Vědec Kuneš: V Česku bych moc spolupracovníků nenašel

Výzkum excitonových izolátorů najde i praktické uplatnění, říká fyzik Jan Kuneš, který řeší supergrant za 39 milionů korun. Počítá spíše s vědci ze zahraničí. Díky podpoře z Evropské výzkumné rady jim teď bude moci nabídnout plat na spodní hraně kvalitních francouzských nebo německých ústavů.

Teoretický fyzik Jan Kuneš se zabývá pevnými látkami. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Teoretický fyzik Jan Kuneš se zabývá pevnými látkami. | foto: Martin Rychlík, Česká pozice
Teoretický fyzik Jan Kuneš se zabývá pevnými látkami. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Jan Kuneš se zabývá teoretickou fyzikou pevných látek. Zkoumá nový typ magnetických materiálů. A výzkum je to natolik zajímavý, že jej Evropská výzkumná rada (ERC) vybrala mezi pouhých 372 projektů v celé Evropě, jimž se dostalo štědré podpory.

Kuneš získal na svou pětiletou práci 1,4 milionu eur, což je asi 39 milionů korun, a nyní začíná sestavovat svůj vědecký tým.

„V prvním roce obsadím místo jednoho doktoranda a postdoka, ve druhém roce totéž. Počítám spíše s lidmi ze zahraničí, neboť v Česku se tímto tématem moc lidí nezabývá,“ řekl LN Kuneš, jenž pracuje ve Fyzikálním ústavu Akademie věd ČR. Nositelem obdobného grantu ERC tam byl zatím jen profesor Tomáš Jungwirth, který jej získal již v roce 2010 na spintronický výzkum.

Kosmický průmysl?

To čtyřicetiletý Kuneš se věnuje excitonovým izolátorům. Zatím jsou navrženy jen jako teoretický model, který by ale čeští fyzikové chtěli též uskutečnit.

Výzkum si najde i praktické uplatnění, ale je předčasné říkat, zda v kosmickém průmyslu, či někde jinde.

„Můj projekt má dva proudy: jednak se zaměří na studium excitonové kondenzace jako jevu, kdy můžeme spočítat spoustu věcí, a druhým proudem je hledat materiály, kde se to realizuje,“ vysvětluje Kuneš, jenž publikuje ve špičkových vědeckých časopisech – včetně Nature Materials.

Díky propočtům předpokládá, že by nové materiály měly mít zajímavé magnetické vlastnosti: třeba že půjde malou změnou koncentrace elektronů vyvolat přechod mezi nemagnetickým a feromagnetickým stavem. „To asi najde i praktické uplatnění, ale je předčasné říkat, zda v kosmickém průmyslu, či někde jinde,“míní fyzik bádající v pražském Ládví.

Nebylo tomu tak vždy. Kuneš má za sebou slušivou kariéru. Po doktorátu u školitele Pavla Nováka z Akademie věd (2002) odešel jako takzvaný postdok do USA.

Nejlepší tři roky života

Až do roku 2005 pracoval na University of California v Davisu, kde byl ve skupině profesora Warrena Picketta čili významného teoretika výpočtu elektronových struktur. „Začínal jsem jako experimentátor, ale brzy jsem přešel k výpočtům na velkých počítačích a v poslední době se čím dál více dostávám k teoretické fyzice na papíře,“ usmívá se Kuneš.

Kamarádi, kteří dělali chemii, bývali v laborce každou sobotu. To u nás nebylo; panovala tam jiná kultura.

Ameriku si nemůže vynachválit. „Hodně jsem se tam naučil. Získal jsem odvahu dělat i něco jiného, než nač jsem byl zvyklý. V Česku děláte třeba od magistra to samé,“ popisuje vědec, který se nevěnuje jen bádání. „Byly to tři nejlepší roky mého života! Kalifornie je krásná. Hodně lezu po skalách a do Yosemitů to jsou tři hodinky – jezdil jsem tam na víkendy,“ vzpomíná.

Naštěstí nemusel, tak jako třeba tamní chemici, trávit všechen čas v laboratořích. „Kamarádi, kteří dělali chemii, bývali v laborce každou sobotu. To u nás nebylo; panovala tam jiná kultura, takže jsem jezdil v říjnu na celý měsíc do hor lézt a přemýšlet o pevných látkách,“ dodává.

Proč v Kalifornii nezůstal? Z rodinných důvodů chtěl blíže Česku, takže zamířil na univerzitu do německého Augsburgu. Jako dříve v ČR dostal Bolzanovu cenu za skvělou disertaci, získal v roce 2006 Humboldtovo stipendium a poté Purkyněho stipendium. „Někdo vás vždy musí navrhnout,“ říká skromně Kuneš, jehož žena, Polka, se též věnuje fyzice.

Zájem z Indie i Německa

V Česku o habilitaci a pak profesuře ani moc neuvažuji, spíše se přihlásím do konkurzů na profesorská místa vypisovaná v zahraničí

Z Německa, kam jej pozval expert na teorii elektronických korelací a magnetismu profesor Dieter Vollhardt, zamířil do pražské Akademie věd. „Mám štěstí, že jsem vždy pracoval nezávisle a šéfové mi nikdy neurčovali, co mám dělat,“ tvrdí Kuneš, jenž by rád zkušenosti předával i studentům.

„Ale třeba na matfyzu by na mé specializační přednášky chodili asi tak dva studenti, což znamená hodně vložené práce bez větších přínosů. V Česku o habilitaci a pak profesuře ani moc neuvažuji, spíše se přihlásím do konkurzů na profesorská místa vypisovaná v zahraničí, jak tam bývá zvykem. Občas se mi ozvou i studenti z Číny, Indie, Íránu, z Německa, že by měli zájem,“ říká Kuneš. Dost spolupracuje s experimentátory v Drážďanech. A je si vědom toho, že s přenosným grantem jeho „cena“ na trhu práce vzrůstá. ERC je skvělá značka.

Vědě v ČR chybí stabilita

Když přijede Ind do Německa nebo do USA jako mladý vědec, dva roky neplatí daně. To už je hezká pomlázka!

 Elitní grant mu dává potřebnou jistotu na pět let, což je věc, která českému výzkumnému prostředí často chybí. „Pořád se tu něco mění. Vezměte si ostudu s výzvou, která sem měla lákat zahraniční vědce a pak byla v samém finále zrušena. Anebo příběh australských vědců, jimž rakovinou onemocněla dcera, a přestože platí vše, co řádně mají, zůstane jim na krku dluh,“ podotýká Kuneš. Na oba případy upozornily LN.

Špičkový vědec pak českému státu doporučuje, aby zahraničním kolegům vycházel vstříc. Aby jim nabídl zajímavé podmínky, zjednodušil víza. Pak možná přijedou a budou tu chtít bádat.

„Když přijede Ind do Německa nebo do USA jako mladý vědec, dva roky neplatí daně. To už je hezká pomlázka! A tady?“ táže se fyzik, jenž díky grantu ERC může kolegům nabídnout plat na spodní hraně kvalitních francouzských nebo německých ústavů.