Zachrání brexit Evropskou unii?

Byrokracie, neefektivita a nečitelnost institucí EU jsou nepřehlédnutelné. Nevýrazná EU netlumí, ale spíše posiluje národní sklony. Možná brexit vyvolá potřebu něco dělat a nenechat věci vyvíjet samospádem. Otázkou je, bude-li to stačit.

Evropská komise (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Evropská komise (ilustrační foto) | foto: Shutterstock
Evropská komise (ilustrační foto) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Krize Evropské unie a její dlouholetý postupný vnitřní rozklad jsou nezpochybnitelné. Její struktury jsou proslulé byrokracií. Volený Evropský parlament není v pozici nadřazeného orgánu ani smysluplným doplňkem v jasně vymezených oblastech. Nevyprofiloval se silný reprezentant, který by mohl obhajovat EU jako celek, a to ani na symbolické úrovni. O všem důležitém nakonec rozhodují vrcholní představitelé členských států unie.

Navíc řecká krize zdiskreditovala jednotnou měnu. Stoupenci jednotné Evropy upadli do apatie, separatisté získávají navrch a nikdo nemá sílu zvednout prapor. Možná je dobře, že přichází silný impuls v podobě brexitu, po kterém se už nelze tvářit, že se nic neděje, všechno je v pořádku a chce to jen čas. Otázkou je, bude-li to stačit, a jestli náraz lodí probudí dobré kapitány, nebo zda vyvolá chaos.

Zvládnutelná migrační krize

O smyslu EU není pochyb. Jsem stoupencem sjednocené Evropy, identifikuji se jako Evropan a vyhraňuji vůči USA, Rusku, Číně nebo Indii a vnímám společnou historii a kulturní tradice s Poláky, Němci a Španěly. Jsem hrdý na svou českou zemi včetně její historie. V uplynulých letech však tradiční tahouni evropské integrace Francie a Německo polevili v aktivitě, což je po obavách ze ztráty nezávislosti členských zemí vyvolaných připravovanou evropskou ústavou pochopitelné.

Migrační vlna byla technicky a racionálně zvládnutelná poměrně snadno a bez dramatického ohrožení – částečně ochranou vnějších hranic, dílem zavedením jednoduchých, jasných a především společných pravidel a povinné evidence s možností sankcí při nedodržování

Navzdory tomu mohly být následující kroky promyšlenější. Rezignace nebyla správnou reakcí. K tomu se přidávají obtížně vysvětlitelné aktivity v mezinárodní politice. První je nešťastná politika vůči Ukrajině. Ta poškodila jak ji, tak EU. Zahrávání si s jejím připojením k unii rozmělnilo už tak slabou představu o hranicích tohoto nového celku. Současně šlo o netaktní koketování, které ve skutečnosti nebylo myšleno příliš vážně, jak se rychle ukázalo, když se na scéně objevil mnohem vážněji smýšlející sok.

Druhý nesrozumitelný signál vyslalo Německo v době migrační krize. Ve skutečnosti byla migrační vlna technicky a racionálně zvládnutelná poměrně snadno a bez dramatického ohrožení – částečně ochranou vnějších hranic, dílem zavedením jednoduchých, jasných a především společných pravidel a povinné evidence s možností sankcí při nedodržování. S německým smyslem pro pořádek bylo možné připravit a uskutečnit vhodný a efektivní systém.

Především však bylo třeba přestat volat: „Pojďte sem, my vás tu chceme, postaráme se o vás a budete se mít dobře!“ To by samo o sobě snížilo počet migrantů možná na desetinu. Přitom vyrovnání se s migrační vlnou bylo skvělou příležitost, jak ukázat smysluplnost unie a podpořit sounáležitost. Je podivné, že si německá kancléřka Angela Merkelová a další vrcholní evropští politici neuvědomují tyto souvislosti. Tím více jsou kroky dřívějších tahounů integrace nepochopitelné.

Slabá motivace

Jak už bylo zmíněno, byrokracie, neefektivita a nečitelnost evropských institucí jsou nepřehlédnutelné. Je to chyba představitelů členských států nebo volebního systému? Zdá se však, že zlepšení na této úrovni nestačí. Systém musí být založen na jednoduchých myšlenkách a principech, které ho posunují kupředu.

EU se průběžně sjednocuje a hranice se rozostřují, ale chybějí jí přirozené mechanismy. Motivace dělat to lépe je slabá, proto začíná převažovat sklon dělat to úplně jinak.

Pokud byla EU ustanovena jako útvar pro malou integraci členských zemí, který postupně a pomalu pomáhá sbližovat jejich prostředí, přičemž nesmějí překročit hranici ani náznaku konfliktu, pak se rozvíjí. EU se průběžně sjednocuje a hranice se rozostřují, ale chybějí jí přirozené mechanismy. Motivace dělat to lépe je slabá, proto začíná převažovat sklon dělat to úplně jinak.

Při obhajobě evropské ústavy proti obavám ze ztráty identity a oslabení národních zájmů se nejčastěji reagovalo tak, že se nic příliš nemění, národní státy zůstávají silné a že jde především o přípravu lepšího prostředí pro rozvoj ekonomiky ve společném trhu zbaveném umělých zábran. Ekonomika je důležitá, ale není k ní třeba společný parlament. Malé odborné a efektivně řízené komise dozorované například bankami by reformy připravily také a zastřešily i mezinárodní smlouvy.

Potřeba identifikace

Existence EU jako státního útvaru je spojená s přijetím identity s tímto útvarem na všech úrovních a se všemi klady a zápory. To bylo zřejmé odpůrcům i stoupencům integrace a bylo chybou obhájců, že se báli férově a otevřeně obhajovat svůj názor. Evropa se v uplynulých letech pasovala do role nositelky vznešených myšlenek a šiřitelky „rozvinuté“ kultury podle vzoru starověkého helénismu.

Lidé se potřebují identifikovat s celkem, s nějakou společenskou entitou. Kdyby EU umožnila lidem více se identifikovat s takovým celkem, možná by někteří přestali utíkat k mininárodům.

Chtěla shovívavě vychovávat nové členy z východu, poučovat věčně napůl asijské Rusko, osvíceně se starat o arabské země a vyvést je z bludu a nezištně pomáhat všem potřebným. Evropa se poučila, prozřela a teď stačí, aby prozřeli i ostatní. Svět však zůstal džunglí a dokonce jednotlivé evropské země se chovají podle jejích zákonů. Pokud však má EU existovat, musí hrát roli kompaktního státu s jasně vymezenými hranicemi a státní strukturou.

Nacionalisté z různých zemí a k sobě mají blízko. Zástupci těchto stran se navštěvují a podporují. Dokonce nelegální neonacistická sdružení se vzájemně inspirují a mají k sobě blízko. Zdá se, že pro řadu lidí je důležitější identifikace s podobně uvažující komunitou než s vlastním národem.

Lidé se potřebují identifikovat s celkem, s nějakou společenskou entitou – někteří méně, jiní více. Kdyby EU umožnila lidem více se identifikovat s takovým celkem, možná by někteří přestali utíkat k mininárodům.Nevýrazná EU netlumí, ale spíše posiluje národní sklony. Možná brexit vyvolá potřebu něco dělat a nenechat věci vyvíjet samospádem, což je po období klidu a pasivity dobře.



Počet příspěvků: 2, poslední 5.7.2016 01:27 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.