Ve vědě se Češi umějí málo pochválit

„Česká věda se málo prezentuje – měli bychom lépe prodávat to, nač můžeme být hrdí a co u nás funguje,“ říká v rozhovoru diplomat Otakar Fojt.

Jeden ze 42 modulů, který pro urychlovač LHCb vyvinuli vědci z britských... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jeden ze 42 modulů, který pro urychlovač LHCb vyvinuli vědci z britských... | foto: Science and Technology Facilities Council, Stuart Boreham
Jeden ze 42 modulů, který pro urychlovač LHCb vyvinuli vědci z britských... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Vědecký poradce britské ambasády v Praze v rozhovoru s LN rovněž podotýká: „Brity třeba hodně zajímají zkušenosti Čechů v jaderné fyzice, neboť naši vědci umí jak ruskou školu a znají ruské vzdělání v oboru, tak i západní modely. To je vítané a obohacující.“ Konkrétní příklad? „Laserové technologie nebo výzkum genomu pšenice.“

LN: Pro britskou ambasádu pracujete už od roku 2003. Jak jste se dostal k takové nabídce a profesnímu sledování vědy v Česku?

FOJT: Celé to byla veliká náhoda. Odpověděl jsem na otevřené výběrové řízení britského velvyslanectví v Praze, hlásil se na místo vědeckého atašé s tím, že tato pozice byla otevřena nově díky tomu, že jsme jako Česká republika přistupovali do Evropské unie. Britové se o nás začali více zajímat. Z třinácti „nových“ zemí měly nejvyspělejší vědu Česko a Polsko, a proto v těchto státech vznikla dvě nová místa. Vyhrál jsem v konkurzu a začal pracovat.

LN: Jaké máte povinnosti?

FOJT: Má typická práce sestává z několika oblastí. Zaprvé je to informování partnerů jak v Česku, tak ve Spojeném království o novinkách ve vědě, o investicích do nových projektů, o záměrech a nových technologiích, což také obnáší organizaci návštěv českých hostů ve Velké Británii i britských v Česku, rozvoj vzájemných projektů a také spolupráci na evropské úrovni.

LN: Přichází vám tedy asi konkrétní úkoly z „centrály“ a zároveň monitorujete v tuzemsku to, co je pro Brity zajímavé.

„Všechny informace, které čerpám, pocházejí z otevřených zdrojů, z mých setkání s vědci, s policymakery, se zástupci jednotlivých ministerstev, takže o utajení informací nemůže být vůbec řeč“

FOJT: Ano, částí aktivit jsou pouze reakce na úkoly a dotazy, které přicházejí z Londýna; ty mohou být velmi jednoduché – třeba statistické: kolik v Česku pracuje vědců, jaké jsou výdaje na vědu a výzkum nebo kdo je nejlepší vědec v oblasti bezpečnosti nanotechnologií. Na druhé straně to mohou být přehledové dotazy, kdy je zapotřebí vybrat klíčové špičkové obory v Česku či v celé střední Evropě a s kým by bylo nejlepší spolupracovat.

LN: Jste v diplomacii. Jsou některé údaje tajné, když třeba reportujete o laserech?

FOJT: Věda obecně je velice otevřená, transparentní. Všechny informace, které čerpám, pocházejí z otevřených zdrojů, z mých setkání s vědci, s policymakery, se zástupci jednotlivých ministerstev, takže o utajení informací nemůže být vůbec řeč.

LN: Kolik má Velká Británie takovýchto diplomatů ve světě?

„V mezinárodní vědecké spolupráci má Británie velkou tradici, v nejvyspělejších zemích byli vědečtí atašé už od padesátých let minulého století“

FOJT: V mezinárodní vědecké spolupráci má Británie velkou tradici, v nejvyspělejších zemích byli vědečtí atašé už od padesátých let minulého století. V současné době má celá naše Science and Innovation Network (SIN) kolem 85 atašé v 25 zemích a na nějakých 40 ambasádách a konzulátech. Z těch největších jsou to hlavně USA, Japonsko, ale i rychle se rozvíjející země jako Čína, Brazílie, Indie... A v Evropě Francie, Německo, Švédsko, Španělsko či Itálie.

LN: Co se děje s informacemi, když je pošlete do centrály?

FOJT: Máme repozitář veškerých zpráv a informací, jež mohou být využity kolegy v Británii a na jednotlivých ministerstvech. Je to velká studnice informací z celého světa.

LN: Jak se o českou vědu zajímají další ambasády? Spolupracujete s kolegy z Japonska nebo Francie, kteří zde mají též na starosti český výzkum?

FOJT: Občas se neformálně setkáváme, ale přímo nějaká spolupráce na přípravě společných projektů tak aktivní není, protože pokud jde o bilaterální věci, řeší to samy země, a pokud jde o multilaterální, jde spíše o unijní projekty v Horizon 2020, které jdou svou cestou.

LN: Která země má v Česku podobného atašé, jako jste vy?

FOJT: Takhle specializovaný jsem v Česku asi sám. Dále jsou tu ale lidé z americké US Navy Research Office, kolegové s gescí na vědu jsou i na velkých ambasádách například Francie, Číny nebo Japonska. Možná jsou v tuzemsku i další, ale o těch nevím.

LN: Říkal jste mi, že si vědeckou diplomacii budují už i Maďaři. Jak funguje?

FOJT: Maďarsko má svoji síť, podobnou britské SIN. V Londýně mají svou zástupkyni, která pracuje na tamním velvyslanectví, a své zástupce mají v dalších velkých zemích včetně Japonska, USA a Izraele – myslím, že jich je dnes celkem tak osm deset.

LN: Je to už pro Maďary prospěšné, nebo to ponese „plody“ až zadlouho?

„Spolupráce, kterou vědecký přidělenec naváže například v letošním roce, může klidně přinést velké a zajímavé výsledky až za sedm, osm či devět let“

FOJT: Vědecká diplomacie je vždy dlouhodobá záležitost; měřené výstupy se dají těžko hodnotit v řádu měsíců, spíše let – někdy pěti či sedmi. Spolupráce, kterou vědecký přidělenec naváže například v letošním roce, může klidně přinést velké a zajímavé výsledky až za sedm, osm či devět let, což se stalo i v mém případě.

LN: O co šlo?

FOJT: O zajímavou spolupráci, kterou jsem začal rozvíjet už někdy v roce 2004 a 2005. Byla to podpora a rozvoj center transferu technologií. Vybrali jsme čtyři centra v Česku a jejich zástupci měli možnost sledovat, jak funguje taková práce na významných univerzitách typu Oxfordu, Cambridge nebo Warwicku. Od těch dob a našeho pilotního projektu je už transfer technologií v ČR běžný, spolupráce se Spojeným královstvím funguje oběma směry a řada technologií získává financování. To je jeden z příkladů, který trval docela dlouho.

LN: Jak to tak sleduji, musím se zeptat: nezaspali Češi ve vědecké diplomacii?

FOJT: Česká republika od té doby, co jsem nastoupil, měla svého ambassador-at-large pro vědu a výzkum. Byla to vždy jedna osoba, vzpomínám si na pány velvyslance Karla Žebrakovského a Petra Kaisera. Česko má též mezinárodní odbor na ministerstvu školství, kde se věnují podílu českých vědců v CERN a dalších agenturách, ale myslím si, že by Česko mohlo dělat více.

LN: Kulantně řečeno. Existoval, podle toho, co víte, nějaký plán na vznik dejme tomu nějakých sedmi osmi styčných míst po světě, třeba ve spolupráci s CzechInvestem?

FOJT: O takovém plánu nevím. Poslední, co jsem slyšel, je, že vicepremiér Pavel Bělobrádek přislíbil dva vědecké atašé v USA a v Izraeli, ale jestli budou výhledově i jinde, netuším.

LN: Ano, první by měl být v Tel Avivu... Jak to hodnotíte?

„Bude to chtít kvalitní osobnost, která bude známá ve vědeckých kruzích, dokáže „otevírat dveře“ a umožní přístup nejen ke grantům, kontaktům, ale i ke konkrétním vědeckým spolupracím“

FOJT: Určitě je to krok správným směrem. Určitě usnadní spolupráci pro vědecké týmy z Česka v místech, kde takový atašé působí. Ale zase: bude to chtít kvalitní osobnost, která bude známá ve vědeckých kruzích, která dokáže „otevírat dveře“ a umožní přístup nejen ke grantům, kontaktům, ale i ke konkrétním vědeckým spolupracím.

LN: Tedy člověk, který má vědeckou zkušenost a orientuje se.

FOJT: V britském pojetí je ideálním adeptem na takové místo člověk, jenž má background jak z britského vzdělávacího systému, tak z toho domácího, ideálně by měl ve vědě v obou zemích chvíli pracovat, mít přehled o kvalitě tamní vědy, o lidech, kteří mohou věci pomoci, a musí být zdatný komunikačně: to, co neví, by si měl umět rychle a správně zjistit.

LN: K české vědě: v Česku vznikly zajímavé infrastruktury, centra, ale asi málo se o nich ve světě ví. Co dělat pro to, aby byla střediska v Brně, Plzni a Olomouci, která mají špičkové hi-tech přístroje a zázemí, lépe prezentována a lákala ke spolupráci?

„Česko je velmi vyspělé i v tom, že za posledních dvacet let postupně zvyšovalo výdaje do vědy, že postupně narůstá i počet spoluprací s mezinárodními autory a významnými centry...“

FOJT: Neřekl bych, že se o centrech málo ví. To si spíše jen myslí řada českých vědců. O opravdu špičkových centrech se toho ví dost – z konferencí, z individuálních setkání vědců i z prezentací na mezinárodních konferencích. Já si myslím, že Česko je z nových zemí EU nejvyspělejší zemí ve vědě a výzkumu: z pohledu investic, které do vědy dává – 1,9 procenta HDP –, je velmi vyspělé i v tom, že za posledních dvacet let postupně zvyšovalo výdaje do vědy, že postupně narůstá i počet spoluprací s mezinárodními autory a významnými centry, i v tom, že od roku 2008 postupně probíhá hodnocení výsledků vědy a výzkumu. Je tu důraz, aby se zvyšovala kvalita výstupů – tím jsme ze zemí střední Evropy a ze zemí nové třináctky EU jedněmi z nejlepších. Třeba Litva hodnocení výsledků ani nemá.

Česká věda se tímto způsobem málo prezentuje, uvnitř často slyšíme, že tamhle ještě něco chybí a co je potřeba zlepšit, změnit... Jistě, ale z pohledu českého občana bych řekl, že se umíme málo pochválit a měli bychom lépe prodávat to, nač můžeme být hrdí a co u nás funguje.

LN: Takže vývoj za dvanáct let, jak jej systematicky sledujete, je pozitivní?

FOJT: Je to neuvěřitelný nárůst. V roce 2003 se nedal v médiích skoro najít kvalitní článek o vědě, kromě starého dobrého Vesmíru. Dnes? Jsou tu mnohé vědecké popularizační programy pro děti, univerzity třetího věku, tolik aktivit pro širokou veřejnost i odborníky, je Týden vědců v Akademii věd... To vše buď neexistovalo, nebo bylo v plenkách, takže změna za tucet let, co to sleduji, je velice výrazná. Stejně tak je to s financováním vědy, zvyšováním kvality pedagogů v Česku – řada již má zahraniční stáže, studovala nebo pracovala v jiných vyspělých zemích světa a vrátila se. Situace se zlepšuje.

LN: Jsme pro Brity zajímaví?

„Britové chtějí spolupracovat jak v technických, tak společenských oborech. Máme v Česku spoustu databází rostlin, zvířat, knih, které jim rozšiřují zdroje informací a poznání.“

FOJT: Britové si váží spolupráce i jiné zkušenosti. Jsou rádi za odlišné pojetí. Třeba je hodně zajímají zkušenosti Čechů v jaderné fyzice, neboť naši vědci umí jak ruskou školu a znají ruské vzdělání v oboru, tak i západní modely. To je vítané a obohacující. Stejně tak je to i historická zkušenost menší země ve střední Evropě; pohled vědce z České republiky je v humanitních vědách úplně jiný nežli na ostrovech. A to je zajímá, proto chtějí spolupracovat jak v technických, tak společenských oborech. Máme v Česku spoustu databází rostlin, zvířat, knih, které Britům rozšiřují zdroje informací a poznání.

Ale to nejdůležitější poznání je pochopitelně v hlavách lidí a v pohledu jednotlivých odborníků na svět – zkrátka „víc hlav víc ví“. A tohle přísloví platí i pro mezinárodní vědeckou spolupráci.

LN: Můžete uvést konkrétní případy? Co Brity nejvíce zajímá z těch 48 vědeckých center, která v Česku vznikla od Třeboně, přes Brno až po Holovousy?

FOJT: Obrovský zájem je o spolupráci na laseru ELI a navazujícím středisku HiLASE, který má velkou spolupráci s Rutheford Appleton Laboratories a s týmem z Didcotu. Jsou i řady menších kooperací: určitě je to SUSEN v oblasti jaderné energetiky, jenž úzce spolupracuje s britskými partnery. Z biomedicínských oborů je pro Brity zajímavý Ústav molekulární a translační medicíny, dále je zajímá Centrum Haná v zemědělském výzkumu, genom pšenice či referenční laboratoř banánovníků a řada témat s tím spojených: antibiotika budoucnosti, antimikrobiální rezistence a nové materiály, nanočástice a jejich uplatnění v lékařství...

LN: Jak se vy osobně díváte na vznik tolika center za 41 miliard korun?

„Centra by měla mít touhu stát se světově významnými, nejen těmi národními, ale musí si vybrat, v čem skutečně vynikají, a být na prvních třech místech na světě“

FOJT: Je to velká příležitost, ale současně velikánský závazek. Jedna věc je, že nová centra úplně překreslila mapu vědy v Česku, vznikly tisíce pracovních míst ve špičkových oborech. A další věc: centra by měla mít touhu stát se světově významnými, nejen těmi národními, ale musí si vybrat, v čem skutečně vynikají, a být na prvních třech místech na světě.

LN: Plní to?

FOJT: Myslím, že některá mají hodně dobře našlápnuto. Některá teprve začínají, takže je těžké říci, jak se budou dál rozvíjet. Jiná se budou muset vyprofilovat a z řady oborů, které teď mají, se ukáže, že jen dva tři jsou nosnými, ostatní ztratí podporu.

LN: Jak vidíte budoucnost česko-britské spolupráce ve vědě?

„Byl bych rád, kdyby se zvyšovala kvalita spolupráce. Už nezvyšovat jen počet profesorů, ale řešit čím dál složitější úkoly s velkým dopadem na společnost.“

FOJT: Když se podívám na počet společných publikací, tak česko-britská spolupráce je už třetí nejvýznamnější: více je jen s USA a Německem. Byl bych rád, kdyby taková četnost zůstala i nadále a kdyby se zvyšovala kvalita spolupráce. Už nezvyšovat jen počet profesorů, ale řešit čím dál složitější úkoly s velkým dopadem na společnost, něco, co nás všechny trápí, jako jsou témata healthy aging, nové medicínské technologie, precizní medicína, obnovitelné zdroje energie... Možností spolupráce je velká řada.

LN: Vystudoval jste VUT v Brně i Oxford. Co doporučíte mladým, kteří by chtěli jít do Anglie, Walesu či Skotska a pak rozvíjet spolupráci?

FOJT: Důležitá je vědecká činnost již během magisterského studia: najděte si téma, které vás těší, a nebojte se komunikovat se špičkovými zahraničními kolegy. Ve Velké Británii je většina laboratoří s open-lab přístupem, takže vás klidně po výměně e-mailů i pozvou a můžete si zkusit, jaké to je. Svět vědy je otevřený. Vědci bývají rádi, když se někdo zajímá o stejné věci jako oni, a v době, kdy je velká možnost stipendií, stáží i spoluprací prostřednictvím Royal Society, je to dobrá příležitost. Rozhodně by vědec, který chce pracovat v Česku, měl mít světový rozhled, měl by se podívat nejen do Británie, ale i do dalších vyspělých zemí, aby získal zkušenosti. Být nejlepší na nějaké místní katedře v Česku nestačí; ono nestačí být ani nejlepší na britské katedře – je potřeba stát se v oboru mezinárodním lídrem.

Britský atašé Otakar Fojt (43)

Otakar Fojt v Londýně.
  • Od roku 2003 je seniorním vědeckým poradcem britské ambasády v Praze.
  • Je součástí britské sítě asi 85 vědeckých diplomatů ve 25 zemích světa.
  • Na VUT v Brně vystudoval biomedicínské inženýrství, získal titul Ph. D. (1997).
  • V letech 1996–1997 studoval rovněž v Oxfordu na Merton College.
  • Řadu let působil jako vědec v Yorku a ve Fieldsově institutu v Torontu.