Vzkaz Karla-Friedricha Sinnera: Chránit divočinu je konzervativní

Karl-Friedrich Sinner, 13 let ředitel Národního parku Bavorský les, zřejmě v posledním rozhovoru před nečekaným úmrtím 18. března líčí, jak napětí mezi ochranou unikátního prostoru a požadavky na jeho ekonomické využití vyřešili v Bavorsku.

Karl Friedrich Sinner (16. 4. 1946–18. 3. 2017). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Karl Friedrich Sinner (16. 4. 1946–18. 3. 2017). | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Karl Friedrich Sinner (16. 4. 1946–18. 3. 2017). | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Vleklý spor o novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, který je de facto zákonem o Šumavě, se dostal do prodloužení. Prezident Miloš Zeman normu schválenou Poslaneckou sněmovnou a vrácenou Senátem, vetoval. Poslanci však jeho veto v úterý 4. dubna přehlasovali. Podstatou letitých polemik mezi ochránci přírody a například představiteli místních samospráv je, do jaké míry by se měla šumavská příroda vyvíjet nerušeně, bez zásahů člověka, a naopak zda a jak omezí práva obcí na území národního parku.

Na druhé straně hranice, v Národním parku Bavorský les sledují diskusi se zájmem, i proto, že podobné argumenty zaznívaly v minulosti i tam. Dnes veřejnost myšlenku, že se na území národního parku postupně rozšiřuje divočina, která nakonec obsáhne až 75 procent jeho plochy, podporuje. Karl-Friedrich Sinner, který nečekaně zesnul v sobotu 18. března ve věku 69 let a v období 1998 až 2011 stál v čele Národního parku Bavorský les, v rozhovoru mimo jiné říká:

Karl Friedrich Sinner v roce 2006, kdy byl ředitelem Národního parku Bavorský les.

Karl Friedrich Sinner v roce 2006, kdy byl ředitelem Národního parku Bavorský les.

„Zajímavé je, že podobné debaty, které vedete v Česku, probíhaly u všech národních parků v Německu. Po těch letech se dát konstatovat, že žádný z regionů, kde byl národní park vytvořen – a to i v případě počátečního nesouhlasu – nepožaduje po letech fungování jeho zrušení. Počáteční skepse ustoupila a během několika let nastala pozitivní změna. Dnes je podpora veřejnosti pro národní parky značná, a to i v Bavorském lese.“

ČESKÁ POZICE: V Česku panuje již řadu let téměř ideologický spor, do jaké míry má být Národní park Šumava ponechán vlastnímu osudu a vyvíjet se jako divočina. V Bavorsku to bylo kdysi jednodušší?

SINNER: Nebylo a vidím určité paralely, pokud jde o aktuální českou diskusi. Rozhodnutí zřídit divočinu je pro místní obyvatelstvo natolik novou skutečností, že nejprve převažují obavy. To je pochopitelné. Nejsou si jistí, co to udělá s jejich domovem, jestli tam mohou chodit sbírat houby, jít na procházku se psem, jezdit na kole.

Rozhodnutí zřídit divočinu je pro místní obyvatelstvo natolik novou skutečností, že nejprve převažují obavy. To je pochopitelné. Nejsou si jistí, co to udělá s jejich domovem, jestli tam mohou chodit sbírat houby, jít na procházku se psem, jezdit na kole.

Přesně tyto otázky se teď objevují i u nás v souvislosti s úvahami o zřízení třetího národního parku v Bavorsku. Opakuje se situace let 1996 a 1997, kdy se rozšiřoval Národní park Bavorský les. Rozhodující je, že ministerstvo životního prostředí má politickou vůli o těchto otevřených otázkách a nejasnostech intenzívně diskutovat s lidmi, jichž se to nejvíc dotýká. Je třeba neustále vysvětlovat, co divočina znamená, co je a co není povoleno.

ČESKÁ POZICE: Když byly rozšířeny v Bavorském lese bezzásahové zóny, potvrdily se původní obavy?

SINNER: Ne, naopak se naplnila původní pozitivní očekávání. V Národním parku Bavorský les existuje systém partnerů národního parku, díky nimž se podařilo vytvořit pět set pracovních míst v celém regionu parku. Díky tomu se podařilo zaměstnat místní obyvatele a zajistit jim zdroj příjmu v místech, kde žili.

Zajímavé je, že podobné debaty, které vedete v Česku, probíhaly u všech národních parků v Německu. Po těch letech se dát konstatovat, že žádný z regionů, kde byl národní park vytvořen – a to i v případě počátečního nesouhlasu – nepožaduje po letech fungování jeho zrušení. Počáteční skepse ustoupila a během několika let nastala pozitivní změna.

Dnes je podpora veřejnosti pro národní parky značná, a to i v Bavorském lese. Poslední reprezentativní průzkumy Zemědělské univerzity ve Vídni ukazují, že 80 procentům lidí v regionu spadajícím do Bavorského lesa se díky parku zlepšila kvalita života.

ČESKÁ POZICE: Co si lze pod partnery národního parku představit?

Poslední reprezentativní průzkumy Zemědělské univerzity ve Vídni ukazují, že 80 procentům lidí v regionu spadajícím do Bavorského lesa se díky parku zlepšila kvalita života

SINNER: Jde o spolupráci správy národního parku s firmami v oboru cestovního ruchu, především s hotely a penziony. Mezi nimi existuje pravidelná výměna informací, jsou informováni o situaci a o možnostech, jak rozvíjet cestovní ruch.

Za ty roky to dospělo do stadia, že zmíněné firmy dnes již mají vlastní střechovou organizaci komunikující s vedením parku a s cílem vytvořit takové nabídky pro návštěvníky národního parku, aby byli od prvního okamžiku podchyceni, pokud jde o to, co je zajímá. Jsou pro ně organizovány odborné exkurze do divočiny. Pohled na to, co přináší připuštění bezzásahových zón a divoké přírody pro tamní obyvatele a místní ekonomiku hodně souvisí s tím, jak se k tomu postaví místní obyvatelé.

ČESKÁ POZICE: Která odvětví nejvíc profitují? Pouze turismus?

SINNER: Největší ekonomické úspěchy zaznamenáváme v cestovním ruchu, který se tak stal jedním z nejdůležitějších ekonomických faktorů v Bavorském lese. Před několika lety tam byla situace kritická poté, co zanikla řada sklářských firem, a bylo velmi těžké přijít tam s nějakými novými odvětvími.

Cestovní ruch nemá význam pouze pro hotely nebo penziony, ale i pro všechny dodavatele, protože pocházejí přímo z místa, je významný pro udržení venkovských obchůdků, stejně jako základní zdravotnické infrastruktury

Cestovní ruch nemá význam pouze pro hotely nebo penziony, ale i pro všechny dodavatele, protože pocházejí přímo z místa, je významný pro udržení venkovských obchůdků, stejně jako základní zdravotnické infrastruktury. To všechno mohlo vzniknout, udržet nebo rozšířit se díky tomu, že tam přijíždějí lidé, kteří chtějí zažít divočinu v národním parku. To je podstatné pro ekonomickou přidanou hodnotu.

Existuje k tomu studie, v níž se zjišťovalo, je-li pro region ekonomicky výhodnější, když se národní park využívá jako divočina, a tím pádem turisticky, nebo na těžbu dřeva. Dopadlo to jednoznačně ve prospěch první varianty, tedy využívání pro potřeby cestovního ruchu. Díky turistice v národním parku a výdajům návštěvníků vzniklo na tisíc pracovních míst v celém širším regionu Bavorského lesa.

ČESKÁ POZICE: Hlavním argumentem odpůrců rozšiřování divočiny na Šumavě je, že to omezí například ekonomickou činnost či výstavbu. Jaký je bavorský pohled?

SINNER: V Bavorském lese se to vyřešilo tak, že nezalesněné oblasti okolo obcí, stejně jako soukromé pozemky, nejsou součástí národního parku. Takže obcím nikdo neupírá prostor, jejž potřebují pro další rozvoj. Národní park je pak jednou z mnoha institucí, které k tomu mohou zaujímat stanovisko a vyjadřovat se.

Pokud jde o omezení pro vstup do parku, byl systém cest v parku vyvinut a zlepšován v důsledku intenzívních rozhovorů s obcemi. Jinými slovy, nedochází k tomu, že se staré cesty nechaly zarůst, a naopak nové vznikaly bez souhlasů obcí, na jejichž katastru se nacházejí. Totéž platí pro cyklistické trasy.

Lidem musíte neustále vysvětlovat, jak může proměna oblasti, v níž žijí, pomoci dosažení optimálního stavu nejen pro krajinu a jejich život, ale i pro návštěvníky, od nichž pak mohou očekávat ekonomickou přidanou hodnotu

Již v dobách, kdy jsem vedl národní park, jsme byli svědky, že pochopení pro nutná omezení v provozu parku vzrostlo. Vždycky se najdou takoví, kteří dohodu poruší, ale pak je třeba o tom hovořit, a nemá cenu hned přijít s velkým kyjem a potrestat je. Je třeba neustále vysvětlovat, proč není možné, aby si v citlivých místech každý chodil křížem krážem, například ve vzácných rašeliništích.

Je to dlouhodobý proces, vyžaduje to neustálé vysvětlování, a tím nutnost získávat podporu pro tato omezení. Pokud ale dialog ukončíte, někdo si řekne, že tak to prostě bude a nebude brát ohled na ostatní – je to ta horší varianta. Lidem musíte neustále vysvětlovat, jak může proměna oblasti, v níž žijí, pomoci dosažení optimálního stavu nejen pro krajinu a jejich život, ale i pro návštěvníky, od nichž pak mohou očekávat ekonomickou přidanou hodnotu.

ČESKÁ POZICE: Domnívám se, že v Česku takový dialog možný není. V Bavorsku to fungovalo?

SINNER: V roce 1970, když vznikl Národní park Bavorský les, takové odmítání dialogu neexistovalo. Dokonce bylo tenkrát vypraveno několik autobusů do Mnichova, aby se před parlamentem demonstrovalo za zřízení parku. Je ale třeba říct, že málokdo tenkrát věděl, co to je národní park a jak funguje.

Bavorský les byl prvním národním parkem v Německu a nikdo s tím neměl zkušenosti. Při jeho rozšíření, jež šlo společně s první velkou vlnou přeměny lesa působením kůrovce, už odpor byl. Přitom částečně nastala situace, že obě strany konfliktu nebyly ochotné o tom diskutovat, odmítaly dialog. S většinou veřejnosti bylo možné diskutovat. Nejlepší bylo zajít přímo do lesa, na místě si prohlédnout situaci, jak se les vyvíjí.

Bavorský les byl prvním národním parkem v Německu a nikdo s tím neměl zkušenosti. Při jeho rozšíření, jež šlo společně s první velkou vlnou přeměny lesa působením kůrovce, už odpor byl. Přitom částečně nastalo, že obě strany konfliktu nebyly ochotné o tom diskutovat, odmítaly dialog.

Pokusili jsme se pak na to jít jinou cestou – organizovali jsme exkurze do národního parku pouze pro místní obyvatelstvo, přičemž nám sami řekli, kam chtějí jít a co chtějí vidět. Nebylo to jinými slovy tak, že bychom určovali, kam se půjde. To by nás mohli obviňovat, že je vedeme pouze na místa, kde je všechno optimální. A my jsme se jich zase ptali: Co vám vadí? Kde je problém? Co byste chtěli změnit?

Šlo o to, dát jim prostor, vyslechnout je, zjistit, čeho se v souvislosti s rozvojem divočiny v rámci národního parku obávají. Tím se podařilo dosáhnout toho, že se lidé začali mnohem intenzívněji zabývat naší koncepcí, protože tato forma diskuse vylučovala postoj typu: Klidně si říkej, co chceš, budu stejně proti! Samozřejmě, že to nebylo možné ze dne na den, trvalo to několik let, ale díky tomu se podařilo etablovat jiné klima i pochopení pro divočinu.

ČESKÁ POZICE: Do jaké míry se na vzniku a následném rozšiřování národních parků v Německu podepsalo rostoucí ekologické povědomí na přelomu 70. a 80. let v zemi?

SINNER: Docela zásadním způsobem. Pokud bychom se na to podívali zpětně, pak studie zachycující vztah k přírodě, které zveřejňuje Spolkový úřad na ochranu přírody, ukazují jasný obraz, že se přesvědčení o nutnosti chránit přírodu za uplynulých dvacet až třicet let zvýšilo. Týká se to především ochrany přírody v její původní podobě, a to nikoli pouze u jednotlivých druhů a na malé ploše, ale i ve prospěch celých systémů a podpory ve vlastním rozvoji.

Tato změna postojů souvisí s všeobecným vnímáním vztahu k přírodě. Díky tomu je dnes aspoň část veřejnosti ochotná uvažovat o tom, jak máme zacházet s našimi přírodními zdroji, co to znamená pro naše děti a vnuky, jakou planetu a kvalitu života jim tu zanecháme. Pokud se celkové naladění společnosti k těmto otázkám mění, pak i její pohled na národní parky.

ČESKÁ POZICE: U nás se často setkáváme s nálepkováním, takže stoupenci bezzásahových zón bývají označováni za „ekofašisty“. Bylo něco takového i v Bavorsku?

Přesvědčení o nutnosti chránit přírodu se za uplynulých dvacet až třicet let zvýšilo. Týká se to především ochrany přírody v její původní podobě, a to nikoli pouze u jednotlivých druhů a na malé ploše, ale i ve prospěch celých systémů a podpory ve vlastním rozvoji.

SINNER: Ano, určitě. Teď to navíc zažíváme znovu při diskusi o případném vzniku třetího národního parku v Bavorsku. Zelení pochopitelně jeho vznik podporují, ale záměr na jeho zřízení oznámila konzervativní bavorská vláda – navzdory tomu místní říkají, že je to projekt „zelených snílků“. K tomu se dá pouze říct, že tato forma ochrany přírody a zachování našeho přirozeného životního prostředí je hluboce konzervativním projektem. Proto jej také bavorská vláda podporuje.

ČESKÁ POZICE: Co se však stane, pokud se vedení národního parku a některá z obcí nedokážou shodnout například na vedení cesty. Kdo má poslední slovo?

SINNER: V zásadě se jedná tak dlouho, dokud se nepodaří najít nějaké řešení. Předpokládá to ale také určitou kreativitu. Existuje-li spor o vedení cesty z obce, která prochází národním parkem, není přece nikde psáno, že je pouze jeden jediný možný způsob jejího vedení. Vždy jsme přemýšleli, co je na dané cestě důležité.

Je to komunikace, která vede z okraje obce do parku? Je to komunikace spojující dvě obce? Co má být jejím cílem? Mají se na ní nacházet určité body? Vede zamýšlená trasa územím, jež vyžaduje zvláštní ochranu a jež by mohlo být poškozeno? Teprve, když se toto všechno stanovilo, mohly začít úvahy, kudy cestu vést. Jinými slovy šlo o postupné vypracování řešení, aby se s ním nakonec dokázaly obě strany ztotožnit.

Musí platit, že pokud se na něčem dohodnete, pak to nelze zpochybňovat. Pokud něco takového existuje, dovoluje vám to řešit zásadní problémy a konfliktnější otázky.

Uznávám, že se to mohlo někdy jevit jako zdlouhavý proces, ale v konečném důsledku se to ukázal být jediný možný přístup. Mimochodem, pokud jde o ty cesty v Bavorském lese, ukázalo se, že málokterá mohla zůstat v původní podobě.

ČESKÁ POZICE: Takový běh na dlouhou trať ale také předpokládá, že ve vedení národního parku bude existovat kontinuita. Nakolik je to důležité?

SINNER: Já byl třináct let v čele Národního parku Bavorský les, takže to umožnilo sledovat dlouhodobější linii. Je to ale důležité především proto, že nejcennější devizou, kterou jako zástupce vedení parku máte, je důvěra ostatních vůči vám. Jinými slovy musí platit, že pokud se na něčem dohodnete, pak to nelze zpochybňovat. Pokud něco takového existuje, dovoluje vám to řešit zásadní problémy a konfliktnější otázky.

Mění-li se vedení parku každé tři roky, vždycky vyvolá pochybnosti a otázky, o co novému vedení jde? Jakou bude sledovat agendu? Bude se zase všechno měnit? Takhle nemůže vzniknout dlouhodobější důvěra mezi správou parku a laickou i odbornou veřejností nebo obcemi, jež hraničí s parkem.

ČESKÁ POZICE: Jedním z nejspornějších momentů v souvislosti s Národním parkem Šumava je postoj ke kůrovcové kalamitě, která nabývá téměř ideologického rozměru. Jak je tomu na bavorské straně?

Vzniknou-li polomy ve smrkovém lese v důsledku kalamit, neumře les jako takový, ale pouze jedna generace stromů, přičemž ta následující již zpravidla čeká na svou příležitost a začne růst.

SINNER: Na to mám jasný názor, který jsem také vždycky prosazoval z postu ředitele Národního parku Bavorský les. Je přirozené, že staré stromy umírají. Pokud jde o smrkové lesy, pak k procesu jejich obnovování neoddělitelně patří i kůrovec. Vzniknou-li polomy ve smrkovém lese v důsledku kalamit, neumře les jako takový, ale pouze jedna generace stromů, přičemž ta následující již zpravidla čeká na svou příležitost a začne růst.

To vidíme u lesů ve vysokých polohách, kde se nechal kůrovec působit, a to jak v Národním parku Šumava, tak v Národním parku Bavorský les. Je to změna generací a při ní dochází k výraznému rozšíření rozmanitosti druhů v takovém lese.

Jeden z mých spolupracovníků to trefně vyjádřil slovy, že život v lese začne ve své plnosti, teprve když strom přestane žít, a naopak se stane zdrojem obživy pro ostatní živé organismy. Jde jinými slovy o to, neposuzovat takovou situaci pouze pohledem na jednotlivé stromy, které hynou, ale na les jako celkový systém.

ČESKÁ POZICE: Takže jste apriorně proti tomu, aby byla proti kůrovci vedená kampaň?

Je důležité, aby byly národní parky rozděleny na zóny. Pro všechny zúčastněné musí být jasné, kde se proti kůrovci může a kde se proti němu nemá zasahovat, protože se tam má rozvinout divočina.

SINNER: To je třeba rozlišovat případ od případu. Proto je důležité, aby byly národní parky rozděleny na zóny. Pro všechny zúčastněné musí být jasné, kde se proti kůrovci může a kde se proti němu nemá zasahovat, protože se tam má rozvinout divočina. V oblastech v blízkosti soukromých pozemků, ale i státních lesů mimo národní park je třeba zřídit nárazníkové pásmo, aby se zajistilo, že volným působením přírody v národním parku nebudou poškozeny plochy, které leží mimo park a slouží k těžbě dřeva.

Pravidla musejí být jasná a všichni je musejí dodržovat. Pro leckterého pracovníka národního parku to nebylo jednoduché, když viděl, že v okrajových částech byl kůrovec a začalo se s jeho likvidací. O tom se nikdy nedebatovalo.

ČESKÁ POZICE: Jak je to s postupným rozšiřováním divočiny na území Národního parku Bavorský les?

SINNER: To souvisí s mezinárodními pravidly Mezinárodního svazu ochrany přírody (IUCN), která, pokud jde o národní parky, předpokládají, že minimálně 75 procent plochy musí být využíváno k hlavnímu účelu – ochraně ekosystémů bez jejich porušování, což znamená nevyužívat ji například k těžbě dřeva, ale ani nezasahovat zalesňováním či jinými úpravami.

ČESKÁ POZICE: To by mělo platit i pro Národní park Šumavu?

Šumava představuje rozsáhlou plochu, která spolu s Bavorským lesem tvoří jednu z největších ve střední Evropě, kde se již dnes odehrává zajímavý vývoj k divočině

SINNER: Ano. Je ale jasné, že Šumava představuje rozsáhlou plochu, která spolu s Bavorským lesem tvoří jednu z největších ve střední Evropě, kde se již dnes odehrává zajímavý vývoj k divočině. Postup k 75 procentům je postupný proces, což je také správné, protože tak vzniknou krok za krokem území, kde lidé zjistí, že touto přeměnou nenastalo nic negativního a že les se postupně z vlastních sil obnovuje.Co nám pak brání uvolnit další část lesa z dosavadního užívání a péče a přenechat ji sobě?

Vždycky je třeba dbát o ochranu okolní kulturní krajiny. Ale proces, že lidé mohou poznat, jak to funguje, co se děje s lesem, pokud je přenechán svému osudu, je důležitý. Pokud byste třeba ze dne na den řekl, tak a teď 75 procent lesních ploch přenecháme vlastnímu osudu, pak by to nefungovalo.

ČESKÁ POZICE: Jak velká plocha každoročně přejde do režimu divočiny?

SINNER: Postupuje se podle předem stanoveného scénáře. Pevně stanovená je trvalá ochranná zóna sousedící s kulturní krajinou. Uvnitř se pak nacházejí rozvojové zóny a hlavní zóna. Ročně se tak změnilo okolo 320 až 330 hektarů lesa z rozvojové zóny. Na podzim 2015 bylo převedeno výjimečně 1900 hektarů najednou, takže teď se roční plocha snížila na 190 hektarů.

S přírodou je třeba mít trpělivost. Mladý les neroste ze dne na den, i když to jde rychleji, než si možná myslíme. Bez trpělivosti nic nefunguje.

Pokud jsem se za tu dobu, co jsem vedl Národní park Bavorský les, něčemu naučil, pak dvěma věcem. Za prvé, že příroda dokáže vždycky znovu překvapit – někdy se v ní dlouho neděje nic, ale pak najednou v průběhu několika let se všechno změní a postaví vzhůru nohama. Za druhé, s přírodou je třeba mít trpělivost. Mladý les neroste ze dne na den, i když to jde rychleji, než si možná myslíme. Bez trpělivosti nic nefunguje.

Bavorský les.

Bavorský les.


Karl Friedrich Sinner (16. 4. 1946–18. 3. 2017)

  • Pocházel z rodiny vedoucího lesní správy.
  • Vystudoval lesnictví a začal pracovat ve správě Bavorských státních lesů, a to v působnosti regionu Středního Francka.
  • Následně působil v Erlangenu a deset let v Norimberku, kde úspěšně přeměnil 25 tisíc hektarů lesních ploch z jehličnatých smrkových a borovicových monokultur do podoby přírodního smíšeného lesa.
  • V roce 1998 ho jmenoval bavorský ministr zemědělství a lesního hospodářství do čela správy Národního parku Bavorský les. V té době kulminovala veřejná polemika o jeho rozšiřování, a to navzdory kůrovcové kalamitě, která zasáhla polomy po předchozí vichřici.
  • Ředitelem národního parku byl až do odchodu do důchodu v roce 2011.
  • Během svého působení v národním parku prosazoval přirozenou podobu lesa, zejména koncepci jeho přeměny na divočinu. V této souvislosti pak působil jako poradce pro podobné projekty ve východní Evropě a Číně.
  • V letech 1998 až 2008 byl předsedou bavorské sekce Pracovní skupiny přirozeného lesního hospodářství (ANW).
  • Od roku 2009 stál v čele sdružení EUROPARC, které je střechovou organizací chráněných krajinných oblastí.
  • S jeho působením je spojena také specifická metodika pro hodnocení národních parků, která je uplatňována v Německu a Rakousku.
  • Držitel řady ocenění, jež mu mimo jiné udělily Ministerstvo životního prostředí České republiky a bavorská vláda.
  • Jeho starší bratr Eberhard vystudoval rovněž lesnictví, byl poslancem bavorského zemského sněmu za Křesťansko-sociální unii (CSU) a několik let i členem vlády.
  • Byl ženatý a měl tři dospělé děti.

Národní parky v Bavorsku

Bavorský les

  • V roce 1970 vznikl na 13 229 hektarech Národní park Bavorský les jako první chráněná přírodní oblast v Německu – s cílem chránit a zachovat pro příští generace lesní krajinu se vzácnou florou a faunou.
  • V roce 1972 způsobila vichřice polom a následně se rozhořela první diskuse, jak s kalamitou naložit. Navzdory nesouhlasu lesní správy byla část polomu ponechána samovolnému vývoji.
  • V roce 1983 další vichřice zničila 30 tisíc kubíků dřeva na 90 hektarech. Bavorský ministr zemědělství rozhodl, že na polovině plochy parku se nebude polom zpracovávat.
  • V roce 1992 schválil bavorský parlament výnos o Národním parku Bavorský les s novými pravidly pro jeho správu a vývoj.
  • V roce 1997 byl původní národní park rozšířen o 24 250 hektarů. Ve staré části bylo v té době již okolo 75 procent plochy v podobě bezzásahové, přírodní zóny. Zbytek byla okrajová zóna – 500 až 1200 metrů široký pás při hranici parku, kde se zasahuje proti kůrovci. Zhruba 1,5 procenta je rekreační zóna. Po dobu 30 let má být postupně převáděno do přírodní zóny zhruba 300 hektarů ročně, aby do roku 2027 bylo 75 procent parku bezzásahovou plochou.
  • V roce 2016 byla přírodní zóna v parku rozšířena na 67,26 procenta.

Berchtesgaden

  • Vznikl v roce 1978 v jihovýchodní části Bavorska na ploše 21 tisíc hektarů. Jde o jediný německý národní park na území Alp.
  • Jeho založení mimo jiné zabránilo výstavbě lanovky na vrchol Watzmann, kterou prosazovaly okolní obce.
  • I v dalších letech vznikaly konflikty mezi obcemi sousedícími s národním parkem a jeho vedením, šlo zpravidla o vedení cest k parku či rozsah hospodářské činnosti.
  • Podobně jako v Bavorském lese je i zde uplatňována zásada „ponechat přírodu přírodě“.
  • Jádro parku tvoří plocha o 14 tisících hektarů.
  • Diskutuje se o rozšíření jádra parku, jež by zahrnovalo stoleté pastviny nebo horské chaty.

Třetí národní park

  • Bavorská vláda o jeho vzniku rozhodla loni v létě.
  • Lokalita ještě nebyla vybrána, uvažuje se o krajinných oblastech Spessart nebo Rhön, jež se obě nacházejí na severovýchodě Bavorska nebo o lužních lesích u Dunaje a řeky Isar.
  • Zadání vlády je, že se má lišit od ekosystémů obou dosavadních národních parků.
  • Má zahrnovat hlavně lesy spravované státem a přesahovat hranice Bavorska.



Počet příspěvků: 1, poslední 10.4.2017 12:23 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.