Vladimír Chlouba: Postavme se za své hodnoty

Komentář kněze Tomáše Halíka v Lidových novinách Proč nejsem Charlie vyvolal řadu reakcí, jež LN postupně publikují. „Evidentní je Halíkovo nepochopení motivace nás všech, kteří heslo ,Je suis Charlie‘ naopak hrdě zopakují,“ píše Vladimír Chlouba.

Tomáš Halík. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tomáš Halík. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Tomáš Halík.

Tomáše Halíka uvádí do rozpaků „snaha oslavovat nešťastné oběti z řad redakce satirického časopisu jako hrdiny a symboly naší kultury“. Domnívá se totiž, že jejich tvorba byla dekadentní a cynická a jako někdo, kdo miluje Západ a jeho kulturu, cítí Halík potřebu vyhlásit, že on není Charlie.

Přečtěte si původní text Tomáše Halíka Proč nejsem Charlie.

Pomiňme skutečnost, že pouhých několik dní po dechberoucím masakru je nevhodné hodnotit estetickou kvalitu tvorby redaktorů Charlie Hebdo. Co ovšem pominout nelze, je evidentní nepochopení motivace nás všech, kteří heslo „Je suis Charlie“ naopak hrdě zopakují.

Nečiníme tak proto, že bychom považovali několik karikatur za neoddělitelnou součást západní kultury, kterou stejně jako Halík milujeme. Činíme tak proto, že pařížským útokem byla atakována svoboda publikovat i dekadentní a cynická díla, kterou za neoddělitelnou součást evropských hodnot naopak považujeme.

S Voltairem sdílíme potřebu bojovat za právo vyjadřovat se těch, se kterými třeba i hluboce nesouhlasíme

S Voltairem sdílíme potřebu bojovat za právo vyjadřovat se těch, se kterými třeba i hluboce nesouhlasíme. Vždyť v případě českých Plastic People, dánské karikatury v deníku Politiken, ruských Pussy Riot i Charlie Hebdo nešlo nezbytně o obsah jejich tvorby, ale o jejich nezcizitelné právo svobodně se vyjádřit.

Erik Tabery z Respektu přidává, že „naší reakcí nesmí být snaha omezit západní otevřenost, liberalismus, smysl pro humor nebo obrátit nenávist proti lidem, kteří s útokem nemají nic společného“. To je nepochybně pravda, ale můžeme a musíme udělat více než jen doufat, že střet různých pohledů na svět podmíněných kulturou (teď samozřejmě nemám na mysli jakoukoliv verzi násilného fundamentalismu) v dnešním globalizovaném světě pomine. Musíme být připraveni jasně formulovat hodnoty naší civilizace a jednoznačně se za ně postavit. Stejně tak jako stovky tisíc lidí s nápisem „Je suis Charlie“.

(Ne)jsem Charlie Hebdo

V diskusi k textu Tomáše Halíka o náboženské toleranci a svobodě slova na stránkách Lidových novin dosud vyšlo: