Váš výzkum vydáme rádi. Za čtvrt milionu.

Agentury „propagující vědu“ předstírají vazby na EU a zkoušejí „sosat“ z různých grantů. Způsobů, jak „vycucat“ peníze je řada. V posledních letech je čím dál častější praxe takzvaných predátorských časopisů, jež za poplatek otisknou jakýkoli výstup, kterým si lze vylepšit publikační výkon.

Martin Rychlík 22.11.2016
Věda | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Věda | foto: Česká pozice
Věda

Přednímu chemikovi zazvonil v červenci mobil. „Jsme z agentury vytvářející informační materiály pro Evropskou komisi. (...) Víme, jak vynikající jste badatel a nyní i nositel prestižního grantu ERC. A pracujete na něčem, o čem bychom rádi psali,“ vemlouvala se agentka z britské firmy Pan European Networks (PEN). Ta provozuje web Horizon2020projects.com. Na vysvětlenou: Horizon 2020 je vlajkový mnohamiliardový unijní program pro vědu.

Načež zástupkyně přišla s nabídkou otištění inzertního článku v časopise, který PEN produkuje. „Dvoustránkový článek za sedm a čtyřstránkový za devět tisíc liber. A slyšíte ruch v pozadí? Máme redakční poradu, takže bych souhlas potřebovala hned,“ řekla si zhruba o 250 tisíc korun.

Stránky se tváří profesionálně. Co není košer, je zneužívání názvu Horizon 2020, loga EU, podobizen eurokomisařů a další věci, jež mohou nezkušené příjemce grantu uvést v omyl.

„Snažila se zalíbit. Zarazily mne nejen vysoké cifry, ale především fakt, že požadovala sjednání po telefonu jako podomní obchodník,“ řekl LN Michael J. Bojdys, jenž vystudoval Cambridge a na Univerzitu Karlovu přinesl grant ERC ve výši 38 milionů korun. „Moje dotazy na účely, ceník, smlouvu či korespondenci e-mailem se setkávaly s nevolí. Pak se mne snažili přesvědčit tím, jací jsou jejich přispěvatelé a že už měli další spokojené klienty z Česka,“ vypráví Bojdys. Zástupce firmy, jistý Daniel B., mu následně vyhrožoval žalobou, protože badatel napsal blog, aby před „vykuky“ varoval i své kolegy.

Stránky se tváří profesionálně. Co není košer, je zneužívání názvu Horizon 2020, loga EU, podobizen eurokomisařů a další věci, jež mohou nezkušené příjemce grantu uvést v omyl. Tím spíše, že unijní projekty vyžadují i takzvanou povinnou publicitu. LN oslovily společnost PEN s dotazy, ale ty zůstaly bez odpovědí.

Web zaštiťující se názvem unijních projektů Horizon 2020 vypadá atraktivně: prezentuje excelentní výzkum, čerpá z tiskových zpráv, má i zpravodajství. Mezi tím jsou ukryty placené sekce.

Asi za 2000 liber si lze koupit i online inzerát (Special Report), ovšem s mizivou odezvou, jak ověřily LN u jednoho z inzerentů. Na jednu promostránku – hrazenou z veřejných peněz částkou přibližně 60 tisíc korun – přišla šokující odezva. Jediný e-mail!

Byznys parazitující na vědě

Na zmíněném webu je až kdesi v zápatí drobným písmem uvedeno, že stránky nejsou spjaty s Evropskou komisí a jejími orgány. „To je ovšem v příkrém rozporu s tím, jak jejich zástupci v telefonu opakovaně vystupovali. Ověřoval jsem si to i komunikací s unijními právníky, že firma nemá spojitost s EU, s projekty a že je to jen způsob, jak vydělávat peníze plynoucí z kapes daňových poplatníků na vědu a výzkum,“ míní chemik Bojdys.

Od kolegů ví o dalších případech, kdy agentura zkoušela oslovit výzkumníky se štědrými granty v Německu, v Polsku či Maďarsku. Projekty placené z EU často vyžadují takzvanou povinnou publicitu, musejí o sobě dát vědět, na což spekulanti nejspíše cílí.

LN kontaktovaly i společnost PEN, jež má sídlo v Congletonu (v anglickém Cheshire) a specializuje se na média a telemarketing. Na e-mail s otázkami nepřišla žádná odpověď.

LN kontaktovaly i společnost PEN, jež má sídlo v Congletonu (v anglickém Cheshire) a specializuje se na média a telemarketing. Na e-mail s otázkami, jaký firma používá byznysový model, jak podporuje „excelentní vědu“ a jaké má vazby na program Horizon 2020, nepřišla žádná odpověď. A po pár hodinách se vrátil jako nedoručitelný.

Způsobů, jak z veřejných rozpočtů „vycucat“ peníze, je řada. V posledních letech je čím dál známější praxe takzvaných predátorských časopisů, jež za poplatek otisknou cokoli, aby si podvádějící či naivní akademici „vylepšili“ svůj publikační výkon a po přepočtu za odvedené body třeba i příjmy své anebo celé fakulty.

Jak běžní jsou novodobí „teleprodejci“ vědy? „Nejsem si jist, jak jsou tyto společnosti časté a kolik jich existuje. Nevím o žádné v USA, ale několik ne příliš sofistikovaných agentur uvádí své sídlo v Kanadě. Většina jich sídlí ve Velké Británii, myslím. Spamují (badatele) svými nabídkami a někdy se podbízejí i velmi dovedně, aby vědce podvedli. (...) Používají vysoce nátlakových prodejních taktik,“ sdělil LN Jeffrey Beall, nejslavnější sestavitel seznamu predátorských časopisů, jenž je knihovníkem na Coloradské univerzitě v americkém Denveru.

Často se na něj obracejí vědci, kteří si myslí, že i takovýto nátlakový „teleshopping“ brožurek, inzerátů nebo PDF patří k predátorům ničícím onu zdravou vědu.

Dobrá věda se chválí sama

Příkladem často spamujících firem je podle Bealla třeba společnost Scientia, jež se sice na webu zaštiťuje klienty z věhlasných univerzit, ale v reálu vydává reklamní knížečky na lesklém papíře.

Činnost „promofirem“ není sama o sobě ilegální, ale některé z jejich aktivit už nezákonné být mohou.

Přenést výzkum k širší veřejnosti, ovšem za značné poplatky, slibuje i další web - Atlas of Science. „Pro většinu či všechny opravdické vědce jsou takové firmy nepotřebné. (...) Dobrá věda se propaguje sama a nepotřebuje si platit inzeráty,“ je přesvědčen Beall, coloradský lovec predátorů.

„Ostatně obecenstvem tu není veřejnost, nýbrž další vědci. Přinášet zprávy a ,překládat‘ vědu čtenářům je prací vědeckých novinářů,“ míní známý knihovník. A dodává, že činnost „promofirem“ není sama o sobě ilegální, ale některé z jejich aktivit (spamování, nátlak, zneužívání log či jmen) už nezákonné být mohou.

Propagační brožurky na vědu

  • Reklamní agentury nabízejí „propagaci“ vědcům a projektům placeným z megamiliardového dotačního programu Horizon 2020, a to v nablýskaných šik brožurkách a na svých webových stránkách.

  • Jedna z britských firem, Pan European Networks (PEN), provozuje web Horizon2020projects.com, který se tváří jako byměl oficiální vazbu na Evropskou komisi a Horizon 2020. Ale nemá, předstírá to.

  • Operátoři PEN obvolávali i vědce v Česku, kteří získali štědré granty ERC, a snažili se jim po telefonu prodat dvou- až čtyřstránkové články za 7000 až 9000 liber (přes 250 tisíc korun), přičemž se lživě zaštiťovali prací pro Evropskou komisi. Řada unijních projektů vyžaduje tzv. povinnou publicitu, na což spekulanti sázejí.

  • O takovýchto teleprodejcích ví i Jeffrey Beall, bojovník proti predátorským časopisům. „Většina jich sídlí ve Velké Británii... Někdy se podbízejí i velmi dovedně, aby oblafli vědce,“ říká. Firmami s podobným modelem jsou prý i Scientia či Atlas of Science.

Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.