Válka s korupcí ještě nezačala! Jsme před březnem 1939!

Téměř 81 procent top manažerů oslovených ČESKOU POZICÍ nesouhlasí s premiérem, že protikorupční iniciativy jsou jako partyzáni z dubna 1945.

„Odboráři mi trochu připomínají všechny ty antikorupční iniciativy. Je to jako v dubnu roku 1945, najednou se všude začali objevovat bojující partyzáni, když se vědělo, že se vyhraje. Jsou to protikorupční partyzáni z konce dubna 1945,“ prohlásil minulý týden premiér Petr Nečas. Tímto vyjádřením zareagoval na demonstraci odborů proti korupci v pátek 25. listopadu.

Odboráři na korupční kauzy, jako je ProMoPro, Diag Human, IPB, zbrojní zakázky či Opencard, upozorňovali už na demonstraci během červnové stávky dopravních odborů. Od té doby se však dle nich objevily další, například Mostecká uhelná společnost. Demonstrací minulý pátek se také snažili poukázat na to, že upadající morálka začíná u vrcholných politiků. Proti korupci v minulých měsících vystoupilo i několik iniciativ, například hnutí ANO 2011 Andreje Babiše či Nadační fond proti korupci Karla Janečka.

Podle premiéra Petra Nečase však už vláda v boji proti korupci dosáhla zásadních mezníků. Podařilo se jí zúžit prostor pro korupci a situace je nyní lepší než před dvěma třemi lety. S výrokem premiéra Nečase, že protikorupční iniciativy jsou jako partyzáni z dubna 1945, však v průzkumu ČESKÉ POZICE nesouhlasilo 80,9 procenta z oslovených vrcholných manažerů.

O výroku ministerského předsedy a reakcích na něj jsme infomovali v článku: Jakže, pane premiére? Protikorupční iniciativy jsou jako partyzání v dubnu 1945?

Ostře se proti vyjádření premiéra Petra Nečase ohradili tito čtyři respondenti:

Proč se premiér Nečas vysmívá iniciativě občanů? Jak přispěl k boji proti korupci kromě odvolání již neudržitelných ministrů? Kolik politiků bylo odsouzeno a sedí? Vyloučil je aspoň ze strany? To, že se o něčem každý den píše v novinách a populace je kvůli tomu frustrovaná a naprosto skeptická k politikům a systému, neznamená, že se to řeší a vyřeší.

Řečeno Nečasovou terminologií, možná jsme u Stalingradu, možná u Kursku, ale rozhodně ne v roce 1945. Dokud bude možné, že prakticky všechny případy, které se dostaly do fáze ,prasknutí‘, skončí kvůli nedostatku důkazů či vůle a zůstanou nevyšetřené na úrovni policie, státního zastupitelství či soudu jakékoli instance. Stačí někoho uplatit a kauza se nevyšetří. Proto jsme na začátku.“

„O protikorupčním tažení se u nás pouze mluví, ale nic se neděje. Z hlediska premiérovy historické paralely dosud nenastal obrat u Stalingradu.

„To by musely být vyšetřeny kauzy, jako je Škoda Plzeň, a řada dalších. To se zjevně nestane. Použiji-li asociaci s válečnými léty, jsme v roce 1940.

Prohlášení Petra Nečase z nedávné doby svědčí o totální odtrženosti vládních činitelů od reality. Pokud bych chtěl použít srovnání s druhou světovou válkou, naše současná situace v oblasti korupce odpovídá spíš roku 1940, kdy se o konečném vítězství nacismu odvážili pochybovat pouze nejstatečnější vlastenci.

Pokud bych se pokusil o personální srovnání, výrok pana Nečase nejvíc připomíná prohlášení Emanuela Moravce. I aktuální ,obliba‘ Petra Nečase u obyvatel odpovídá ,oblibě‘ Emanuela Moravce na konci druhé světové války. Nechápu, proč vrcholní představitelé ODS neustále hledají historické paralely s nacismem a druhou světovou válkou. Z tohoto hlediska začíná být Petr Nečas zdatným nástupcem expremiéra Mirka Topolánka.

Následujícím dvěma vrcholným manažerům nevyhovuje kladná ani záporná odpověď:

Je naivní se domnívat, že válku s korupcí lze někdy vyhrát. Je totiž součástí lidského chování, pokud již západní civilizace zcela ztratila své základní hodnoty a pokouší se je nahradit umělými novými a nefunkčními. Navíc díky různým sociálně inženýrským politickým projektům včetně neefektivních ekologických je stále pro malý i velký byznys nejvýhodnější napojit se na státní rozpočet a těžit z vládních nebo unijních programů, jež jsou s těmito projekty spojené. To, že v době, kdy státní finance vysychají, korupce poklesne, je zřejmé.

Paralela premiéra Nečase s ukončením války je stejná, jako kdyby se Hitler v březnu 1945 stal bojovníkem za mír a začal potírat všechny dosud bojující. Mám tím na mysli protikorupční aktivity – fondy Andreje Babiše a Zdeňka Bakaly nebo brojení proti korupci Víta Bárty a Radka Johna.“

Pan Nečas válku s korupcí dosud nezačal. Jsme tedy spíš v roce 1938 nebo v dubnu 1939 než v dubnu 1945. Protikorupční iniciativy jsou v situaci, kdy se československá emigrace teprve zmateně formovala, navzájem hledala a kontaktovala v Paříži u Osuského a v Londýně u Beneše, komunisté v Moskvě hledali provizorní ubytování se Stalinovou bumážkou v ruce a uprchlí čeští piloti čerpali po přechodu hranice novou sílu v Krakově.“

Další čtyři záporné odpovědi jsou také k premiéru Nečasovi značně kritické:

„Už snad Petr Nečas nějakou válku s korupcí vyhrál? Zatím se zdá, že ho vodí kmotři, a po tom, co se děje v Praze, vše teprve začne. Něco slíbil, ale udělal něco jiného. To se neodpouští.“

Žádný pořádný korupčník dosud nesedí! Žádný pořádný korupční skandál ještě nebyl ani u soudu! A ani ty nejstarší a nejkřiklavější kauzy nesměřují ani k soudu, ani k vyšetření. Když iniciativy nejdou od vlády, jdou od podnikatelů. Těm totiž škodí víc než politikům. Pan premiér tyto iniciativy svým prohlášením jen znevažuje a bagatelizuje.“

Nečasovo přirovnání je nesmyslné. Tehdy tekla krev a šlo o život, dnes jde ,jen‘ o prachy. Tehdy se válčilo, dnes se spíš jen žvaní. Nemůže být ani řeči, že by korupce skomírala. Vesele dál bují. Ti, které chce premiér Nečas svým výrokem trochu ,pokárat‘, protože se k boji proti korupci měli přidat mnohem dříve, také jen žvaní a nijak nebojují. A je třeba se zamyslet nad cíli, které sledují.

Jde o lidi ,za vodou‘, kteří se začínají nudit, nebo se v nich probudila ješitnost, touží být víc ve ,světle reflektorů‘, přičemž ničím jiným než žvaněním o korupci zaujmout nedokážou, nebo se tímto způsobem derou do politiky. Možná proto, že cítí šanci uskutečnit ,model VV‘ úspěšněji než superguru Vít Bárta a spol. Není pochyb, že pokud někdo založí nový politický subjekt a dá si boj proti korupci do štítu, může v příštích volbách uspět. Paměť národa je krátká a lidé nekonečně blbí…

„Válka vyhraná není. A na nic zásadního, co by postihlo vrcholné politiky, se opět nepřijde.“

V těchto dvou kladných odpovědích se objevuje opačný názor:

„O těchto iniciativách je slyšet, jen když vznikají a pouze v souvislosti s již odhalenými a medializovanými kauzami. Zajímavé bude, až začnou iniciovat něco zcela nového a neznámého.“

Dnešní protikorupční iniciativy jsou naprosto směšné, protože je hlásají víc než nedůvěryhodné osoby. S premiérem Nečasem v mnohém souhlasím a v tomto také.“

Ani následující čtyři odpovědi výhradami k Petru Nečasovi nešetří:

V zemi, kterou zmítají korupční skandály a v níž politici rozkrádají stamiliardy v labyrintech přerozdělování a neprůhledných státních zakázkách, by takový idiotský výrok nevyslovil ani legendární Pepek Vyskoč.

Osobně jsem tento výrok od pana premiéra neslyšel, ale pokud jej skutečně řekl a nebyla to nevhodná a nepodařená nadsázka, potěš pánbůh. Potom by mělo namísto voličů jeho schopnost racionálního úsudku a vést zemi posoudit lékařské koncilium na psychiatrické klinice.

Je to zlehčování. Korupci však nelze vymýtit, jen potlačit. Stejně jako prostituci či války.

Nevěřím, že si to myslí doopravdy. Jde jen o mediální mimikry. Pohár trpělivosti přetekl a pro Petra Nečase je obtížné si to přiznat. Možná proto, jak si kmotři z Budějovic a Plzně (vy)hoví s jeho nebo spíše jejich novým ministrem průmyslu a obchodu. Co se děje a bude dít v Praze a vlastně všude?

Premiér Nečas se sice snaží, ale protože musí pořád balancovat v sedle, aby nespadl, jeho tažení je zoufale pomalé. A alespoň já, a jak se zdá i řada jiných, už trpělivý být nechci! Na další trpělivost je jeden ,zašitej městkej‘ policajt sakra málo.“

„Nejprve mě popadl velký vztek a nemohl jsem uvěřit, že takovou hloupost vyslovil. To, že vláda vydala mnoho prohlášení proti korupci a vytvořila ještě víc dokumentů, vůbec neznamená, že je tento zlořád poražen a odstraněn. Dokud za tyto trestné činy nepůjdou konkrétní viníci sedět, můžeme o tom mluvit ještě dlouho, a nic to nepomůže.

Co více je třeba k vyburcování k činnosti než do nebe volající podvody a případy, jako je IZIP, ProMoPro, Opencard, MUS, 16 (ČEZových) milionů bývalého ministra Kocourka, spastická organizace pana Hulinského, pohádkové zbohatnutí pánů Řebíčka a Grosse, tendr na likvidaci odpadu v Praze, privatizace Škody Plzeň a tak dále a tak dále? Pan premiér by měl hodně rychle ,sestoupit zpět na zem‘, aby viděl naštvanost lidí a (poctivých) firem a podnikatelů a jejich současný pocit bezmoci při pohledu na nečinnost a sebeuspokojení vlády. Toto ,krvácení‘ naší ekonomiky a společnosti nemůže dopadnout dobře!

Jestliže pan premiér měl výrokem na mysli, že tuto válku prohrál a vyhráli (nebo alespoň prozatím stále vyhrávají) ti druzí, pak bych s ním souhlasil. A doporučuji mu v tomto smyslu přeformulovat své vyjádření.“

V této kladné odpovědi zaznívá obrana Petra Nečase:

Většina protikorupčních aktivit je míněná výhradně jako obrana vlastních ekonomických či politických zájmu podnikatelů nebo politiků. Křikem a poukazováním na korupci a osočováním z ní jiných podnikatelů či politiků se snaží chránit své politické pozice nebo byznysové zájmy.

U starších podnikatelů jde celkem o čitelný zájem. Někteří z nich si pomocí korupčního prostředí během devadesátých let vybudovali ekonomickou sílu a nyní požadují po státu, aby zasáhl a něco udělal, aby mladší generace neohrožovala jejich podnikání za použití stejných korupčních prostředků, jako byly v minulosti ty jejich.“

Další čtyři respondenti premiéra tvrdě kritizují:

„Logiku Nečasova výroku jsem nepochopil. Chce se tím snad říci, že boj s korupcí je vyhraný? Jestli ano, pak se pan premiér pohybuje v nějakém jiném světě bez Janoušků, Hrdličků, Topolánků, Řebíčků, Bártů, Hávů, Kalousků, Sobotků, Hulinských, Kubů a mnoha dalších. My ostatní máme bohužel smůlu, ta válka ještě ani nezačala.“

„Nechápu, o čem pan Nečas mluví. Válka proti korupci v naší zemi ještě vůbec nezačala, natož, aby se blížila ke svému závěru. Toto vyjádření chápu tak, že celá naše politická scéna by si přála její ukončení ještě před tím, než začne.

„Kdyby se Česká republika nacházela u rovníku, soudil bych, že tento výrok Petra Nečase napadl v místnosti bez klimatizace, protože se mu přehřála šedá kůra mozková. V české kotlině však vystačím s konstatováním, že se buď zamiloval, nebo zbláznil.

Výroky a především činy Petra Nečase z nedávné doby mi připadají mírně schizofrenické.

Chápu, že je Nečasovi nepříjemná každá zmínka o korupci, protože se téměř vždy přímo, či nepřímo týká některého z členů ODS a často ministrů jeho vlády nebo bývalých ministrů za ODS. Ani děti ve školce však nevěří, že by Nečasova vláda, která si říká protikorupční, někdy skutečně bojovala s korupcí. Skandální přístup celé české vlády včetně Petra Nečase k dvanácti miliardám korun zabaveným ve Švýcarsku je toho důkazem. Kdyby kauzu Mostecké uhelné společnosti neotevřeli novináři, tato částka by zřejmě vylepšila přebytkový státní rozpočet Švýcarska!

Divím se, že si při vzpomínce na partyzány Nečas nevzpomněl na svá ,hrdinská léta‘ v Socialistickém svazu mládeže. V něm mu ty ,kecy‘ museli na schůzích baštit svazáci bez připomínek. Po nich se zřejmě Nečasovi nestýská, ale asi se mu stýská po partyzánech!“

„Premiér Nečas by si měl přečíst protikorupční strategii vlády a zprávu o jejím plnění. Víc netřeba dodávat. Jsme před březnem 1939.“