Volvo Ocean Race: Jeden z nejnáročnějších jachtařských závodů

Osm měsíců na volném a často rozbouřeném moři. Jeden z nejnáročnějších jachtařských závodů je symbolem dobrodružství, ohromující výdrže, ale nově i snahy o ochranu oceánů.

Luděk Vokáč 13.5.2018
Jachtaření má své působivé kouzlo. Svět z mořské hladiny nabízí úplně jiný... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jachtaření má své působivé kouzlo. Svět z mořské hladiny nabízí úplně jiný... | foto: Archiv Marka Holečka
Jachtaření má své působivé kouzlo. Svět z mořské hladiny nabízí úplně jiný...

Když jsme si kdysi mohli krátce ve slovinském přístavu Portorož vyzkoušet, jaké to je „řídit“ jachtu pro slavný závod Volvo Ocean Race, byl to životní zážitek. Loď pro tento závod je něco jako formule 1 mezi jachtami, vrchol techniky a možností výkonu. Dojmy nekazil ani fakt, že moře bylo tehdy za krásného jarního dne klidné a vítr vál jen lehce.

Okusili jsme jachtu Ericsson třídy Volvo Open 70, kterou „tovární“ tým používal během závodu v sezoně 2005–2006. Krátká plavba nám stačila naznačit, jak těžké to posádka na takové lodi má. A jak fascinující je technika špičkových jachet.

Dřina a přesnost

Dřina pro posádku je tu všudypřítomná, jen chopit se „kafemlejnků“, velkých navijáků na lana plachet, a vytáhnout hlavní plachtu dá pořádně zabrat. Zatímco u běžné jachty stačí k vytažení plachty „pár temp“, tady jde v plném rytmu plachta nahoru dlouhé desítky vteřin a samozřejmě čím je výš, tím těžší práce to je: vždyť jen ta hlavní plachta má plochu 175 m2 a tomu odpovídá i její hmotnost.

Neuvěřitelné ovšem je, jak se taková čtrnáctitunová jachta ovládá. Citlivost celé sestavy na vítr je až překvapující, řízení obřím kormidlem nečekaně přesné – jemnými pohyby lze krásně do plachet nabírat vítr, jachta reaguje téměř okamžitě. Skoro se dá říci, že se loď ovládá tak precizně jako závodní auta.

Tato citlivost ovšem znamená, že když fouká pořádně, a navíc je moře rozbouřené, právě řízení plavidla a práce s plachtami musejí být neuvěřitelně fyzicky náročné. Přidejme k tomu přívaly ledové vody, které v tu chvíli neustále bičují palubu, a fakt, že posádka má v podpalubí jen minimum prostoru k odpočinku – a je jasné, že Volvo Ocean Race je nejen zkouškou fyzické výdrže, ale také pevných nervů.

Naše plavba ale probíhá v klidu a bez stresu, a tak můžeme obdivovat techniku jachty. Kromě karbonové konstrukce asi nejvíc zaujme výklopný kýl ovládaný hydraulikou. Počítače jachty se snaží v každém okamžiku určit jeho ideální pozici.

Naše plavba ale probíhá v klidu a bez stresu, a tak můžeme obdivovat techniku jachty. Kromě karbonové konstrukce asi nejvíc zaujme výklopný kýl ovládaný hydraulikou. Počítače jachty se snaží v každém okamžiku určit jeho ideální pozici.

Rovnice je jednoduchá – kýl je tu proto, aby se loď nepřevrátila, a snaží se ji tedy balancovat proti síle větru, který se opírá do plachet. Čím více je naklopený, tím více loď vyvažuje.

Při plavbě s nakloněnou lodí, kdy se vítr opírá do plachet, tak můžeme na zdvižené straně paluby, která ční vysoko nad hladinou, vedle sebe pozorovat kýl. Ten díky naklopení pluje jakoby vedle lodi jen malý kousek pod hladinou. I tohle musí být v drsných a neustále se měnících podmínkách závodu neskutečná alchymie a není divu, že právě porucha hydrauliky je vedle potíží s plachtami a jejich mechanismem jednou z nejčastějších technických příčin zdržení posádek.

Nová generace

Závod Volvo Ocean Race se koná jednou za tři roky a v průběhu let se pravidla pro lodě mění. V ročníku 2014 až 2015 došlo k revoluční změně. Namísto jachet Volvo Open 70, jakou jsme vyzkoušeli před lety i my, přišla řada na zbrusu nové lodě Volvo Ocean 65. „Zásadní rozdíl je v tom, že jde o jachty jednotné, takže nerozhoduje použitá technika, ale skutečně práce posádky,“ říká Milan Koláček, špičkový český námořní jachtař, který dění na Volvo Ocean Race spolukomentuje pro Českou televizi. Návrh jachet dostala na starosti společnost Farr Yacht Design, která měla mimochodem na starosti návrh i námi zkoušené jachty Ericssonu a pro závod už navrhla celkem přes 40 lodí.

Jednotná technika samozřejmě podporuje soutěživost posádek. „Rozdíly mezi posádkami se v průběhu závodu srovnávají, všichni se rychle učí, rychle odkoukají dobré kroky od ostatních, a tak jsou dojezdy v pozdějších fázích aktuálního ročníku čím dál těsnější,“ říká Milan Koláček. Kromě vyrovnanosti pole bylo ale jedním z důvodů zavedení jednotných lodí i snížení nákladů. Kompletní jachta Volvo Ocean 65 má vyjít asi na 4,5 milionu eur a náklady na celý závod se pro jeden tým pohybují na úrovni zhruba 15 milionů eur. S předchozími loděmi to bylo dvakrát až třikrát více.

Pro aktuální ročník Volvo Ocean Race 2017–2018, který odstartoval vloni 22. října již tradičně ze španělského Alicante, byly jachty kompletně repasovány, což vyšlo zhruba na milion eur.

V principu jsou si staré a nové lodě hodně podobné: i když jsou jachty Ocean 65 o trochu menší než Open 70, délka kolem dvaceti metrů, výška stěžně 30 metrů, karbonová konstrukce nebo onen hydraulický kýl zůstávají zachovány. Mírně se zmenšila plocha plachet, při plavbě po větru je maximem 468 m2, proti větru je to přes 570 m2.

Pro aktuální ročník Volvo Ocean Race 2017–2018, který odstartoval vloni 22. října již tradičně ze španělského Alicante, byly jachty kompletně repasovány, což vyšlo zhruba na milion eur. Na startu závodu se objevilo sedm posádek, u nichž je významnou novinkou i složení. Ve snaze zapojit do Volvo Ocean Race více ženy organizátoři podporují posádky s jejich větším zastoupením.

Čistě mužská může mít maximálně sedm členů, k tomu se mohou přidat jedna, nebo dvě ženy. Další možností je posádka „pět na pět“. Dalšími možnými kombinacemi je sedm žen a jeden nebo dva muži a konečně maximálně jedenáctičlenná čistě ženská posádka. Do třináctého ročníku odstartovalo sedm posádek, každá s nějakým podílem žen.

Rizika ale přináší i týmová plavba, což smutně potvrdila i zatím poslední, sedmá odjetá etapa letošního Volvo Ocean Race. Ta si vybrala svou daň: 23. března byl během plavby v Jižním ledovém oceánu smeten z paluby zkušený britský jachtař John Fisher.

„Dostat se do posádky je především o kontaktech. Většina skipperů má kolem sebe závodníky, které znají a se kterými si rozumějí,“ komentuje Koláček tvorbu týmů. Sám se ve své kariéře věnuje především sólo plavbám, ale účastní se i týmových akcí, a tak může srovnávat atmosféru na palubě: „V týmu je nesmírně těžké při závodě vzájemně dobře vycházet, jelikož všichni účastníci jsou skvělí jachtaři a jsou osobnosti. Ale výhodou je, že když si jdete odpočinout, víte, že jsou tam jiní, kteří si s tou lodí poradí. To při sólové plavbě jste svým pánem, ale odpočinek je psychicky náročný, protože víte, že jste na to sám a nesete všechna rizika,“ dodává český jachtař.

Rizika ale přináší i týmová plavba, což smutně potvrdila i zatím poslední, sedmá odjetá etapa letošního Volvo Ocean Race. Ta si vybrala svou daň: 23. března byl během plavby v Jižním ledovém oceánu smeten z paluby zkušený britský jachtař John Fisher, jeden z členů posádky Sun Hung Kai/Scallywag. Bohužel se ani přes intenzivní snahy nepodařilo Fishera najít. Podle všeho je tak Fisher šestou obětí za 45letou historii závodu.

Záchrana oceánů

Kromě sportovního výkonu a ukázky výdrže lidí i námořní techniky nově slouží závod Volvo Ocean Race i k výzkumu oceánů. Lodě například odesílají řadu dat, která mají pomoci pochopit podstatu oceánů coby „strojů na počasí“. Během šesté etapy pak jachty vypustily do oceánu poblíž rovníku sadu bójí, jejichž data mají vědcům pomoci porozumět vzniku hurikánů a dalších bouří.

Automobilka Volvo, která je vlastníkem a pořadatelem soutěže od roku 2005 (předtím nesla název Whitbread Round the World Race), pak v rámci letošního ročníku spustila kampaň, která má především upozornit na znečištění moří plasty. Jednou z jachet na startu závodu je tak Turn the Tide of Plastic, která pluje pod vlajkou Organizace spojených národů. Její posádka se věnuje výzkumu kvality oceánských vod.

Dosavadní měření posádky Turn the Tide of Plastic v rámci mapování zamoření plasty ukázalo, že se nevyhýbá žádným končinám. Například v jižní části Atlantského oceánu západně od Kapského města naměřili výzkumníci 89 plastových mikročástic na krychlový metr.

Dosavadní měření posádky Turn the Tide of Plastic v rámci mapování zamoření plasty ukázalo, že se nevyhýbá žádným končinám. Například v jižní části Atlantského oceánu západně od Kapského města naměřili výzkumníci 89 plastových mikročástic na krychlový metr. Východně od jihoafrických břehů to bylo dokonce 152 částic na krychlový metr a třeba u břehů australského Melbourne 115. Poblíž břehů Antarktidy je situace lepší, zde byla koncentrace jen čtyři plastové mikročástice na krychlový metr.

Ale i to ukazuje, že zamoření oceánů plasty je globální problém a že oněch osm milionů tun plastového odpadu, které každý rok v mořích skončí, se postupně a pomalu rozpouští do všech končin. To představuje ohrožení mořského života a potravního řetězce.

Volvo svou snahu o rozšíření povědomí o tomto problému pojalo coby automobilka i po svém: pro své zákazníky a fanoušky náročné regaty připravila značka speciální edici modelu V90 Cross Country Volvo Ocean Race. Ten zákazníky láká nejen svým krásným bílým perleťovým lakem v kombinaci s šedými a oranžovými detaily (a to i v interiéru), ale také ekologickým postojem. Vůz je plně recyklovatelný a na jeho výrobu byla použita řada recyklovaných materiálů: třeba koberečky jsou z recyklovaného nylonu, který může pocházet z opuštěných rybářských sítí.

Kromě toho si mohou zájemci o tento vůz vychutnat spoustu detailů inspirovaných právě prostředím jachet: třeba podlahu kufru v podobě paluby, jeho praktickou podlážku z termoplastické gumy nebo speciální, velmi pohodlná sedadla s vysokou odolností vůči vodě a znečištění. Sto eur z každého prodaného z prvních tří tisíc aut této edice pak putuje právě na podporu zmíněného vědeckého programu Volvo Ocean Race Science.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.