Vítáme kůrovce v nové sezóně. Ať se daří!

Po loňském úspěchu se na Šumavu vrací divadelní představení s mnoha populárními hrdiny.

Čestmír Klos 24.6.2012
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © Pavel Krásenský, ČTK, montáž ČESKÁ POZICE, Richard CortésČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

KOMENTÁŘ Čestmíra Klose / Lýkožrout smrkový zvaný kůrovec se rojí. A tak se správa Národního parku Šumava chystá zopakovat loňský scénář. Zatím začala předehra - odkorňování stromů nastojato. Začněme však u kůrovce.

Několik let po větrné kalamitě bylo u Ptačího potoka na Šumavě k vidění přírodní divadlo. Vědci i lesníci - a z turistických cest i veřejnost - tu mohli sledovat drama, jak horský smrkový les podléhá kůrovci a jak na svých vlastních skeletech dává vyrůst nové lesní generaci. Vše za velice aktivní účasti rostlinstva, hub a zejména zvířeny, od tetřeva hlušce až po titěrné zemní roztoče.

Kladným hrdinou Stráského frašky je oholený čtyřmetrový špalek

Impresário, ředitel národního parku Jan Stráský, však na angažmá těchto herců nebere žádný ohled. Kladným hrdinou jeho frašky je oholený čtyřmetrový špalek. Největším zločincem a vyhlášeným všivákem kůrovec. Do vedlejších rolí angažoval Stráský dřevorubce. Tak tomu bylo loni. Vzejde z toho nějaké poučení? Lesnický management národního parku se nechává slyšet, že na svých postupech nehodlá nic měnit.

Příroda na tlačítko

Pozorovatel zvnějšku se nestačí divit, s jakou troufalostí jsou soudobí scenáristé ochotni vstupovat do přírodních dějství, která trvají staletí. Na scénu jsou posíláni „ozbrojenci“, aby tu přírodní anarchii srovnali. Kdo si až dosud myslel, že ochrana přírody, zejména ve vyhrazených územích národních parků, má přednost před způsobem hospodaření jako v hospodářských lesích, byl naivní. V Česku lze stisknout tlačítko, z hodiny na hodinu otočit ochranářský režim a v dosud přísně chráněných územích začít těžit.

Když loni předložil Stráského management ministerstvu životního prostředí seznam plánovaných zásahů proti kůrovci, snad jen nějakým omylem, protože rozumem si to lze těžko vysvětlit, na ministerstvu přehlédli bezzásahovou zónu Na Ztraceném. (Ostatní sporné bezzásahové zóny ze seznamu úředníci vyškrtli.) Stráský toho náležitě dokázal využít a spoustil dřevorubecké představení.

Hrobař nebo porodník?

Co je kůrovci do lidí? Byl na zemi dřív než oni, nejspíš stejně dlouho jako jeho „hostitel“ smrk. A zůstanou spolu navěky, jistě déle, než sebezničující lidské plémě.

To lidem na kůrovci záleží. Aby v hospodářských lesích nebyl. Rovné a zdravé smrkové dřevo se hodí na tolik věcí! Ale v přírodě? Nedostane-li svobodu, nikdy neuvidíme pravé přírodní divadlo. Proto si na nejcennějších přírodních místech zakládáme národní parky. Jejich hlavním posláním je chránit nerušený vývoj a proměny přírody, přestože lidé, kteří je mají v této politické éře na starosti, na tuto svoji povinnost velice čile zapomínají. A dokonce takovouto základní formulku, že ochrana přírody v národním parku je prioritní, vypustili z návrhu zákona o Šumavě, který chce předložit ministr životního prostředí jako svoji poslaneckou iniciativu.

Bez kalamit by horská divočina nebyla divočinou, respektive by nedávala smysl existence národního parku

Ale co je kůrovci do zákona. To my lidé musíme zamezit nápadům likvidovat v jádrových zónách popadané stromy po větrných polomech či po pádu lavin a umožnit kůrovci jeho žír. I on se tak vzápětí stává kalamitou. Jenže bez těch kalamit by horská divočina nebyla divočinou, respektive by nedávala smysl existence národního parku.

Vyjmenované kalamity mají obrovský význam pro další vývoj přirozeného lesa. Příroda jimi reaguje na změny klimatu či jiných podmínek k životu. Za normálního stavu kůrovec napadá čerstvě padlé stromy či stojící staré jedince a hraje roli jakési lesní zdravotní služby. Při kůrovcové kalamitě se však stává nemilosrdným hrobařem tisíců zdravých stromů. Ale ne všech. Vždy se najde odolný jedinec, který dá semena novému lesu. Odolnějšímu, než byl předchozí. Tlející dřevo předků dodá lesu neuvěřitelně velké množství živin a poskytne životní prostor tisícům druhů hmyzu, hub a v poslední fázi i půdním roztočům a dalším půdním živočichům. To potvrzuje, že kůrovec je i statným porodníkem.

Budou snad na Modravě zákopy?

Obec Modrava se permanentně připravuje na kůrovcovou válku. Své bojové odhodláníposilují tamní občané názornou propagandou v podobě nápisů a plakátů celoročně rozvěšených po obydlích. Před třetím zvoněním kůrovcové těžby Na Ztraceném vyjely podle rozhlasového svědectví i „alegorické traktory“. Už je jisté, že opět nastane kácení, a předpokládá se, že znovu vyvolá blokádu. A že na blokádníky opět přijede policie. Že by se žádná ze stran sporu nepoučila? Ani z toho, že soud označil policejní zásah za nezákonný?

Modravský starosta: „Dojde-li k nějakému osobnímu kontaktu mezi blokádníkem a místním obyvatelem, tak ten kontakt bude fyzický.“

Modravský starosta Antonín Schubert důrazně varuje: „Jsem naprosto přesvědčen, že v letošním roce v rámci blokády dojde k újmě na zdraví. A nemíním tím, že by někdo něco organizoval. Míním tím prostě to, že dojde-li k nějakému osobnímu kontaktu mezi blokádníkem a místním obyvatelem, tak ten kontakt bude fyzický. Neschvaluji žádné fyzické násilí, neschvaluji žádnou újmu na zdraví, volám na obě strany: neblázněte, nedělejte věci, které nespadají do kulturní společnosti.“ Nicméně na bojovém odhodlání vlastní obce má starosta svým veřejným vystupováním už od loňska medvědí podíl.

Teď se Modravští trápí tím, že loňské tahanice o kůrovce v lokalitě Na Ztraceném způsobily nezájem o ubytování v obci.

Starosta Schubert má opět jasného viníka: „Kůrovec sám za pokles návštěvníků nemůže, ale může za něj hysterie ekologických aktivistů spojená s vytvářením špatného obrazu Šumavy některými médii. To pak v lidech může zanechat dojem, že na Šumavě vlastně už žádná čistá a původní příroda není,“ líčí Schubert a vytváří si jednoznačné závěry: „Pokud jde o samotnou Modravu a okolí, často se lidé ptají, jestli i letos bude blokáda. Když jim řekneme, že nevíme, jedou pak na rekreaci jinam, protože si nepřejí být obtěžování a rušeni blokádou.“

Jenže místo možné blokády je natolik stranou, že kdo nechce, nemusí k němu vůbec zavítat. Nebudou ty obavy spíš pramenit z toho, co měli návštěvníci v obci na očích? Když místní obyvatelé zabetonovali účastníkovi blokády výfuk, jinému propíchli všechny pneumatiky anebo nasypali před zaparkované auto kupu písku… Chtělo by se milovníkům šumavské přírody bydlet v obci, kde se co nevidět začnou kopat zákopy? Co kdyby si je někdo spletl s blokádníky?

Modravští ovšem mají kde hledat inspiraci: „Podívejme se k bavorským sousedům, mnohem menší park Bavorský les zaznamenal vloni návštěvnost 250 000 turistů z Česka, zatímco z Bavorska na Šumavu nepřijela ani desetina tohoto počtu lidí,“ argumentuje Schubert. Při počítání návštěvníků však starosta pozapomíná, že ti lidé jezdí do Bavorska především na představení, jaké jim připravuje horská divoká příroda. Přirozená obnova lesa jim za hranicí, ve starší části bavorského parku, kde důsledně nezasahují do přírodních procesů mnoho let, připravuje pozoruhodné zážitky.

A také cenzura

Ze stojánků v šumavských penzionech nechala správa parku stáhnout veškeré dříve vydané ochranářské letáky

Kůrovce poškozuje i cenzura. Sklady propagačního materiálu národního parku musejí být nadity filmem Silva Gabreta, který s přírodovědcem a bývalým ministrem Ladislavem Mikem, dnes úředníkem Evropské komise, natočil režisér Ivan Stříteský. Je to velmi podmanivý přírodovědný snímek s vystihujícím podtitulem Jak se rodí šumavský horský les. Kůrovec v něm věrně hraje sám sebe. Nepředpojatý člověk po zhlédnutí filmu musí pochopit, že kůrovec není nepřítel divoké šumavské přírody, ale jeho nezbytnou součástí. Snímek byl vydán k loňskému 20. výročí Národního parku Šumava. Avšak místo toho, aby byl promítán, skončil uzamčen na tři západy.

Ze stojánků v šumavských penzionech nechala správa parku stáhnout veškeré dříve vydané ochranářské letáky, protože prezentovaly přírodovědný pohled na přírodu národního parku.

Nejméně na osmdesát let vymalováno

První jarní rojení kůrovce zůstalo Na Ztraceném bez povšimnutí. Teď lezci stoupají do korun a zbavují kůry stromy nastojato. Naprosto zbytečně se vyhazují peníze, protože pro tuto lokalitu už několik let platila zásada „nezasahovat a ponechat přírodě volnost“.

Jeden špatný zásah plodí druhý. Správa parku hledá brigádníky, kteří ji pomohou zalesnit loni vykácenou lokalitu Na Ztraceném. Nejméně dalších osmdesát let bude tedy zdejší scéna dávat tuctový kus Jak se pěstuje hospodářský les hezky v řádcích místo rodícího se divokého pralesa. Nejméně na tak dlouho je pro divokou přírodu v tomto místě vymalováno.

A jak proti cenzuře? Když je na Šumavě nežádoucí promítat názorný a odborně fundovaný film Silva Gabreta, měly by se toho ujmout veškeré školy v zemi. Aby příští generace poznaly rozdíl mezi divokou přírodou a komerčním lesem. A konečně pochopily kůrovce.

silvatax Pane autore, 20:05 8.7.2012
chemik23 na trhleho strazce Stranskeho 9:59 22.6.2012
Misak ČRo - o kůrovci zahraničním 7:23 21.6.2012
Peterczech Jsem rád, 19:30 20.6.2012
JiB Jak to říct a neurazit? 19:08 21.6.2012

Počet příspěvků: 6, poslední 8.7.2012 08:05 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.