Kartografie naděje, výstava probíhající do 21. února v pražském DOXu, je výjimečná zejména tím, že se prezentováním perspektivy umělců z různých zemí a zcela odlišných zaměření snaží mapovat vize potenciálního směřování nás jako společnosti. Jednou z instalací byla i medializovaná Morální reforma skupiny Ztohoven. Co bohužel většině novinářů uniklo, byly širší souvislosti a podněty, které nás mohou inspirovat v našem vlastním chápání vesmíru a společnosti.
Jednu z vizuálně nejzajímavějších instalací vytvořil Michael Joaquin Grey, americký „renesanční umělec“, vynálezce (je autorem například systému stavebnice ZOOB) a pedagog. V počítačové animaci, která je generována zvukem, jenž ji doprovází, zobrazuje jakýsi model naší sluneční soustavy, kterým prolétáváme za zvuku vybrané hudby a zvukových klipů. Koncept animace byl inspirován koncem mayského kalendáře.
V exkluzivním rozhovoru s ČESKOU POZICÍ se Grey zamýšlí nad způsobem, kterým komunikujeme, zejména pomocí tak nedokonalého nástroje, jakým je jazyk.
Díky „živě“ generované počítačové animaci Michaela Joaquina Greye prolétáme Sluneční soustavou, zatímco v uších nám zní oblíbené melodie a známé i neznámé myšlenky.
