Všechny mýty jsou variacemi jednoho univerzálního archetypu

Mýty nejsou smyšlené příběhy o dobrodružstvích imaginárních postav v neexistujících zemích, ale fantaziemi jedinců vycházejícími ze společné lidské povahy.

Joseph Campbell, Tisíc tváří hrdiny. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Joseph Campbell, Tisíc tváří hrdiny. | foto: Montáž Richard CortésLidové noviny
Joseph Campbell, Tisíc tváří hrdiny.

Kniha Tisíc tváří hrdiny amerického antropologa, religionisty a filozofa Josepha Campbella (1904–1987), jež vyšla podruhé česky, byla poprvé zveřejněna v USA v roce 1949. Od té doby toto nadčasové dílo přečetly miliony lidí na celém světě a kritizovalo ho i pochválilo mnoho odborníků. V současnosti u nás Campbell není neznámý, česky vyšlo sedm jeho knih.

Nejznámější je Síla mýtu z roku 1988, rozhovor s americkým novinářem Billem Moyersem o kulturách, civilizacích a náboženstvích na základě měnících se rolí mytologie v lidských dějinách. Campbell ovlivnil řadu významných osobností včetně svého přítele, amerického filmového režiséra George Lucas, který jeho myšlenky použil v trilogii Hvězdné války. Další Cambellova kniha Mýty Západu. Představy o bozích v dějinách civilizace se věnuje kolektivní lidské paměti, zejména, jak se promítá do kultury Západu.

Campbellovy myšlenky se do jisté míry naplnily zejména ve druhé polovině šedesátých let v sociálních a kulturních hnutích

Campbellovy myšlenky se do jisté míry naplnily zejména ve druhé polovině šedesátých let v sociálních a kulturních hnutích. Ta se sice roztříštila pod tlakem globalizace, ale jejich impulsy a principy přetrvaly, například v hnutí New Age nebo v transpersonální psychologii a dalších „alternativních“ vědách.

Campbellovo hlavní dílo – Tisíc tváří hrdiny – je i dnes aktuální. Poukazuje totiž k nápravě a novému vědomí společnosti prostřednictvím jedince vyvázaného zřejmě již definitivně z institucí – církví a idejí. Obrací se k jeho nitru, přičemž nahlíží a ukazuje mýty jako archetypální soubor (pod)vědomých vzorů lidského chování, prožívání a jednání – jako více či méně skrytý základ, který v lidech přetrvává a rezonuje.

Spontánní plod duše

Mýty, zvyky a rituály se od dávných přírodních národů vinou lidskou historií, ale jejich povaha, funkce a smysl byly v moderní době zaznamenávány a interpretovány různě. První knihou, která ovlivnila akademiky i širší veřejnost, byla Zlatá ratolest skotského antropologa Jamese Georga Frazera (1854–1941), v níž se zabývá magií primitivních národů i mýty antiky a částečně Orientu, a je výsledkem jeho dlouholetého studia.

Mytologické symboly nejsou vymyšlené, nelze je objednat, vynalézt ani trvale potlačit. Jsou spontánním plodem duše a každý z nich v sobě nese zárodečnou moc svého zdroje.

Ukazuje počátky rituálů a mýtů s ohledem na sociální souvislosti, srovnává kultury a témata a interpretuje viktoriánský „pokrok“ jako vývoj od primitivního k náboženskému a civilizovanému. Zejména na začátku 20. století měla v Evropě velký vliv, například na francouzského spisovatele Anatola France (1844–1924), rakouského zakladatele psychoanalýzy Sigmunda Freuda (1856–1939) či francouzského filozofa Henriho Bergsona (1859–1941).

Campbell se vydal jinou cestou než Frazer a ve své hlavním díle spojuje mytologii s moderní psychologií. V různých kulturních pramenech hledá a nachází společného jmenovatele, což ukazuje zejména na „univerzálním“ mýtu, v němž se hrdina vydává za poznáním a následně se proměňuje prozřením, iniciací, probuzením. Campbell se nespokojuje s popisem historických jevů a zvyklostí, ale chce odhalit jejich základní pohnutky a významy.

A říká: „Mytologické symboly nejsou vymyšlené, nelze je objednat, vynalézt ani trvale potlačit. Jsou spontánním plodem duše a každý z nich v sobě nese zárodečnou moc svého zdroje. Mezi četnými mytologickými a náboženskými soustavami samozřejmě existují rozdíly, ale tato kniha je o podobnostech. Jakmile je pochopíme, zjistíme, že rozdíly jsou mnohem menší, než se všeobecně (politicky) předpokládá.“

Odloučení–iniciace–návrat

Z hlediska psychologie se Campbellovo pojetí více podobá tomu švýcarského psychoterapeuta Carla Gustava Junga (1875–1961) než Sigmunda Freuda – více se věnuje dospělosti než dětství, kolektivní lidské pamětí (archetypům) než individuálním neurózám (potlačeným pudům). Campbell a Jung spějí ke stejnému základu, jen každý po svém.

Podle nich mýty nejsou smyšlené příběhy o dobrodružstvích imaginárních postav v neexistujících zemích, ale fantaziemi jedinců vycházejícími za společné lidské povahy. Nejspíše pocházejí z kolektivního nevědomí lidstva a propojuje je prvotní organizovanost psychiky a vesmíru. Jsou nadřazené individuální mentalitě a fungují jako řídící principy. Campbell dospívá závěru, že všechny mýty jsou variacemi jednoho univerzálního archetypu, který nazval „monomýtus“.

Existuje časová i místní osa: odloučení–iniciace–návrat. Touto cestou se vydala nejen řada osvícených a neznámých, ale i Osiris, Dionýsos, Orfeus, Théseus, Prométheus, Hérakles, Persefona, Odysseus, Mojžíš, Buddha, Faust a další hrdinové známí z duchovních či uměleckých děl.

Jde o příběh hrdiny – ženy či muže –, který na základě „volání“ opouští domov, zažívá fantastická dobrodružství, plní úkoly, a vše vrcholí psychospirituální smrtí a znovuzrozením, kdy se vrací do své původní společnosti radikálně proměněn v osvícenou či zbožštělou bytost, léčitele, vizionáře nebo velkého učitele.

Podle Campbella „hrdina podstupuje cestu z běžného světa do oblasti nadpřirozených divů; setkává se s neobyčejnými silami a dosáhne rozhodujícího vítězství; hrdina se vrací z tohoto záhadného dobrodružství s mocí poskytnout spásu svým druhům“.

Existuje tedy časová i místní osa: odloučení–iniciace–návrat. Touto cestou se vydala nejen řada osvícených a neznámých, ale i Osiris, Dionýsos, Orfeus, Théseus, Prométheus, Hérakles, Persefona, Odysseus, Mojžíš, Buddha, Faust a další hrdinové známí z duchovních či uměleckých děl, ať putovali pouští, po moři, plnili úkoly, bojovali s býkem, drakem, ďáblem, a především s temným podvědomím.

Nejen mimořádné znalosti

Cambellův význam nespočívá jen v mimořádných znalostech, komparativnosti a nevšední sdělnosti, ale i v propojení dřívější popisnosti s novou interpretací – mýtů s moderní psychologií, kdy mýtus je podobenstvím probuzené duše. V tomto smyslu je významné dílo českoamerického vědce, průkopníka výzkumu vědomí a transpersonální psychologie Stanislava Grofa. Tento Campbellův spolupracovník a přítel totiž přispěl i k teorii mýtů:

Cambellův význam nespočívá jen v mimořádných znalostech, komparativnosti a nevšední sdělnosti, ale i v propojení dřívější popisnosti s novou interpretací – mýtů s moderní psychologií, kdy mýtus je podobenstvím probuzené duše

„Moje oblast zájmu se v uplynulých 50 letech výzkumu zaměřovala na mimořádné stavy vědomí – na podkategorii, pro kterou jsem razil termín holotropní. To jsou stavy, které budoucí šamani prožívají během jejich iniciační krize a které později vyvolávají i u svých klientů. Starověké a domorodé kultury využívají tyto stavy při rituálech a léčení. Byly popsány mystiky všech věků a ve starověkých mystériích iniciují smrt a znovuzrození… a podobné je to u všech velkých náboženství.“

Grofovi pacienti se dostávají do mimořádného stavu vědomí, přičemž se jejich zážitky a poznání, které „po návratu“ do normálního světa sdělují, shodují, nebo podobají. Dokazují tím kdesi uložené společné „matrice“ či archetypy, na jejichž základě vznikaly podobné mýty, ač se zrodily v různých částech světa.

Monomýtus hrdinské cesty

Podle Cambella jde o „úžasně stálou soustavu základních pravd, podle nichž lidstvo žilo po tisíce let své existence na této planetě. Mýty vzkvétaly v celém lidmi obydleném světě, ve všech dobách a za všech okolností. Byly živoucí inspirací všeho, co mohlo povstat z činů lidského těla a ducha. Řekneme-li, že mýtus je tajný otvor, jímž se do projevů lidské kultury vlévá nevyčerpatelná energie kosmu, nebude to nijak přehnané tvrzení.

Monomýtus hrdinské cesty představuje schéma transformační krize, kterou mohou zažít všechny lidské bytosti, když hluboko ukryté obsahy nevědomí proniknou do vědomí

Jaké je tajemství těchto nadčasových představ? Z jakých hlubin mysli se odvozují? Proč se pod různými převleky všude skrývá stejná mytologie? A čemu nás učí? Na rozluštění této hádanky se dnes podílí mnoho vědních disciplín. Ať už si myslíme o psychoanalytické práci cokoli, nelze nepřipustit, že Freud, Jung a jejich následovníci nezvratně prokázali, že logika mýtů a jejich hrdinové se svými činy přežili do dnešní doby.“

Psychoterapeut Grof pak o Campbellovi řekl: „Campbellův zvídavý a pronikavý intelekt se neomezil jen na pouhé rozpoznání univerzálnosti jednoho mýtu v čase a prostoru. Jeho zvědavost ho přiměla položit si otázku, co činí tento mýtus univerzálním.Jak je možné, že téma hrdinské cesty přitahuje kultury všech dob a zemí, a to dokonce i tehdy, když se jinak ve všem ostatním liší?

Campbellova odpověď se vyznačuje prostou a přísnou logikou všech vynikajících úsudků: monomýtus hrdinské cesty představuje schéma transformační krize, kterou mohou zažít všechny lidské bytosti, když hluboko ukryté obsahy nevědomí proniknou do vědomí. Hrdinova cesta tedy popisuje prožitkové sféry, jimiž jedinec musí projít v průběhu hluboké transformace.“

Tisíc tváří hrdiny

The Hero with a Thousand Faces, Pantheon Press 1949

AUTOR: Joseph Campbell

VYDAL: Argo 2018 (druhé české vydání)

ROZSAH: 392 stran



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.