Zahraniční mise patří do kolektivní obrany NATO

Princip jeden za všechny a všichni za jednoho zakotvený v článku 5 Washingtonské smlouvy a účast v zahraničních misích nelze oddělovat. Jde o závazek vyplývající z členství v Alianci. Záleží však na každém členovi, jak se k němu postaví. Narušení důvěry mezi spojenci je ale horší než jakýkoliv formální postih.

Mise v Afghánistánu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Mise v Afghánistánu. | foto: Foto Lubomír Světnička
Mise v Afghánistánu. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Afghánistán a Mali. Dvě země, kde bude i v následujících dvou letech působit v rámci zahraničních misí nejvíce českých vojáků. Zatímco afghánské angažmá se po 15 letech pomalu chýlí ke konci, o africkém nasazení ještě zřejmě hodně uslyšíme. A na obzoru jsou „bojiště“ nová.

Česká a předtím československá armáda se od roku 1990 zapojila do 40 zahraničních misí a operací – od té první osvobozovací v Kuvajtu přes mírové a humanitární na Balkáně, pozorovatelské v Africe a „policejní“ v Pobaltí či na Islandu až po stabilizační, výcvikové i skutečně bojové v Afghánistánu a Iráku. Úctyhodný výčet ani zdaleka nekončí.

Island a Irák

Na konci září odletěla jednotka českých vojáků již potřetí na Island, aby s nadzvukovými letouny Gripen chránila vzdušný prostor ostrova a 200kilometrový pás kolem něj. Island, jeden ze zakládajících členů NATO, nemá vlastní armádu v pravém smyslu, je ale považovaný za váženého člena Aliance především kvůli strategické poloze.

Mise zapadá do spojenecké strategie maximálně pomáhat irácké armádě technicky i výcvikově

Island je i přímo zodpovědný za řízení letového provozu nad severním Atlantikem, kde ročně eviduje více než 90 tisíc letů. Jeho strategickou polohu umocňují současné napjaté vztahy Západu s Ruskem kvůli anexi Krymu a akcím na Ukrajině či v Sýrii.

Od srpna nové působí 32 českých vojáků v Iráku. Letečtí instruktoři a technici v rámci mise NATO cvičí na základně Balád severně od Bagdádu irácké vojenské piloty i pozemní technický personál ovládat letouny L-159 ALCA, které si Irák z Česka pořizuje a používá je k úderům na pozice Islámského státu.

Mise zapadá do spojenecké strategie maximálně pomáhat irácké armádě technicky i výcvikově. „Je daleko lepší, bude-li progresivně zvládat situaci sama, než aby v masivní pozemní operaci nastoupila široká koalice, s potenciálem vedlejšího negativního dopadu u obyvatelstva,“ řekl ministr obrany Martin Stropnický.

Zkreslené chápání

Účast v zahraničních misích spadla v devadesátých letech na mladou československou a později českou demokracii jako jeden z nových fenoménů, který se politickým špičkám ne vždy dařilo veřejnosti uspokojivě vysvětlovat. Se vstupem do NATO se ale podstata české účasti jasně orámovala. Do kolektivní obrany totiž patří i zahraniční mise, pokud jsou třeba.

Před 17 lety přijatý princip kolektivní obrany v rámci NATO mnoho lidi dosud chápe i v dnešním maximálně globalizovaném světě velmi zkresleně

Princip jeden za všechny a všichni za jednoho zakotvený v článku 5 Washingtonské smlouvy a účast v misích nelze oddělovat. Jde o závazek vyplývající z členství v Alianci. Záleží však jen na každém členovi, jak se k takovému závazku postaví a jak chce, aby ho ostatní spojenci vnímali. Přímý postih za neúčast v misi nehrozí. Eventuální narušení důvěry mezi spojenci je ale mnohem horší než jakýkoliv formální postih.

Přístup českých politiků ze všech politických stran vyjma komunistů byl tak v tomto ohledu a vzhledem k možnostem naší armády dosud velmi zodpovědný. Výstižně lze české angažmá v zahraničí shrnout slovy nynějšího šéfa Vojenského výboru NATO Petra Pavla. Podle něho před 17 lety přijatý princip kolektivní obrany v rámci NATO mnoho lidi dosud chápe i v dnešním maximálně globalizovaném světě velmi zkresleně.

Vnější hranice Aliance

„V době krizí jsou právě zahraniční mise tou kolektivní obranou, která se snaží řešit problémy tam, kde vznikají, a ne až dojdou na naše území. Naše armáda bude v tomto smyslu vždy expediční, protože obrana proti napadení – i jednotkami české armády – nebude začínat na hranicích České republiky, ale na vnějších hranicích NATO, a někdy i za nimi, často tisíce kilometru od nás.“

Obrana proti napadení – i jednotkami české armády – nebude začínat na hranicích České republiky, ale na vnějších hranicích NATO, a někdy i za nimi, často tisíce kilometru od nás

Pozoruhodný je v této souvislosti i jeden ze závěrů průzkumu veřejného mínění mezi vojáky z roku 2009. Tedy období, kdy účast v misích početně kulminovala. Ten docela přesvědčivě vyvrací rádoby obecný názor kritiků zahraničních misí, že čeští vojáci do misí odjíždějí hlavně kvůli osobnímu výdělku.

Podle průzkumu totiž nasazení v misi vnímalo 95,3 procenta vojáků na prvním místě jako příležitost získat nové zkušenosti. Na druhém místě (85,9 procenta) to byla možnost přispět k dobrému jménu české armády. Na třetím místě (84,4 procenta) pak byla motivem pomoc lidem v místě nasazení. Motiv vydělat slušné peníze, který je vojákům často podsouván jako jediný nebo nejdůležitější, se v hierarchii umístil až na čtvrtém místě. Uvedlo jej 76,6 procenta respondentů.

Nejdelší nasazení

Po misích na Balkáně je zapojení českých vojáků do operací v Afghánistánu tím nejdelším a nejpočetnějším zahraničním nasazením, včetně deseti padlých. A minimálně rok čeští vojáci v této neklidné oblasti zůstanou. Ještě v roce 2011 bylo najednou v Afghánistánu nasazeno více než 700 českých vojáků. Někteří řídili rekonstrukci provincie Lógar a stovka elitních příslušníků speciálních sil lovila polní velitele povstalců Tálibánu i teroristy z Al-Káidy.

Po misích na Balkáně je zapojení českých vojáků do operací v Afghánistánu tím nejdelším a nejpočetnějším zahraničním nasazením, včetně deseti padlých

Aktuálně v zemi v rámci nebojové mise NATO Resolute Support působí 267 českých vojáků. Většina chrání strategickou základnu Bagrám. V Kábulu pak působí podpůrná skupina, několik vojáků na velitelství mise, malá jednotka pro výcvik afghánských vrtulníkových letců, specialisté na komunikační technologie a polní chirurgický tým.

S podobnou sestavou počítá i nedávno schválený plán pro roky 2017 a 2018. Aliance v létě prodloužila misi i na příští rok. Pak se uvidí. Především podle toho, jak více méně schopné budou afghánské bezpečnostní síly se postarat o ochranu své země samy. Afghánské misi přitom bylo donedávna podřizováno prakticky vše – od výcviku až po nákupy a nejen v případě Česka. To se však se změněnou bezpečnostní situací – agresivní chování Ruska, teroristické útoky na evropská města či příliv uprchlíků a migrantů do Evropy v posledních dvou letech – zásadně mění.

V první linii konfliktu

Aliance v létě na summitu ve Varšavě přijala za svůj takzvaný model bezpečnosti 360 stupňů, tedy vnímání bezpečnosti v celé její šíři. Podle analytiků lze tedy v následujících letech očekávat větší počet menších a kratších operací a misí – ať už pod hlavičkou NATO nebo Evropské unie, které se zaměří na výcvik a budování kapacit zemí, jež jsou takříkajíc „v první linii“ konfliktu, krize či hrozby.

V následujících letech lze očekávat větší počet menších a kratších operací a misí – ať už pod hlavičkou NATO nebo Evropské unie, které se zaměří na výcvik a budování kapacit zemí, jež jsou takříkajíc „v první linii“ konfliktu, krize či hrozby

V souladu se znovunalezeným heslem „leadding from behind“ (vedení z povzdálí) by se tak Aliance do budoucna ráda vyvarovala masivních přímých bojových zapojení v zahraničí. Hrozeb je totiž více a z více směrů. Podobnou výcvikovou misi, do níž jsou například zapojeni čeští letci v Iráku, spustili spojenci v Jordánsku. Je ukázkovým příkladem toho v první linii, který čelí přílivu uprchlíků ze Sýrie a Iráku a teroristům Islámského státu. O dalších misích se uvažuje v Libyi nebo v Tunisku.

Cíl je jasný, pomoci těmto zemím, aby byly schopné samy efektivně čelit nebezpečí. „Výcvik místních sil je účinnější než nasazení velkého počtu našich vlastních sil v bojových operacích. Je to jeden z nejlepších nástrojů, které máme v boji proti terorismu. Prevence je lepší než intervence,“ konstatoval šéf NATO Jens Stoltenberg.

Posun do Afriky a na Blízký východ

Spolu s EU spojenci také spustí novou námořní operaci ve Středozemním moři, která má podobně jako úspěšná operace v Egejském moři bojovat proti pašerákům lidí do Evropy. Nutno připomenout, že se česká armáda podílí i na námořních operacích. Své zástupce posílá do protipirátské EU ATALANTA v oblasti Afrického rohu a do operace EU MED SOPHIA zaměřenou na omezení nelegální migrace ve Středomoří. V obou případech čeští vojáci působí ve velitelských strukturách.

Kvůli současné situaci a boji proti teroru se bude v nejbližších letech těžiště zahraničních operací a s tím i české účasti pomalu přesouvat na africký kontinent a Blízký východ

Lze předpokládat, že kvůli současné situaci a boji proti teroru se bude v nejbližších letech těžiště zahraničních operací a s tím i české účasti pomalu přesouvat na africký kontinent a Blízký východ. V africkém Mali už čeští vojáci včetně speciálních sil působí. V dalších zemích jako pozorovatelé. Na Sinajském poloostrově také, dokonce s transportním letounem CASA.

Neméně důležité budou i „mise“ takřka za humny – na východní hranici NATO –, pokud se o nich jako o misích hovořit dá. Spojenci v rámci odstrašení Ruska už na jaře vyšlou do Pobaltí a do Polska celkem čtyři vojenské prapory. Mají spojence, kteří s Ruskem sousedí, uklidnit a ujistit, že ostatní jsou připraveni jim přispěchat na pomoc. Česká republika chce také v dalších dvou letech významně přispívat do Sil rychlé reakce NATO, které mají na případné ohrožení některé členské země okamžitě reagovat.

Účast českých vijáků v zahraničních misích.

Vize

Jedna taková „nová mise“ nebo spíše delší cvičení s českou účastí se už chystá. V rámci V4 zamíří výcviková rota českých vojáků od ledna příštího roku do Litvy. „My začneme, nastoupíme v lednu 2017 a budeme tři měsíce v Litvě. Následovat budou další země Visegrádu, vždy tři měsíce budou společně cvičit v jednotlivých pobaltských státech s tamními vojáky,“ nastínil ministr obrany Martin Stropnický.

Princip posílené rotační přítomnosti na východní hranici NATO vzhledem k ruské hrozbě už druhý rok praktikují především USA. Zapadá i do vize budoucí Severoatlantické aliance americkými i evropskými experty označované jako NATO 3.0.

Princip takové posílené rotační přítomnosti na východní hranici NATO vzhledem k ruské hrozbě už druhý rok praktikují především USA. Zapadá nejen do zmíněné strategie vytváření kapacit a schopností států v první linii, ale také do vize budoucí Severoatlantické aliance americkými i evropskými experty označované jako NATO 3.0.

Alianci, jež bude schopná, se rychle přizpůsobit a založená na efektivním odstrašení potenciálních útočníků a kvalitních obranných i na expedičních kapacitách podpořených ukončením škrtů v obranných rozpočtech a návratu k normálním výdajům na obranu. Tedy dvěma procentům HDP, jak se všechny členské země včetně Česka zavázaly.

Nikdo nemůže čelit hrozbě sám

Armáda České republiky je dlouhodobě spolehlivým přispěvatelem do mezinárodních misí, který nabízí profesionalitu a zkušenosti v řadě oblastí, říká v rozhovoru ministr obrany Martin Stropnický.

ČESKÁ POZICE: Je naše účast v zahraničních misích NATO, EU, OSN důkazem, že jsme jako relativně mladý stát už „dospěli“?

STROPNICKÝ: Česká republika přispívá do misí dlouhodobě, nejde o záležitost posledních několika let. Není tedy na místě hovořit o „dospělosti“ či „dospívání“. S ohledem na současnou bezpečnostní situaci ve světě se proměňují i nároky na české zapojení. I naši spojenci a partneři však často zdůrazňují, že Armáda ČR je dlouhodobě spolehlivým přispěvatelem do mezinárodních misí, který nabízí profesionalitu a zkušenosti v řadě oblastí.

ČESKÁ POZICE: Kritici namítají, že by se obzvlášť v dnešní změněné bezpečnostní situaci měly ozbrojené síly starat výlučně o obranu teritoria vlastní země. Není ale vyslání vojáků k ohnisku hrozby tou nejúčinnější obranou?

STROPNICKÝ: Globalizace jako fenomén posledních několika dekád zasáhla logicky i bezpečnostní oblast. Hrozby, kterým nyní ČR čelí, mají často svá ohniska v oblastech, které jsou od našeho území geograficky značně vzdálené. Je nutné se zaměřovat nikoliv na řešení následků, ale na odstraňování příčin. Nemůžeme čekat, až se hrozba přesune fyzicky k hranicím ČR.

Je nutné zmínit, že při odstraňování těchto příčin je klíčová spolupráce se spojenci a partnery. Žádná země není schopná čelit všem bezpečnostním hrozbám sama, a to pochopitelně platí i pro nás.

ČESKÁ POZICE: Jak podle vás budou vypadat zahraniční mise blízké budoucnosti? Má česká armáda, potažmo Česká republika, ambice disponovat schopnostmi se zapojit v případě potřeby do jakéhokoliv typu zahraniční akce? Například pomyslný skok nadzvukového letectva do vyšší úrovně s pořízením přesné munice pro ničení pozemních cílů?

STROPNICKÝ: Každá mise vyžaduje nasazení jiných prostředků a v jiné intenzitě. V rámci NATO i Evropské unie se již dlouho hovoří o konceptech „Smart Defence“ či „Pooling and Sharing“, tedy o lepším a efektivnějším sdílení zdrojů, kterými jednotlivé členské státy disponují. My se dlouhodobě specializujeme například na protichemickou ochranu, logistiku, vojenské zdravotnictví či pomoc s výcvikem vojáků partnerských států. Neznamená to, že bychom rezignovali na rozvoj armádních schopností v ostatních oblastech, nicméně s ohledem na účast v misích je logické přispívat hlavně tím, na co se dlouhodobě specializujeme.