Vláda schválila definici rodinného podnikání. Firmám se uleví

Vláda definovala, co je to rodinný podnik. Novinka je příslibem snazšího zaměstnávání příbuzných i daňových úlev či snazšího přístupu k dotačním výzvám. Definice ale ještě není zákon. Výhledově se proto počítá s tím, že rodinné firmy by se měly dostat i do něj. Na to si ale budou muset nějakou dobu počkat.

Vojtěch Wolf 26.5.2019
Živnostníci (ilustrační obrázek) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Živnostníci (ilustrační obrázek) | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Živnostníci (ilustrační obrázek)

Rodinné firmy, kterých jsou v Česku odhadem řádově statisíce, se konečně dočkaly. 13. května vláda schválila v podobě nařízení definici, co to vlastně rodinný podnik či živnost je. „Vnímám to tak, že nás politici respektují a chtějí nás tu. Rovněž to posiluje sebevědomí lidí, kteří něco vybudovali. Spousta lidí teď řeší, co s firmou bude dál. Když vás takhle někdo uzná, máte samozřejmě větší motivaci snažit se předat ji další generaci a neprodat ji třeba zahraničnímu majiteli,“ řekl LN Libor Suchánek, který v roce 1993 založil firmu Sulko vyrábějící okna a dveře.

Splněné přání

Novinka takovým podnikům totiž výhledově otvírá cestu třeba k daňovým úlevám, snazšímu zaměstnávaní příbuzných i k dotačním výzvám právě na jejich podporu. „Budeme moci konečně statisticky sledovat, kolik takových firem v Česku máme a jaký je jejich vliv na ekonomiku. Druhou věcí je, že díky definici bude moci existovat nějaká forma jejich podpory,“ pochvaluje si ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček (za ANO), který ještě jako šéf Asociace středních a malých podniků a živnostníků ČR (AMSP) právě tuto změnu dlouhodobě podporoval.

„Dnes se děje například to, že syn pomáhá ve firmě bez jakéhokoliv benefitu, najednou přijde kontrola z úřadu práce, a protože nemá smlouvu, dostane firma pokutu. To teď zmizí,“ slibuje Havlíček. „Samozřejmě že půjdou konečně i vypsat nějaké strukturální výzvy či programy. To se ale bavíme až o programovém období od roku 2020. Určitě půjdou udělat i nějaké výzvy účelové podpory pro tyto podniky z národních zdrojů,“ doplňuje ministr.

„Například ve Španělsku přišli s tím, že pokud podnikatel investuje do firmy z vlastních peněz a jde o rodinnou firmu, je stanovená nějaká úroková sazba, na základě které si lze snížit daně. Něco podobného například na základě reposazby bych chtěl zavést i u nás.“

„Nejde jen o finanční podporu. Bavíme se tu i o podpoře vzdělávání. Na Západě například existují na vysokých školách obory, které se vyloženě věnují rodinnému podnikání ve výuce. To, jestli na to budou vázány dotace, bude teď ale na diskusi s dalšími ministerskými resorty,“ říká Zdeněk Tomíček, nový šéf AMSP.

Havlíček by rovněž rád nabídl rodinným podnikatelům i nějakou možnost daňové úlevy. „Například ve Španělsku přišli s tím, že pokud podnikatel investuje do firmy z vlastních peněz a jde o rodinnou firmu, je stanovená nějaká úroková sazba, na základě které si lze snížit daně. Něco podobného například na základě reposazby bych chtěl zavést i u nás,“ plánuje Havlíček.

Zatímco definice už je, stále se neví, kdo přesně bude toto označení firmám poskytovat. „Je tam více variant. Jednou z možností je, že by to dělala AMSP, hospodářská komora a ještě jeden subjekt. Těch subjektů, které by to mohly udílet, může být nakonec ještě víc,“ říká Tomíček s tím, že osvědčení by mohly první rodinné podniky získat už od podzimu letošního roku. „Samozřejmě že ve chvíli, kdy to bude možné, budu okamžitě usilovat o získání statusu rodinný podnik,“ potvrzuje zájem Suchánek ze Sulka.

Každá druhá firma

Kolik přesně rodinných podniků v Česku je, říct nelze. Ostatně právě i proto, že dosud neexistovala žádná jejich definice. „Troufám si tvrdit, že je to více než padesát procent firem v Česku. Jednoznačně jde o statisíce subjektů,“ tvrdí Havlíček.

„Když teče do bot, rodinné firmě nezbývá nic jiného než se semknout a vydržet to. V normální firmě je přitom běžné, že zaměstnanci odejdou někam jinam.“

Podpora rodinných podniků je pochopitelná, lépe překonávají krize než běžné podniky. „Logicky, když teče do bot, rodinné firmě nezbývá nic jiného než se semknout a vydržet to. V normální firmě je přitom běžné, že zaměstnanci odejdou někam jinam,“ vysvětluje ministr. Definice ale není zákon. Výhledově se tak počítá s tím, že rodinné firmy by se měly dostat i do zákona. „Myslím, že by bylo dobré, kdyby to teď formou nařízení fungovalo dva až tři roky a pak se to dostalo do legislativy. Za tu dobu se totiž ukáže, co přesně to přináší a jestli je to nadefinováno dobře. Podle toho to pak lze upravit pro potřeby zákona,“ říká Tomíček.

Uvažuje se buď o zapracování do občanského zákoníku, nebo o vzniku nového právního předpisu. „Pokud by to bylo v občanském zákoníku, byla by situace v případě novelizací komplikovanější – právě kvůli robustnosti zákoníku. V samostatném zákonu by to bylo snazší,“ doplňuje Tomíček. Rodinné podnikání podporuje řada zemí v Evropě. Asi nejkomplexnější právní úprava rodinného podnikání je nyní zřejmě na Maltě; v Itálii je to přímo součástí občanského zákoníku. Vládním nařízením je pak rodinné podnikání upraveno například v Rumunsku. Tato podpora se nepochybně vyplácí – například podle starší studie Evropského hospodářského a sociálního výboru vytváří tyto podniky více než polovinu pracovních míst v ekonomice.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.