Vláčný ředitel je bonus. A to i v případě ERÚ.

Postoj šéfky Energetického regulačního úřadu (ERÚ) Aleny Vitáskové v případě solárních dotací se pro politiky stal varováním, že by nemusely být prosazeny jejich politické zájmy. Bude-li to takto pokračovat, všichni nezávislí se stanou závislými na vládě, ať je jakákoliv. Na čem pak ale bude závislá vláda?

Alena Vitásková, šéfka Energetického regulačního úřadu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Alena Vitásková, šéfka Energetického regulačního úřadu | foto: MAFRA- Tomáš Krist
Alena Vitásková, šéfka Energetického regulačního úřadu | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Část politiků tradičně hřímá proti regulacím. Zejména ve vztahu k Bruselu si nezadají s mladočeskou kritikou Vídně. Do jisté míry mají pravdu – regulace zvyšuje kontrolu státu nad občany, což bývá zpravidla spojené se systémem sankcí, což je každé vládě ku potěše. |Je však třeba dost ostře rozlišovat, zda v případě konkrétní regulace jde spíše o úřednickou zlovolnost, nebo o potřebný správní mechanismus.

Také se dokážu zasmát nad povinnými křivkami banánů či typizovanými česny do úlu – jakkoliv se později ukázalo, že šlo o jakési ryze české nedorozumění. Smích mě ovšem přechází ve chvíli, kdy končí nezávislá kontrola energetického podnikání. O tu totiž dnes jde ve vládních tanečcích okolo Energetického regulačního úřadu (ERÚ).

Příčiny regulace státem

Energetika vždy náležela mezi činnosti regulované státem, ať to bylo na východ, či na západ od železné opony. Příčiny byly dvě: monopolní charakter podnikání a obecný dopad jak disfunkce oboru, tak cenových kalkulací na národní ekonomiku.

Příčiny regulace energetiky státem byly dvě: monopolní charakter podnikání a obecný dopad jak disfunkce oboru, tak cenových kalkulací na národní ekonomiku

Až do osmdesátých let minulého století byla regulace jednoduchá. Stát přímo určoval cenu energií pro jednotlivé kategorie odběratelů, přičemž byla použita měřítka jak ekonomická, tak sociální. Energetické společnosti navíc ve většině případů vlastnil stát či municipality. Výjimku představovaly USA, kde v jejich jednotlivých státech vznikl systém energetických regulačních úřadů.

Ve druhé polovině osmdesátých let začala i Evropa koketovat s liberalizací energetického trhu. Důvod byl prozaický – ceny energií na regulovaném americkém trhu byly vůči Evropě poloviční. První začala Velká Británie, a to privatizací britských energetických společností doprovázenou prodejem akcií veřejnosti.

Liberalizace energetického trhu

Striktní podmínkou bylo, že žádný nabyvatel akcií nesmí mít vyšší než pětiprocentní podíl. Souběžně byl zahájen takzvaný „unbundling“, tedy oddělení výrobních, těžebních, přepravních, distribučních a obchodních činností. Snížení spotřebitelských cen bylo dosaženo, přestože je zřejmé, že značný podíl na vykázaném poklesu určitě měly neúměrně vysoké původní britské ceny energetických komodit.

EU se o liberalizaci energetického trhu zajímala ve stejnou dobu jako Velká Británie, na rozdíl od ní však předpokládala o trochu pomalejší proces liberalizace trhu

Evropská unie se o liberalizaci energetického trhu zajímala ve stejnou dobu jako Velká Británie, na rozdíl od ní však předpokládala o trochu pomalejší proces liberalizace trhu. Nové členské země EU pak získaly výjimku z přijatého harmonogramu – u nás proto byla liberalizace povlovnější.

Přeskočme ale celé dvanáctileté období, kdy byly unbundling a následná liberalizace energetického trhu postupně uskutečňovány. Dnes je Česká republika společně s Velkou Británií zemí s nejliberálnějším energetickým trhem EU. Jak tento trh věcně funguje?

Ochrana zákazníků

Přenos a distribuce energií zůstaly – jako přirozený monopol – pod kontrolou státu. Dohledem je pověřen nezávislý Energetický regulační úřad – nezávislý na vládě a na aktuální politice. Ten rozhoduje, za jaké ceny se budou energie přepravovat a distribuovat. Důvodem požadavku striktní nezávislosti je ochrana zákazníků před zneužitím monopolního postavení přepravců a distributorů energií. Pokud by tedy stát jako majitel ČEPS či majoritní vlastník a. s. ČEZ hodlal současně kontrolovat sám sebe, není něco v pořádku.

Energetický regulační úřad rozhoduje, za jaké ceny se budou energie přepravovat a distribuovat. Důvodem požadavku striktní nezávislosti je ochrana zákazníků před zneužitím monopolního postavení přepravců a distributorů energií.

Obchod s energiemi je volný – to jste již nepochybně zaznamenali na reklamních bannerech. Určitý problém však nastává, je-li prodej energií ze zdrojů dotován, jak je tomu například u fotovoltaických elektráren. Zde je vyžadována licence udělovaná ERÚ. Rozhodnutí státu, jímž vzrostly ceny elektřiny na úroveň neodpovídající podmínkám na trhu, muselo být schváleno ERÚ. Také ho bývalé vedení promptně vládě schválilo a licence na požádání vydávalo.

Problém nastal, když „státní“ (přesněji naše) podpora cenám elektřiny z fotovoltaických elektráren přestala korespondovat s reálnými investičními náklady. Lacino pořízené fotovoltaické elektrárny z čínských panelů tudíž pobíraly stejnou podporu jako ty drahé původní.

Zde se nalézá bod změny z podporovaného podnikání na mimořádný byznys pro pár šikovných podnikatelů. Snaha domoci se státní podpory, jež vyžadovala zahájení provozu solární elektrárny do konce roku 2011, vedla k zoufalé snaze zajistit kolaudaci a souhlas ERÚ i tam, kde to bylo technicky vyloučeno. O motivaci k tomu ochotného úřednictva ERÚ lze pouze spekulovat.

Spor o dotace solárním elektrárnám

Konec loňského roku se odehrával ve znamení sporu ERÚ s vládou o vyplacení miliardových dotací solárním elektrárnám. Zdá se – podle webových stránek analýzy ERÚ obsahují minimálně podezření –, že i současné ceny elektřiny z fotovoltaiky jsou silně nadhodnocené. Spolehlivá analýza by nejspíše zlevnila zelenou elektřinu a snížila výnosy majitelům elektráren. Nevím.

Vláda ovšem z důvodů spíše politických trvala na okamžitém souhlasu ERÚ s výplatou peněz pro podporu solárního byznysu na rok 2016. Úřad celkem logicky oponoval, že pro toto vyplacení je třeba získat notifikaci z Bruselu, kde se kontroluje, zda jednotlivé vlády ve svém nadšení nepodporují zelenou energii příliš, a to na úkor tržního prostředí a spotřebitelských cen.

Nakonec vláda přijala odpovědnost za vydání finančních podpor fotovoltaice, takže na šéfku ERÚ Alenu Vitáskovou nemohlo být podáno další účelové trestní oznámení

Česká republika nějakou dobu disponovala výjimkou, podle níž nebyla notifikace automaticky potřebná. Výjimka ovšem skončila s loňským Silvestrem. Ministerstvo průmyslu a obchodu poněkud opomnělo požádat včas o její případné prodloužení. Za takové situace by ovšem souhlas s vynaložením více než 40 miliard korun podepsal jen hazardér.

Celkem logický požadavek ERÚ, aby vláda převzala odpovědnost za takové rozhodnutí, jež může mít v Bruselu nepříjemnou dohru, byl politiky vydáván za zlomyslnou obstrukci. Nakonec vláda přijala odpovědnost za vydání finančních podpor fotovoltaice, takže na šéfku ERÚ Alenu Vitáskovou nemohlo být podáno další účelové trestní oznámení.

Konec nezávislosti

Myslím si, že urputná snaha současné vlády odstranit z ERÚ jeho ředitelku Vitáskovou a podřídit si kontrolu nad energetikou nemůže být pouhým důsledkem osobních antipatií či vlivu skupin, kterým úřad šlape na kuří oka.

Domnívám se, že zásadový postoj, který Vitásková projevila v případě solárních dotací, se pro státní úředníky a politiky stal varováním, že by nemusely být prosazeny politické zájmy této vlády – s vysokou pravděpodobností jde o souhlas ERÚ a vydání licence pro výstavbou nových jaderných elektrárenských bloků. Bez vydání licence a souhlasu ERÚ s cenami elektrické energie, přesněji s jejím navýšením na nehoráznou úroveň, se stamiliardy do Temelína a Dukovan nikdy neposypou.

Urputná snaha současné vlády odstranit z ERÚ jeho ředitelku Vitáskovou a podřídit si kontrolu nad energetikou nemůže být pouhým důsledkem osobních antipatií či vlivu skupin, kterým úřad šlape na kuří oka

Na vládě nezávislý ředitel ERÚ, dbalý zákonů a disponující alespoň zbytky soudnosti, by totiž nikdy takový souhlas při odhadované výši investic a znalosti trajektorie cen silové elektřiny vydat nemohl. A protože stranické kasičky jsou bezedné, je jednodušší, aby ERÚ své nezávislosti pozbyl. Vláčný ředitel je bonusem. Koneckonců, vláda spravuje více než 70 procent akcií potenciálního investora.

Bude-li to takto pokračovat, dočkáme se brzy, že vláda bude kontrolovat Nejvyšší kontrolní úřad (a to by bylo, aby se pak na ministerstvech našel nějaký nepořádek), Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (některé sponzorské firmy si stěžovaly), Puncovní úřad, Báňský úřad, Ústavní soud... Všichni nezávislí se stanou závislými na vládě, ať je jakákoliv. Na čem pak ale bude závislá vláda?