Čtěte také

Vyhořelá generace

Vyhořelá generace

Stres, deprese a pocit vyhoření jsou dle studie Světové zdravotnické organizace jedním z největších nebezpečí 21. století V době globalizace se staly trendem a mnohdy až pravidlem obrovská rychlost procesů, preciznost zpracování a neustálá připravenost zaměstnanců k nasazení pro firmu. Tuto situaci lze pozorovat zejména u nadnárodních koncernů, protože ve velké, po celém světě rozprostřené a zastoupené firmě, v podstatě neustále někde někdo pracuje a produkuje další a další úkoly, dokumenty a informace. Novodobý zaměstnanec má pocit, že je pod stálým dohledem a že musí být firmě v každou denní a noční hodinu k dispozici. Koneckonců moderní komunikační technologie jako mobilní telefony, e-maily, blackberry a podobné tomuto trendu napomáhají a podporují ho.

Ale nejen v nadnárodních korporacích, nýbrž všeobecně roste tlak na výkonnost lidí, na jejich konkurenceschopnost v moderním prostředí. Lidé mají zvyšující se vnitřní pocit, že musejí splnit očekávání ostatních, a zároveň narůstající obavu z možného selhání.

Výsledkem je v mnoha případech - a jejich počet se neustále zvětšuje - naprosté vyčerpání, známé také pod pojmem „burnout“, tedy ztráta sil - vyhoření. Burnout je přitom důsledkem kumulování neustálého každodenního stresu a napětí. Podle nejnovější studie Světové zdravotnické organizace se stres, deprese a burnout již staly jedním z největších nebezpečí 21. století.

Nemocného střídá vyčerpaný

Kdybychom analyzovali situaci v Německu, museli bychom konstatovat, že západní sousedé se už dnes zdají být národem vyčerpaných. Na jedné straně se lidé v této zemi dožívají při plném zdraví neustále vyššího věku, takže například počet nemocných klasickými chorobami klesl za posledních čtyřicet let na polovinu. Na druhé straně přibývá lidí s psychickými problémy, jejichž počet se jen za posledních dvacet let zdvojnásobil; spotřeba antidepresiv vzrostla na dvojnásobek dokonce pouze za posledních deset let a v roce 2008 dosáhla hodnoty 5,2 miliardy eur! Dalo by se tedy říct, že nemocného člověka vystřídal člověk vyčerpaný.

Závažným aspektem je skutečnost, že lidé trpící psychickými poruchami jsou stále mladší. Každý druhý Němec, u něhož byla diagnostikována deprese, je mladší 32 let a postiženi jsou ve stále častější míře i děti. Nejde jen o manažery s velkým nasazením, ale i o řadu sportovců, politiků, umělců a podobně. Jako tragický odstrašující příklad může sloužit německý reprezentační brankář Robert Emke, který stále se stupňující tlak nevydržel a v listopadu 2009 spáchal sebevraždu.

Jednou týdně z domova

Ve společenské a především firemní sféře jsou přitom deprese a burnout bohužel stále ještě považovány za znak nedostatečné schopnosti zatížení jedince. Firmy tento fenomén buď neberou vážně, nebo se ho snaží přehlížet a neřešit. Pouze výjimečně se tímto tématem firmy zabývají aktivně. Například společnost Unilever zavedla v zájmu zmírnění dopadu stresu na zaměstnance opatření, jejichž cílem je nejen zlepšit klima ve firmě, ale rovněž zvýšit produktivitu lidí.

Zaměstnanci se musejí ve prospěch firmy naučit spojit příjemné s užitečným a zároveň se zbavit pocitu, že musejí být vždy a všude k dispozici Do souboru těchto opatření patří zejména omezení e-mailové korespondence a její klasifikace na informace, akce, popřípadě naléhavé. Zrovna tak povinnost každého zaměstnance pracovat minimálně jeden den v týdnu z domova nebo možnost práce v létě na střešní terase firemní budovy vybavené všemi potřebnými komunikačními prostředky vedly k podstatnému zmírnění tlaku. V neposlední řadě i firemní fit-studio včetně možností masáží napomáhá ke kompenzování každodenního náročného pracovního vytížení. Cílem vedení Unilever je zásada, že zaměstnanci se musejí ve prospěch firmy naučit spojit příjemné s užitečným a zároveň se zbavit pocitu, že musejí být pro firmu vždy a všude k dispozici.