Velmoci hájí pouze své zájmy a prostředky, jak je prosadit

Idea celistvé Ukrajiny je nereálná, míní občanský aktivista Stanislav Novotný, který vede s východoevropskou zemí intenzivní komunikaci.

Jan Schneider 21.4.2014
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICE, Alessandro CanuČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Stanislava Novotného vždycky zajímala klasická ruská, a tedy i ukrajinská kultura, protože neodmyslitelně souvisejí. Ještě dlouho po listopadu 1989 se mu však nechtělo používat ruského jazyka, v němž k nám celé roky doléhala sdělení, která s tou kulturou neměla mnoho společného. Pak si uvědomil, že se naskytla velká příležitost, protože o Východ se málokdo zajímal. Mnoho lidí procházelo týmž stavem a setrvávalo v něm zcela zbytečně. Vždyť v té době se právě otevřela možnost svobodné komunikace, což jsme si vždycky přáli.

Když v roce 1994 jednal jménem českého ministerstva vnitra v Kyjevě a viděl, že na jedné straně představitelé bezpečnostních složek stále ještě zabezpečují sběr brambor, ale nový a inteligentní šéf ukrajinské kriminálky se potichu zajímá o rekodifikaci trestního řízení a o fungování policie v demokratické zemi, řekl si: to musím sledovat a musím se snažit tomu rozumět. V dalším století se pak rozhodl pro intenzivní komunikaci s Ukrajinou. Bylo to rozhodnutí srdcem, ale člověk se musí něčím živit, a jeho napadlo to zkusit spojit. Přitom podotýká: „Nekopu za nikoho, jen za české zájmy."

Stanislav Novotný (*1960)

Vzděláním právník, občanský aktivista, spoluzakladatel Křesťansko demokratické strany, zakladatel Úřadu pro dokumentaci a vyšetřování zločinů StB (1991), ředitel Úřadu vyšetřování ČR (1992–1993), prezident Policie ČR (1993–1994), ředitel České křesťanské akademie (1994–2013). Nyní se věnuje poradenské činnosti se zaměřením na podporu exportu a mezináboženský dialog.

ČESKÁ POZICE: Jak hodnotíte současnou situaci na Ukrajině?

NOVOTNÝ: Je dobré si zopakovat několik věcí, jimž se v běžných médiích jaksi nedostává místa. Viktor Janukovyč byl zvolen negativní volbou, protože jeho předchůdce Viktor Juščenko zosobňoval naprosto zbabrané důsledky oranžové revoluce. Juščenko skončil s dvěma procenty popularity. Přes velkou podporu Západu se z něj stal nejnenáviděnější prezident, kterého Ukrajina měla. Janukovyč se lidem moc nelíbil, ale vzbuzoval naději, že zmírní ten chaos, k němuž dospěla Ukrajina za Juščenka. Doufejme, že ne úmyslně.

Reálné preference protagonistů oranžové revoluce ilustruje přijetí Tymošenkové na Majdanu. Lidé byli rádi, že není ve vězení, ale vystavili jí něco jako červenou kartu. Kličko ustoupil Tymošenkové, jeho šance, že uspěje jako kyjevský starosta, jsou reálnější.

Ukrajina hledá své vůdce. Ti jsou – nejen na Ukrajině – nedostatkovým zbožím. Pouze silné osobnosti však mohou nalézt, sjednat a dodržet kompromisy. A ty jsou základem dohod, které Ukrajina potřebuje navenek i uvnitř. Vůdčí osobnost, která bude občany spojovat, musí proto být věrohodná, nepostačí marketingový trik.„Na základě svých zkušeností a informací mám za to, že jedinou možností pro optimální rozvoj Ukrajiny je federalizace“

ČESKÁ POZICE: A další vývoj?

NOVOTNÝ: Vývoj situace bude podle mého soudu nesymetrický, a bude-li chtít Ukrajina zůstat celistvá, budou muset všichni ustoupit ze svých představ. Na západní Ukrajině jsou jiné podmínky než v její východní části. Podobně ve velkých městech, na rozdíl od vesnic. Proto mi vychází, že idea celistvé Ukrajiny je nereálná.

Na základě svých zkušeností a informací mám za to, že jedinou možností pro (v mezích možností) optimální rozvoj Ukrajiny je federalizace. Obávám se, že to však je zároveň předzvěst rozpadu dnešní Ukrajiny. Federalizace by ho však mohla oddálit a zkultivovat. Hodně bude záležet na velmocích, jak budou postupovat. Zvolí-li hledání kompromisu, může se pak stát, že NATO se skutečně posune ještě na Východ, což pomůže západním politikům zdáním úspěchu odvrátit pozornost od vnitřních problémů v jejich zemích a trochu to rozšíří i odbytiště. Nebude se to ale odehrávat na samých ruských hranicích. Rusku zůstane část Ukrajiny jako chráněné (nárazníkové) pásmo.

Už jsem jednou jednomu novináři říkal, že Ukrajina se nemůže rozpadnout na východní a západní část, protože by tím skončila. On to pochopil jako optimistický závěr. Bylo to naopak. Rozpadne-li se Ukrajina, skončí.

ČESKÁ POZICE: A co obávaná možnost další expanze Ruska?

NOVOTNÝ: Pokud jde o obavy, že Rusko bude expandovat podél černomořského pobřeží, nedomnívám se, že je zatím takový vývoj reálný. Ekonomicky by to bylo zatěžující, stačí už Krym, který toho mnoho neprodukuje. Politicky by to byla jasná provokace. Pouze v případě dále Západem eskalovaného konfliktu lze předpokládat, že by tímto způsobem mohlo dát najevo svou sílu.„Soudím, že Rusko dosáhlo svých reálných cílů za podmínek, které je schopno ustát“

Ze strategického pohledu, o němž mluví George Friedman, totiž z nutnosti zajistit ruský přístup k jižním mořím, bylo podstatné udržet Sevastopol, přístav s hlubokou vodou. Oděsa není vojensky důležitá, protože má poměrně mělký přístav. Ze stejného pohledu by tento vývoj byl nepříznivý pro Ukrajinu, protože ta by se dostala do pozice někdejší Kyjevské Rusi odříznuté od jižních moří. Nicméně soudím, že Rusko dosáhlo svých reálných cílů za podmínek, které je schopno ustát. Zdá se, že reálně nastala trochu patová situace, což dává příležitost k diplomatickému řešení. A v té části ekonomické vidím reálnou šanci pro Českou republiku.

Politika rozděluje, obchod spojuje

ČESKÁ POZICE: Souhlasíte s Henrym Kissingerem, že sankce jsou výrazem bezradnosti?

NOVOTNÝ: Jistě. Sankce jsou nejen výrazem bezradnosti, ale i pohodlnosti a alibismu. A neprozíravosti, protože sankce naprostou většinou poškozují obě strany. Dopadají na civilní obyvatelstvo obou stran (nedostatek komodit, respektive nedostatek práce). Nadto sankcionující stát, měl-li dosud v sankcionovaném státě dobré jméno a důvěru, dozná dlouhodobě dost podstatného poškození svého obchodního jména. Obzvláště v takovýchto více než sporných případech.

ČESKÁ POZICE: A co energetika? Z Pobaltí se ozývají žádosti po americkém břidlicovém plynu. Je to pro Spojené státy vhodný čas vynést tuto „energetickou kartu“? Dlouhou dobu spoří své zdroje, teď by exportem energie mohly vážně poškodit jak ruské příjmy, tak i své strategické zásoby. Jaká škoda by byla závažnější?

„Prezident Zeman hovořil o upřednostnění ekonomické diplomacie, což mi přijde sympatické a naší republice přiměřené“NOVOTNÝ: Silná slova, která zní z oblasti vojenské, náznaky ze zmíněné oblasti energetické, a poměrně komické akty v oblasti ekonomické tvoří pouze jakési křoví k podstatným jednáním diplomatickým. A to je podle mého mínění ta nejdůležitější oblast, kde se ty spory mají – a doufám, že budou – řešit.

Česká republika, ačkoliv je členským státem NATO, by rozhodně neměla harašit zbraněmi, už jenom pro ten komický dojem. Prezident Miloš Zeman hovořil o upřednostnění ekonomické diplomacie, a to je z mého pohledu sympatické a naší republice přiměřené.

ČESKÁ POZICE: V jakých oblastech by se mohla česko-ukrajinská spolupráce rozvíjet?

NOVOTNÝ: Ukrajina má obrovskou zásobu černozemě a úžasné nerostné bohatství. Tím jsou definovány nejdůležitější oblasti ukrajinského hospodářství – zemědělství, metalurgie, chemie, důlní průmysl. Ve všech bychom mohli Ukrajině nabídnout spolupráci.

Další, méně zjevnou, avšak svým reálným ekonomickým, ale i sociálním dopadem extrémně významnou sférou, kde bychom mohli Ukrajině nabídnout spolupráci, je rozvoj infrastruktury. Nejrůznější komunální projekty týkající se energetiky, čištění vody, odpadového hospodářství, dopravy – zde má česká spolupráce velkou šanci uspět, již jen proto, že zejména střední a západní Ukrajina je nám historicky velmi nakloněna. Chytrá řešení využívající nápaditost, vhodné technologie a všeobecně řečeno know-how.

Sociální a politický dopad takovýchto projektů je nezanedbatelný, protože se vytvářejí sítě v budoucnu nejrůzněji využitelných kontaktů, k nimž by za jiných okolností docházelo stěží.

ČESKÁ POZICE: Můžete detailněji rozvést, čeho by se ty projekty mohly týkat?

NOVOTNÝ: Zejména energetiky. Ukrajina není příliš teplá země, a zhruba 80 procent rozvodů tepla je v havarijním stavu. Mluvíme tedy o teplárnách, spalovnách a distribuci tepla. Dalším problémem je voda, ač je to neuvěřitelné. Ukrajina má obrovské podzemní zásoby pitné vody, a přitom v Kyjevě je rozváděna naprosto nepitelná voda, vodu nelze používat ani přefiltrovanou, ani po převaření. K pití používají balenou vodu, která je navíc nekvalitní. Odpadové hospodářství ve všech jeho odvětvích, to je prvořadý námět na spolupráci.

„Obávám se, že ještě zcela nerozumíme tomu, co se u nás tehdy v roce 1989 stalo“Česká republika by měla konečně začít přemýšlet jako celek, zejména vůči zahraničí, neingerovat do oblastí, které nám nejsou vlastní, a podporovat to, co je u nás dobré a konkurence schopné. To by mělo být předmětem strategie ekonomické diplomacie, kterou podnikatelé citelně postrádají.

Součástí této strategie by mohl být i projekt týkající se překonání důsledků změny režimů. Před čtvrt stoletím naše země prošla něčím podobným. Moudří političtí vůdci hledají způsoby, jak se vyvarovat chybám, které učinili druzí. Mohli bychom jim v tom pomoci, ale obávám se, že ještě zcela nerozumíme tomu, co se u nás tehdy stalo. Nemáme od té doby dostatečný odstup, a některé tvrdošíjné interpretace toho dění jsou stále politicky zneužívány.

ČESKÁ POZICE: Mluvíme o poměrně nepopulárním, ale úžasně důstojném umění tlumit konflikty?

NOVOTNÝ: Naprosto přesně. Není to nic, co by plnilo první stránky novin, ale mělo by to zaujímat přinejmenším stejný rozsah stránek dějepisu, jako důvody vzniku konfliktů. Rozdmýchat konflikt, to dokáže každý primitiv, a toho bychom se různými bojovnými proklamacemi účastnit neměli, už jenom z úcty k sobě samým. Proto si myslím, že je tak správný důraz na ekonomickou diplomacii. Aby byla úspěšná, musí směřovat k otupení extrémních pozic, ke snížení společenského napětí, a nikoliv v poslední řadě i ke zvýšení životní úrovně.

Určitou analogií, dosud málo zmiňovanou, je situace po první světové válce. Německo ji neprohrálo, vůbec nebojovalo na svém území. Francie však uplatňovala tak nereálné nároky, včetně územních, až vznikly podmínky, které vedly k válce další. Rusko také žádnou válku neprohrálo, a není důvodu situaci vyhrocovat jako v roce 1918. Tedy pokud chceme mírové uspořádání.

Až přijde porevoluční rutina...

ČESKÁ POZICE: Vraťme se k Ukrajině. Jakou roli tam podle vás v současnosti hrají extremisté? Je přeceňována, nebo bagatelizována?

NOVOTNÝ: Podle různých průzkumů by extremistické síly dostaly ve volbách dvě až tři procenta hlasů. Na druhou stranu nelze přehlédnout, že již dnes extremisté obsadili mnoho postů v exekutivě (bezpečnost, prokuratura) a nějaké budoucí volby je příliš nezajímají.

Možná se však ta situace bude vyvíjet trochu podle scénáře, který známe z polistopadového dění u nás. Ti noví, kteří přišli do vedoucích pozic, zjistili, že kromě pravomocí mají nevyhnutelně i odpovědnost. Museli zajistit funkčnost státu a k tomu je potřeba odborníků. Nemohli si tudíž poštvat proti sobě celý bezpečnostní aparát vyžadováním nějakých tvrdých opatření. Takže ona se ta koncentrace extremistů v silových odvětvích zase trochu naředí, až bude potřeba rutinní odborné práce.„Někteří z ,majdanovců‘ budou pro normální fungování státu opravdu neúnosní“ 

ČESKÁ POZICE: Lze v tomto kontextu vidět i likvidaci Olexandra Muzyčka, aka Saši Bělého?

NOVOTNÝ: Muzyčko představoval hrozbu pro široké okolí. Prosazoval morálku podle svých měřítek, nechal prý rozehnat i nějaký rockový koncert. V jeho případě je stále mnoho nejasného, nicméně zřejmě někteří z „majdanovců“ budou pro normální fungování státu opravdu neúnosní.

Zde by Česká republika mohla hrát svou roli, nesměla by se ale bát více vystupovat jako mediátor. Nemusela by to přitom ani tolik veřejně vyhlašovat. Kromě kyjevské úrovně by se mohlo jednat o intenzivnější vztahy se západní Ukrajinou. Bylo by třeba hlouběji prozkoumat ohrožení, která by přinesla případná protimenšinová politika (přestože je tato možnost na oficiální úrovni z ryze ideologických důvodů halasně odmítána).

ČESKÁ POZICE: Ozvali se Volyňští Češi, že se cítí být ohroženi. Česká strana jejich obavy bagatelizuje. Nakolik se dostala česká politika do slepé uličky, když všichni cítí, že by se Česko o své menšiny v zahraničí mělo postarat – ale současně si uvědomují, že tím by dodali legitimitu Putinovým stanoviskům?

NOVOTNÝ: Česká republika se musí za všech okolností starat o své menšiny v zahraničí. Neudělat vše pro ochranu nám nejbližších směřuje vždy k sebepoškození. Nedělat riskantní věci, protože by se krátkodobě nemusely vyplatit, znamená vytvářet precedenty, na které opět nebudeme historicky hrdí.

ČESKÁ POZICE: Krymské referendum někteří odmítají uznat, protože se odehrálo v přítomnosti rozvinutých vojenských jednotek. A co jednání kyjevského parlamentu?

„Vidět geopolitický kontext předpokládá odstup od událostí“NOVOTNÝ: Na Krymu nebylo zaznamenáno, že by ozbrojenci byli v hlasovacích místnostech. V Kyjevě však byl Pravý sektor přímo v prostorách parlamentu, když bylo hlasováno o „impeachmentu“ – ale protesty to žádné na Západě nevzbudilo. To je všechno důsledek nedodržení uzavřené dohody. Pak padají všechna pravidla, nejen zákony.

Jeden z nich je však třeba zmínit – vzbouřenci dosáhli, že byl „hlasováním“ přijat jazykový zákon, kterým byla zrušena dosavadní úprava, což by mělo za následek, že by na Ukrajině byla úředním jazykem pouze ukrajinština (kterou přitom mnozí ze vzbouřenců nijak zvlášť neovládají). Takto brutálně přijatý zákon, v záležitosti na Ukrajině tak citlivé, byl evidentně špílcem proti těm ruskojazyčným obyvatelům, ale zkomplikoval by život nikoliv nepatrným rumunským a maďarským menšinám. Naštěstí zákon nevešel v platnost. 

Studený tlak NATO 

ČESKÁ POZICE: Vzpomeňme George Friedmana: „Ruské akce se v budoucnu budou jevit jako agresivní, i když budou vlastně obranné.“ Lze v tomto kontextu vidět Ukrajinu coby obranné pásmo, ochranu Ruska proti zvyšujícímu se geopolitickému tlaku rozšiřováním NATO na východ?

NOVOTNÝ: Vidět geopolitický kontext předpokládá odstup od událostí. U našich politiků je celkem marné ho očekávat. Václav Havel i Alexandr Vondra koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let vyjadřovali snahu přispět k rozpuštění vojenských bloků, což bylo velmi odvážné. Pak se z nich ale stali velmi pohodlní přívrženci rozšiřování NATO do uvolněného prostoru po rozpuštěné Varšavské smlouvě

Nešíření NATO na východ bylo přitom Rusku přislíbeno oficiálně a opakovaně. Přesto bylo Rusko schopno se ještě smířit s rozšířením NATO o státy bývalého sovětského bloku, byť to bylo proti oněm slibům. Do mnohem složitější situace se potom dostalo nikoliv vlastním přičiněním, když NATO začalo přijímat nebo usilovat o přijetí nástupnických států bývalého SSSR.

„Velmoci hájí pouze své zájmy a prostředky, jak je prosadit, protože se vlastně ani jinak chovat neumějí“

Dokonce i nedávný ministr obrany USA Robert Gates má za to, že to byla těžká chyba, a v případě Ukrajiny přímo provokace. V této souvislosti lze onomu Friedmanovu výroku velmi dobře porozumět. Dokonce bych řekl, že je obtížné mu neporozumět, protože souvisí se snahou USA po námořní dominanci, jejímž taktickým krokem je odříznutí ruského přístupu do jižních moří (syrský Tartus, krymský Sevastopol).

Nedodržení onoho slibu, který umožnil ukončení studené války, vidím v souvislosti s prostým faktem, že velmoci – zde tedy explicitně Západ – nehájí žádné hodnoty, jakkoliv jsou jimi jejich proklamace plny. Ať jde jednou o komunismus, podruhé o lidská práva, potřetí o ochranu či prosazování demokracie. Velmoci hájí pouze své zájmy a prostředky, jak je prosadit, protože se vlastně ani jinak chovat neumějí.

ČESKÁ POZICE: Jaká může být v této situaci role malého státu mezi mlýnskými kameny velmocí?

NOVOTNÝ: Především je potřeba věci hodnotit s odstupem, abychom jim byli schopni porozumět. Opustit heslo „ruka rychlejší než myšlenka“, hned nepronášet silné výroky, jen abychom se zařadili po něčí bok, aniž bychom onu situaci chápali. Obezřetnost a zdrženlivost je v takových případech na místě o to více, že málokdy budeme disponovat tolika informacemi, jako velmoci. Tím více bychom měli usilovat o to, aby naše vědomosti byly co nejpřesnější, aby umožnily kvalifikovaný vhled. To je důležitá role pro stát podobný našemu.

Česká republika se má proto snažit rozumět, chápat, více spolupracovat a méně spěchat s vyjadřováním ostrých stanovisek. Vždyť máme také mít své zájmy, a ty nelze plně vyjádřit pouze ztotožněním se s jakkoliv respektuhodnými zájmy států jiných. A k prosazování svých zájmů Česko nemůže přistupovat způsobem velmocenským.

ČESKÁ POZICE: K efektivnějšímu prosazování zájmů malých států pomáhá jejich spolupráce. Co visegrádská čtyřka?

NOVOTNÝ: Moc by se mi to líbilo, ale obávám se, že to je nereálné. Mohl by se tím snížit i informační deficit, který mají malé státy vůči velmocím. Ve visegrádském případě by to bylo ještě významnější, protože tyto státy rozumějí Východu podstatně více než Západ.

ČESKÁ POZICE: Když jsme u informací – v USA sílí hlasy požadující vyšetření údajného selhání amerických zpravodajských služeb, které „nevarovaly před krymskými událostmi“. Může to být tím, že Rusové nakoupili psací stroje, které jsou mimo pole působnosti NSA, a veškeré aktivity se jim podařilo utajit? Nebo je to jinak, že prostě USA informace měly, ale neměly žádnou reálnou protihru?

NOVOTNÝ: Domnívám se, že jde o druhou variantu. Rusové v poslední době zesílili a začínají zřetelněji prosazovat svoje zájmy. Je nutné však porozumět, které kroky jsou z pohledu Moskvy nutné, a které nikoliv. Ty druhé pak slouží protistraně ke strašení a posilování zbrojních rozpočtů, přesně ve směru, jehož se kdysi obával prezident D. D. Eisenhower. K těm z mého pohledu nereálným, samotnou Moskvou neopodstatnitelným krokům by patřilo zabrání území, k nimž Rusko nemá žádný historický vztah.

Při analýze těchto geopolitických záležitostí a pokusech odhadnout možný vývoj je potřeba si uvědomit, že jde o zcela nové situace, kdy veškeré příměry z minulosti jsou využitelné pouze dílčím způsobem. Mnoho lidí má z minulosti Rusko zafixované jako velkého strašáka, a nevšimlo si, že sotvakterá země se za posledních dvacet let tak změnila jako Rusko. Samozřejmě k lepšímu.

Rusko však dobře kalkuluje svá přání a své možnosti, nastávají u něj i sebeomezující kroky, což je u velmoci naprosto neobvyklé. Jistěže nebudou chtít obsadit ani Karlovy Vary, ale ani Skotsko či dokonce Floridu, jak se směšně snaží lidem vsugerovat neumělé „aktivní opatření“ v podobě údajně vážně míněného rozhovoru dvou ruských diplomatů.

Je potřeba si uvědomit, že Rusko se nechce bát Západu. Neuváženými kroky by totiž Západ mohl Rusko zahnat do kouta, před čímž varují všichni, kteří Rusko s respektem znají. Rusko v koutě je nebezpečné a tlačené ke spolupráci s Čínou.