Věrozvěsti „neviditelné ruky“ se přidali k mediálnímu útoku na Klause

Náš prezident býval oblíbencem deníku Wall Street Journal. Teď však napsal, že amnestoval tuneláře. Přisadil si i list Neue Zürcher Zeitung.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice

USA vynikají tvrdým trestáním zločinu. Zpráva, že kdesi ve střední Evropě vyvolalo nevoli omilostnění čtvrtiny vězeňské populace, by tudíž zapadla.

Nad tím, že český prezident Václav Klaus v amnestii pamatoval na velké ryby v bílých límečcích, se však pozastavila už i tribuna kapitalismu bez přívlastků – americký deník The Wall Street Journal (WSJ). Švýcarský list Neue Zürcher Zeitung (NZZ) zase pochybuje, že je v tom Klaus nevinně.

Dva články ve WSJ 

V newyorském listu nesoucím jméno slavné burzovní ulice vyšly dva články o pobouření české veřejnosti kvůli Klausovš novoroční amnestii. Ve zprávě citující například advokátku Hanu Marvanovou se lze dočíst o obětech H-Systému, které přišly o celkem sto milionů dolarů, a o tom, že osoby obžalované z tohoto pyramidového podvodu uniknou spravedlnosti. Klausův mluvčí Radim Ochvat odmítl reportérovi WSJ záležitost komentovat.

Klausův mluvčí Radim Ochvat odmítl reportérovi WSJ záležitost komentovat

V další zprávě se píše o hromadném odstraňování prezidentových portrétů ze škol a obecních úřadů. S odvoláním na údaje nejvyššího státního zástupce se v článku uvádí, že by se amnestie mohla vztahovat na celkem 18 významných případů podvodů, korupce, tunelování a fingovaných bankrotů a na dalších 130 méně významných finančních zločinů. Je v něm též vyjádření předsedy poslaneckého klubu TOP 09 Petra Gazdíka (převzaté z MF Dnes), že amnestie mohla být koncipována s cílem umožnit některým jednotlivcům, aby se vyhnuli trestu za finanční zločiny z devadesátých let.

NZZ: Pikantní souvislosti

V článku „Světlo na konci tunelu pro české podvodníky“ si Rudolf Herrmann, komentátor respektovaného švýcarského deníku Neue Zürcher Zeitung, všímá, že podmínky amnestie (pro procesy táhnoucí se přes osm let s nanejvýš desetiletou trestní sazbou) byly jako šité na míru například Františku Chvalovskému, který úvěrovými podvody vyvedl ze státem vlastněných bank ekvivalent 75 milionů švýcarských franků. A pozastavuje se nad tím, že takoví lidé budou mít nejen čistý trestní rejstřík, ale i opět získají přístup k zablokovaným účtům.

Dle komentátora NZZ Herrmanna není pravděpodobné, že by si Klaus neuvědomoval souvislosti vyplývající z takto formulované amnestie

Herrmann považuje za obzvlášť pikantní, že známý euroskeptik Klaus v odůvodnění amnestie odkazuje na Evropský soud pro lidská práva, který státy popotahuje za neúměrně dlouhá soudní řízení. Připomíná však, že se štrasburští soudci rozhodně nemínili stavět na stranu obžalovaných, kteří procesy úmyslně protahují pomocí právních kliček svých právníků.

Dle Herrmanna je krajně nepravděpodobné, že by si natolik politicky bystrý analytik, jako je Klaus, nebyl vědom souvislostí vyplývajících z takto formulované amnestie. A popisuje český kreslený vtip, který se prý k věci postavil zpříma: dva muži se dívají na Pražský hrad a jeden druhému říká: „Havel na konci prezidentování rozdával kamarádům vyznamenání. Klaus je musí tahat z kriminálu.“

Zaskočení konzervativců

Prezident Václav Klaus předloni údajně těžce nesl, že se největšího světového ohlasu dočkal kvůli zašantročení chilského pera. Raději by proslul jako prozíravý kritik společné evropské měny, na jehož slova došla, nebo jako státník/mudrc neohroženě demaskující dogmata o lidském podílu na změně klimatu.

Mnohé americké konzervativce by zaskočila Klausova vstřícnost k zahraniční politice Kremlu

V druhé z těchto disciplín dosáhl určitého věhlasu i na druhé straně Atlantiku, kde si během let v úřadě převzal několik ocenění od různých konzervativních či podnikatelských nadací a think tanků. O Klausovi vyšly oslavné články ve vlivných konzervativních periodicích The Wall Street Journal či National Review. Mnozí američtí konzervativci, jimž je jméno Václav Klaus povědomé, by však byli zaskočeni jeho vstřícností k zahraniční politice Kremlu. To už je ale jiná kapitola…