V procesu poklesu cen ropy vítězí planeta Země a USA

Je málo oblastí, v nichž jsou prognózy vývoje tak silně ovlivňovány přáními, jako je tomu v případě cen ropy. A existuje málo komodit, jejichž cena je globální. V důsledku toho chybné předpoklady vedou k chybné prognóze vývoje světové ekonomiky.

Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a trh s ropou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a trh s ropou. | foto: Ilustrace Richard CortésČeská pozice
Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) a trh s ropou. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Základní ekonomická teze rovnováhy nabídky a poptávky platí i u vývoje ceny ropy. Potíže vznikají, hodláme-li definovat externí vlivy, které obě komplementární součásti tržní rovnováhy (de)formují. Vinen je fakt, že jde o surovinu mimořádného strategického významu.

O tom všem lze získat přehled poměrně snadno. Složitější je analýza současné situace, a poté nějaká rozumná predikce dalšího vývoje.

Konec ropné selanky

Když v roce1960 založilo ve Vídni pět zemí produkujících ropu společnou Organizaci zemí vyvážejících ropu (OPEC), šlo o krok zcela profylaktický. Jakkoliv slovo kartel vyvolává u národních dozorců na hospodářskou soutěž osypky, v kontextu mezinárodním se nikdo vůči němu příliš nevymezoval. Dnes má OPEC dvanáct členů, a podstatně více starostí.

Ropná selanka skončila, když USA zahájily vlastní těžbu ropy a plynu z břidlice. Do té doby byly čistým dovozcem, a jakkoliv jejich těžba byla významná, na vysokou spotřebu země nestačila.

Kartel byl založen na principu „divide et impera“.Producentské země dospěly k závěru, že je lepší koordinace než konkurence. Systematické plánování těžby ropy se vyplácelo. Svou sílu si OPEC prakticky vyzkoušela v průběhu sedmdesátých let, kdy omezováním těžby vyvolala dvě energetické krize. Důsledky byly dva – bezprostřední, charakteristický dramatickým růstem cen ropy, a dlouhodobý, kdy „spotřebitelský“ svět začal intenzivněji hledat nové technologie snižující energetickou náročnost ekonomiky.

Ropná selanka skončila, když USA zahájily vlastní těžbu ropy a plynu z břidlice. Do té doby byly čistým dovozcem, a jakkoliv jejich těžba byla významná, na vysokou spotřebu země nestačila. Prokázané ropné rezervy USA zcela ruší původní prognózy o době vyčerpání světových zásob. Vliv rozvoje americké těžby ropy z břidlice na vývoj cen ropy je zřejmý z grafu.

Růst těžby ropy z břidlic v USA, jejich ropné zásoby a vývoj světové ceny ropy

Růst americké těžby ropy z břidlic, ropných zásob USA a světové ceny ropy.

Setrvalý cenový pokles

Na vývoj světové ceny ropy reagovala OPEC od roku 2008 taktikou tatínka Oty Pavla při lovu úhořů. Otevřením stavidel zaplavila světový trh ropou, jejíž cena přirozeně klesala – metou byla cena ropy pod 50 dolarů za barel. To bylo tehdy minimum, za nějž se ještě ekonomicky vyplatila americká těžba konkurenční břidlicové ropy.

Někteří experti považují za dno cenu 20 dolarů za barel, jiní předvídají pokles až na deset dolarů. Všichni se však shodují na setrvalém cenovém poklesu.

OPEC předpokládala, že střednědobé udržování ceny ropy pod touto hranicí povede i za cenu nižších vlastních ztrát ke krachu americké těžby ropy z břidlic. Zapomněla však na faktory času a tempa technologického rozvoje USA. Pád světové ceny ropy se totiž ukázal pomalejší než pokles amerických těžebních nákladů díky novým technologiím.

Důsledkem je neustále klesající cena ropy. Někteří experti považují za dno cenu 20 dolarů za barel, jiní předvídají pokles až na deset dolarů. Všichni se však shodují na setrvalém cenovém poklesu.

Různé dopady

Zdá se, že návrat do dob, kdy OPEC pevně třímala ropné světové otěže, je nereálný. Příčin je několik. Převis nabídky je dlouhodobý, a ani drastické omezení těžby zeměmi OPEC nepřinese kýžený růst ceny. Spotřeba ropy ve vyspělých zemích neroste a v důsledku konference o změnách klimatu loni v prosinci v Paříži bude spíše dlouhodobě klesat.

Postupná pauperizace producentských zemí dopadá na státy různě – vesměs podle toho, jak v dobách konjunktury jejich vlády myslely na „zadní kolečka“

Uvolnění vazeb, které dříve držely kartel pohromadě, přineslo i posílení teze „každý za své“. Světovou těžební konkurenci také zostřuje rychlý pokles importu ropy do USA, které jsou jejím největším trhem. Svět se proto opět trochu polarizuje – na jedné straně je slyšet skřípěni zubů producentů, na druhé jásot spotřebitelů. Otázkou však zůstává, jak dlouho může tato situace vydržet.

Postupná pauperizace producentských zemí dopadá na státy různě – vesměs podle toho, jak v dobách konjunktury jejich vlády myslely na „zadní kolečka“. Navíc se zdá, že postupné ukončování mezinárodních sankcí vůči Íránu vrací po letech do hry dalšího významného konkurenta.

Případ Rusko

Nejtíživěji zřejmě pokles cen ropy postihl Venezuelu. Socialistické vládnutí a blízkost severoamerického trhu vytvářely po leta iluzi záruky trvalého blahobytu – zisky z prodeje ropy se spíše projídaly, než investovaly. Politické změny v zemi jsou proto i důsledkem poklesu cen ropy na světových trzích.

Závisí-li okolo 80 procent státních příjmů na mezinárodních cenách ropy a zemního plynu, jako je tomu v případě Ruska, sebevyšší devizové rezervy nevydrží příliš dlouho

Druhou silně postiženou producentskou zemí je Rusko. Disponuje sice značnými zásobami ropy (80 miliard barelů ověřených zásob) a je jedním z největších světových těžařů (10,1 milionu barelů denně), nicméně platí o něm výrok amerického senátora Johna McCaina: „Rusko je benzinová pumpa, převlečená za stát.“ Závisí-li okolo 80 procent státních příjmů na mezinárodních cenách ropy a zemního plynu, sebevyšší devizové rezervy nevydrží příliš dlouho.

Třetí oblastí postiženou poklesem světových cen ropy je Blízký východ, tradiční světový producent a exportér ropy a iniciátor vzniku OPEC. Země Blízkého východu, zejména Saúdská Arábie, měly vždy povahu hráče, občas i trochu hazardního. Dosud jim většinou hra vycházela; nyní se však zdá, že se Svatoplukovy pruty organizace OPEC rozvazují, což pro budoucí vývoj regionu není nadějné.

Zdroj budoucí nestability

Pád světových cen ropy je proto třeba považovat za potenciální zdroj budoucí nestability mezinárodních vztahů. Jde o proces komplementární, s obtížně předvídatelným výsledkem. Jisté je, že jde o tradiční model „win-lose“ (vítěz-poražený). Lze docela přesně definovat vítěze a poražené, pokud však nenastane nějaký významný obrat, jenž by měl za následek růst světových cen ropy.

Pád světových cen ropy je třeba považovat za potenciální zdroj budoucí nestability mezinárodních vztahů. Jde o proces komplementární, s obtížně předvídatelným výsledkem.

Naděje na takový obrat je však nepatrná, přičemž příčinou jsou výsledky zmíněné konference o ochraně světového klimatu. Bude-li ratifikována dohoda, což je velmi pravděpodobné, bude podíl spotřeby uhlovodíkových paliv na národních mixech dynamicky klesat.

Součástí dohody je i závazek vyspělých ekonomik vytvořit do roku 2020 fond ve výši 100 miliard dolarů, jenž bude použit na podporu rozvojových ekonomik, aby jejich vývoj nebyl do budoucna spojený s výrazným růstem spotřeby fosilních paliv. Praktickým důsledkem je kontinuální růst převisu nabídky nad poptávkou.

To, co dnes vidíme v oblasti uhelného hornictví, zasáhne i ropu – a následně zemní plyn. Životnost geologických zásob uhlovodíkových paliv se tím sice významně zvýší, ale jejich spotřeba bude minimální. Proto je pravděpodobnost uskutečnění uvedeného scénáře dost vysoká, jakkoliv jde o produkt křišťálové koule.

Hospodářský růst

Chtělo by se s jiskrou v oku prohlásit, že vítězem tohoto procesu je celá Země, neboť důsledkem je zjevný a měřitelný pokles emisí škodlivin a skleníkových plynů. Pokud však opustíme oblast ideologickou a přesuneme se nazpět ke světové politice a ekonomice, přesněji k předivu vzájemných vztahů, jiskra v oku poněkud pohasíná.

Podle makroekonomických odhadů je více než jeden procentní bod z vykazovaného hospodářského růstu členských zemí EU podložen nízkými cenami ropy a plynu

Neoddiskutovatelným vítězem pak jsou USA, přičemž jde o vítězství „synergické“. Důvodem není pouze robustní a stabilizovaná ekonomika, ale i technologický pokrok – v těžbě uhlovodíků netradičními způsoby a v objevování nových řešení při snižování energetické spotřeby. USA se tím postupně stávají z importéra uhlovodíkových paliv jejich exportérem.

Stříbrnou příčku zaujímá Evropská unie – jako téměř čistý importér ropy a zemního plynu má prospěch z poklesu cen. Podle makroekonomických odhadů je více než jeden procentní bod z vykazovaného hospodářského růstu členských zemí EU podložen nízkými cenami ropy a plynu. A navíc je unie prostorem, který tradičně formuluje otázky spojené s ochranou klimatu.

Lze tedy předpokládat, že v Evropě bude úkol snižovat produkci skleníkových plynů snižováním spotřeby fosilních paliv brán vážněji než ve zbytku světa. Důsledky na celkovou spotřebu uhlovodíků v evropském mixu jsou tedy zřetelné a předvídatelné.

Významný faktor

Bronz získávají rozvojové země, které dosud nepocítily dobrodiní rozvinutého průmyslu. Vytvoření finančního polštáře pro jejich rozvoj poskytuje možnost méně hektického, navzdory tomu viditelného společenského rozvoje. Je to v podstatě náplast na šrámy ze zřeknutí se významnějšího růstu spotřeby energií.

Střed sestává z většiny ostatních zemí, které nejsou významnými producenty ropy ani zemního plynu. U jejich „průmyslově vyspělejší“ části má nízká cena fosilních paliv víceméně pozitivní ekonomický vliv. Potíže lze očekávat spíše se schopností těchto ekonomik vyrovnat se se striktními požadavky na omezování spotřeby energií. Sem patří především Čína a Indie.

Významným faktorem je i míra přímé závislosti národní ekonomiky na výnosech z exportu uhlovodíků. Velmi špatně je na tom Venezuela.

Poražení již byli zmíněni. Tempo jejich ekonomické degrese kvůli poklesu cen ropy a spotřeby závisí na tempu poklesu těžebních nákladů a spotřeby. Významným faktorem je i míra přímé závislosti národní ekonomiky na výnosech z exportu uhlovodíků. Velmi špatně je na tom Venezuela, jde však spíše o lokální politicko-ekonomický problém.

Mnohem horší je situace Ruska, protože na ziscích (a daních) z ropy závisí jeho státní sociální politika. A předpokládáme-li, že výdaje na armádu nebudou v ruském státním rozpočtu omezovány (zdá se, že spíše naopak), budou citelně klesat státní finanční zdroje na zdravotnictví, důchody a ostatní sociální výdaje. Spolu s působením obchodních sankcí jak zahraničních, tak vlastních se tím vytváří základ pro vážné společenské problémy. Pokud budou následně řešeny tradičním ruským způsobem, není se na co těšit.

Důsledek poklesu příjmů

Není proto divu, že jsme v uplynulých týdnech mohli zaznamenat snahu Ruska dohodnout s kartelem OPEC snižování těžby ropy, jež však pravděpodobně nebude úspěšná. O peníze, jak známo, jde vždy až v první řadě a Rusko svými produkčními náklady nemůže konkurovat Blízkému východu – možnost omezit konkurenční těžbu musí být pro OPEC lákavá. A vnějším rámcem pro toto odmítání se mohou stát odlišné postoje obou stran k syrskému konfliktu.

Pokles příjmů z ropy, tedy i výrazné zhoršování národních ekonomik, může na Blízkém východě posílit náboženské rozpory

Významný problém totiž vzniká v produkční oblasti Blízkého východu. Pokles příjmů z ropy, tedy i výrazné zhoršování národních ekonomik, může posílit regionální náboženské rozpory. Tradiční napětí uvnitř islámu mezi sunnity, šíity a ostatními souvěrci nelze chápat jako souboj Sparta–Slávie. Je to spíše obdoba vztahu středověkých katolíků a hugenotů.

Je proto velmi pravděpodobné, že příliš rychlý pád ekonomické prosperity založené pouze na těžbě a prodeji ropy zostří lokální náboženské spory. Výsledek bude stejný jako v současném válečném konfliktu v Sýrii – miliony uprchlíků bránících holý život.

Murphyho „zlaté pravidlo“

Svět vybudovaný na těžbě a spotřebě ropy se v současnosti nezadržitelně mění.Stále sice platí Murphyho „zlaté pravidlo“, kdo má zlato, určuje pravidla, potíž je však v tom, že cena „tekutého“ zlata trvale klesá. A stejně rychle i síla ryze producentských států určovat světová pravidla. Co tedy můžeme v budoucnu očekávat v důsledku dlouhodobého poklesu cen ropy doprovázeného globálními záměry podstatně a rychle snižovat energetickou spotřebu?

Stále sice platí Murphyho „zlaté pravidlo“, kdo má zlato, určuje pravidla, potíž je však v tom, že cena „tekutého“ zlata trvale klesá. A stejně rychle i síla ryze producentských států určovat světová pravidla.

Oslabení pozice zemí Blízkého východu vyplývající z dnešního strategického významu těžby ropy. A nižší míra „globální“ důležitosti doprovázená poklesem příjmů z ropy může vést k destabilizaci regionu. V případě Ruska je otázkou míra odhodlání „sovětského člověka“ snášet ekonomické útrapy. Přesněji řešeno, jaká je míra chudoby, která ho zvedne k pochodu proti domnělým nepřátelům, jejichž hlavním prohřeškem je, že se mají podstatně lépe.

Abych však nekončil svůj článek pesimisticky: radujme se z nízkých cen na našich benzinových pumpách. Dokud to jde.

Počet příspěvků: 37, poslední 16.2.2016 02:06 Zobrazuji posledních 37 příspěvků.