V Plzni lze spatřit bolestný život záhadného Lovecrafta

Výstava v Galerii města Plzně nazvaná Život je bolestný a přináší zklamání: Lovecraft se zabývá vlivem klíčové osobnosti moderního hororu Howarda Phillipse Lovecrafta v současném výtvarném umění a je prvním pokusem o zmapování této tématiky v českém prostředí. Recenze Radana Wagnera.

Radan Wagner 31.12.2016
Život je bolestný a přináší zklamání. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Život je bolestný a přináší zklamání. | foto: Galerie města Plzně
Život je bolestný a přináší zklamání. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Mýty, báje, pověsti, pohádky, ale i ponuré balady, strašidelné příběhy a krvelačné horory vždy přitahovaly naší pozornost. Jejich archetypální ukotvenost souzní s trvalou pamětí lidstva – s vyrovnáváním se s přesahující přírodou, nebezpečnými živly, nedozírným kosmem, Bohem i temnými silami, které jsou od naší existence neoddělitelné. Mnohdy se tyto aspekty podvědomě vytěsňují či zlehčují. Prostřednictvím slova či obrazu se mohou dostat až na pole neškodného folklóru. Horor coby specifický žánr je vesměs oblíben v závislosti na zastřešující době a osobní potřebě.

Hororová tematika je svérázná, nevyhledává ji každý. Tento navýsost expresivní a tajemně zneklidňující žánr byl obyčejně vnímán jako „béčkový“ poklesek podbízející se nejnižším pudům. Nemusí tomu tak být vždy. Svědčí o tom i výstava, která právě probíhá v Galerii města Plzně. Pod názvem Život je bolestný a přináší zklamání s podtitulem Massakr, Vol. 1: Lovecraft se skrývá mimořádná expozice. Deset současných výtvarných umělců se tu vyrovnává s nevšedním tématem prostřednictvím malby, kresby, plastiky, instalace či videa. Kurátor Otto M. Urban tak má na svém kontě další skvělý počin.

Lovecraft v podtitulu výstavy značí, že společným jmenovatelem výstavy je inspirace literárním dílem Howarda Phillipse Lovecrafta (1890–1937). Odkaz této v mnoha ohledech záhadné postavy je obecně stále zjevnější, populárnější, ale je i vnímán – konečně! – jako nepřehlédnutelný díl (neo)okultismu inklinujícího k černé magii. Co tedy o tomto kontroverzním Američanovi víme?

„Brak“ nevynášel

V letech 1915 až 1923 vydával časopis The Conservative, ale své polemiky či povídky publikoval i v jiných magazínech. Po roce 1921, kdy se psychicky zhroutila a následně zemřela jeho milovaná matka, byl Lovecraft otřesen a hledal útočiště v ještě intenzivnější práci. Roku 1924 se dal na dráhu profesionálního spisovatele, avšak jeho „braková“ literatura mu moc nevynášela. Roku 1929 od něj odešla manželka, následoval traumatizující rozvod a posledních deset let života žil v Providence. V ústraní píše svá nejlepší díla – v kulisách starobylých míst na východním pobřeží vznikají později legendární spisy V horách šílenství a Stín času.

Lovecraft byl nejen tajemný, temný, uzavřený, ale i otevřeně kontroverzní, radikální a nonkonformní. Svého času obdivoval fašistické diktátory stejně jako Stalina; jeho mysl pronikla xenofobie i rasismus.

Lovecraft byl nejen tajemný, temný, uzavřený, ale i otevřeně kontroverzní, radikální a nonkonformní. Svého času obdivoval fašistické diktátory stejně jako Stalina; jeho mysl pronikla xenofobie i rasismus (čehož později litoval). Paradoxně byl i militantním antikomunistou; také se jevil jako britský gentleman. Přesto neváhal napsat: „V Nové Anglii jsme zde postiženi opičáckými Portugalci, odpornými Jihotaliány a ukecanými Frankokanaďany (...) také je tady hodně negrů i asiatské typy odulých Židů s krysí vizáží.“ Ostatně, ani Čechy neušetřil svému radikálnímu fantasmagorickému odsudku, když je (nás) charakterizoval jako „zvrhlá zvířata, obludy prohnilé fyzicky i duševně.“ Těžko soudit, co všechno ho tak „žralo“. Každopádně se za své výroky později „upřímně styděl“.

Lovecraft hlouběji poprvé

Plzeňská výstava se však především zabývá Lovecraftovým dílem; jde o dva romány a několik desítek povídek. V těchto textech stvořil, popsal a rozvinul originální systém bohů či nezvladatelných démonů, zvláště pak mimozemských civilizací i nadpřirozených úskočných tvorů. (Nejznámější inspirací Lovencraftovým světem se stal slavný filmový Vetřelec režiséra Ridleyho Scotta z roku 1979).

Výstava v Plzni je prvním hlubším pokusem zmapovat hororovou tématiku (respektive Lovecraftův odkaz) na náležité úrovni.

Výstava v Plzni je prvním hlubším pokusem zmapovat hororovou tématiku (respektive Lovecraftův odkaz) na náležité úrovni. Koresponduje se stále serióznějším zájmem o tuto tvorbu, která se již promítla do filmové a literární oblasti. Dodejme, že v letech 2010 až 2013 vydalo nakladatelství Puls Lovecraftovy sebrané spisy a větší pozornost mu věnovalo několik periodik (Živel, A2).

Už v roce 1970 se spisovatelovo jméno ovšem objevilo v antologii nazvané Lupič mrtvol, v níž se jím zabýval Josef Škvorecký a František Jungwirth. Po komunistickém zákazu hororu se mohli přívrženci a nadšenci tohoto žánru společně nadechnout až s nástupem videa v průběhu 80. let. Z tohoto klimatu vzešla právě generace, která povýšila tuto „béčkovou“ produkci k vyšším metám. A 90. léta v tomto trendu pokračovala. S tím se měnila dosavadní estetika a její kritéria.

Kolísavá úroveň

„Popová zdivočelost“ a boření bariér (ne)možného šla samozřejmě ruku v ruce s kolísavou úrovní. Donedávna měl tento směr ve výtvarném umění smíšené či rozporuplné renomé, byť jeho někteří předchůdci patří k již ke klasikům naší kulturní historie (Josef Váchal, Jaroslav Panuška, Alfred Kubin). Lovecraft obecně je podle kurátora výstavy Urbana považován za pokračovatele E. A. Poea. K tomu dodává: „V následujících desetiletích se jeho (Lovecraftovo) dílo stalo kultovní (...) v Česku se k Lovecraftově tvorbě dostali lidé až později (...) na výstavě jsme se rozhodli podívat, do jaké míry je vliv tohoto autora v českém prostředí patrný a ukázalo se, že od generace dnešních čtyřicátníků až padesátníků a níže je tento jev poměrně silný.“

Výstava je dokladem toho, že se tento vliv nemusí projevovat pouze tradičně pojatým, někdy až omezeným horor. Můžeme spatřit i projevy melancholické, ztišené, hloubavě ponuré.

Výstava je dokladem toho, že se tento vliv nemusí projevovat pouze tradičně pojatým, někdy až omezeným horor. Můžeme spatřit i projevy melancholické, ztišené, hloubavě ponuré, které korespondují s aktuálním pocitem odcizení, neuchopitelnosti a s destrukcí tradičních hodnot. A samozřejmě, jak už bývá u českých umělců zvykem, na výstavě se setkáme mnohdy i s nadsázkou a humorem, byť náležitě černým. Návštěvník se nedočká prvoplánově stříkající krve či zbytečných a povrchních provokací, ale spíše napojení na jinou, byť méně viditelnou rovinu nejednoznačné existence.

Lovecraftovo dílo je zde interpretováno vesměs na úrovni, z většího či menšího odstupu, v rozličných akcentech výchozí „nekromantické mytologie“. Lovecraft se stal impulzem konečně i pro výtvarné umění. Zdá se, že tento „snílek z Providence“ se pohyboval v kruzích naznačujících těsnější zasvěcení a komunikaci s kdesi sídlícím „astrálním“ světem. Jeho božstva jsou stále více předmětem zájmu novodobých okultistů, kteří v nich nalézají řadu paralel k jiným historickým naukám a teoriím. Na závěr nechme promluvit znalce hermetismu – a zvláště pak černé magie – Josefa Veselého: „Lovecraft (...) neschopen vyřešit svůj vnitřní konflikt, byl pronásledován stíny mocností, jejichž existenci (...) neustále popíral. Jeho korespondence ukazuje osobnost bigotního rasisty a xenofoba, iracionálního racionalisty a sobě samému si protiřečícího materialisty, bezmocně se zmítajícího v síti iluzí, které sám vytvořil (...) To, že spisovatelé někdy nerozumějí svému vlastnímu dílu, není zas až tak moc vzácným jevem.“



Diskuse neobsahuje žádné příspěvky.