V otázkách profesní etiky nejsou jen správné a špatné odpovědi

„Pokud stanovíme absolutní zákazy soudcům, uděláme z nich osoby ve skleněné věži, jež nemá nic společného s obyčejným životem. Možná by nějaká pravidla byla nápomocná, ale jsem přísným odpůrcem kazuistických pravidel soudcovského chování, protože nemohou zahrnout všechny situace,“ říká v rozhovoru ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková.

Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková. | foto: Anna Vavríková, MAFRA
Ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková.

Nejprve byla přesvědčená, že debata o ovlivňování bývalého předsedy Nejvyššího správního soudu a jejího kolegy na Ústavním soudu Hradem k ničemu dobrému nepovede. Dnes už si ale ústavní soudkyně Kateřina Šimáčková myslí něco jiného. O soudcovské etice by se měla vést odborná debata. Pro přijímání pevných zákazů ale není. Za Josefa Baxu a Vojtěcha Šimíčka, kteří o nátlaku Hradu promluvili, se v rozhovoru postavila: „Přijde mi však zraňující, že mezi kritiky chování Vojtěcha Šimíčka a Josefa Baxy se nacházejí lidé, kteří zdaleka nedosahují jejich morálních kvalit.“

LIDOVÉ NOVINY: Jak byste postupovala, kdyby vám zavolal hradní kancléř a žádal vás o schůzku?

ŠIMÁČKOVÁ: Už když jsem byla advokátka, chovala jsem se tak, aby mi takové nepříjemné nabídky ani nepřicházely. Byla jsem známá svými postoji, takže jsem se s takovými věcmi nemusela vůbec vypořádávat. Mohu proto jen velmi těžko hodnotit, co bych dělala, kdybych byla v nějaké situaci, když jsem se v ní neocitla. Někdy může mít člověk dopředu pocit, že se zachová jako hrdina, a nakonec se zachová špatně, ale někdy ani není zřejmé, co je tím správným chováním v určitém okamžiku.

LIDOVÉ NOVINY: Volal vám někdy kancléř Mynář, který přiznal, že mluvil s více soudci Ústavního soudu, ale jejich jména prozradit nechtěl?

Někdy může mít člověk dopředu pocit, že se zachová jako hrdina, a nakonec se zachová špatně, ale někdy ani není zřejmé, co je tím správným chováním v určitém okamžiku

ŠIMÁČKOVÁ: Už jsem opakovaně médiím řekla, že se k této otázce vyjadřovat nebudu, protože k ní nemám žádné nezprostředkované informace. Skoro to vnímám jako jakousi hru, kde je řečeno, že někdo s nějakými lidmi mluvil, ale nebude říkat s jakými, a teď se hledá ten, se kterým mluvil nebo ne. Myslím si, že není rozumné v této debatě pokračovat.

LIDOVÉ NOVINY: Pokud by šlo o setkání mezi čtyřma očima, preferovala byste kavárnu, nebo trvala na schůzce na soudu?

ŠIMÁČKOVÁ: Správné chování člověka „tady a teď“ se vždy posuzuje podle velkého množství okolností, které v tu chvíli hrají roli. Každý člověk, i soudce, se stýká s velkým množstvím lidí a třeba ani v tu chvíli neví, že tento člověk má nějaký konkrétní zájem, který se týká určitých případů. Pokud stanovíme absolutní zákazy soudcům, uděláme z nich osoby, které se nacházejí ve skleněné věži, jež nemá nic společného s obyčejným životem.

Možná by nějaká pravidla byla nápomocná, ale jsem přísným odpůrcem kazuistických pravidel soudcovského chování, protože nemohou zahrnout všechny situace. Taková pravidla se pak často stanou bičem na nejmorálnější soudce. Myslím si, že je správné o etice hovořit spíše formou otázek než příkazů.

LIDOVÉ NOVINY: Jaké by měly být limity?

Skoro to vnímám jako jakousi hru, kde je řečeno, že někdo s nějakými lidmi mluvil, ale nebude říkat s jakými, a teď se hledá ten, se kterým mluvil nebo ne. Myslím si, že není rozumné v této debatě pokračovat.

ŠIMÁČKOVÁ: Nemělo by to fungovat tak, že někdo, kdo nemá s rolí soudce žádnou zkušenost, hodnotí, jak se měli soudci v daném okamžiku zachovat. Když jsem byla soudkyní Nejvyššího správního soudu, musela jsem se setkat s prezidentem a debatovat s ním o svých odborných zkušenostech, pokud jsem jím chtěla být nominována na Ústavní soud.

Tehdy byl ale formát setkání zorganizován velmi dobře, protože se jich účastnili předsedové všech vrcholných soudů, ombudsman a nejvyšší státní zástupce. Velmi jsem o tuto funkci stála, tak jsem logicky nemohla takové pozvání odmítnout. Pokud se dvě moci, exekutiva a soudní moc, setkávají v těchto nominačních procedurách a nemáme-li žádnou jasně stanovenou proceduru, soudci se musejí s výkonnou mocí setkávat, aby o těchto otázkách diskutovali.

LIDOVÉ NOVINY: Byla byste pro obnovení schůzek představitelů justice s prezidentem?

ŠIMÁČKOVÁ: S ohledem na to, že má prezident mnoho personálních pravomocí vůči justici, jmenuje soudce, předsedy vrcholných soudů, ústavní soudce, myslím, že by bylo vhodné, aby byla zavedena tradice jakéhosi poradního sboru, složeného z právníků z justiční, advokátní i akademické sféry respektovaných odbornou veřejností, kteří by mu poskytovali personální náměty a prověřovali kvality navrhovaných kandidátů.

LIDOVÉ NOVINY: Co říkáte na fakt, že pan Mynář hodlá ve schůzkách se soudci pokračovat, aby jim předával prezidentova „doporučení“, jak v konkrétních kauzách rozhodovat?

Pokud se dvě moci, exekutiva a soudní moc, setkávají v těchto nominačních procedurách a nemáme-li žádnou jasně stanovenou proceduru, soudci se musejí s výkonnou mocí setkávat, aby o těchto otázkách diskutovali

ŠIMÁČKOVÁ: Jednou z největších ochran fungování demokracie je dělba moci. Aby to fungovalo, nestačí jen pravidla, ale je třeba, aby je všichni hráči respektovali. Ústava je tak napsaná. Pokud konkrétní představitel výkonné moci vstupuje do kontaktu s konkrétním soudcem, který bude rozhodovat v konkrétním sporu, s cílem jej ovlivnit, už tím vyvoláním kontaktu se dostává do konfliktu s ústavní dělbou moci.

LIDOVÉ NOVINY: Setkala jste se s tím, že vám politici nebo jiní účastníci řízení chtěli sdělovat svůj názor?

ŠIMÁČKOVÁ: Na Ústavní soud běžně docházejí dopisy občanů, ve kterých vyjadřují své názory a postoje. Určitě k tomu dochází u lidí, kteří nemají povinnost znát svou roli v rámci dělby moci. Na někoho, kdo nemůže žádným způsobem soudní moci nic nabídnout, bych se nezlobila, že takové rady na Ústavní soud směřuje.

Určitě se každému soudci stalo, že ho v nějaké kauze kontaktoval třeba spolužák. V takovém případě ho ale stačí zastavit. Určitě se nějaké takové pokusy vyskytují, ale neměly by se vyskytovat u lidí, kteří mají právnické vzdělání a rozumět rozdělení rolí, nebo u těch, kteří hrají některou z rolí v rámci dělby moci.

LIDOVÉ NOVINY: Máme informace, že novináři před zveřejněním prvního článku v Respektu položili ústavním soudcům dva dotazy – zda se s nátlakem setkali a zda o tom chtějí hovořit. Váš kolega Vojtěch Šimíček měl být jediným, kdo na obě otázky odpověděl kladně. Radil se s vámi?

S ohledem na to, že má prezident mnoho personálních pravomocí vůči justici, jmenuje soudce, předsedy vrcholných soudů, ústavní soudce, myslím, že by bylo vhodné, aby byla zavedena tradice jakéhosi poradního sboru, složeného z právníků z justiční, advokátní i akademické sféry respektovaných odbornou veřejností, kteří by mu poskytovali personální náměty a prověřovali kvality navrhovaných kandidátů

ŠIMÁČKOVÁ: Dokonce jsem o tom hovořila přímo s novináři, kteří přišli s ideou toho článku. Nejprve jsem měla pocit, že to není rozumné a nepřinese to žádnou velkou přidanou hodnotu, protože o této své zkušenosti budou hovořit jen morální lidé, kteří mají jistotu, že nic špatného neudělali. Ti nemorální, kteří mají pocit, že něco špatného udělali, svoji zkušenost s novináři sdílet nebudou.

Novinářům jsem řekla, že to nebude produktivní, protože ti, kteří se nyní zachovají odvážně, budou předmětem všeobecné kritiky. Naopak ti, kteří mají dobré důvody to zamlčet, mohou být jedině spokojeni, protože zůstali mimo pozornost médií. Tento svůj názor jsem však překonala. Moje pozice je nyní taková, že pravda z dlouhodobého pohledu ještě nikdy nikomu neublížila. Přijde mi však zraňující, že mezi kritiky chování Vojtěcha Šimíčka a Josefa Baxy se nacházejí lidé, kteří zdaleka nedosahují jejich morálních kvalit.

LIDOVÉ NOVINY: Do médií se dostaly zmatečné informace, že jste od předsedy soudu Pavla Rychetského dostali manuál, jak v podobné věci postupovat.

ŠIMÁČKOVÁ: Žádný manuál jsme od pana předsedy nedostali. Jak řekl Vojtěch Šimíček na sněmovním podvýboru pro justici, pan předseda není náš nadřízený, kterému bychom se měli zpovídat. Role předsedy soudu v jednáních třeba s ostatními částmi moci je navíc trošku jiná než rozsah oprávnění soudce. Předseda soud řídí. Etická pravidla proto mohou být odlišná ve vztahu k chování předsedy soudu a k jednotlivým soudcům.

LIDOVÉ NOVINY: Jak hodnotíte usnesení sněmovního podvýboru pro justici, který uvedl, že soudci mají podobné případy hlásit předsedovi soudu, a pokud jsou sami předsedové, pak informovat soudcovskou radu? Předseda ÚS by se měl obrátit na plénum. Považujete to za dobrý nápad?

Jednou z největších ochran fungování demokracie je dělba moci. Aby to fungovalo, nestačí jen pravidla, ale je třeba, aby je všichni hráči respektovali. Ústava je tak napsaná. Pokud konkrétní představitel výkonné moci vstupuje do kontaktu s konkrétním soudcem, který bude rozhodovat v konkrétním sporu, s cílem jej ovlivnit, už tím vyvoláním kontaktu se dostává do konfliktu s ústavní dělbou moci.

ŠIMÁČKOVÁ: Trochu se obávám zvyšování pravomocí předsedy soudu. Je asi docela dobré, aby soudce, který byl předmětem nějakého nátlaku či ovlivňování, toto sdělil senátu, který bude o věci rozhodovat. Ze zahraničí, například Polska nebo Maďarska, jsem získala zkušenost, že to bývají předsedové soudů, kteří slouží jako převodní páky moci výkonné ve vztahu k jednotlivým soudcovským rozhodnutím. Zvyšovat pravomoci předsedy soudu v takových případech mi proto nepřipadá příliš vhodné.

LIDOVÉ NOVINY: Kritici se podivovali, proč Šimíček a Baxa přišli se svými tvrzeními až s velkým časovým odstupem. Co si o tom myslíte?

ŠIMÁČKOVÁ: Nemyslím si, že je fér uplatňovat kritiku vůči Šimíčkovi s Baxou za včasné neoznámení záležitosti. Oni totiž s ničím nešli ven. Na přímou otázku novinářů jen odpověděli pravdu. To je něco jiného než o věcech nemluvit, kdy tlaku na rozhodování sice odoláte, ale nehovoříte o tom, protože by se to mohlo dotknout legitimity justice a její důvěryhodnosti. Oni by však na přímé otázky novinářů museli zalhat. Hodnotím to proto spíše tak, že nic neříkali, dokud se jich nikdo na nic neptal. Ve chvíli, kdy ale Vojtěch Šimíček dostal jasnou otázku, rozhodl se odpovědět pravdivě.

LIDOVÉ NOVINY: Souhlasíte se závěry podvýboru pro justici, že nebyla ohrožena nezávislost justice?

ŠIMÁČKOVÁ: Myslím si, že ohrožena nebyla. Jeden rozhovor by ve vztahu k Šimíčkovi nebo Baxovi nevedl k rozhodnutí, které by neodpovídalo jejich přesvědčení.

LIDOVÉ NOVINY: Bylo by namístě přijmout nějaká legislativní opatření, aby se posílila nezávislost soudců?

Ze zahraničí, například Polska nebo Maďarska, jsem získala zkušenost, že to bývají předsedové soudů, kteří slouží jako převodní páky moci výkonné ve vztahu k jednotlivým soudcovským rozhodnutím. Zvyšovat pravomoci předsedy soudu v takových případech mi proto nepřipadá příliš vhodné.

ŠIMÁČKOVÁ: Hovory o profesní etice se mají odehrávat především mezi profesionály, kteří v dané situaci jsou. Je velmi rozumné, aby o tom spolu debatovali soudci, zejména proto, aby správně identifikovali okamžik, kdy se mohou ocitnout v nějakém riziku a nebezpečí. Měli by sdílet své zkušenosti.

LIDOVÉ NOVINY: Kauza ukázala na nejednotu soudcovského stavu – chybí autorita, která by se za soudce postavila nebo stanovila závazný postup. Může to znovu otevřít úvahy o zřízení Nejvyšší rady soudnictví?

ŠIMÁČKOVÁ: Víte, takovíkibicové, kteří dnes vykřikují, jak by se zachovali, kdyby se něco stalo, to říkají, ačkoli se v podobné situaci neocitli. Druhá věc je, že na subtilní problémy, o kterých se bavíme, neexistuje jasný návod. Každý soudce má například jiný styl. S médii se bavím mnohem více než někteří moji kolegové.

Podle nich je lepší, když zůstane soudce zavřený ve své kanceláři a svá rozhodnutí nevysvětluje. Já si myslím, že je o tom dobré hovořit, protože to zvyšuje legitimitu a důvěryhodnost justice i právní vědomí veřejnosti. Rozumím ale, proč kolegové zastávají odlišné pozice. Tím chci říci, že v otázkách profesní etiky nejsou jen správné a špatné odpovědi.

LIDOVÉ NOVINY: Bráníte se tedy etickému hodnocení s kulatým razítkem?

Nemyslím si, že je fér uplatňovat kritiku vůči Šimíčkovi s Baxou za včasné neoznámení záležitosti. Oni totiž s ničím nešli ven. Na přímou otázku novinářů jen odpověděli pravdu. To je něco jiného než o věcech nemluvit, kdy tlaku na rozhodování sice odoláte, ale nehovoříte o tom, protože by se to mohlo dotknout legitimity justice a její důvěryhodnosti.

ŠIMÁČKOVÁ: Přesně tak. Subtilní otázky se mohou objevovat i v etice novinářů. Existuje sice jasná černá a bílá zóna, ale v šedé zóně jsou odstíny, které musíte v každou chvíli vyhodnotit podle nějaké velké hodnoty ve hře a zachovat se správně v dané konkrétní situaci. Abyste to dokázali, je důležité o nich přemýšlet a mluvit s ostatními lidmi z profese.

LIDOVÉ NOVINY: Máte nějaký vzor, jak to funguje třeba v zahraničí?

ŠIMÁČKOVÁ: Justiční systémy musejí reagovat na charakter společnosti. Třeba i na míru právního vědomí, politiky i novináře. V anglosaském systému mají soudci velmi dobrou pozici, referování o soudních rozhodováních je na vysoké úrovni a lidé justici důvěřují, že ani není třeba, aby se soudci bavili s novináři. Naopak u nás, kde právní vědomí veřejnosti není vysoké, skutečnost, že soudci o rozhodnutích hovoří s novináři, pomáhá zvyšovat důvěru v justici.

LIDOVÉ NOVINY: A konkrétní osobnost?

ŠIMÁČKOVÁ: Pro mě je vzor, jak se chovat morálně, Milada Horáková. Nejprve je nutné si rozmyslet, co to znamená, konat správně, a pak skutečně takto jednat, ať mi hrozí cokoliv. Tento vzor ale nepomůže v posuzování konkrétní zapeklité situace, jíž možná budu vystavena.

LIDOVÉ NOVINY: Jak se vám o tom mluví, když jste sama v pozici, kdy za několik let bude exekutiva rozhodovat i o tom, zda budete na Ústavním soudu pokračovat?

Hovory o profesní etice se mají odehrávat především mezi profesionály, kteří v dané situaci jsou. Je velmi rozumné, aby o tom spolu debatovali soudci, zejména proto, aby správně identifikovali okamžik, kdy se mohou ocitnout v nějakém riziku a nebezpečí. Měli by sdílet své zkušenosti.

ŠIMÁČKOVÁ: Na vaše otázky reaguji opatrně, protože mi nepřísluší vstupovat do politického boje. Kritizovat vrcholného státního úředníka má charakter zásahu do politiky a toho by se měl soudce vyvarovat. Druhá věc je, že mám velké pochybnosti, aby soudce šel do druhé nominace na ústavního soudce. Myslím si, že naše ústava spíše nepočítá s opakováním mandátu ústavního soudce. Nemusíte mě ale podezírat, že bych toužila po renominaci. Dodám, že nikdy nemůže stejný prezident rozhodovat o znovujmenování soudce, protože jde o desetileté období. Systém je nastaven dobře.

LIDOVÉ NOVINY: Nechcete tedy opakovat mandát ústavního soudce?

ŠIMÁČKOVÁ: Nemyslím si, že je to správné. Nikoho ale nebudu kritizovat, že mandát opakovat bude. Vždyť ani nevím, jak bych se v jeho situaci zachovala. Sama mám totiž dost starostí hlídat si etické chování vlastní, než abych kritizovala ty druhé.

Kateřina Šimáčková (52) – zastánkyně mladých právniček i soudkyně s lidskou tváří

  • Absolvovala gymnázium v Brně. V roce 1988 promovala na Právnické fakultě Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Brně (dnešní Masarykovy univerzity). Později tam obhájila disertační práci. Po roce 1989 si vzdělání doplnila během studijních pobytů na univerzitách ve Francii a Německu, u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku a v rámci Collége universitaire d’études fédéralistes v italské Aostě.
  • V letech 1988 až 1990 působila jako právnička krajské hygienické stanice, poté jako asistentka ústavního soudce Antonína Procházky u Ústavního soudu ČSFR a jako advokátní koncipientka.
  • Patnáct let byla advokátkou. Často vystupovala jako právní zástupkyně před Ústavním soudem ČR, a to jak v řízeních o ústavních stížnostech, tak v řízeních o návrzích na zrušení zákonů, v nichž zastupovala senátory z různých politických klubů.
  • Z advokacie do justice přešla v roce 2009. Nastoupila na místo soudkyně Nejvyššího správního soudu, kde působila jako předsedkyně senátu sociálně-správního kolegia a jako členka kompetenčního a rozšířeného senátu. V letech 2007 až 2009 byla členkou legislativní rady vlády. Od roku 2010 je náhradnicí členky Evropské komise pro demokracii prostřednictvím práva (tzv. benátské komise) za Českou republiku a členkou zkušební komise pro justiční zkoušky.
  • V srpnu 2013 byla jmenována soudkyní Ústavního soudu. Je jedna ze dvou současných soudkyní tohoto soudu. Mandát má na deset let.
  • Vyučuje na katedře ústavního práva Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně. V pedagogické i publikační činnosti se zaměřuje na základní práva a svobody.
  • Dlouhodobě kritizuje nízké zapojení žen ve vrcholných justičních pozicích. Pravidla pro muže a ženy jsou podle ní stejná, ale nastavena tak, aby vyhovovala „tradičně uvažujícím“ mužům. Fenomén se podle soudkyně promítá i do litery zákona, kdy ve většině předpisů platí „muž jako pravidlo, žena jako odchylka“. Fenoménu se Šimáčková bude věnovat v chystané knize, kterou připravuje s řadou českých právniček působících v Česku i zahraničí. Spoluautory však budou i mužští kolegové právníci.
  • Je provdaná za spisovatele Jiřího Šimáčka. Nikdy nebyla členkou žádné politické strany či hnutí.

Počet příspěvků: 1, poslední 8.2.2019 09:16 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.