Vladimíra Glatzová: „Svlékání donaha“ se poctivé firmy bát nemusejí

Je pořád lepší zakázku vyhrát a muset rozkrývat vlastnickou strukturu, než aby ji vyhrál předem vybraný vítěz, říká advokátka.

Každá firma ví, komu platí dividendu, a pohyby peněz se dají dobře sledovat. Netransparentní tedy zůstanou jen ti, jejichž podíl na zisku ze zakázky nepřesahuje pět procent. To je rozumný kompromis,“ domnívá se Vladimíra Glatzová. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Každá firma ví, komu platí dividendu, a pohyby peněz se dají dobře sledovat. Netransparentní tedy zůstanou jen ti, jejichž podíl na zisku ze zakázky nepřesahuje pět procent. To je rozumný kompromis,“ domnívá se Vladimíra Glatzová. | foto: © GlatzováČeská pozice
Každá firma ví, komu platí dividendu, a pohyby peněz se dají dobře sledovat. Netransparentní tedy zůstanou jen ti, jejichž podíl na zisku ze zakázky nepřesahuje pět procent. To je rozumný kompromis,“ domnívá se Vladimíra Glatzová.

Mají se vítězové veřejných zakázek „svléknout donaha“, tedy rozkrýt vlastnickou strukturu včetně subdodavatelů, nebo to není nutné? Dodatek zákona o veřejných zakázkách, který předložil Nadační fond proti korupci, předminulý týden v rozhovoru pro ČESKOU POZICI kritizoval advokát Daniel Weinhold. „Jeho důsledky totiž neblaze postihnou většinu nevinných dodavatelů. Jeho protikorupční efekt je také značně limitovaný, a navíc by přinesl riziko zneužitelnosti a obrovskou míru administrativy. To by zabránilo některým dodavatelům se veřejných zakázek účastnit,“ uvedl Weinhold, který je vedoucím expertní skupiny Platformy pro transparentní zakázky, jež nový zákon připravovala.

S tímto názorem nyní polemizuje advokátka Vladimíra Glatzová, která se podílela na přípravě nové verze dodatku, o němž bude ve středu 14. prosince rozhodovat Senát. „Je pořád lepší zakázku vyhrát a muset rozkrývat vlastnickou strukturu, než aby ji vyhrál předem vybraný vítěz,“ domnívá se Glatzová. A dodává, že z dodatku „budou profitovat i ti poctiví soutěžitelé, třebaže budou podléhat administrativní zátěži“.

ČESKÁ POZICE: Daniel Weinhold v rozhovoru pro ČESKOU POZICI kritizoval dodatek k navrženému zákonu o veřejných zakázkách, na kterém jste se v rámci Nadačního fondu proti korupci podílela...

GLATZOVÁ: Kritika se vztahovala k prvnímu nástřelu dodatku, který Nadační fond proti korupci předložil asi před třemi měsíci. Ten byl skutečně šitý horkou jehlou a zacházel příliš daleko. Po obdržení námitek od Platformy pro transparentní veřejné zakázky se na mě Karel Janeček obrátil s žádostí o pomoc s doladěním návrhu po technické právní stránce. Od té doby proběhla  tři kola úprav, během nichž jsme postupně zapracovávali různé připomínky Daniela Weinholda a dalších členů platformy. Po tříměsíčním úsilí je nyní návrh kompletně přepracovaný a doladěný.

ČESKÁ POZICE: Proč považujete „svlékací“ dodatek za klíčový pro zákon o veřejných zakázkách?

Aby zákon o veřejných zakázkách zakotvoval povinnost vítěze a jeho subdodavatelů rozkrýt svoji vlastnickou strukturu, navrhoval NERVGLATZOVÁ: Návrh, který představil nadační fond Karla Janečka, není žádný nový nápad a vychází z doporučení Národní ekonomické rady vlády. Byl to NERV, kdo navrhoval, aby zákon o veřejných zakázkách zakotvoval povinnost vítěze a jeho subdodavatelů rozkrýt svoji vlastnickou strukturu, a to až po konečného vlastníka. A to se nestalo. Novela zákona připravená platformou není špatná. Ale tato konkrétní věc tam chybí a já se domnívám, že je to věc zcela zásadní, neboť díky nedostatku transparentnosti se ve veřejných zakázkách ztrácejí velké peníze. Anonymní vlastnictví umožňuje, aby zakázky vyhrávaly firmy, které jsou majetkově či personálně propojeny s politiky, aniž by to mohl někdo zjistit. Dokud proti tomu nebude existovat účinná zbraň, většina technických vylepšení obsažených v novele návrhu zákona o zadávání veřejných zakázek bude málo účinná.

ČESKÁ POZICE: Dle Daniela Weinholda dochází ke korupci i u jiných smluv se státem než jen u veřejných zakázek. Například když jde o peněžní plnění opačným směrem. Souhlasíte s ním, že to je důvod, proč by se úplné rozkrývání akcionářské struktury nemělo řešit v zákoně o veřejných zakázkách?

GLATZOVÁ: A kde jinde? Povinnost vítěze veřejné zakázky rozkrýt vlastnickou strukturu můžete pokrýt jen v zákoně o veřejných zakázkách. Můžeme přijmout či novelizovat i  další zákony, které budou řešit další problémy. Ale tohle je zacílené na to správné místo.

ČESKÁ POZICE: Nemohl by se dodatek stát „šikanou pro poctivé podnikatele“? Weinhold upozorňuje, že by rozkrývání vlastnické struktury přineslo riziko zneužitelnosti. Konkurent by si například mohl koupit minoritní podíl firmy a tím ji zablokovat.

GLATZOVÁ: To byla velmi užitečná připomínka a docela oříšek, ale už je skoro měsíc překonaný. Podařilo se nám najít elegantní řešení: zmírnili jsme původní povinnost vítěze prokazovat 100 procent svých podílníků. Vycházím z předpokladu, že pokud někoho chce konkurent zablokovat, koupí si malý podíl, určitě ne víc než pět procent. Náš nový návrh tedy vyžaduje, aby vítěz/subdodavatel doložil alespoň 95 procent. K tomu však musí předložit čestné prohlášení, že ti, jejichž vlastnická struktura není transparentní, nemají podíl na zisku vyšší než pět procent. Podíl na zisku totiž nemusí korespondovat s podílem na základním kapitálu.

ČESKÁ POZICE: Je podání čestného prohlášení dostatečné?

Prokázat, kam se platí dividenda, je jednodušší, než pořizovat výpisy z obchodního rejstříkuGLATZOVÁ: Kromě čestného prohlášení musí taková společnost doložit, kam vyplácí dividendy. To mi přijde jako šikovné řešení. Každá firma ví, komu platí dividendu, a pohyby peněz se dají dobře sledovat. Netransparentní tedy zůstanou jen ti, jejichž podíl na zisku ze zakázky nepřesahuje pět procent. To je rozumný kompromis.

Toto ustanovení má ještě další výhodu. Nabízí vlastně alternativní způsob prokazování vlastnické struktury, který lze využít nejen v případě akcionáře, který nespolupracuje a nechce říct, kdo za ním stojí. Budou ho využívat i firmy, které mají mnoho drobných akcionářů, právnických osob. Prokázat, kam se platí dividenda, je jednodušší, než pořizovat výpisy z obchodního rejstříku.

ČESKÁ POZICE: A co možnost proprat špinavé peníze spíše prostřednictvím faktur za různé služby než přes subdodavatele?

GLATZOVÁ: S tím opravdu nemohu souhlasit. Za fiktivní například marketingové služby můžete někomu naúčtovat maximálně pár set tisíc. Ve veřejných zakázkách však kvůli nedostatku transparentnosti utíkají i stamiliony. Nejen přes subdodavatele. Vzpomeňte si na případ Opencard. Podle expertní analýzy reálných nákladů, kterou si nechal zpracovat Nadační fond proti korupci, vycházejí náklady na Opencard na méně než 200 milionů korun. Skutečné náklady převýšily 600 milionů. V tomto jednoduchém případě, který ovšem není výjimkou, došlo ke krádeži více než 400 milionů, tedy více než 200 procentní korupci. Kdyby tehdy existovala povinnost rozkrýt vlastnickou strukturu, nikdo by si něco tak flagrantního jako Opencard nedovolil. Tvrdit, že korupce se dělá jinak a jinde a veřejné zakázky nejsou to správné místo, kde je proti ní třeba bojovat, je pošetilé.

ČESKÁ POZICE: Nemůže odstranění problému s anonymními vlastníky problém jen přejmenovat? Akcie budou psány na „bílé koně“ a korupce stejně nezmizí...

Kdyby tehdy existovala povinnost rozkrýt vlastnickou strukturu, nikdo by si něco tak flagrantního jako Opencard nedovolil

GLATZOVÁ: To je takový nihilismus. Říkat, že oni si stejně nějakou cestu najdou, a proto radši nebudeme dělat nic, je typicky český přístup. Konstruktivnější je přijmout opatření, která v určité oblasti korupci znemožní anebo ji aspoň zkomplikují, učiní ji snadno odhalitelnou. Najít bílého koně znamená v tomto případě najít fyzickou nespřízněnou osobu, která bude po právní stránce akcionářem a bude mít místo vás právní nárok na dividendu. To je mnohem komplikovanější, nákladnější a riskantnější, než být přímo akcionářem držícím listinnou akcii na majitele.

Navíc to vůbec není tak snadné, zejména jde-li o miliony či dokonce stamiliony. Váš bílý kůň vám ještě musí tu dividendu nějak předat. Banky na celém světě sledují veškeré hotovostní transakce nad 1000 eur a veškeré jakkoliv podezřelé bezhotovostní transakce. Navíc vždy hrozí určité riziko, že bílý kůň okrade zloděje a zmizí. Netvrdím, že povinnost zveřejnit vlastnickou strukturu vítěze zakázky a subdodavatelů je všelék. Ale je to jeden z nutných kroků, který velkou korupci podstatně zkomplikuje.

ČESKÁ POZICE: Jakou administrativní a finanční zátěž představuje pro firmy rozkrývání vlastnické struktury?

GLATZOVÁ: Není to zdaleka tak strašné, jak se někteří obávají. Obavy často vyplývaly z neznalosti našeho nového návrhu, který obsahuje řadu opodstatněných výjimek. Vlastnickou strukturu bude možno prokazovat elektronickým výpisem z obchodního rejstříku anebo z evidence depozitáře. Ty lze pořídit ve všech evropských zemích zadarmo nebo za zanedbatelný poplatek.

ČESKÁ POZICE: Zmínila jste, že váš nový návrh obsahuje řadu výjimek. Jakých?

GLATZOVÁ: Z povinnosti rozkrývat vlastnickou strukturu jsou vyloučeny společnosti, které jsou kotovány na burze anebo jsou regulovány – jako banky, pojišťovny nebo investiční společnosti. Podléhají totiž přísné regulaci a nehrozí riziko, že je ovládá osoba, která se podílí na výběru vítěze veřejné zakázky.

Když zamezíme velkým korupcím, začne se ekonomické prostředí a smýšlení lidí pozvolna kultivovat

Tato výjimka osvobodí drtivou většinu společností s velkým počtem akcionářů. Děsit se ale nemusejí ani nekotované společnosti, které mají stovky malých akcionářů, DIKů, z dob kuponové privatizace. Tam stačí doložit výpis z centrálního depositáře, což je jeden dokument nezávisle na počtu akcionářů. Další doklady jsou třeba jen v případě podílníků-právnických osob. Pokud jich je velké množství, může společnost využít možnosti rozkrýt pouze 95 procent podílníků, jak jsem již popsala. Rozkrýt vlastnickou strukturu těch podílníků, kteří drží zbývajících 5 procent na základním kapitálu, už tak náročné nebude. Jinými slovy, firmy, v nichž stovky minoritních akcionářů drží úhrnem přes pět procent, bývají kotované a vztahuje se na ně výjimka. V ostatních bývá alespoň 95 procent v rukou několika málo osob.

ČESKÁ POZICE: Zadavatelé budou muset zveřejňovat i všechny subdodavatele nad půl milionu korun. Nemůže váš návrh vést k rozšíření korupce na „malé úrovni“?

GLATZOVÁ: Hledáme zlatou středí cestu. Pokud se podaří potlačit velká korupce, prostředí se začne pročisťovat a následně se může pomalu snižovat i ta menší korupce. Dnes víme, že se ve veřejných zakázkách kradou stamiliony a není za to žádný postih. To vede k celkové demoralizaci, mnozí považují korupci za běžnou součást života a neváhají uplácet alespoň v malém. Když zamezíme velkým korupcím, začne se ekonomické prostředí a smýšlení lidí pozvolna kultivovat.

ČESKÁ POZICE: Advokát Weinhold se obával, že pokud bude dodatek přijat, může zablokovat schválení celé novely zákona o veřejných zakázkách.

GLATZOVÁ: To je planý poplach. Když Senát náš návrh schválí, vrátí se celá novela zákona do sněmovny, která ji přijme buď s naším dodatkem, nebo bez něj. Anebo Senát náš návrh odmítne a schválí novelu tak, jak ji odhlasovala sněmovna ve třetím čtení. Žádný důvod k „zablokování“ celé novely zákona již neexistuje.

ČESKÁ POZICE: Proč jste se rozhodla pomáhat Nadačnímu fondu proti korupci?

GLATZOVÁ: Přišla mi škoda nevyužít možnost něco změnit k lepšímu. Líbí se mi, když se někdo stará o věci veřejné a nejen o svůj vlastní byznys. Karel Janeček se do boje proti korupci pustil s obdivuhodnou odvahou a energií. Je jeden z mála, který zjevně nesleduje žádné postranní cíle a nemá jinou motivaci, než zlepšit podnikatelské prostředí. A k takovým lidem se ráda přidám.

Každá regulace představuje zátěž, ale většina regulací vede k něčemu pozitivnímu. Vždycky je třeba poměřovat nevýhody – tedy míru zátěže pro regulované, a výhody – tedy benefit pro společnost. Když vidíme, kolik peněz se u nás kvůli nedostatku transparentnosti ztratí, oč vyšší zisk mají na zakázkách dodavatelé s anonymní strukturou než ti transparentní, o kolik je dražší metr dálnice v Česku než v Německu, považuju potřebu této regulace za velmi naléhavou. I za cenu určité zátěže těch, kteří čerpají veřejné prostředky z peněz nás všech. Pokud novela zamezí manipulaci tendrů, budou z toho nakonec profitovat i poctiví soutěžitelé, třebaže budou podléhat administrativní zátěži. Pořád lepší zakázku vyhrát a muset rozkrývat vlastnickou strukturu, než aby ji vyhrál předem vybraný vítěz.

Vladimíra Glatzová (49) vystudovala Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, postgraduálně studovala na University of London – Queen Mary and Westfield College. V letech 1990 až 1992 působila spolu s konzultační firmou EEIP jako nezávislý právní poradce pro oblast privatizace. V roce 1994 založila advokátní kancelář Glatzová & Co.