Vyústí lokální střety v další světovou válku?

Vzniku válečných konfliktů bylo věnováno mnoho pozornosti. Substance a podmínky, z nichž vznikají, jsou přítomné neustále. Z dějin se lze poučit, v jakých poměrech byly třaskavé směsi namíchány, a co působilo v roli spouštěčů a urychlovačů.

Jan Schneider 28.8.2014
Ukrajinská vojenská kolona se blíží frontové linii u města Ilovajsk v Doněcké... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ukrajinská vojenská kolona se blíží frontové linii u města Ilovajsk v Doněcké... | foto: ČTK
Ukrajinská vojenská kolona se blíží frontové linii u města Ilovajsk v Doněcké... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Bádání a spory o ideologiích a doktrínách a jejich podílu na vzniku konfliktů mohutní a košatí. Nejsou zbytečné, ale nesmějí odvádět pozornost od jejich hospodářského pozadí.

Například druhá světová válka byla nejstručněji a zřejmě i nejvýstižněji charakterizována jako nadkritická koincidence fanatismu a chamtivosti. Našli se totiž i tací, co podporovali obě strany konfliktu. Poraženým se zase podařilo ukrýt válečný lup.

Proto po této válce jako by zázrakem oživlo hospodářství vítězům i poraženým. A viděli, tedy ti, co přežili a přes slzy mohli vidět, že mnozí na válce vydělali a mají následovníky, jimž fanatismus ani chamtivost nejsou cizí, kteří mají chuť to zopakovat. Budou se v Evropě množit lokální konflikty, které by mohly vyústit v další světovou válku?

Kritické okolnosti

Některé kritické okolnosti zvyšující napětí mají objektivní pozadí – například různé katastrofy, neúroda či povodněmi zaviněný hospodářský úpadek a z něj vyplývající hlad a bída. Nebo nedostatek vody – někteří hydrologové předpovídají, že světová válka by mohla vzniknout z boje o vodu. Upozorňují též, že terorismus pochází převážně z oblastí velmi suchých.

Většinu zla na světě způsobily ryze subjektivní příčiny – závist, zášť, lenost, nenávist, odvádění pozornosti od vlastních problémů, hledání viníků za svá pochybení, selhání, nedostatečnost

Kritickou okolností může též být pocit křivdy vyplývající z nedůstojně a nespravedlivě ukončeného minulého konfliktu. Americký prezident Theodore Roosevelt řekl: „Mír je zpravidla sám o sobě dobrý, avšak nikdy není svrchovaně dobrý, pokud nepřijde jako služebník spravedlnosti.“ Dobré je si všimnout, že nemluví o „svobodě“, kterýžto pojem byl tolikrát zneužit k násilí. Ústředním pojmem lidských dějin je totiž spravedlnost. Svoboda je pouze podmínkou k jejímu dosažení, podmínkou nutnou, nikoliv však dostatečnou.

Většinu zla na světě ale způsobily ryze subjektivní příčiny – závist, zášť, lenost, nenávist, odvádění pozornosti od vlastních problémů, hledání viníků za svá pochybení, selhání, nedostatečnost. Násobí je nadějné vyhlídky na zisk vyplývající z násilného řešení těchto sugestivně podaných záminek. Vrcholným příkladem může být výrok „Sibiř je příliš velká a bohatá, než aby náležela jedné zemi“, připisovaný možná nikoliv neprávem bývalé ministryni zahraničí USA Madeleine Albrightové.

Vzájemná výpomoc

Kritickou okolností biologickou může také být, co sehrálo roli již za křížových výprav. Jedním jejich aspektem byla totiž jakási vzájemná „výpomoc“. Křesťanští a muslimští vládci si vzájemně redukovali stavy mladíků plných sil, kteří by vbrzku mohli ohrozit jejich postavení.

Křesťanští a muslimští vládci si vzájemně redukovali stavy mladíků plných sil, kteří by vbrzku mohli ohrozit jejich postavení

Nabízí se zde dva komplementární výroky generálů. První pravil: „Člověk nemusí být hrdina, aby přikázal mužům jít do boje; musí být hrdina, aby byl jedním z těch, kteří do boje jdou.“ Druhý řekl naplno: „Hrdinství je často blízkým sousedem prosté hlouposti.“

Mnoho mladých mužů, jejichž bojechtivost a odhodlanost stoupá se čtvercem vzdálenosti od oblastí skutečných konfliktů, dovedou svými nehoráznostmi i v současnosti natropit mnoho zla. „Mládí nevykouřené“, freudovská varianta Magora Jirouse, má v této souvislosti též své hluboké opodstatnění. Tento směr bádání ale jistě stačí jen naznačit.

Nejhorší varianta

Nejhorší variantou zvyšování rizika vypuknutí ozbrojených konfliktů je cizí ponoukání, rozněcování vášní ve prospěch někoho třetího. Pro důkaz nemusíme chodit daleko. V současné době hrozivě narůstá protiruská hysterie, aniž by kdo z iniciátorů byl schopný věrohodně doložit, proč.

Na rozdíl od zvyšování napětí je mnohem méně pozornosti věnováno zkoumání, co prospívá zmírňování napětí

Kampaň se nápadně podobá několika dezinformačním vlnám předcházejícím napadení Iráku v roce 2003. Tento stát dostal nálepku zřídla všeho zla a rychle následovala vojenská agrese. Všechny důvody k válce se totiž velmi brzy ukázaly vylhanými. Napětí může zvyšovat a konflikty podněcovat doslova cokoliv – je-li k tomu dost zlé vůle.

Na rozdíl od zvyšování napětí je mnohem méně pozornosti věnováno zkoumání, co prospívá zmírňování napětí, zvyšuje odolnost vůči násilným řešením a motivuje k důstojnému ukončování konfliktů.

Manipulace se strachem

Zmírňovat napětí je ale nevděčné, protože zamindrákovaní bojechtiví zápecníci jsou proti tomu. Zvyšovat odolnost společnosti proti pokušení řešit problémy násilím je téměř sebevraždou, protože pokaždé stačí pár ran, rozbitých oken či nedejbože mrtvých, a společnost je zase mentálně ve své prvobytně pospolné fázi.

Snažit se důstojně ukončovat konflikty má – z hlediska mnohých ubožáků, které v bojích nebylo vidět, o to však více slyšet po jejich ukončení – blízko snad už k vlastizradě. „Mír se dělá s nepřáteli,“ říkal prorocky izraelský válečník Jicchak Rabin.

Nepokusí-li se Evropa žít ze svých kořenů, na něž se nyní pouze povrchně odkazuje, zahyne

Lze shrnout, že na zmírňování napětí, zvyšování odolnosti a motivaci k důstojnému končení konfliktů asi nemáme recept, byť se jím jako civilizace zaříkáváme. Možná by však v oněch židokřesťanských kořenech naší civilizace jakýsi návod byl, ale nebyl vyzkoušen. Nezbývá, než ho zkusit. Proč?

Podobně, jak říká nejvýznamnější latinsky píšící křesťanský spisovatel Tertullianus (160–220), protože je to absurdní. A podobně, jak později parafrázuje teolog a filozof Anselm (1033 nebo 1034–1109), protože je to rozumné. Neboť nepokusí-li se Evropa žít ze svých kořenů, na něž se nyní pouze povrchně odkazuje, zahyne. Vyčerpává se totiž reagováním na hrozby, které jsou plané, nebo dokonce umělé. Manipulace se strachem ale paralyzuje obranyschopnost společnosti. A pak jednou přijde skutečné nebezpečí...

J. Mašek Cože? Co to je za žvást? 23:08 4.9.2014

Počet příspěvků: 54, poslední 4.9.2014 11:08 Zobrazuji posledních 54 příspěvků.