Volný pohyb osob v EU je nutnost, ne luxus

Základ EU tvoří čtyři svobody pohybu – zboží, služeb, kapitálu a občanů. Britové však mají pocit, že svobodný pohyb občanů je navíc. Spolupracovník LN Jan Macháček se ptá: Jak se na toto dilema díváte jako ekonom a občan? Lze se pragmatickým Britům divit?

Jan Macháček 15.11.2017
Svobodný pohyb osob, Evropská unie a Velká Británie. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Svobodný pohyb osob, Evropská unie a Velká Británie. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Svobodný pohyb osob, Evropská unie a Velká Británie. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

DEBATA JANA MACHÁČKA

Jan Macháček.

Komentátor Lidových novin Jan Macháček se každý týden ptá českých ekonomů, pedagogů a analytiků, co soudí o aktuálních a žhavých tématech ze světa ekonomiky a financí.

objednat zasílání e-mailem

Wolfgang Munchau ve svém článku pro Financial Times analyzuje čtyři principy, čtyři svobody pohybu – zboží, služeb a kapitálu, ale i občanů –, které stojí v základech či genech Evropské unie. V Británii to nikdy nepochopili, což je vidět na jednání o brexitu. Mají pocit, že volný pohyb osob je navíc a integrálně tam nepatří. Přitom svobodu pohybu osob konstatují jako princip už Římské smlouvy z roku 1957…

Svobodou pohybu osob se myslí svoboda pohybu za prací a studiem, turismus asi není považován za relevantní. Ekonomové ale vědí, že svobodný pohyb osob není nutným předpokladem hladkého fungování svobodného obchodu a trhu. Tato svoboda je v EU spíše princip občanský a z čistě ekonomického pohledu nebo svobodného obchodu je to opravdu princip trochu navíc. Jak se na toto dilema díváte jako ekonom a jako občan? Lze se pragmatickým Britům divit, že jim to nejde na rozum?



Michal Pícl, Podnikohospodářská fakulta VŠE; ředitel Odboru analýz a informací Úřad vlády ČR.

Michal Pícl, Podnikohospodářská fakulta VŠE; ředitel Odboru analýz a informací Úřad vlády ČR.

Historicky revoluční požadavek

Nesouhlasím, že primárním důvodem odchodu Velké Británie z Evropské unie byla definice volného pohybu osob jako politiky, která je v konceptu evropských svobod principem, jenž je navíc.

Základním podhoubím britského rozhodnutí byla především lživá a manipulativní kampaň, jejíž iracionalitu krátce po zveřejnění výsledků referenda potvrdili i samotní propagátoři volby „Leave“ v čele s Nigelem Faragem.

Enormní odliv „mozků“

Volný pohyb osob není samozřejmostí a jeho zakotvení jako základního principu v rámci vnitřního trhu bylo historicky revolučním požadavkem. Nejprve šlo o volný pohyb pracovníků. Rozšíření na všechny občany přišlo až později. Současná podoba definice volného pohybu osob, jak ji známe, prošla dlouhou a složitou cestou. Její ztráta může ale občany Spojeného království výrazně bolet.

Někteří odpůrci konceptu volného pohybu osob mohou namítat, že kvůli velkým rozdílům států nastává enormní odliv „mozků“ z mateřské země, a těžce poškozené státy se proto musejí vypořádat s nedostatkem disponibilních pracovních sil

Neexistenci této svobody pocítí samotní Britové na vlastní kůži jako jednu z prvních, až budou nervózně přešlapávat na místě v nekončících letištních frontách pod nápisem All other Passports. Pak jim racionalita svobody volného pohybu osob přijde na mysl více než kterákoliv jiná.

Z ekonomického hlediska může tato svoboda pomáhat zpružnění a obohacení trhu. Někteří odpůrci konceptu volného pohybu osob mohou namítat, že kvůli velkým rozdílům států nastává enormní odliv „mozků“ z mateřské země, a těžce poškozené státy se proto musejí vypořádat s nedostatkem disponibilních pracovních sil.

Přitlačit ve mzdách

České republice však může tato skutečnost pomoci vymanit se z područí politiky levné práce a konečně vyvolat tlak na růst mezd – pomoci mzdové konvergenci, což se koneckonců již děje. Produktivitu práce vykazuje ČR na 75 procentech EU. Na druhou stranu úroveň mezd se pohybuje na pouhých 40 procentech evropského průměru.

Přitlačme konečně ve mzdách a nebojujme proti evropským svobodám

Pokud chceme, aby vzdělaná a aktivní pracovní síla ve velkém nevyužívala svých unijních výhod a neutíkala za lepším ze země, budeme se muset podívat příčině přímo do očí. Přitlačme konečně ve mzdách a nebojujme proti evropským svobodám.



Jan Mládek, ekonom

Jan Mládek, ekonom

Navíc jen napůl

Svoboda pohybu občanů EU je princip navíc, ale jen napůl. Z čistě ekonomického hlediska volný trh potřebuje pouze volný pohyb pracovní síly za kapitálem. Ideálně je třeba, aby tam, kde je nejvýhodnější vyrábět, byla rychle dostupná kvalifikovaná, a pokud možno i levná pracovní síla.

Volný trh může fungovat s omezeními turistiky, volného pohybu osob, které se bezprostředně neúčastní ekonomických aktivit. Volný trh nepotřebuje přesun rodinných příslušníků za pracovní silou, to potřebuje ke svému štěstí pracovní síla a trh to příliš nezajímá.

Jako vzdělání

S volným pohybem lidí je to jako se vzděláváním. Vzdělání je z hlediska trhu smíšený statek. Ta část vzdělání, jež zvyšuje hodnotu pracovní síly na trhu práce, je statek soukromý, který pracovník prodává zaměstnavateli. Zároveň je vzdělání i statek veřejný – větší vzdělání vede ke kultivaci a pozitivním externalitám nejen jednotlivců, ale i celé společnosti. Shrnuto, vzdělání je smíšený statek, neboť vzdělání jednak zvyšuje hodnotu pracovní síly, jednak kultivuje společnost. Jedno od druhého se špatně odděluje.

Vzdělání je smíšený statek, neboť vzdělání jednak zvyšuje hodnotu pracovní síly, jednak kultivuje společnost. Jedno od druhého se špatně odděluje. S volným pohybem pracovní síly je to podobné.

S volným pohybem pracovní síly je to podobné. Trhu by stačil jenom pohyb pracovní síly, ale člověk, kterého zatím nejde od pracovní síly oddělit, chce víc – cestovat pro potěšení, mít možnost žít v cizí zemi, kde pracuje i se svou rodinou. A občan volič, který nevlastní firmu, také potřebuje důvod, proč podporovat evropskou integraci jako takovou.

Proč volný pohyb pracovní síly Britům tolik vadil, když i před uvolněním pohybu pracovní síly měli hodně imigrantů? Možná proto, že se cizinci začali dělit do dvou kategorií. První těch z EU, kteří mají díky ní, díky Bruselu, právo přijet do Spojeného království (UK) pracovat kdy chtějí, a těch ostatních, kteří museli a musejí splňovat přísná imigrační kritéria vlády UK. Skoro se zdá, že Britové mají blíže k občanům z bývalých britských kolonií než k občanům členských zemí EU, jež vlastně brexitem chtějí postavit na roveň ostatních.



Tomáš Prouza, ekonom a bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti

Tomáš Prouza, ekonom a bývalý státní tajemník pro evropské záležitosti

Prostor černému trhu

To, že si britští politici vytvořili z volného pohybu strašáka, neznamená, že bychom se jej měli vzdát a nechat vyhrát ty, kteří svou politickou kariéru stavějí na strašení a xenofobii. Pokud začneme uměle stavět hranice tomu, aby lidé mohli svobodně hledat práci a nabízet své schopnosti kdekoliv v EU, jen otevřeme prostor černému trhu, protože lidé vždy budou chtít zkusit pracovat tam, kde si mohou vydělat víc.

Pokud chceme skutečně omezit počty lidí, kteří se v EU stěhují za prací, soustřeďme se na mzdovou konvergenci, pak počty lidí pracujících v jiné zemi klesnou.



Aleš Chmelař, Úřad České vlády, státní tajemník pro evropské záležitosti

Aleš Chmelař, Úřad České vlády, státní tajemník pro evropské záležitosti

Zpochybnění i hospodářského principu

Volný pohyb osob občanů EU je dnes otloukánkem – svádějí se na něj sociální problémy a někteří v něm vidí bezpečnostní rizika. Pro mnohé Brity byl i důvodem, aby hlasovali pro vystoupení z EU. Ekonomicky ale není volný pohyb osob uvnitř EU luxusem, nýbrž nutností.

Dle teorie ekonomické geografie by svobody EU bez volného pohybu vedly ke zvyšování rozdílů států a regionů, nikoli ke konvergenci. Ta je přitom neodmyslitelným dlouhodobým cílem EU. Zpochybnění volného pohybu tedy není jen zpochybnění hodnot osobní svobody, kterou EU garantuje, ale i samotného hospodářského principu, na němž je založená.

Snížení rozdílu

Některé státy preferují větší ochranu vlastního trhu práce, což je legitimní požadavek. Podobná ochrana by však neměla primárně cílit proti volnému pohybu osob z ostatních evropských zemí. Jinak bychom vylévali s vaničkou i dítě. Proto spíše než omezení volného pohybu osob připadá v úvahu debata o společných cílech členských zemí EU v sociální politice. Tu povedou i premiéři evropských zemí na sociálním summitu EU v Göteborgu 17. listopadu.

Aby byl volný pohyb osob nadále udržitelný a aby se neobjevovaly tendence jej pohřbít navždy, Evropa musí dlouhodobě snížit rozdíl mezi chudými a bohatými zeměmi

To neznamená, že volný pohyb osob nemůže způsobovat potíže. Jsou-li rozdíly v příjmech v Evropě stejně velké jako v současnosti, pak je tlak na stěhování za prací příliš velký. Může proto způsobovat příliš rychlé změny na trhu práce v přijímajících zemích. Rovněž může příliš chudé země zavřít v pasti odlivu mozků.

Aby byl volný pohyb osob nadále udržitelný a aby se neobjevovaly tendence jej pohřbít navždy, Evropa musí dlouhodobě snížit rozdíl mezi chudými a bohatými zeměmi. Do té doby se budou objevovat opakovaně myšlenky, že volný pohyb je luxus či nadbytečný princip.



Lubomír Lízal, Fakulta elektrotechnická ČVUT a Český institut informatiky robotiky a kybernetiky ČVUT.

Lubomír Lízal, Fakulta elektrotechnická ČVUT a Český institut informatiky robotiky a kybernetiky ČVUT.

Bez lidí nelze mít služby

Vzájemné nepochopení je na obou stranách. Univerzálně služby nelze poskytovat bez lidí. Na jedné straně britský přístup, jenž chce kontrolovat pohyb osob do své země, ale nikoliv jejich prací a služeb, na druhé kontinent, kde živnostník může sice jet, kam chce, ale nemůže poskytovat služby přes hranice – a vymýšlejí se nové regulace (mzdové či jazykové), aby jakoby formálně mohl služby poskytovat na základě oprávnění v domovské zemi, ale prakticky to nešlo udělat.

Sen o konvergenci

Britský systém na rozdíl od kontinentálního aspoň není pokrytecký. Britové chtěli zónu volného obchodu a pohybu, a proto byli při vstupu postkomunistických zemí na naší straně, a ani tehdy nezavedli přechodné období. Na druhou stranu neschopnost kontinentu racionálně čelit migraci a řešit finanční krizi včas a razantně vychýlily britské kyvadlo k odchodu z EU.

Pokud jediným přizpůsobovacím mechanismem při absenci federálního rozpočtu je jen pohyb kapitálu, a nikoliv lidí a služeb, o dlouhodobé reálné konvergenci zemí EMU bez nových nerovnováh v toku kapitálu a financí si můžeme nechat jen zdát

Kontinentální přístup má ještě jeden problém. Měnová unie bez svobodného pohybu lidí a služeb nemůže být funkční. Jelikož Britové do měnové unie stejně nechtěli, nemusí je to trápit. Pokud však jediným přizpůsobovacím mechanismem při absenci federálního rozpočtu je jen pohyb kapitálu, a nikoliv lidí a služeb, o dlouhodobé reálné konvergenci zemí EMU bez nových nerovnováh v toku kapitálu a financí si můžeme nechat jen zdát.

Ostatní země mohou aspoň spoléhat na kurzové změny. Jde sice o volatilní, a tedy nepříliš vítaný, ale stále existující a funkční korektiv pro přizpůsobení reálné ekonomiky v případě makroekonomických nerovnováh.



Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Dušan Tříska, Národohospodářská fakulta VŠE

Nežádoucí volnost

Od Britů jsme se vždy učili, že „můj dům je můj hrad“, což je parafráze principu, že majetková a vlastnická práva mají být jasně vymezena a patřičně chráněna. Koneckonců jsou to zejména tyto funkce, které ospravedlňují existenci státu. Jak to ovšem u principů bývá, narážejí jeden na druhý – v našem případě jde zejména o požadavek na co nejširší svobodu kohokoli konat jakoby cokoli.

Dilemata uvedeného typu nemají žádné logicko-formálně řešení, a proto je lze řešit pouze politicky. Koneckonců je to zejména tato funkce, která ospravedlňuje existenci politického systému.

Stejný kapitálový statek

Pracovního trhu se uvedené dilema týká přinejmenším ve dvou směrech. Na jedné straně jde o ochranu bohatství, které místní odbory za desetiletí naakumulovaly do podoby pracně vyjednané mzdové úrovně a jež mohou ohrozit nájezdy pracovní síly ze zahraničí. Za druhé jde o učebnicový postulát, že pracovní síla je výrobní faktor či kapitálový statek jako každý jiný, a tak by se s ní i mělo nakládat.

Pracovní síla je výrobní faktor či kapitálový statek jako každý jiný, a tak by se s ní i mělo nakládat

Zopakuji tedy řešení známé z profesionálního sportu, podle kterého by měla například Vídeňská opera uhradit Plzeňské opeře za novou sopranistku přinejmenším náklady, které měli v Plzni s vyhledáním této umělkyně. Stejně jako musí každá opera uhradit přinejmenším výrobní náklady dodavateli kostýmů.

Pomineme-li obecné pochyby o nadnárodní globalizaci či univerzalizaci společenských hodnot, pak pro případ volného (tedy bezúplatného) pohybu pracovní síly lze shrnout, že jde o „něco navíc“. V mnoha případech totiž není taková volnost žádoucí ani mezi firmami.



Michal Skořepa, analytik, Česká spořitelna

Michal Skořepa, analytik, Česká spořitelna

Korekce neekonomickým zdravým rozumem

V moderní ekonomii hlavního proudu je základním východiskem volný trh. Kenneth Arrow a další slovutní ekonomové už před mnoha lety dokázali, že za jistých přísných předpokladů je nejefektivnější právě volný trh – tedy svoboda vcházet do jakékoli transakce, která se zdá oběma stranám lákavá.

Součástí takového ideálu volného trhu je mimo jiné i svoboda přicházet na různé trhy ve smyslu oborovém i zeměpisném a na nich buď nabízet svou práci či produkty, nebo se stát součástí poptávky. Na otázku, je-li svoboda pohybu žádoucí, proto asi mnozí ekonomové instinktivně vyhrknou: „Samozřejmě, že ano!“

Nebezpečná bezbřehá podpora

Na kouzlu této teoretické úvaze neubírá ani empirická zkušenost, že svoboda pohybu osob se v Evropě využívá mnohem méně, než bychom čekali. Například kolik španělských nebo řeckých nezaměstnaných se odhodlalo začít nabízet svou pracovní sílu na zoufale vyluxovaném českém trhu práce? Navzdory tomu je uvedená instinktivní reakce ekonomů nebezpečná.

Bezbřehá podpora svobody pohybu osob je nebezpečná i z neekonomických důvodů. S přesunem lidí přes hranice tam, kde mají místní firmy málo zaměstnanců, se totiž přesouvá nejen „pracovní síla“, nýbrž celí lidé se svými rodinnými vztahy, jazykem, zvyky, kulturou, náboženstvím

Obecně je nebezpečná, protože zapomíná zjistit, zda jsou splněny „přísné předpoklady“ efektivnosti volného trhu, jako je dokonalá konkurence či informovanost nebo jasně definovaná a tvrdě vymáhaná vlastnická práva. Bezbřehá podpora svobody pohybu osob je však nebezpečná i z jiných, neekonomických důvodů. S přesunem lidí přes hranice tam, kde mají místní firmy málo zaměstnanců, se totiž přesouvá nejen „pracovní síla“, nýbrž celí lidé se svými rodinnými vztahy, jazykem, zvyky, kulturou, náboženstvím a podobně.

A pokud jde o přesun mnoha lidí, jejich ochota přizpůsobit se místním mravům klesá – vytvářejí své komunity, a tudíž vzniká spousta mimoekonomických otazníků. Nemusí jít zrovna o nošení šátků přes tvář; mnoho zlé krve udělají odlišné postoje třeba k čistotě a klidu na veřejných prostranstvích. Jakmile si tedy ekonom sundá z hlavy svůj přísně ekonomický klobouk, musí uznat: uplatňování principiálně dobré myšlenky svobody pohybu je třeba v praxi neustále pečlivě korigovat neekonomickým zdravým rozumem.



Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Edvard Outrata, státní úředník ve výslužbě

Ztráta pro všechny

Čtyři svobody jsou zcela logicky základem konceptu EU, protože zahrnují všechny vstupy a výstupy hospodářství. Jak původní cíl evropské integrace (dosáhnout nemožnosti válek mezi státy propojením jejich ekonomik), tak dnes zdůrazňovaný pozdější cíl (dosáhnout maximální efektivnosti ekonomik) jejich respektování vyžadují. Omezení, natož vynechání kterékoli z nich omezuje dosahování maximální efektivnosti, a je tudíž ztrátou pro všechny.

Jiný charakter odmítnutí

Na druhé straně je ovšem pravda, že ani dnes nejsou všechny tyto čtyři svobody uplatněny úplně. Zejména je to vidět u služeb, kde si jednotlivé členské státy EU udržují značné rozdíly v detailech regulací svých ekonomik. Například odlišná minimální mzda v členských zemích EU znemožňuje systémové řešení tolik diskutovaného problému platů kamionových přepravců a podobně.

Zásadní odmítnutí svobody pohybu osob je jiného charakteru, protože nejde jen o dílčí neefektivnost systému, nýbrž o celý jeden základní pilíř evropské integrace. Podobně zásadní by byla například snaha zrušit volný pohyb kapitálu či zavést některá cla.

Zásadní odmítnutí svobody pohybu osob je však jiného charakteru, protože nejde jen o dílčí neefektivnost systému, nýbrž o celý jeden základní pilíř evropské integrace. Podobně zásadní by byla například snaha zrušit volný pohyb kapitálu či zavést některá cla.

Pak by však již nemělo smysl mluvit o jednotném trhu. Vystoupením z EU země „získá“ na to vše právo, ale za cenu snížení efektivnosti všech (a v důsledku svého bohatství i bohatství ostatních). Není to příklad hodný následování.



Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Lubor Lacina, think tank Mendelovo evropské centrum

Nezbytná podmínka

Volný trh nemůže z principu fungovat bez volného pohybu osob. Kapitál, například v případě poskytování úvěru, může proudit přes hranice bez doprovodu konkrétní osoby, při dnešních technologiích jde o bezhotovostní převody a virtuální poskytování poradenství. Přímé zahraniční investice však již vyžadují přímou kontrolu vlastníků a manažerů v zemi investice.

U řady služeb vyžaduje jejich poskytování i přechod hranic. Stále je například možné pouze omezeně poskytovat zdravotnickou péči na dálku prostřednictvím virtuálního prostředí. Zdravotní sestra, lékař nebo pečovatel musí mít bezprostřední kontakt s pacientem. Dovolenou u moře, v tomto případě nákup služby hotelu, nelze také využít bez překročení hranic. Mezinárodní obchod se pak bez pohybu osob neobejde a nejde jen o řidiče převážející zboží.

Důležitý nástroj

Právě z uvedených důvodů byla svoboda pohybu osob jedním z klíčových principů zmiňovaných již v Římských smlouvách. Svoboda pohybu osob dnes zasahuje do řady jiných oblastí spolupráce EU, jako je vzájemné uznávání dosaženého vzdělání nebo pravidla výpočtu a vyplácení důchodu dle zemí, v nichž konkrétní člověk během aktivní části života pracoval.

Svoboda pohybu osob je však i důležitým nástrojem možného vyrovnávání takzvaných asymetrických šoků v měnové unii. Mobilita pracovní síly je jedním z nejméně nákladných automatických přizpůsobovacích mechanismů.

Svoboda pohybu osob je však i důležitým nástrojem možného vyrovnávání takzvaných asymetrických šoků v měnové unii. Mobilita pracovní síly je jedním z nejméně nákladných automatických přizpůsobovacích mechanismů. V USA považují volný pohyb osob mezi státy za nezpochybnitelnou svobodu jednotlivce a nástroj vyrovnávání šoků.

Z uvedené argumentace je zřejmé, že svoboda pohybu osob není jen „něco navíc“, ale nezbytná podmínka fungování zbývajících třech svobod. I proto je nastavení vztahu EU a Británie v této oblasti jednou z nejcitlivějších oblastí ve vyjednávání podmínek brexitu.

Symbol a přínos

Svoboda pohybu osob, práce a studia v zahraničí byla na prvních třech příčkách očekávaných přínosů v průzkumech veřejného mínění před vstupem České republiky a dalších zemí střední Evropy do EU. Nejde tedy jen o důležitý faktor fungování ekonomiky, ale i o jeden ze symbolů a přínosů evropského integračního procesu.

Svoboda pohybu osob je jedním ze symbolů a přínosů evropského integračního procesu

Na druhou stranu není třeba strašit, že obnovení kontrol na hranicích by zcela zastavilo kola mezinárodní obchodní výměny, toků kapitálu a služeb. Jen by se systém stal komplikovanějším, časově náročnějším a zvyšoval by transakční náklady přeshraničních operací.



Dominik Stroukal, Liberální institut

Dominik Stroukal, Liberální institut

Nikoliv právo, ale svoboda cestovat

Pohyb osob přes hranice je tím nejdůležitějším, co nám státy historicky vzaly. Dějiny 20. století se naštěstí staly dějinami pohybu a nyní bychom měli co nejhlasitěji bojovat proti snahám vrátit tento trend. Nejen Britové, ale i někteří Češi a významné skupiny lidé na celém světě by rády uzavřely své pracovní trhy před zahraničními zájemci. Je to ale nesmírně drahý omyl.

Nedivme se ale, že se svoboda pohybu lidem nelíbí. Diskurz debaty se nevede ani tolik o svobodě, ale o právu cestovat. Nikdo by neměl mít právo žít, kde se mu zachce, ale každý by měl mít svobodu o to usilovat. Řečeno jinak, pokud si seženu práci v zahraničí a pronajmu si tam byt, nikomu neubližuji a není jediný důvod mi v tom bránit. V Británii i u nás se však u migrace mluví nahlas spíše o případech, kde tomu tak není. Lidé pak mají iracionální, ale pochopitelný strach, že si někdo bude nárokovat něco, co je jejich.

Problém definic

Problém debaty o svobodě pohybu přes státní hranice je starým soubojem mezi právem a svobodou. A přestože se to zdá slovíčkařením, bez jasných definic se k výsledku nedobereme. Pokud se mi bude chtít žít v Británii, nesmím čekat s nataženou rukou, že by mi to někdo zařídil nebo mě dokonce zvýhodňoval. Na druhou stranu, pokud mě chce někdo zaměstnat a jiný pronajmout byt a další lidé mi v daném místě jsou ochotni prodat své zboží a služby, v čem by měl být rozdíl mezi tím, jsem-li Brit, Čech nebo Filipínec?

Diskuse o trhu práce je čirým nacionalismem. Pokud nám vadí, že zvýšená nabídka práce od migrantů snižuje mzdy, pak bychom měli stejně odmítat migraci ze Žatce do Prahy. Pokud nám nevadí, potom je jediným rozdílem mezi městy uvnitř země a městy, mezi kterými je státní hranice, opět nacionalismus.

Debata se zredukuje na nacionalismus. Také diskuse o trhu práce je čirým nacionalismem. Pokud nám vadí, že zvýšená nabídka práce od migrantů snižuje mzdy, pak bychom měli stejně odmítat migraci ze Žatce do Prahy. Pokud nám nevadí, potom je jediným rozdílem mezi městy uvnitř země a městy, mezi kterými je státní hranice, opět nacionalismus.

Do diskuse ale vstupuje další rovina, kterou stále více lidí akcentuje. V současném státu blahobytu bych v Británii byl zákazníkem nejen v dobrovolných, ale i v nedobrovolných směnách. Řada lidí se proto obává, že bych začal čerpat státní důchod, dávky v nezaměstnanosti a další výhody, které mi zaplatili původní obyvatelé.

Ani to však není rozumný argument. Data ukazují, že migranti jsou pro ekonomiku přínosem. I kdyby ale hypoteticky nebyli a pobírali všemožné výhody, musíme si pamatovat, že tím neobírají o prostředky další občany. O ty je obral sociální systém. Pokud nám tedy vadí pobírání dávek, bojujme proti nim a státu, který na ně bere z výplat svých občanů.



Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Petr Zahradník, člen Evropského hospodářského a sociálního výboru, Brusel; ekonom České spořitelny

Součást ekonomických svobod

Pohyb osob není předpokladem hladkého fungování obchodních vztahů, nicméně v rámci nejprovázanějšího integračního uskupení na světě nejde pouze o svobodné podmínky pro obchodování, nýbrž o jednotný vnitřní trh, který stírá hranice mezi členskými státy EU a jehož nedílnou součástí je volnost pohybu pracovníků jako efektivní způsob fungování trhu práce na něm.

To, že se realita od této představy dramaticky liší, by však nemělo vést k rezignaci volný trh pracovníků v EU vytvářet. Je však pravdou, že na rozdíl od zboží či kapitálu je zanedbatelný počet pracovníků z jednoho členského státu aktivní na pracovním trhu jiného členského státu (v EU průměrně ne více než tři procenta), což je projevem selhání volnosti.

A to zejména v situaci, kdy kupříkladu v České republice existuje víc než 200 tisíc neobsazených volných pracovních míst a v jiných státech, navíc některých ekonomicky slabších než my, je míra nezaměstnanosti dvouciferná, nemluvě o nezaměstnanosti mladých.

Britská averze k přistěhovalcům

Pikantní je, že tato otázka padá v kontextu s brexitem. A to z několika důvodů. Je neoddiskutovanou pravdou, že volný pohyb pracovníků se stal ztělesněním příčin vedoucích k výsledku z loňského června. Budeme-li politicky nekorektní, může za to 900 tisíc Poláků působících a pracujících v Británii (daleko, řádově, nejvíc ze všech ostatních členských zemí EU, jejichž občané také v Británii žijí). Není to však problém těchto Poláků, nýbrž Britů, kteří nejen v této záležitosti v EU těžce selhali.

Britové vsadili na své členství v EU v podobě averze vůči přistěhovalcům ze střední a východní Evropy a dopadlo to, jak to dopadlo. A nyní je jednou z nejožehavějších „podmínek jejich rozvodu“ status občanských práv, jež má těmto lidem i po odchodu Británie z EU zaručit stejné postavení, jako když do Británie přišli.

Britové vsadili na své členství v EU v podobě averze vůči přistěhovalcům ze střední a východní Evropy a dopadlo to, jak to dopadlo. A nyní je jednou z nejožehavějších „podmínek jejich rozvodu“ status občanských práv, jež má těmto lidem i po odchodu Británie z EU zaručit stejné postavení, jako když do Británie přišli.

Ukazovat, že volný pohyb pracovníků je spíše občanským, než ekonomickým principem na příkladu Británie je hořce úsměvné i proto, že byla mistrem opt-outů ve společné zemědělské politice, hospodářské a měnové unii, Chartě sociálních práv, když zmíním zásadní pilíře.

Fungující trh práce

Volný pohyb pracovníků a jeho završení a dokončení by měl představovat jednu z výsostných priorit i pro ČR. Země, která se nyní těší mimořádné ekonomické kondici a je nepochybně jedním z tahounů růstu HDP EU, navíc bez zásadních strukturálních poruch, by měla být schopna hlasitě prosazovat, že to, co se děje například v segmentu vysílání pracovníků je neslučitelné s podmínkami na vnitřním trhu.

Míníme-li jednotný vnitřní trh vážně, měl by být funkční a flexibilní ve všech svých složkách, mezi něž patří nejen z „občanských“, ale i ekonomických důvodů také bez překážek fungující trh práce

Nikdo nepožaduje mzdové podmínky odpovídající tomu, co odpůrci volnosti nazývají sociálním dumpingem. Na druhou stranu se lze oprávněně ptát, zda výše západních mezd není s ohledem na jejich ekonomickou kondici i stav trhu práce nadhodnocená a neudržitelná. A za třetí nikdo nechce, aby se polovina země stěhovala do zahraničí za prací.

Míníme-li jednotný vnitřní trh vážně, měl by být funkční a flexibilní ve všech svých složkách, mezi něž patří nejen z „občanských“, ale i ekonomických důvodů také bez překážek fungující trh práce, umožňující nové rovnováhy v podobě systémového, nikoliv jen cyklického snížení míry nezaměstnanosti a odpovídající mzdové úrovně.



Monitor Jana Macháčka


Počet příspěvků: 3, poslední 17.11.2017 09:40 Zobrazuji posledních 3 příspěvků.

Autor

Jan Macháček

Jan Macháček. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Další autorovy články