Západ ohrožuje jeho humanitní ideologie

Západní civilizace stojí před největší výzvou. Jeho ideologie lidských práv a demokracie se hroutí. Konce dějin se ale obávat nemusíme. Spíše se zdá, že 21. století ovládnou technologické a vědecké objevy, které zvýší produktivitu a minimalizují počet pracovních sil.

Demokracie, stát a soukromá firma | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Demokracie, stát a soukromá firma | foto: Montáž Richard CortésČeská pozice
Demokracie, stát a soukromá firma

Univerzálně platná ideologie lidských práv a demokracie tvoří základ politického systému Západu, extrémně liberální a tolerantní části světa. Morfologie světových dějin, jak ji ve svém díle Zánik Západu: Obrysy morfologie světových dějin popsal německý filozof Oswald Spengler (1880–1936), je však neúprosná.

Doplníme-li ji o teorii amerického politického vědce Samuela Huntingtona (1927–2008), podle níž civilizační okruhy, například způsob života, hodnoty či kultura, jsou určovány náboženstvími, jak napsal ve své knize Střet civilizací: Boj kultur a proměna světového řádu, máme obraz toho, co vidíme na světové scéně.

Odchodem USA z Rady pro lidská práva Organizace spojených národů obdržela univerzální ideologie lidských práv další úder. Její rozpad se zdá nezadržitelný.

Odchodem USA z Rady pro lidská práva Organizace spojených národů obdržela univerzální ideologie lidských práv další úder. Její rozpad se zdá nezadržitelný bez ohledu na to, zda někteří její stoupenci, například česká ombudsmanka Anna Šabatová, dostávají vysoká vyznamenání. V reakci na krok americké vlády začal o lidských právech jednat Senát České republiky.

Úpadek této ideologie se odráží i v migrační politice Západu – v USA jej představuje úsilí Trumpovy vlády zabránit pronikání nelegálních migrantů z jihu a v Evropě hroucení ideologického základu migrační politiky německé kancléřky Angely Merkelové. Možná, že na první pohled kontroverzní krok Trumpovy vlády zachrání západní křesťanskou civilizaci a napraví historické chyby Západu.

Oslabení Evropy

Zárodky současných globálních problémů, především nadstátní vlastnictví klíčových výrobních kapacit a finančního kapitálu a jejich volný pohyb a svoboda pohybu lidí, která vyústila v nezvladatelné vlny ekonomických migrantů, lze objevit hluboko v evropských dějinách.

Základní lidské právo vlastnit výrobní prostředky, půdu a finanční kapitál bez ohledu na stavovskou příslušnost se formovalo za postupného rozpadu feudálního systému, který urychlily dva historické fenomény – objevení Ameriky a cesty z Evropy do Asie a následně buržoazní revoluce v Anglii, Nizozemsku a ve Francii.

Pokud se základní lidská práva týkala pouze Evropanů, případně kolonistů, respektive bývalých kolonistů, v koloniích evropský států, zdálo se vše v pořádku. Vrcholu dosáhl tento globální systém v 19. století. Problémy nastaly po oslabení Evropy dvěma světovými válkami v první polovině 20. století.

Právo vlastnit produktivní síly se v jejich průběhu stalo demokratické. Získal ho nejen feudál nebo panovník, ale i měšťan a postupně, s odstraňováním nevolnictví a poddanství, všichni lidé, čímž ho bylo možné považovat za základní lidské právo. Odstraněním hlavních atributů feudalismu – nevolnictví a poddanství – vzniklo další základní lidské právo na volný pohyb a s ním i možnost usazovat se a budovat si existenci kdekoliv, tedy i v zámoří. To byl základ kolonialismu.

Pokud se tato základní lidská práva týkala pouze Evropanů, případně kolonistů, respektive bývalých kolonistů, v koloniích evropský států, zdálo se vše v pořádku. Vrcholu dosáhl tento globální systém v 19. století. Problémy nastaly po oslabení Evropy dvěma světovými válkami v první polovině 20. století. Koloniální systém se rozpadl.

Globální výroba raketově rostla nejen v evropských a dalších průmyslově vyspělých zemích, ale i v zemích do třetí třetiny 20. století zaostalých, nebo se těžkopádně rozvíjejících. Některé z nich, především Čína, začaly exportovat průmyslové produkty a následně vyvážet kapitál, což se považovalo za výsadu Západu.

Migrace

Mezi vlastnictvím výrobních sil osobou fyzickou a právnickou, tedy nadstátních společností, je zásadní rozdíl. Nadstátní společnosti se od svého vzniku již v začátcích kolonialismu chovaly stejně jako nyní. Opíraly svou expanzi o vojenskou pomoc mateřských národních států, koloniálních velmocí, jež se nejednou v boji o trhy střetly v krvavých válkách. Tyto historické události potvrzují marxistickou filozofii, že války jsou neoddělitelnou součástí imperialismu.

S rozpadem kolonialismu a emancipací bývalých kolonií, rozvojem dopravy a s globální ekonomickou expanzí nadstátních společností se sídlem v bývalých koloniálních metropolích Západu se objevila migrace lidí z bývalých kolonií do vyspělých západních zemí, již bylo třeba kodifikovat

Globální expanze nadstátních společností po rozpadu kolonialismu počátkem druhé poloviny 20. století narazila na dvě překážky – vznik státních útvarů na území bývalých kolonií a koncem 20. století na růst konkurence expandujících ekonomik některých dříve ekonomicky zaostalých zemí, především Číny.

S rozpadem kolonialismu a emancipací bývalých kolonií, rozvojem dopravy a s globální ekonomickou expanzí nadstátních společností se sídlem v bývalých koloniálních metropolích Západu se objevil další současný fenomén – migrace lidí z bývalých kolonií do vyspělých západních zemí –, jejž bylo třeba kodifikovat. Svobodu pohybu již nebylo možné upírat lidem z bývalých kolonií.

Čína a Rusko

Barbarstvím dvou světových válek otřesený Západ kodifikoval humanitu jako univerzálně platný soubor lidských práva, mezi nimiž jsou práva na vlastnictví výrobních sil a prostředků kdekoliv na světě a na svobodu pohybu fyzických i právnických osob klíčová. Protože šlo o univerzální lidská práva, musela se vztahovat i na lidi z jiných oblastí světa než ze západních zemí a bez ohledu na jejich civilizační vývoj, způsob života a náboženské tradice, jež pojetí lidských práv diverzifikují dle kulturně-civilizačního rozvoje dané společnosti.

Dokud existoval bipolární svět, ideologie lidských práv a s nimi spojená liberální demokracie fungovala. Problémy nastaly, když dvě hlavní mocnosti neliberálního světa po překonání prvotních problémů, v případě Číny dogmatického maoismu a v případě Ruska bolševismu, vstoupily na světovou scénu – Čína se svou ekonomickou a Rusko se svou politickou silou.

Univerzální lidská práva nejen akceptovaly, ale zneužily ve svůj prospěch nadstátní společnosti, neboť jim díky právu vlastnit produkční síly kdekoliv na světě, zaručovala právní i ideologickou ochranu vlastnictví. Migrace levných pracovních sil do západních zemí, nebo jejich vykořisťování v bývalých koloniích, jim zvyšovala zisky. Řešení, v jistém smyslu katastrofálních civilizačních důsledků této politiky, je ponecháno na národních státech, což znamená, že je zaplatí jejich občané.

Dokud existoval bipolární svět, ideologie lidských práv a s nimi spojená liberální demokracie fungovala. Dokonce se jí podařilo porazit ideologii socialismu, respektive komunismu. Problémy nastaly, když dvě hlavní mocnosti neliberálního světa po překonání prvotních problémů, v případě Číny dogmatického maoismu a v případě Ruska bolševismu, vstoupily na světovou scénu – Čína se svou ekonomickou a Rusko se svou politickou silou.

Posílení vojenského průmyslu

Západ se snaží zabránit čínské a ruské expanzi. Dnes se rozhoduje o tom, kdo a jak bude svět ekonomicky a politicky integrovat. USA, vedoucí mocnost postsovětského světa, stále více vytlačuje Čína a Rusko a navíc začaly vést obchodní válku se svým jediným spojencem Evropskou unií.

Západ zásah na Blízkém východě zdůvodňoval ochranou lidských práv a demokracie, ačkoliv především posílil vojenský průmysl. Ideologie humanity a demokracie tím byla zneužita a stala se možná ještě nevěrohodnější než ideologie socialismu a v minulosti křesťanství

Západ nevratně oslabil svou pozici, když ve snaze vytlačit silou Rusko z Blízkého východu a Střední Asie s pomocí ozbrojených, takzvaných opozičních skupin zlikvidoval státní struktury v těchto oblastech a uvrhl je do rozvratu a materiální destrukce. Svůj zásah zdůvodňoval ochranou lidských práv a demokracie, ačkoliv především posílil vojenský průmysl. Ideologie humanity a demokracie tím byla zneužita a stala se možná ještě nevěrohodnější než ideologie socialismu a v minulosti křesťanství.

Humanitní ideologie se Západu zcela vymkla kontrole a ohrožuje jej. Nekontrolované vlny migrantů z jiných civilizačních okruhů ničí země Balkánu a zaplavují Německo, Rakousko a sever Evropy, přičemž Západ není schopný reagovat – brání mu univerzální ideologie lidských práv a demokracie. Západní civilizace založená na této ideologii se hroutí.

Převážná většina migrantů totiž pochází z oblastí, kde lidé téhož etnika, ale kmenově rozdělení, a téže víry, ale rozdělené sektami, spolu již od biblických časů válčí. Proto lze u nich jen obtížně předpokládat toleranci a soucit s lidmi jiného etnika a způsobu života a nevyznávajícími jejich víru. Přizpůsobit se civilizačním hodnotám hostitelských zemí, tedy integrovat se, jim jejich víra islám zakazuje.

Násilí jediným řešením

Ideologie samy o sobě špatné nejsou, špatnými a pro lidstvo nebezpečnými se stávají, když se jich zmocní politici a začnou je používat k prosazení svých zájmů, což platí i pro univerzální ideologii lidských práv a demokracie. Západní nadstátní společnosti zneužily státy a jejich politiky k prosazení svých ekonomických zájmů, což může mít za následek zánik západní křesťanské civilizace.

Pokud vývoj dosáhne společenské katastrofy, lze se obávat, že násilí zůstane jediným řešením. Potom sbohem humanito, lidská práva a demokracie. Tato ideologie a s ní spojená civilizace skončí dle morfologie světových dějin stejně jako všechny předchozí.

Pokud tento vývoj dosáhne společenské katastrofy, lze se obávat, že násilí zůstane jediným řešením. Potom sbohem humanito, lidská práva a demokracie. Tato ideologie a s ní spojená civilizace skončí dle morfologie světových dějin stejně jako všechny předchozí. Konce dějin, jak předpokládal Fukuyma, se bát nemusíme. Spíše se zdá, že 21. století ovládnou nové technologické a vědecké objevy, které nesmírně zvýší produktivitu výrobních sil a minimalizují počet pracovních sil.

Výroba bez spotřeby je nesmysl, takže bude nutné uspokojovat životní potřeby velké části lidstva podle jeho potřeb, nikoliv zásluh. A to je vlastně komunismus, jehož zárodky již existují ve vyspělých společnostech. Co jiného jsou sociální dávky v hmotné nouzi všem potřebným včetně masy většinou nekvalifikovaných, či dokonce negramotných migrantů bez pracovních návyků.

Západní křesťanská civilizace stojí před největší výzvou. A zdá se, že spolupráce s východní křesťanskou civilizací v řešení problémů současného světa namísto konfrontace by jí prospěla. Právě to by mělo být součástí některého budoucího setkání amerického prezidenta Donalda Trumpa s jeho ruským protějškem Vladimirem Putinem. Naděje stále existuje.