Záchranné brzdy pro děti bez domova

Přes sedm tisíc dětí žije v Česku v ústavní péči. Každoročně jich tisícovka opustí dětské domovy a musí si vybudovat život od nuly. Najít si bydlení a práci je ale pro některé z nich tak obtížné, že končí na ulici. Pomoci se jim snaží řada projektů.

Děti z Dětského domova Plesná v redakci Lidových novin. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Děti z Dětského domova Plesná v redakci Lidových novin. | foto: MAFRA - František VlčekČeská pozice
Děti z Dětského domova Plesná v redakci Lidových novin. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Obvyklý model, kdy dítě vidí své rodiče chodit každé ráno do práce, je tisícům dětí odepřený. Vyrůstají v ústavní péči a zaměstnání dospělých nevnímají. Že se v práci pozdní příchod nebo zapomenutý úkol netolerují, si řada z nich nepřipouští. A když se je vychovatelé snaží připravit na brzký vstup do života, nevěnují jim příliš pozornosti. Už v 16 letech se ale učí, jak přistupovat k pracovním pohovorům a jak si uspořádat čas. Ani tak shánění práce nebo bydlení neberou jako stěžejní otázku. Pokud ale nepokračují ve studiu, dojde na ni tak jako tak.

„Nemají reálnou představu, jak chození do práce vypadá. Že se tam musí chodit každý den, že když nemůžete přijít, musíte se omluvit. Přistupují k tomu hodně jako ke škole,“ vyjmenovává hlavní problémy mladých lidí, kteří opustili dětský domov, zakladatelka organizace Rozlet Kateřina Hrozová. Pomáhá jim na si několik měsíců vyzkoušet v tréninkové kavárně, co znamená pracovat. „Snažíme se jim vysvětlit, že když pak budou chodit do normálního zaměstnání, základní pracovní návyky jsou nutné,“ dodává Hrozová.

Podle jejích zkušeností totiž řada z těchto čerstvě dospělých práci nese nelibě. I proto jsou pravidla v této kavárně vůči nim ze začátku mírnější, aby si na zaměstnání navykli. „Nejvíc motivovaní jsou klienti, kteří už třeba prošli životem na ulici. Zjistili, jaké můžou být ty následky – nemám příjem, nemám kde bydlet,“ popisuje Hrozová. Pokud zaměstnanec kavárny třikrát nepřijde do práce, organizátoři projektu mu to ještě tolerují. Pak ale dostane výpověď. Než k tomu dojde, probírají s ním, v čem by měl přidat, a snaží se ho motivovat.

Stává se ale, že tam někteří vydrží jen jeden den. „Po dni škrábání zeleniny v kuchyni se zvednou a řeknou, že tohle dělat nebudou,“ říká Hrozová. S většinou z takových se organizátoři projektu už nesetkají, někteří se ale vracejí a chtějí to zkusit znovu.

Out of home

Že si můžou práci vybrat i podle svého zájmu, aby je bavila, se dětem snažil ukázat už osmý ročník projektu Out of home, který pořádal spolek Mimo domov. Přihlásilo se do něj 24 dětských domovů z celé republiky, a 250 dětí si tak předminulý víkend vyzkoušelo různé profese.

„Festival je pro celý organizační tým srdeční záležitostí a každý rok vidíme, že má smysl akci pořádat. Děti získají nejen přehled o různých profesích a brigádách, kterým by se mohly jednou věnovat, ale mohou také zažít týmového ducha, a zároveň ukázat svůj talent a posílit si sebevědomí,“ vysvětluje organizátorka akce Klára Chábová.

V rámci projektu Out of Home navštivili 24. května redakci Lidových novin děti z Dětského domova Plesná.

V rámci projektu Out of Home navštivily 24. května redakci Lidových novin děti z Dětského domova Plesná.

Pro děti bylo připraveno 24 stanovišť, na kterých si mohly například vyzkoušet, co obnáší práce novináře, architekta, hasiče, reklamního tvůrce nebo oděvního návrháře. Dozvěděly se, jaké vzdělání musejí pro tyto profese mít, kolik si vydělají a jak se vůbec dá začít. „Většina dětí nemá o své budoucnosti představu, navíc bojují s velmi nízkým sebevědomím a neumějí si představit, co je čeká za dveřmi dětského domova,“ popisuje Chábová důvody založení festivalu.

Statistiky, kolik lidí, kteří vyrůstali v dětských domovech, pak v životě uspěje, neexistují. Podle odhadů vychovatelů je to jedno z deseti. Zbytek dětí se často vrací k původní rodině. Tam ale podle nich většinou spíše ztratí čas. Pro některé pak vede cesta na ulici, kde se lehce dostanou k drogám nebo prostituci.

Že je u této skupiny dětí bezdomovectví narůstajícím problémem, si loni všimlo i ministerstvo práce a zahrnulo ho do koncepce, která má do roku 2020 bezdomovectví odvrátit. Pádu do něj by mohl zabránit i zákon o sociálním bydlení. Byty, které vlastní nejčastěji obec, by dle něj získali lidé s nízkými příjmy za přijatelné nájemné. Politici o tomto zákoně mluví už od 90. let, nyní o jeho vzniku uvažuje i resort práce a sociálních věcí. „Zákon o sociálním bydlení patří mezi moje priority, a proto chceme proces vzniku a schválení zákona urychlit. Pokud se nám podaří najít politickou shodu, mohl by vejít v platnost dřív, než je uvedeno v legislativním plánu vlády,“ řekla ministryně Michaela Marksová-Tominová (ČSSD).

Podle její náměstkyně Zuzany Jentschke Stöcklové však nesmí sociální bydlení znamenat jen ubytování: „Náklady na bydlení v posledních letech rostou rychleji než mzdy. Každý rok se tak zvyšuje počet příjemců sociálních dávek.“

Možnosti jsou...

Variant, kam mladí z dětského domova můžou jít, je ale víc. Azylové domy využívají především ti, kteří už na ulici skončili. Pak jsou takzvané domy na půli cesty. Podle Hrozové ze spolku Rozlet jsou ale tyto alternativy jen oddálením toho, co tito lidé musejí tak jako tak vyřešit: „S takovými klienty máme nejhorší zkušenosti. V domech na půli cesty můžou bydlet pod podmínkou, že studují nebo si hledají práci. Je to takové oddalování reality.“

Když už není jiná varianta, vracejí se zpět tam, kde vyrůstali, do dětského domova. Podle zkušeností ředitele Dětského domova Dolní Počernice Martina Lněničky klepou na dveře nejčastěji v pátek večer. „Přijdou a říkají ,Strejdo, nemám kde spát‘. Nebo jsou těsně před vyhozením z bytu,“ říká Lněnička. Podle něj jsou ale i děti, které se na odchod z „děcáku“ těší až tak, že ani nedostudují střední školu. „Tendence k odchodu do života, jak tomu říkáme, mají hlavně chlapci. Dívky odcházejí, když mají chlapce, a ten je u sebe nechá bydlet,“ vysvětluje ředitel.

Existuje ale ještě něco jako záchranná brzda. Do jednoho roku od chvíle, kdy domov opustily, se do něho děti mohou vrátit. Musí s ním ale podepsat smlouvu, že začnou zase chodit do školy. V zákoně se tato novinka objevila v roce 2012. „Já tomu říkám dobrovolný pobyt. Pokud budou dodržovat pravidla, mohou tu být,“ dodává Lněnička.

Počet příspěvků: 3, poslední 20.6.2014 12:20 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.