Valdajský klub: Rusko vstoupilo do globální soutěže

Seznam osob na letošním setkání Valdajského klubu odrážel hlavní geografické směry ruského zahraničněpolitického uvažování, jeho tematika pak zvýšený zájem Kremlu o globální procesy.

Gábor Stier 6.11.2017
Projev ruského prezidenta Vladimira Putina na letošním setkání Valdajského... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Projev ruského prezidenta Vladimira Putina na letošním setkání Valdajského... | foto: Valdajský klub
Projev ruského prezidenta Vladimira Putina na letošním setkání Valdajského... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Při letu do Soči jsem si povídal s dámou, která mnoho let žije v Hamburku. Vyprávěla mi, jak obtížně žije její matka z důchodu ve výši 150 eur, proč se vyplácí při každé návštěvě domova přivážet potraviny z Německa a jaký je život mezi nepochybně pěknými scenériemi vybudovanými pro olympiádu.

Před tím jsem si četl zprávu Valdajského klubu, který se letos konal počtrnácté 16. až 19. října, o změně světového řádu, která odráží globální ambice Ruska. Na to se obvykle říká, že čím větší je výzva, tím sladší je vítězství. Rusko ovšem chce zvítězit.

Růst úcty k Číně

Sedíme v nadmořské výšce 1500 metrů v restauraci elegantního hotelu Poljana 1389 v Krasné Poljaně nad Soči, který již třetí rok za sebou hostí setkání Valdajského klubu. I tento hotel byl stejně jako kousek odsud stadion Laura vybudovaný pro závody v běžeckém lyžování a biatlonu či většina sedačkových lanovek proplétajících okolí, sjezdovek a hotelů, nebo o trochu níže ležící kulturní a zábavní centrum Galaktika postaven pro olympiádu.

Setkání Valdajského klubu netvoří pouze účastníci z Ruska, Evropy a USA, přesouváním těžiště ve světě dokonce čím dál tím méně. A notnou dobu je vidět i na složení pozvaných, že se v Moskvě stále větší úctě těší Čína.

Vlastníkem turistického komplexu o rozloze téměř 1400 hektarů na Rudé náhorní pasece je Gazprom a splňuje všechny požadavky. Zdejší ceny však nejsou přizpůsobeny peněžence běžného ruského občana. U stolu sedí dva bývalí předsedové vlád ze střední Evropy. Pozdravíme se jako staří známí. Jedním je polský levicový Leszek Miller, druhým slovenský konzervativec Ján Čarnogurský. Zde středoevropská sounáležitost překrývá ideologické rozdíly.

Připojuje se k nám analytik z Innsbrucku a bavíme se o situaci po rakouských volbách. „S Kurzem a Babišem se posiluje kurz prosazovaný Maďarskem,“ poznamenává Gerhard Mangott. Totéž činí u sousedního stolu Wolfgang Schüssel ve společnosti dvou bývalých německých velvyslanců. Mezi Evropany se brzy dostává do popředí jedna z největších výzev, před níž stojí tento region – migrace.

Setkání Valdajského klubu ovšem netvoří pouze účastníci z Ruska, Evropy a USA, přesouváním těžiště ve světě dokonce čím dál tím méně. A notnou dobu je vidět i na složení pozvaných, že se v Moskvě stále větší úctě těší Čína. Je příznačné, že letos na pódiu ve společnosti Vladimíra Putina seděl i nejbohatší Číňan Jack Ma, který s diplomem učitele angličtiny v kapse vybudoval obchodní impérium Alibaba.

Kvalitativně nová fáze

Zhruba stejný počet výzkumných pracovníků zastupuje asijského spojence Ruska jako jeho transatlantického rivala. Přitom jsou stále markantněji zastoupeny země, jako je Indie, Singapur či Egypt, experti však přijíždějí i ze zemí Perského zálivu a tradičně z Izraele. To vše dokresluje nejen změny ve světě, ale i zájem Moskvy. A na této mapě se zjevila i Afrika.

V situační zprávě Valdajského klubu se konstatuje, že po studené válce se nevytvořil pevný světový řád odrážející poměr sil a změny doby, tato přeměna navíc vstoupila do kvalitativně nové fáze, jelikož eroze dosavadního řádu se z mezinárodní úrovně přenesla i na vnitřní procesy

Hostem tohoto setkání byl romanopisec pocházející z kmene Jorubů, publikující převážně v angličtině a nositel Nobelovy ceny Wole Soyinka, jemuž byla v roce 1986 udělena jako prvnímu Afričanovi Nobelova cena za literaturu. O tři stoly dál sedí další čestný host Putina, bývalý afgánský prezident Hamid Karzaj, jehož doprovázejí dva tělesní strážci i do jídelny.

Zatímco seznam osob pozvaných na konferenci odrážel hlavní geografické směry ruského zahraničněpolitického uvažování, její tematika zvýšený zájem Kremlu o globální procesy. V situační zprávě Valdajského klubu se konstatuje, že po studené válce se nevytvořil pevný světový řád odrážející poměr sil a změny doby, tato přeměna navíc vstoupila do kvalitativně nové fáze, jelikož eroze dosavadního řádu se z mezinárodní úrovně přenesla i na vnitřní procesy.

Globální ambice Moskvy

Vedoucí mocnosti se vrhají do plnění „domácích úkolů“, hašení požáru ve vlastním domě, a globálním procesům daly volný průchod. Žijeme v době strategické frivolity, kdy menší i větší účastníci světa riskují bezpečnost kvůli svým sobeckým zájmům. Vrcholem tohoto egoistického počínání je, že zhroucením Sovětského svazu zmizel pocit ohrožení, vzešlý ze studené války. Ve světě zavládlo uvolnění, což při pohledu na hromadící se bouřkové mraky zavdává důvod k obavám.

Globální ambice Moskvy jsou jednoznačné, stejně jako její snaha využít možností, které jí skýtá krize západních mocností a jejich zahleděnost do sebe. Po nastolení vnitřní stability se Putinovo Rusko s postupně nabývající sebeúctou chce podílet na řešení důležitých otázek světa.

Také proto, že až nyní vstupujeme do éry zásadních změn, přičemž napětí v geopolitické, ekonomické a sociální sféře i ve vztazích kultur narůstá. Tuto nejistotu stupňují revoluční změny v technologiích a rychlé změny v prostředí. Existuje šance, že by se tentokrát nový řád mohl zrodit nikoliv přes kataklyzmata a války, ale cestou evoluce, museli bychom však k problémům přistupovat mnohem vážněji než dosud. V bouři změn se již rozsvítila lampa pro signalizaci alarmu, což nasvědčuje tomu, že jsou rostoucí problémy vnímány.

Globální ambice Moskvy jsou jednoznačné, stejně jako její snaha využít možností, které jí skýtá krize západních mocností a jejich zahleděnost do sebe. Po nastolení vnitřní stability se Putinovo Rusko s postupně nabývající sebeúctou chce podílet na řešení důležitých otázek světa. A jak dokládá například jeho vojenská angažovanost v Sýrii, se toho již účastní a Putinův projev na Valdaji je důkazem, že se Rusko snaží převzít i odpovědnost za globální procesy.

Pohled dopředu

Jak to formuloval ruský prezident, je třeba se dívat dopředu a v měnícím se světě reagovat na další výzvy pružně, otevřeně, rychle a přesně. Toho je třeba už proto, že boj o pozice v nové hierarchii zesílil. Putin také jasně nastínil, že Rusko vstoupilo do této soutěže a vyžaduje především větší úctu, zejména od vedoucí světové mocnosti, která po rozpadu Sovětského svazu systematicky ponižovala svého oslabeného soupeře. Jak prohlásil, Rusko příliš věřilo Západu, zatímco ten zneužíval tuto důvěru.

Je třeba se dívat dopředu a v měnícím se světě reagovat na další výzvy pružně, otevřeně, rychle a přesně. Toho je třeba už proto, že boj o pozice v nové hierarchii zesílil. Putin také jasně nastínil, že Rusko vstoupilo do této soutěže a vyžaduje především větší úctu, zejména od vedoucí světové mocnosti.

Putin nenechal nikoho na pochybách, že se tato konstelace změnila, ale demonstrativně dal najevo, že v zájmu zachování bezpečnosti a jejího opětovného nastolení je jako partner otevřený jakémukoliv dialogu. Moskva se tím jednak snaží jako protipól USA ukazovat tvář zodpovědné mocnosti, jednak, vědoma si hranic svých možností, má pocit, že ze současné situace vytěžila, co se vytěžit dalo, a proto už by to bylo třeba spíše stabilizovat.

Také proto, že z indexu zpracovaného Valdajským klubem a Všeruským centrem pro výzkum veřejného mínění (VCIOM) vyplývá, že Rusko není zcela připraveno na budoucnost, a v tomto ohledu zaujímá až dvanácté místo mezi zeměmi G20. Jeho nejslabším místem je ekonomika, ale Moskva na tom není dobře ani ve využívání rezerv. Stručně řečeno, nemá pro tyto globální ambice vhodné zázemí, což vidí i ruské vedení.

Urychlení změn

Paradoxně nátlak v podobě sankcí urychlil reformy, ale tento pokrok nestačí k úspěchu. Tato racionalita se odrážela i ve vystoupeních ruských vrcholných představitelů. Jak to vyjádřil vlivný hospodářský pracovník, pokud se Rusko vydá technokratickou cestou, může udělat obrovský skok. Ve znamení toho se stále více mluví o zaostávání v nových technologiích, robotizaci a digitalizaci a o významu, ale i rizicích umělé inteligence.

Urychlení změn je nevyhnutné nejen kvůli ambicím Ruska, ale i jejího vůdce. K tomu budou mít co říci i globální soupeři, kteří udělají vše pro zbrzdění této modernizace.

Za tímto poznáním je i to, že Putin, připravující se na další, a s velkou pravděpodobností poslední prezidentské období, chce po sobě zanechat pozměněné, moderní a konkurenceschopné Rusko, nebo alespoň uvedené na tuto trajektorii. Mohli bychom to formulovat i tak, že urychlení změn je nevyhnutné nejen kvůli ambicím země, ale i jejího vůdce. K tomu budou mít co říci i globální soupeři, kteří udělají vše pro zbrzdění této modernizace.

Při jednom z rozhovorů o 100. výročí revoluce bylo v této souvislosti připomenuto, že nebýt roku 1917 a občanské války, Rusko by do poloviny 20. století vyrostlo v 350milionovou říši. To si však mnozí nepřáli, tehdy především Němci. Proto nastoupil Lenin a po něm další.



Počet příspěvků: 1, poslední 7.11.2017 04:18 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.