alternativy

Tyto systémy již nejsou přechodnými, nýbrž trvalými jevy, což by si měli všichni uvědomit. A že tomu tak je, dokazuje salva, která se na maďarského premiéra sesypala po jeho projevu. To všechno neznamená, že by Orbán kopíroval Putinův či Erdoganův model, jak tvrdí jeho kritici.

Určité rysy mohou být společné, například konzervatismus, tradicionalismus nebo patriotismus spojený s ochranou národních zájmů, přestože jde o tři různá uspořádání založená na odlišných tradicích a společenských zkušenostech. Z těchto znaků se však zároveň jasně rýsuje, že dávají na výzvy týkající se současného světového dění jiné odpovědi než liberálové.

Nakolik může být maďarské hledání alternativy úspěšné, závisí do značné míry na tom, jak dopadne Putinova bitva s jeho společným sousedem Ukrajinou

Maďarsko je z těchto tří zemí v situaci nejsložitější a zároveň nejkontroverznější, neboť v transformujícím se světě hledá vlastní cestu tak, že přitom nechce, ani nemůže vystoupit z prostředí, které v mnoha ohledech samo kritizuje, totiž ze západního spojeneckého systému.

V rámci liberální demokracie chce skoncovat pouze s liberalismem. Nakolik může být toto maďarské hledání alternativy úspěšné, závisí do značné míry na tom, jak dopadne Putinova bitva s jeho společným sousedem Ukrajinou. V tomto konfliktu už totiž nejde pouze o vliv, ale i o názory a metody vytvářející nový světový řád.

J. Tínek Re: Mne zaráží jiná věc. Bingo 9:57 15.10.2014

Počet příspěvků: 22, poslední 21.10.2014 07:40 Zobrazuji posledních 22 příspěvků.