V Praze se podařilo vybudovat světový parfumářský unikát

Niche, to je přesný opak mainstreamu. A niche parfémy? To je haute couture, „vysoká krejčovina“, v kosmetice.

Martin Maxa 10.12.2012
Největší „lahůdka“ Kosmetických delikates Madeleine: poloparfém s vůní Eau d´Hadrien od Annick Goutal. Sběratelské flakony z křišťálového skla Baccarat jsou číslovány 1 až 100, v Madeleine zbývá poslední kus s číslem 47. Cena za 150mililitrové balení? Pa | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © ČESKÁ POZICEČeská pozice
Největší „lahůdka“ Kosmetických delikates Madeleine: poloparfém s vůní Eau d´Hadrien od Annick Goutal. Sběratelské flakony z křišťálového skla Baccarat jsou číslovány 1 až 100, v Madeleine zbývá poslední kus s číslem 47. Cena za 150mililitrové balení? Pa | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Niche, to je přesný opak mainstreamu. Tímto přídavným jménem se ve světě luxusu označuje zboží velice specializované, ojedinělé a rozhodně nikoliv z portfolia obřích skupin, jako je LVMH a podobně. A niche parfémy? To je haute couture, „vysoká krejčovina“, v kosmetice. Chceme-li se za nimi vydat, pak musíme do jejich dnešní domoviny – Francie, Anglie a Itálie. Anebo do centra české metropole, kde v Dlouhé ulici na Starém Městě nelze přehlédnout nenápadný, zlatě lemovaný vchod do Kosmetických delikates Madeleine.

Obchod, který nabízí pouze vůně ze „staré školy“, před pěti lety otevřeli manželé Ivana a Borislav Rudićovi. I když – nazvat koncept Madeleine obchodem je nepřesné, připomíná totiž spíše šperkařství a okamžitě dává zapomenout na všechny parfumerie z obchodních řetězců s vůněmi značek masové spotřeby. Pitoreskní salon Madeleine rozhodně neuznává pásovou výrobu a zaměřuje se na řemeslo. Proto nabízí výrobky jak britské, tak italské parfumářské školy, nezapře ovšem dokonalou inspiraci školou francouzskou.

Přes Kateřinu Medicejskou k Madeleine

Ponoříme-li se do historie parfumářského řemesla, ocitáme se ve Francii, kam bylo alchymistické umění importováno z Itálie. Zásluha za rozšíření řemesla se přisuzuje Kateřině Medicejské (16. století), i když takové zobecnění může být poněkud nepřesné. Nicméně to byla právě ona, která při své pouti na francouzský královský dvůr přivedla ve svém doprovodu několik italských travičů a parfumářů, kterážto řemesla měla v počátku mnoho společného, především díky nezbytnosti zvládnout slučování různých substancí. Osobním parfumářem Kateřiny byl i Renato il fiorentino, který umění míchat esenciální oleje, aromatické složky, rozpouštědla a další přísady zdokonalil natolik, že se díky jeho poznatkům Francie stala velmocí nejen ve výrobě parfémů, ale i v kultivaci vonných rostlin.

Přesuňme se v čase do století 19., kdy lékárník Théophile LeClerc, bývalý student pařížské školy umění L‘École des Beaux-Arts, vynalezl rýžový pudr se zinkem. Nenápadný prášek, který se během let probojoval na úplný vrchol kosmetických přípravků. Svou praxi provozoval Théophile LeClerc v samém srdci Paříže na Rue Vignon, kousek od la Place de la Madeleine, odkud dojdete po královské cestě na Náměstí Svornosti.

Přímo naproti jeho lékárně vzkvétal veřejný dům s kurtizánami velkého stylu, milenkami mužů z vysokých společenských kruhů a profesionálními společnicemi znalými politických a kulturních poměrů. Ty byly ochotné podílet se na jeho experimentech s líčidly, které nakonec dodaly dámským tvářím nádherné odstíny známé z okouzlující Belle Époque, kdy Eugene Cornuché přizval Louise Marneze k vyzdobení své restaurace ve stylu art nouveau. Toto bývalé pařížské bistro si získalo věhlas již po pár letech existence. Neslo název „u Maxima“ a bylo neustále přeplněno krásnými ženami, nepochybně nalíčenými právě pudrem od LeClerka.

Přírodní líčidlo společnosti T. LeClerc, založené v roce 1881, je v kosmetických delikatesách k nalezení spolu s dalšími výrobky značek jako L’Artisan Parfumeur, Annick Goutal, Les Parfums de Rosine, The Different Company, Carthusia, Acqua di Genova, Amouage, Antonio Visconti nebo Grossmith. Díky tomu je salon manželů Rudićových světovým unikátem: jako jediný má oprávnění k zastupování všech těchto značek a jejich prodeji pod jednou střechou. V plánu je rozšíření sortimentu o výrobky dalších pěti až šesti společností, čímž bude zkompletována celá světová nabídka niche parfémů a kosmetiky.

Královský příběh

Nejvěhlasnější světové parfémové domy jsou založeny na principu rodinných podniků předávaných z generace na generaci, kde má každá vůně svůj zcela osobní rozměr a za její kreací stojí příběhy, jejichž převyprávění by vydalo na knihu.

Renovovanou verzi parfému Betrothal stvořeného v roce 1893 si „oblékla“ i Kate Middletonová na svatbu s princem WilliamemPříkladem za všechny budiž historie zmrtvýchvstání tradičního britského domu Grossmith, který byl v roce 2009 po třicetiletém půstu vzkříšen potomky zakladatele. Tento výrobce vůní dosáhl během své historie (založen byl v roce 1835) titulu dvorního dodavatele několika evropských královských rodin, z nichž nejvýznamnější byla britská. K příležitosti zasnoubení princezny May, babičky královny Alžběty II., s princem Jiřím, vévodou z Yorku, v roce 1893 byl stvořen parfém Betrothal (Zasnoubení). Jeho renovovanou verzi si vloni v dubnu „oblékla“ i Catherine Middletonová na svatbu s princem Williamem.

Kromě toho bylo vyrobeno i dalších tři sta flakonů, jež putovaly do prodeje na pěti světových místech. Jedním z nich byly i Kosmetické delikatesy Madeleine. Betrothal byl téměř okamžitě rozprodán nejen jako sběratelský unikát, ale i jako svatební dar matky své dceři. Čímž se naplnila symbolika parfému vonícím po májové růži z provensálského Grasse, jehož krásu zachytil na svých plátnech již Jean-Honoré Fragonard, jeden z nejvýznamnějších francouzských malířů novověku a tamní rodák.

Vůně tohoto typu jsou jistě luxusem, zdaleka však nikoliv nedosažitelným. Ceny začínají zhruba na hranici dvou tisíc korun a s ohledem na původ a složení parfému stoupají vzhůru. Bavíme se o řemeslu, kde na prvním místě stojí zkušenost z vychutnání tradičního umění míchání vůní.

Jak se nosí vůně

Edice nejsou vyráběny a nabízeny po tisícovkách, ale spíše po desítkách, nikam se nespěchá. Kreace parfému je podřízena tomu, že se s ním nositel/ka ztotožní, k čemuž dopomůže i služba parfémového stylingu. Ohled se bere na oblékané materiály, přijímanou stravu, užívané medikamenty, ale třeba i na tělesnou konstituci – k subtilní postavě se dobře hodí vůně, na jejíž výrobu byly použity malé květy. Jeden a tentýž parfém na vás vynikne jinak v Praze a jinak v malé sicilské vísce u Středozemního moře.

S tím souvisí i fakt, že vůně nenanášíme pouze na tělo. V počátcích používání se naopak napouštěly, vtíraly či včesávaly do různých částí oděvů a do vlasů. Primárním důvodem pro rozšíření parfémů byly samozřejmě nové řemeslné poznatky, ale také potřeba zastření nepříjemných tělesných odérů, které nebyly ničím výjimečným ani mezi majetnou třídou a šlechtou. Dvorní dámy nosily velmi sofistikované účesy, jež bylo pracné nejen vytvořit, ale i udržovat. Častá koupel, která by takové vlasové umělecké dílo poničila, nebyla zdaleka standardem – a právě v té chvíli nastupovali na scénu rukavičkáři a kadeřníci. Parfémy byly napouštěny do rukavic, nebo aplikovány přímo do účesů, kde se pak udržely relativně dlouho.

Asi nejznámějším středověkým výrobcem kožených rukavic byl Galimard z Grasse, obchodník, který přišel s nápadem je parfémovat. Jeden pár dal darem již zmíněné Kateřině Medicejské, jejímž prostřednictvím se tato móda rozšířila na celém francouzském královském dvoře. Časté bylo také zachytávání vonných složek do zvířecího tuku, který se pak dal použít k potření (tato metoda získávání vůně se nazývá enfleuráž a byla známa dlouho před objevem macerace).

Čichový šatník

Niche parfémy představují alchymii a striktně se nerozlišují na „pour femme“ a „pour homme“, jedná se spíše o jejich sladění s konkrétním nositelem. Parfém si oblékáme především s ohledem na náladu a situaci, myšlenka hledání „té pravé vůně pro mě“ je stejně bláhová jako knihovna o jedné knize.

Některé společnosti již vyrábějí celé parfémové řady, které lze díky čistě přírodním složkám míchat mezi sebou, čímž si zákazník vytváří pomyslný čichový šatník a díky rozmanitosti rozšiřuje způsob, kterým komunikuje se svým okolím, do sféry dalšího lidského smyslu. Delikatesy Madeleine nabízejí „pouhých“ dvě stě až tři sta druhů vůní. Obavy, že si zákazník nevybere, však nejsou na místě.

Parfémy, jejichž výroba se protáhne klidně i na déle než dekádu, obsahují ingredience jako stříbrné kadidlo, patchouli či ylang-ylang. Masivní import těchto exotických složek do parfumářského průmyslu se z velké části přisuzuje Léonu Chirisovi, který v druhé polovině 19. století vedl vskutku monumentální výrobnu vůní v areálu bývalého kapucínského klášteru ve francouzském Grasse.

Jejich kreace neměla a nemá co do činění s pomíjivostí vytvářených trendů. Získávání velké řady složek potřebných pro výrobu opravdu propracované vůně vyžaduje trpělivost a precisnost. Dolovat jednu konkrétní esenci kupříkladu z kořene irisu můžeme za pomoci macerace velmi dlouho. Výsledek je ale skvostný. Pokud chcete přičichnout k neobyčejným zážitkům a vzdáleným místům, niche parfém je to pravé.

gonga není vše zlato, co se třpytí 10:29 25.4.2012
Martan Parfémky 9:53 5.2.2012

Počet příspěvků: 2, poslední 25.4.2012 10:29 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.