Zahraniční expanze ČEZ uvázla na transparentnosti

Albánie, Bulharsko a teď Turecko. Tyto tři země se měly stát chloubou zahraniční „čezácké“ expanze, v uplynulých letech se však v nich vlivná společnost ČEZ dostala do vážných potíží. Ve hře jsou desítky miliard korun. Zaplakat mohou zejména akcionáři a daňoví poplatníci, neboť 70 procent ČEZ vlastní stát. Příčiny byly a jsou různé.

Budova ČEZ | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Budova ČEZ | foto: Vojtěch ŠeredaLidovky.cz
Budova ČEZ

Smyslem expanze české energetické jedničky do zahraničí bylo posílit své již tak silné postavení a vydělat peníze na nových, rozvíjejících se trzích. Do Bulharska ČEZ zavítal na přelomu let 2004 a 2005, o tři roky později se vydal do Turecka a brány albánské Tirany rozrazil v roce 2009. Skupině v dané době vládl Martin Roman, jeden z nejvlivnějších manažerů Česka. Expanzivní myšlenku však neživil sám, za duchovního otce výpravy za tuzemské hranice je považován i někdejší lobbista ČEZ Vladimír Johanes.

„Když se Milan Urban stal ministrem (v roce 2003), jeho tým hledal někoho, kdo by jako externí poradce rozvinul podnikovou diplomacii a pomohl českým firmám v zahraničí, ale rovněž zahraničním v Česku. Tím jsem se začal zabývat přibližně v roce 2003 a o rok později došlo k výměně vedení ČEZ a přišel Martin Roman, který také přemýšlel o tom, že je třeba více expandovat do zahraničí, což v té době začaly dělat všechny evropské firmy,“ popisoval Johanes v rozhovoru pro týdeník Euro v roce 2015. Roman a Johanes k sobě měli blízko.

V roce 2009 je fotoaparáty zachytily jako turisty ve společnosti tehdejšího premiéra Mirka Topolánka v toskánském Monte Argentariu. Dnes už pro ČEZ Roman ani Johanes nepracují, vydali se na podnikatelský ovál. Jenže ve třech zmiňovaných zemích, které se měly stát chloubou zahraniční „čezácké“ expanze, v posledních letech vypukl chaos. Příčiny byly a jsou různé: komplikace ze strany místních úřadů, nepříznivé přírodní podmínky, dopady mezinárodního dění, ekonomická krize či nešikovný výběr obchodního partnera.

Kontroverzní transakce

První problémová vlaštovka vzlétla v Albánii, kde se ČEZ podařilo zprivatizovat většinový podíl ve státní distribuční firmě CEZ Shpërndarje. S tamními úřady a institucemi měla česká společnost těžké pořízení, v roce 2013 dokonce přišla o distribuční licenci, kontrolu nad podnikem pak převzal státní albánský administrátor. Největší stín pochybností na albánské misi ulpěl před rokem, kdy MF DNES informovala, že transakce v Albánii vyšetřují tamní i tuzemští detektivové.

ČEZ z Albánie již vycouval, mezinárodní arbitráž nakonec uzavřel smírem. Pochybností nad transparentností zavládly i v Bulharsku. Ani tam úřady českému podniku neukazovaly cedule „Vítejte“. ČEZ se raději rozhodl tamní aktiva prodat. Vybral si však kontroverzního kupce.

Například se prověřovalo, proč ČEZ v roce 2009 odeslal 184 milionů korun na konto Kosovana Nueho Kalaje. Český energetický podnik ho vedl jako svého poradce, albánská poslanecká komise však přišla na to, že šlo o obyčejného řidiče. ČEZ z Albánie již vycouval, mezinárodní arbitráž nakonec uzavřel smírem. Pochybností nad transparentností zavládly i v Bulharsku. Ani tam úřady českému podniku neukazovaly cedule „Vítejte“. ČEZ se raději rozhodl tamní aktiva prodat. Vybral si však kontroverzního kupce.

V oboru nijak známá společnost Inercom budila pochyby zejména kvůli tomu, zda a od koho sežene potřebných 8,5 miliardy korun. Z informací, které LN zveřejnily v únoru, vyplynulo, že na financování se má podílet mimo jiné offshorová firma Score Trade či Euro Star OOD, za nimiž stojí rusko-gruzínský miliardář Paata Gamgoneišvili. Ten zanechal stopu v celosvětových kauzách daňových rájů zvaných Paradise Papers či Offshore Leaks. Posléze LN dodaly, že část peněz měly poskytnout i dvě bulharské banky (Fibank a Bulharská rozvojová banka), které však od obchodu daly ruce pryč.

Mlha kolem Inercomu ještě více zhoustla na přelomu března a dubna, když LN ve spolupráci s bulharským investigativním serverem Bivol informovaly, že únorové jednání mezi manažery ČEZ a Inercomem tlumočil Čechobulhar Nikola Molčan, který je nyní v Bulharsku vyšetřován v souvislosti s tajemnou vraždou českého podnikatele Libora Mirovského. Prodej bulharského bohatství se nepodařilo dotáhnout do konce, neboť tamní antimonopolní úřad vystavil obchodu stopku, a nyní se čeká, jak se tato instituce vypořádá s odvoláním proti verdiktu.

Otázka odpovědnosti

Neklidná situace nyní zavládla i v Turecku. Tamní měna se výrazně propadla vůči dolaru, což je v případě ČEZ obrovský problém. Český podnik totiž čerpal investiční úvěry v dolarech, elektřinu však u Bosporu prodává za padající tureckou liru. Šéf ČEZ Daniel Beneš se už kvůli nastalé situaci obrátil na tureckou vládu.

Nabízí se otázka, kdo a zda vůbec za kroky v Bulharsku, Albánii a Turecku ponese odpovědnost. Někdejší „tátové“ zahraniční výpravy do těchto končin jsou již mimo struktury podniku, současný šéf ČEZ Beneš má díky těsnému spojenectví s prezidentem Milošem Zemanem stabilní židli. Teoreticky nejslabší postavení v současném představenstvu může mít místopředseda představenstva Tomáš Pleskač.

ČEZ je polostátní podnik. Ve zmíněných zemích se hraje o desítky miliard korun. Nabízí se tudíž otázka, kdo a zda vůbec za kroky v Bulharsku, Albánii a Turecku ponese odpovědnost. Někdejší „tátové“ zahraniční výpravy do těchto končin jsou již mimo struktury podniku, současný šéf ČEZ Beneš má díky těsnému spojenectví s prezidentem Milošem Zemanem stabilní židli. Teoreticky nejslabší postavení v současném představenstvu může mít místopředseda představenstva Tomáš Pleskač, který mimo jiné několik let vedl zahraniční divizi.

„Jak anabázi hodnotím? V matrixu je někde chyba, zdá se. Stát ale jako majoritní akcionář jen přihlíží, odpovědnost nebyla vyvozena doposud žádná,“ komentoval pro LN vývoj v krizových zemích minoritní akcionář ČEZ a analytik skupiny J&T Michal Šnobr. Problémy očekává i v dalších zemích, kam se ČEZ vypravil: „Další průšvih jsou investice do větrných parků v Polsku. Vzhledem k charakteru investice ČEZ do německých větrných elektráren – je to spíš finanční produkt než investice v energetice, nevylučuji budoucí problém ani tam.“

Mise Albánie

  • Na albánský trh vstoupil ČEZ v roce 2009 koupí 76procentního podílu v distribuční společnosti Operatori i Sistemit të Shpërndarjes (posléze přejmenované na CEZ Shpërndarje). Zbylých 24 procent vlastnil albánský stát. Tamní úřady českému podniku komplikovaly život porušováním dohod. Do sporu se dostal zejména s albánským regulátorem, který koncem roku 2011 zvýšil regulované ceny výkupu elektřiny pro ČEZ o 91 procent.
  • V lednu 2013 přišel CEZ Shpërndarje o licenci na distribuci elektřiny. ČEZ navíc ztratil kontrolu nad svou albánskou „dcerou“, kterou po odebrání licence začal řídit tamní státní administrátor.
  • ČEZ se začal bránit v mezinárodní arbitráži, která v roce 2014 skončila smírem. Albánský stát za zmařené investice české skupině zaplatil zhruba 2,75 miliardy korun.
  • Před rokem MF DNES přinesla výbušnou zprávu o vyšetřování vstupu ČEZ do státní distribuční společnosti. Detektivové prověřovali, proč ČEZ v roce 2009 odeslal 184 milionů korun na konto Kosovana Nueho Kalaje. Český podnik jej vedl jako svého poradce, ukázalo se však, že šlo o obyčejného řidiče. Albánská policie, která nakonec případ odložila, se zabývala otázkou, zda peníze neměly sloužit jako úplatky pro politiky či úředníky.

Mise Bulharsko

  • ČEZ vstoupil na bulharský trh koncem roku 2004.
  • Zásadní komplikace nastaly v roce 2013, kdy Bulhaři demonstrovali proti vysokým cenám energií. Tamní úřady začaly proto ČEZ prošetřovat. ČEZ se rozhodl z trhu stáhnout.
  • Letos v únoru dozorčí rada a vedení ČEZ schválily prodej svých bulharských firem za 8,5 miliardy korun. Kupujícím se stala neznámá a nepříliš průhledná bulharská firma Inercom. Bulharský premiér zanedlouho oznámil, že bulharský stát bude chtít získat kontrolu nad distribuční sítí, kterou ČEZ Inercomu prodává.
  • Dvě z bank, které přislíbily Inercomu peníze na nákup aktiv, začaly couvat. Inercom měl devět měsíců, aby zaplatil, jinak obchod padá.
  • V dubnu LN přinesly informaci, že do hry o koupi sítě vstoupilo bulharsko-indické konsorcium společností Future Energy a India Power. Dne 19. července bulharský antimonopolní úřad rozhodl, že transakci Inercomu nepovolí. Nyní se čeká, jak dopadne odvolání proti tomuto verdiktu.

Mise Turecko

  • ČEZ do Turecka vstoupil v roce 2008 koupí podílu v energetické firmě Akenerji Elektrik Űretim. Za 37,4 procenta zaplatil asi 5,5 miliardy korun. Jeho obchodním partnerem se stala turecká skupina Akkök Group. Společnost Akenerji provozuje devět elektráren.
  • V roce 2008 se skupině ČEZ ve spolupráci s Akkök Group povedlo získat v rámci privatizace distribuční společnost Sedas. Obchod přišel na zhruba devět miliard korun. V roce 2012 vytvořily ČEZ a Akkök prodejní společnost Sepas.
  • Nejvýznamnější investici představuje paroplynová elektrárna Egemer u pobřeží Středozemního moře nedaleko syrských hranic.
  • Kromě syrské občanské války ČEZ v Turecku ohrožují i další faktory. Po loňském referendu došlo k utužení režimu Recepa Tayyipa Erdogana a přechodu země na prezidentský režim. Jedním z projevů změn je nestálý kurz turecké liry a její současný rekordní pád vůči dolaru. Podnikání v energetice vloni komplikovaly také dešťové a sněhové srážky v Turecku.
  • Jak LN informovaly, šéf ČEZ Daniel Beneš se v červnu obrátil na člena turecké vlády s žádostí o setkání, které se v minulých dnech uskutečnilo. Cílem je řešit nastalou krizovou situaci. ČEZ si totiž na tamní investice půjčoval v americké měně, elektřinu však prodává za oslabenou liru.



Počet příspěvků: 2, poslední 22.9.2018 02:10 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.