Vítězové studené války prosazují ideály radikální levice

Členské státy EU a USA hlasovaly v OSN proti rezoluci o pozitivním vztahu tradičních morálních hodnot a lidských práv, již iniciovalo Rusko.

Dle zprávy C-FAM Rada OSN pro lidská práva přijala v září rezoluci potvrzující pozitivní vztah mezi tradičními morálními hodnotami a lidskými právy. Výslovně se v ní uvádí: „Lepší pochopení a zhodnocení tradičních hodnot sdílených všemi lidmi a zakotvených v obecných listinách věnovaných lidským právům přispívají k podpoře a ochraně lidských práv a základních svobod na celém světě.“

Zajímavé je, že iniciátorem rezoluce bylo Rusko. V tématu neorientovaný člověk by si mohl myslet, že Západ, s nímž je idea lidských práv nejvíc spojovaná, tuto skutečnost přivítal. Ty ostatní však nepřekvapí, že to byly právě členské státy Evropské unie a USA, jež vystoupily proti rezoluci a hlasovaly proti jejímu přijetí.

Evropské a americké delegace si stěžovaly, že „tradiční hodnoty“ je vágní pojem používaný k ospravedlnění násilí a diskriminaci žen, lesbiček, gayů, bisexuálů a transsexuálů a vyjádřily obavu, že rezoluce bude použita k obraně přirozené rodiny, čímž se zkomplikuje proces akceptace homosexuálního životního stylu ve světě. Této události se však česká média navzdory jejímu významu vůbec nevěnovala a může posloužit ke krátké úvaze o dvojím pojetí lidských práv.

Dvě konkurenční pojetí

Spor o pojetí lidských práv je starý jako lidstvo samo. V jistém smyslu spočívá v samotných základech biblického příběhu o pádu andělů a prvního lidského páru, odmítajících uznat závaznou autoritu Stvořitele při stanovení mravního řádu lidského života. „Budeš jako Bůh,“ svádí pokušitel Evu, odmítne-li uposlechnout Bohem daný zákaz jíst ze stromu „poznání dobrého a zlého“.

Spor o pojetí lidských práv spočívá v samotných základech biblického příběhu o pádu andělů a prvního lidského páru

V tomto smyslu hovoří konzervativní myslitel a sžíravý kritik Francouzské revoluce Joseph de Maistre o Luciferovi jako o zakladateli liberalismu definovaného pojetím svobody, jež se necítí být vázaná na lidské vůli nezávislým mravním řádem. Hovoříme-li o civilizaci, pro niž je biblická zpráva o pradávné rebelii tvorů proti řádu Stvořitelově konstitutivní, utvořily se v jejím rámci dva základní konkurenční pohledy na lidská práva.

První pohled rozvíjený starověkou a středověkou filozofií a teologií uvažuje o lidských právech v souvislosti s Bohem stvořenou lidskou přirozeností. V tomto kontextu má člověk právo pouze na to, co odpovídá této přirozenosti, co koresponduje s povinností svobodně volit jen takové cíle a prostředky, jež nejsou v protikladu s přirozeným a zjeveným Božím zákonem.

V protikladu k tomuto pojetí se v novověku zformovalo učení o mravní autonomii člověka, jehož plodem je i komunistický režim s ateismem jako jeho úhelným kamenem. O tomto pohledu na svobodu a lidská práva hovoří v encyklice Libertas papež Lev XIII.:

„Po vzoru Lucifera, který vyřkl rouhavá slova ‚Nebudu sloužit‘, usilují mnozí pod jménem svobody o absolutní bezuzdnost. K těm patří stoupenci tak široce rozšířeného a vlivného způsobu života, kteří odvozují své jméno od svobody (libertas) a chtějí být nazýváni liberály. Podle povahy věci to jsou jako ve filozofii naturalisté a racionalisté, tak v oblasti morálky a občanského života stoupenci liberalismu – od naturalistů vytýčené zásady přenášejí do mravů a praktického života. V základní myšlence celého racionalismu je vláda lidského rozumu nejvyšší. Rozum odmítá povinnou poslušnost božskému a věčnému Rozumu, prohlašuje se za nezávislý a navrhuje tak sebe za nejvyšší princip, za původce a soudce vší pravdy. Stejným způsobem popírají liberálové jakoukoli božskou moc, kterou bychom měli v životě poslouchat, tvrdíce, že každý je sám sobě zákonem. Podle toho hlásají mravní nauku, kterou nazývají nezávislou. Ta zprošťuje, pod zdáním svobody, vůli od podřízenosti pod božské příkazy a snaží se přinést pro člověka neomezenou bezuzdnost.“

Nikoli ke svobodě, ale do otroctví

Z této naturalistické líhně znemožňující z principu jakýkoli racionální odpor proti svévoli státní či jiné svévoli pochází i mnoho „lidsko-právních“ iniciativ, občanských či státních, jež přiznávají člověku právo na životní styl odporující přirozenému mravnímu zákonu. Jakkoli máme zažitou představu, že sovětský komunistický režim a jeho satelity představovaly z hlediska lidských práv antitezi západních liberálních demokracií, při podrobnějším zkoumání nalezneme mezi oběma systémy víc shody, než jsme si ochotní připustit.

Člověk, potažmo stát, neuznávající nad sebou vyšší zákonodárnou autoritu, než je on sám, nesměřuje v posledku ke svobodě, ale do otroctví

Z praktického hlediska je samozřejmě rozdíl, má-li na svévoli monopol stát (Východ) či se o něj dělí s jednotlivcem (Západ). Z hlediska principů v tom však žádný rozdíl není. Člověk, potažmo stát, neuznávající nad sebou vyšší zákonodárnou autoritu, než je on sám, nesměřuje v posledku ke svobodě, ale do otroctví. I tak zní poselství éry započaté osvícenstvím a Francouzskou revolucí.

Hodnoceno optikou tohoto zamyšlení o dvojím pojetí lidských práv můžeme tedy s překvapením konstatovat, že to ruské se víc blíží křesťanskému pojetí svobody a lidské důstojnosti. A že establishment evropských států a USA razí cestu k sociálnímu inženýrství a revoluční přeměně společnosti, za kterou by se nemuseli stydět ani Vladimír Iljič Lenin a Lev Davidovič Trockij.

Nechci se dopustit zjednodušené interpretace, jež převrací černobílá hodnotová znaménka z doby studené války. Nemohu si však odpustit poznámku, že ideálům radikální levice se dnes mnohem víc daří v táboře jejích vítězů než poražených.

Ctirad Bednář . . 14:34 2.11.2012

Počet příspěvků: 18, poslední 4.11.2012 09:45 Zobrazuji posledních 18 příspěvků.