Velká část Masarykova archivu má stále meziválečnou podobu

Až letos na konci prázdnin – 80 let po úmrtí TGM – se naplní přání a odkaz prvního československého prezidenta, aby jeho ústav a knihovna měly vlastní budovu, říká v rozhovoru Luboš Velek, ředitel Masarykova ústavu a Archivu Akademie věd ČR.

Tomáš Garrigue Masaryk. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Tomáš Garrigue Masaryk. | foto: Richard Cortés, Česká pozice
Tomáš Garrigue Masaryk. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Prezidentská knihovna čítá na 160 tisíc svazků. Jen pro představu – knihy srovnané vedle sebe ve stoje na regálech zabírají dohromady čtyři kilometry, říká v rozhovoru Luboš Velek.

LIDOVÉ NOVINY: Za rok si připomeneme 100. výročí vzniku Československa. Při té příležitosti váš ústav připravuje postupné zpřístupnění osobní prezidentské knihovny zakladatele našeho moderního státu Tomáše Garrigua Masaryka. Čím je jeho knihovna tak zajímavá?

VELEK: Prezidentská knihovna je vůbec největším celkem, který náš ústav spravuje. Čítá na 160 tisíc svazků. Jen pro představu – knihy srovnané vedle sebe ve stoje na regálech zabírají dohromady čtyři kilometry. Tato knihovna je vskutku pozoruhodná. Ukazuje nám, o co se Tomáš Garrigue Masaryk zajímal, co sbíral, četl, ale také co a od koho dostával. Jsou v ní ale i věci, které s prvním prezidentem přímo nesouvisejí, jsou však zajímavé nebo cenné. Například kusy z knihovních sbírek, které Masaryk či jeho spolupracovníci skupovali, protože si mysleli, že je nutné takové ucelené kolekce zachránit. Klasickým příkladem je sbírka židovského sběratele R. Hirsche, jejíž součástí je asi 10 tisíc starých tisků. Víme však jen namátkově, co za poklady se u nás všechno ukrývá. Proto vše potřebujeme řádně zkatalogizovat a zpřístupnit čtenářům či badatelům, což se zatím nedařilo nebo jen ve velmi omezeném množství.

LIDOVÉ NOVINY: Co je v tuhle chvíli zkatalogizováno a co ne?

Velká část Masarykova archivu vypadá dodnes tak, jak ji mezi válkami utřídili spolupracovníci TGM či on sám. Často je to takový pelmel, rukopisy článků, korespondence, výstřižky z dobového tisku, různé brožurky, deníkové záznamy...

VELEK: Přímo z Masarykovy prezidentské knihovny není zkatalogizováno téměř nic. Z jeho osobního archivu, který též spravujeme, pak pouze některé části. Netroufnu si říci, kolik je to celkem kartonů, ale obecně jsou zpracována hlavně témata, která v minulosti někoho zajímala. Proto máme např. roztříděnou meziválečnou korespondenci či hilsneriádu. V ní se hledá poměrně snadno. Naopak není utříděna předválečná korespondence. Velká část Masarykova archivu vypadá dodnes tak, jak ji mezi válkami utřídili spolupracovníci TGM či on sám. Často je to takový pelmel, rukopisy článků, korespondence, výstřižky z dobového tisku, různé brožurky, deníkové záznamy... Jedna část archivu – kolem 80 kartonů, které se jmenovaly prostě „válka“ – prochází nyní zpracováním a objevili jsme v ní dosud neznámé materiály týkají se činnosti odbojové organizace Maffie během první světové války. Jsou zde i věci, které policie zřejmě zabavila, když Masaryk a Edvard Beneš emigrovali. Sloužilo to vlastně jako podklady pro vyšetřování jejich činnosti. Dokumenty jsou v různých jazycích, včetně srbštiny – mimo jiné TGM za války cestoval např. na srbský pas.

LIDOVÉ NOVINY: Masaryk je obrovská postava našich dějin. Proč toho není roztříděno a zmapováno více?

VELEK: Je to taková naše bolest. Náš ústav archiv a knihovnu TGM pouze spravuje, ale nevlastní. Přesto jsme se opakovaně snažili získat finanční prostředky na jejich zpřístupnění, pokaždé ale neúspěšně. Až nyní, kdy se začínají plánovat akce spojené se 100. výročím vzniku Československa, jsme uspěli s návrhem, který současná vláda podpořila. Prostředky jsme sice žádali na čtyři roky, dostali jsme je ale zatím jen na léta 2017 a 2018. Další případná podpora tak bude až na příštím kabinetu. Během dvou let takovou masu dokumentů a knih rozhodně zvládnout nemůžeme. Na to nemáme ani prostorové kapacity.

LIDOVÉ NOVINY: Kromě knih a dokumentů spravuje váš ústav i předměty, které souvisí s Masarykem a jeho rodinou. Co je u vás možné najít?

VELEK: Máme například snubní prstýnky Masarykovy dcery Olgy. Též pyžamo, v němž zahynul jeho syn, ministr zahraničí Jan Masaryk. V naší sbírce jsou i kraslice nebo talíře s Masarykovou podobiznou apod. Za první republiky lidé podobné věci s oblibou vyráběli, protože první prezident se rychle proměnil v kult. Ale to jsou výjimky, do archivu to vlastně ani nepatří. Na trojrozměrné předměty se spíše specializují masarykovská muzea – ať už v Hodoníně, nebo v Lánech. Tam toho mají daleko více. Občas se u nás ale objeví věci, které jsou zcela unikátní. Nedávno nám doc. Josef Blahož, vnuk c. k. ministra financí Josefa Kaizla, věnoval originály dopisů, které Masaryk napsal tomuto mladočeskému politikovi a svému blízkému příteli. Kaizl mimochodem dosáhl na nejvyšší vládní funkci, kterou kdy Čech získal v rámci mocnářství. Spolu s dopisy jsme získali i jeho uniformu tajného rady. To je velká vzácnost, protože takhle vysoce postavených Čechů bylo v Rakousku Uhersku velmi málo.

LIDOVÉ NOVINY: Prý máte i stůl komunistického ministra školství Zdeňka Nejedlého?

Nedávno nám doc. Josef Blahož, vnuk c. k. ministra financí Josefa Kaizla, věnoval originály dopisů, které Masaryk napsal tomuto mladočeskému politikovi a svému blízkému příteli.

VELEK: Stejně jako další nábytek z jeho údajné kanceláře v České akademii věd a umění. On byl na počátku 50. let posledním prezidentem původně ještě císařské České akademie věd a umění založené Františkem Josefem I. a Josefem Hlávkou. A právě odsud ten nábytek pochází. Za pozornost stojí, že vlastníme i jakýsi Nejedlého cestovní neceser. Jsou tam jeho dobové cestovní a hygienické potřeby a podobné nezbytnosti, ale i karty, neboť byl vášnivým hráčem mariáše. Ale je spíše náhoda, že se v našich sbírkách nacházejí i takovéto předměty.

LIDOVÉ NOVINY: Ale zpět k Masarykovi. Pro svou knihovnu chtěl už ve třicátých letech důstojnou budovu. Jeho cíl však bude naplněn až letos. Proč to trvalo 85 let?

VELEK: Prezident se v roce 1932 rozhodl, že založí Ústav TGM. Mělo jít o nadaci, která se bude starat o jeho odkaz, bude studovat jeho život, dílo a také schraňovat věci, které s prvním československým státníkem souvisí. Ústav tehdy skutečně vznikl a Masaryk mu věnoval svou knihovnu, archiv a také asi 10 milionů korun ze svých prostředků. Sbírky byly původně uloženy na Pražském hradě, nadace pro ně ale zakoupila budovu v Bubenči. Jenže přišla druhá světová válka. Činnost ústavu byla znemožněna a do zamýšleného sídla se nastěhovali Němci. Tehdy byla poprvé knihovna rozdělena, což vlastně vydrželo dodnes. Proto máme část knihovny my a menší díl spravuje Univerzita Karlova. Po válce nadace obnovila svoji činnost. Sídlila krátce v Kramářově vile a dokonce ji snad nějakou dobu i vlastnila. Vše ale opět skončilo v 50. letech. Definitivního znovuzrození se tak ústav dočkal až v 90. letech, po pádu komunismu. Teprve v roce 1995 se podařilo domluvit, že se vláda zasadí o vytvoření standardního vědeckého ústavu, který bude bádat o Masarykovi a jeho době, a naplní se tak původní přání „prezidenta osvoboditele“. Ústav vznikl coby součást Akademie věd. Knihovnu a archiv TGM však po roce 1989 získala zpět původní nadace a náš akademický ústav je spravuje a pečuje o ně. Akademie věd pro ně např. v loňském roce velkým nákladem postavila moderní depozitář.

LIDOVÉ NOVINY? Už nějakou dobu je ve výstavbě úplně nová budova ústavu v pražských Holešovičkách, kdy bude otevřena?

VELEK: Letos na konci prázdnin. Na podzim si budeme připomínat 80 let od úmrtí našeho prvního prezidenta. Do té doby chceme mít nové sídlo otevřené a plně v provozu. Díky této nové budově soustředíme na jedné adrese jak knihovnu a archiv, tak naše vědecké pracovníky. Bude zde i přednáškový sál atd. Konečně se tak naplní přání a odkaz TGM, aby jeho ústav a knihovna měly svoji vlastní důstojnou budovu.

LIDOVÉ NOVINY: Kde byly sbírky Ústavu TGM uloženy za dob totality?

Dlouhá léta nad ním bděl kapitán Jurij Křížek, který k nim nikoho nepustil. Zajímavé ale je, že v 50. letech napsal v té době asi jedinou relativně slušnou knihu, která o Masarykovi vyšla.

VELEK: Všech 160 000 svazků, které tady máme, bylo uloženo v Klementinu či v knihovně ČSAV, Masarykův archiv pak v Ústavu marxismu-leninismu v Rytířské ulici. Za komunismu byl archiv zcela nepřístupný, nesmělo se v něm bádat. Dlouhá léta nad ním bděl kapitán Jurij Křížek, který k nim nikoho nepustil. Zajímavé ale je, že v 50. letech napsal v té době asi jedinou relativně slušnou knihu, která o Masarykovi vyšla. Ta kniha je mimochodem celkem zajímavá a faktograficky přínosná, sám ji dodnes používám. Tento historik nebyl vůbec hloupý. Byl to jediný člověk, který za totality intenzivně a oficiálně bádal o TGM a mohl o něm také publikovat.

LIDOVÉ NOVINY: Je z té knihy znát, že ji napsal zatvrzelý totalitní aparátčík?

VELEK: Samozřejmě je poznamenána komunistickou ideologií. Pokud ji čtete, musíte se od toho odstřihnout. Ale Křížek zároveň pracoval s důležitými prameny. Například používá ohromně cenné citace z Masarykových poznámek. TGM si totiž vedl jakýsi deník, hlavně před první světovou válkou. Zapisoval si, s kým jednal jako poslanec, kdo mu co říkal, různé klepy atd. Zachovaly se i zmínky o tom, jak jeho zapisování vadilo mladočeským poslancům, s nimiž seděl v klubu na říšské radě ve Vídni. Mysleli si, že je policejní udavač, když si stále něco zapisuje. Ten deník máme a doufám, že ho jednou také vydáme. Ale jde to pomalu. V oddělení, které Masarykův archiv spravuje, jsme dosud měli jen tři archiváře. Je nutné to přepsat, podrobně a kriticky okomentovat. Už jen přepis je poměrně nesnadný, protože Masaryk nepsal příliš čitelně.

LIDOVÉ NOVINY: Víte něco bližšího o soudruhu Křížkovi?

VELEK: Jeho kniha o TGM oficiálně vyšla. Mám ji z roku 1959, tuším. Jak jméno napovídá, byl potomkem legionáře. Narodil se roku 1919 a zemřel nedávno, skoro stoletý. Křížek byl taková démonická postava, v Masarykově archivu bádal v 50. letech, potom byl dlouhá léta v Ústavu československých a světových dějin ČSAV, dnes Historickém ústavu AV ČR. Za normalizace tam byl zástupcem ředitele. Osobně jsem ho neznal, ale byl to takový sekerník, kovaný soudruh. Na druhou stranu byl pracovitý a nebyl hloupý. Hlavně v 50. a 60. letech napsal zajímavé věci. Jezdil i na Západ, protože jeho za hranice pustili. Jeho knihy a články byly bohaté nejen na ideologii, ale i na faktografii. Byly v nich tehdy originální citace z pramenů, které jinak byly nepřístupné. Citoval z pramenů, které dosud nejsou mnohdy zpracované, i proto je jeho dílo stále cenné. Po roce 1989 nechtěl s nikým komunikovat, stáhnul se. Z vlastních písemností, obávám se, asi hodně zničil.

LIDOVÉ NOVINY: Máte díky Masarykově knihovně přehled, co první prezident četl nebo studoval?

Staráme se ale i osobní archivy českých vědců, např. Otty Wichterleho, Zdeňka Nejedlého či Jaroslava Heyrovského.

VELEK: Úplně přesně ne. Ale víme, že pokud psal spisy, např. o Husovi nebo Havlíčkovi, tak si procházel všemožnou literaturu. Snažil se najít vše podstatné o jejich životě, díle. Měl též ve zvyku přímo v knihách formou svých přípisků komentovat právě čtený text. Tyto jeho komentáře bychom nyní také rádi zmapovali.

LIDOVÉ NOVINY: Kdo k vám vlastně jezdí studovat?

VELEK: Velké množství badatelů, počínaje studenty až po vědce, i hodně cizinců. Také máme zdigitalizované tisíce fotek z Masarykova fotoarchivu, které jsou přístupné přes naše webové stránky. Obrací se na nás badatelé nebo zájemci o fotodokumentaci k nejrůznějším knížkám, výstavám apod. Kromě archivu TGM spravujeme i osobní archiv Edvarda Beneše a dalších prvorepublikových politiků. Staráme se ale i osobní archivy českých vědců, např. Otty Wichterleho, Zdeňka Nejedlého či Jaroslava Heyrovského. Spravujeme také institucionální archivy ústavů ČSAV a AV ČR, včetně slavného Prognostického ústavu; vždycky kolem 17. listopadu je právě po tomto fondu velká poptávka.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké novinky připravují Masarykův ústav a Archiv AV ČR pro nejbližší dobu?

VELEK: Kromě dvou výstav o první republice připravujeme v roce 2018 ve spoluprácis Nakladatelstvím Lidové noviny i velkou reprezentativní publikaci Republika československá, která bude určena širší veřejnosti. Vzniká též dvousvazkový lexikon TGM, tedy jakýsi slovníkový průvodce po životě a díle T. G. Masaryka; vyjde i jeho bibliografie. V neposlední řadě pak finišuje vydávání Spisů TGM, z celkem čtyř desítek svazků zbývá vydat již jen asi pět posledních, tři vyjdou v tomto, resp. příštím roce. V nedávné době jsme pak vydali tři svazky korespondence TGM s Rusy, Poláky a Jihoslovany. Nicméně za opravdovou čtenářskou lahůdku pak považuji brzké vydání prvního svazku korespondence TGM s Josefem S. Macharem. Oba jmenovaní si během života vyměnili mnoho stovek často velmi rozsáhlých a mimořádně zajímavých dopisů. O významu této korespondence, která byla dosud z velké části neznámá, svědčí už jen to, že Machar byl snad jedinou výjimkou mimo okruh rodiny, s kým si TGM tykal. No a na podzim tohoto roku chceme zprovoznit specializovaný „masarykovský“ web, který bude zájemce informovat nejen o životě a díle TGM, ale především o památkách i aktuálních akcích dotýkajících se této pozoruhodné osobnosti našich dějin.



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.