Zákon je zákon. S EET se v Sapě smířili

Sapa v pražské Libuši je jedna z největších vietnamských tržnic a komunit v Česku. Od začátku roku musejí místní restauratéři vydávat účtenky z elektronických pokladen. Od března se k nim přidali majitelé samoobsluh a prodejen s potravinami. Jak se zdejší obchodníci vyrovnali s EET?

Účtenka EET v tržnici SAPA | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Účtenka EET v tržnici SAPA | foto:  Petr Topič, MAFRA
Účtenka EET v tržnici SAPA | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Na začátku ledna v teplotách pod nulou je Sapa pustá, občas po silnici projede auto drahé značky nebo cyklista, jenž se na kluzké vozovce pohybuje v opatrných smyčkách. Zpoza rohu vyjede muž na kole, který má v ruce kromě řídítek dva krajíce suchého chleba. Začátek tržnice patří drobným krámkům, jejichž prodejní plocha je strategicky využita do posledního volného místečka.

V malých uličkách se potvrzují údaje celní správy, že hračky patří k jednomu z nejvíce padělaných artiklů. Symbol značky barevných kostiček Lego zde má nepočítaně podob: Lebo, Leho i nečitelné varianty. V klecích se vedle pokémona Pikachu s pokřiveným výrazem tísní stejně nepovedení plyšáci Angry Birds. Sortiment doplňují polosvlečené panenky Barbie, sady poníků s doplňky i dětské plastové telefony.

Zákon je zákon

Podél ulic je možné narazit na pobočku poskytovatele telefonních služeb, cestovní kanceláře, ale i několik prázdných prostor s poházenými šanony a opuštěnými židlemi. Mezi jedněmi z nich se tísní pobočka s modrým štítem EET. Vede ji John Vu s kolegou Vu Dinh Them. Mezi jejich služby patří prodej pokladních, kamerových a bezpečnostních systémů. Mezi klientelu jejich „showroomu“ čítající osm set členů patří vietnamská komunita, ale i Češi. Osobně mají proti zavedení pokladního systému výhrady. „Zákon je zákon, a ten se musí dodržovat. Ale to víte, lidem se to nelíbí. EET pro ně znamená další komplikaci. Ale chtějí tu podnikat, proto se přizpůsobí. Se situací se už smířili,“ říká nám John Vu perfektně spisovnou češtinou.

Při procházení na sebe nalepenými domečky, poskládanými z malých zídek, kontejnerů, z jednotlivých plechů a buněk, nacházíme obchůdek se sklem – se zdobnými vázami a skleničkami.

Při procházení na sebe nalepenými domečky, poskládanými z malých zídek, kontejnerů, z jednotlivých plechů a buněk, nacházíme obchůdek se sklem – se zdobnými vázami a skleničkami. Mezi broušenými poháry se blyští i nízké skleničky se zlatým proužkem. Geometrický tvar je povědomý – logo italské módní značky Versace. Před třemi lety objevení tohoto padělku vyrobeného v české sklárně vyvolalo plošné zásahy celní správy na letišti v pražské Ruzyni (hodnota originálních výrobků byla odhadnuta na sedm milionů korun), na Děčínsku (v hodnotě třinácti milionů korun) nebo Chebsku (hodnota pěti milionů). Za objevením padělků tehdy nestál nikdo jiný než příbuzný samotné ředitelky Donatelly Versace, který zavítal do hlavního města České republiky. V pražské prodejně suvenýrů nalezl padělky, které ho zaujaly nejen svou nevkusností, ale především faktem, že nic podobného designéři módního domu nikdy nevytvořili. I na takové „skvosty“ v Sapě stále narazíte...

V uličkách, které se nám jeví jedna jako druhá, konečně nacházíme restauraci Hoang Thanh. Právě tady se loni v létě tlačili novináři, aby dobře slyšeli Andreje Babiše. Ministr financí se zde omlouval za to, že vietnamskou komunitu obchodníků nařkl z neplacení daní. Tehdy si v restauraci skoro nebylo kam sednout. Dnes je poloprázdná. Osazenstvo se podobá obsazení scény z filmu Pulp Fiction: osamělá elegantní dáma, soustředěně pracující muž, hlučná skupina zřejmě vietnamské rodiny i blondýnka, Vietnamec a Ind sedící společně u jednoho stolu. Akvárium nabízející živé humry za 109 korun zeje prázdnotou. V koutě pod schody na malém dřevěném trakaři a plastové květině bliká šňůra barevných světýlek. Obsluhuje mladý muž v saku a barman v krátké vestě. Příliš hovorní nejsou, jen kývnou na znamení souhlasu. Pití i jídlo dostáváme vzápětí. Velká porce nudlí s masem a zeleninou i tradiční polévky Pho chutnají výborně a svým množstvím by namísto dvou novinářů nakrmila i menší redakci. Účtenku dostáváme bez vyzvání. Jejímu vydání předchází jen potíž s pokladnou, která si vyžádá asistenci několika zaměstnanců restaurace.

Bez pruhů, bez fajfky

Prodejci oblečení, bot a módních doplňků se nacházejí ve speciálním oddělení – velké hale uprostřed areálu. Na padělky známých kabelek nebo teplákových souprav zde překvapivě nenarazíte často. Tradičně se tu však nacházejí kopie hnědých šachovnic, ovšem bez názvů značek, okopírované chlupaté přívěsky na kabelky, kterými je na módním trhu znám italský dům Fendi, nebo krátké koženkové bundy s pestrými výšivkami a pruhy, jež až nápadně připomínají italskou značku Gucci.

S kývnutím se chopí nůžek a bez řečí stříhá, střídá strojek i břitvu, za pět minut je hotovo. S pokrčením ramen si říká o dvě stě korun. Kolega ještě zkusí požádat o účtenku, a to ženu znejistí.

O zákazníky je tu během všedního dne nouze. Kromě malých hloučků Vietnamců patřících k prodejcům či jejich příbuzným se na houpající se prkenné podlaze objevuje jen několik málo zvědavců. „Kdysi jsem si tu koupil hodiny a chodí dodnes,“ tvrdí svému kamarádovi s úsměvem jeden z procházejících Čechů. Dáma ve středním věku za pomoci vietnamské prodejkyně cpe do plastového pytle jeden kus oblečení za druhým – džíny, kožešinové bundy. Možná je ve své outletové prodejně prodá za několikanásobně vyšší cenu...

Kolega si chce nechat ostříhat přerostlé vlasy. Před halou s oblečením jsme si vyhlédli malou buňku spojující kadeřnictví a kosmetické služby. Kosmetička zde právě zákaznici tetuje obočí. V neustálém hovoru jezdí tetovacím strojkem sem a tam, inkoust občas smázne odličovacím tamponem, v jednu chvíli vytáhne i injekci a jehlu vpíchne ležící zákaznici nad oko.

Kadeřnici stačí jen krátká instrukce. „Nahoře nechat dlouhý, po stranách zkrátit,“ vybízí kolega při usazování do stejného křesla, ve kterém v létě zastřihovala Andreje Babiše. S kývnutím se chopí nůžek a bez řečí stříhá, střídá strojek i břitvu, za pět minut je hotovo. S pokrčením ramen si říká o dvě stě korun. Kolega ještě zkusí požádat o účtenku, a to ženu znejistí. „Za rok, pane. Za rok budu potřebovat,“ vysouká ze sebe nakonec česko-vietnamsky, avšak věcně naprosto správně. Osvěta ministra financí zřejmě zapůsobila.

Účty v sešitě

Chceme vyzkoušet ještě samoobsluhu a nakoupit si suvenýr do kuchyně. V místní samoobsluze s pestrým štítem s obrázky ryb je živo. Chaos ve vystavených produktech doprovází specifický odér – něco mezi kořením, rybinou a ovocem. V regálech jsou, často bez cenovek, vystaveny exotické druhy ovoce i zeleniny, u kterých jen tipujeme, k jaké úpravě se mohou hodit. Obří cuketa, zelený plod připomínající masožravou rostlinu, dlouhé tuhé zelené stonky, nacházíme ale i známou citronovou trávu. Několik pater věnovaných chilli, pálivým pastám a dochucovadlům s výrazně červeným obalem, větší či menší sáčky s bílým práškem, obrovské pichlavé plody pod pultem s masem i vitrína s bůžky pro vytvoření domácího oltáře...

V polici s čaji nás zaujme krabička čaje z kukuřičných vlasů. Placení probíhá na stolu, který má za sebou pravděpodobně mnohem více využití než jen jako pokladní pult. Rázná prodejkyně neustále vykřikuje. Jednotlivé cifry zapisuje propiskou do sešitu a bankovky žmoulá v ruce. Přebírá od nás peníze, breptne česky „padesát“ a do toho přebírá bankovky od dalších zákazníků. Za dva měsíce bude i na jejím stole s odřenou deskou elektronická pokladna.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.