V kauze ústeckého Collegia Bohemika je v sázce pověst Česka i velké peníze

Ambiciózní kulturně-vědecká instituce potřebuje od státu 50 milionů korun na realizaci trvalé expozice o dějinách Němců v českých zemích.

 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy foto: © montáž ČESKÁ POZICE, Richard Cortés, foto ČTKČeská pozice
 | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Vznikající česká vláda jasně deklarovala ve své koaliční smlouvě zájem na „prohloubení strategického dialogu s Německem“. Pokud to myslí skutečně upřímně, bude muset mimo jiné brzy vyřešit kauzu ústeckého centra česko-německých studií Collegium Bohemicum.

Případ ambiciózní kulturně-vědecké instituce sídlící na půl cesty mezi Prahou a Drážďany je v mnoha ohledech charakteristickým příběhem o angažovanosti a úsilí jednotlivců, dotacích z evropských fondů, nesplněných vládních slibech a selhávání organizace státní kulturní politiky. Příběhem, na jehož konci může být happy end. Ale také nemusí. V tom případě by Česku hrozilo vážné poškození pověsti v zahraničí – a v neposlední řadě finanční ztráty v řádu stovek milionů korun.

Připomenout odsunutou historii

Posláním Collegia je rozvíjení mezinárodní kulturní a vědecké spolupráce a vytvoření stálé expozice o životě a dějinách Němců v českých zemíchNa začátku panovala vzácná shoda. Město Ústí nad Labem, které v Čechách nepatří právě mezi ostrovy prosperity, chtělo zvýšit svoji prestiž a přilákat turisty. Ve svém centru navíc mělo budovu bývalé školy, která částečně sloužila jako muzeum a nutně potřebovala rekonstrukci. Na veřejnosti stále častěji zaznívaly zmínky, že ne všichni Němci odsunutí po druhé světové válce byli nacisté a že by bylo vhodné nějakým způsobem připomenout staletou historii tohoto náhle zmizelého etnika v českých zemích. Diplomaté, vědci i aktivisté si byli vědomi, že se na české straně nedostává institucí pro přeshraniční spolupráci.

Za této vstřícné atmosféry byla koncem roku 2006 založena obecně prospěšná společnost Collegium Bohemicum. Jejími zakladateli bylo město Ústí, tamní Univerzita Jana Evangelisty Purkyně a Společnost pro dějiny Němců v Čechách. Na jaře 2008 k nim z rozhodnutí vlády přistoupilo ministerstvo kultury. Posláním Collegia mělo být rozvíjení mezinárodní kulturní a vědecké spolupráce a zejména vytvoření rozsáhlé stálé expozice o životě a dějinách Němců v českých zemích.

První úkol se společnosti v čele s ředitelkou Blankou Mouralovou, která dříve vedla České centrum v Berlíně, podařilo splnit beze zbytku. „Za doby existence Collegia Bohemica se jednoznačně potvrdilo, že poptávka po takové instituci existuje,“ říká Mouralová. „Dostávali jsme a dostáváme spoustu nabídek a je třeba si mezi nimi vybírat a stanovovat priority, protože všechno nestihneme. Z německé strany jsme velmi vítaným partnerem,“ dodává s tím, že jejich protějšky oceňují jazykovou úroveň a zkušenosti pracovníků Collegia.

Podle Matěje Spurného, který s ústeckým centrem spolupracoval ve dvojroli historika a občanského aktivisty (patří k zakladatelům občanského sdružení Antikomplex, které mimo jiné vytvořilo výstavu Zmizelé Sudety) plní ale Collegium důležitou roli i v české společnosti. „Zabývají se občanským vzděláváním v oboru, vedou diskuse, semináře, vydávají knihy na pomezí odborného a populárního žánru,“ shrnuje pro ČESKOU POZICI.Jako příklad dobře fungující spolupráce ústecké centrum zmiňuje Angela Merkelová i dva poslední spolkoví prezidenti

Spurný soudí, že v Česku na rozdíl od Německa právě organizace tohoto typu, které překlenují propast mezi izolovaným akademickým světem a širokou veřejností a podle něho jsou „tmelem demokracie“, citelně chybí. O kvalitách centra svědčí i to, že jej jako příklad dobře fungující spolupráce zmiňují němečtí vrcholní politici včetně Angely Merkelové a dvou posledních spolkových prezidentů. Bavorský premiér Horst Seehofer ho dokonce osobně navštívil.

Tradiční problém? Peníze.

Co se naopak Collegiu dlouhodobě nedaří, je vybudování jeho „vlajkové lodi“, samotné trvalé expozice o dějinách Němců v českých zemích. Ta má být umístěna ve dvou patrech ústeckého muzea na ploše 1500 m². Už v létě roku 2011 byl slavnostně vyhlášen vítěz architektonicko-výtvarné soutěže o návrh na její realizaci, jsou zakoupeny či zapůjčeny všechny exponáty. Muzeum je dlouhé měsíce hotové na úrovni trojrozměrných modelů. Zbývá jen drobnost – aby vláda Collegiu „přiklepla“ 50 milionů, aby se velkolepé plány proměnily ve skutečnost. A zajistila, jak se budou pokrývat provozní náklady instituce v dalších letech.

O tom, že bude ústecké centrum potřebovat zásadní finanční injekci, aby mohlo vytvořit svou stálou expozici a spolehlivě fungovat, se ví už dlouho. Dosud prý získávalo jen zlomek z celkového ročního rozpočtu osm až dvanáct milionů korun od města Ústí nad Labem, zbytek prostřednictvím různých projektů. Podle Mouralové to pro jeho pracovníky znamená velkou administrativní zátěž a krajní nejistotu. „Čas od času se stane, že vyplácíme platy s několikaměsíčním zpožděním,“ usmívá se nevesele.

Instituce potřebuje 50 milionů korun, které má roky od představitelů státu ústně slíbené, aby se expozice mohla realizovatZ jejích slov však vyplývá, že svým způsobem chápe, že muzeum nemohlo v českých podmínkách vzniknout jako obdobné instituce v západní Evropě, kde mají jejich zakladatelé běžně k dispozici celý objem peněz od samého počátku. „Takhle dopředu se tady neplánuje a jen na myšlenku vám nikdo fond nezaloží,“ říká. Se svými lidmi proto postupovala v minulých letech krok po kroku, dílčí úspěchy vždy pečlivě dokumentovali a prezentovali, aby mohli získat další peníze. Nyní ale již nutně potřebují zmíněných 50 milionů, které mají roky od představitelů státu ústně slíbené, aby se mohli pohnout z místa.

Úkol nikoli pro tradiční muzea

Ne že by šlo o drobné. Podle Martina Reissnera, ředitele Moravského zemského muzea, se tato částka „v českých poměrech vymyká“ a „vztaženo kupříkladu k naší instituci, je řádově vyšší, než je běžné”. Reissner se také pozastavuje nad tím, že výstava vzniká v instituci, která „nemá zázemí vlastních sbírek a badatelské týmy, ba ani potřebné zkušenosti“. Podle jeho názoru by „výstavu profesionálních ambicí a snad i nadregionálního významu měli vytvářet a zaštiťovat ti, kdo v oblastech muzejnictví, historie, politologie, etnografie či uměnověd mají s tematikou nejen zkušenosti, ale i se mohou opřít o vlastní výsledky předchozí práce v muzejním a akademickém světě“.

Collegium Bohemicum je jako „tvůrce expozice placený z veřejných peněz“ pro něho „o to překvapivější, že český stát zřizuje a financuje špičkové paměťové instituce, jež by mohly takový úkol, jako je prezentace dějin německého obyvatelstva v českých zemích, zdařile splnit“. Jako první se podle Reissnera nabízí Národní muzeum. O projektu Collegium Bohemicum se podle svých slov oficiálně dozvěděl teprve před asi dvěma lety a obává se, že jeho „výsledný ,produkt‘ může být limitovaný“.Reissner se pozastavuje nad tím, že výstava vzniká v instituci, která „nemá zázemí vlastních sbírek a badatelské týmy, ba ani potřebné zkušenosti“

Výhrady některých tradičních muzeí ke Collegiu jsou svým způsobem pochopitelné. O projektu Collegia Bohemika je evidentně nikdo ze státní správy zevrubně neinformoval. Jejich představitelé se dennodenně potýkají s nedostatkem prostředků pro své instituce a nechápou, proč by právě takový balík peněz měl dostat někdo v české kulturní oblasti zcela nový.

Ředitelka Mouralová je však přesvědčena, že úkoly, které Collegium dostalo do vínku, zejména občanské aktivity a přeshraniční projekty, by tradiční muzeum nebylo schopné zvládnout. Jí vedený projekt je prý nákladný, protože má ambice konkurovat nikoli regionálním výstavám, ale velkým muzeím v Berlíně či Mnichově. Právě v bavorské metropoli má vzniknout Sudetoněmecké muzeum s podobně velkou expozicí jako v Ústí. Ta by měla podle Elisabeth Fendlové, pověřenkyně pro jeho výstavbu, stát podle současných odhadů přibližně tři miliony eur (asi 82 milionů korun).

Přetavit sliby ve finanční podporu

Tolik výhrady, řekněme profesní. A dodejme, že o korupci a nadržování, které provázejí tolik českých projektů, nebyla v případě Collegia nikdy řeč. „Collegium Bohemicum si zakládá na tom, že jde naprosto transparentní cestou,“ zdůrazňuje Mouralová. Zmíněný historik Spurný pak v souvislosti s architektonickou soutěží na realizaci expozice říká, že by za její čistotu „dal ruku do ohně“.

Podle univerzitního profesora Jiřího Peška, jednoho z předních odborníků na česko-německé vztahy, navíc Česko vysílá vstřícným vytvořením zcela nové instituce svým zahraničním partnerům mnohem silnější pozitivní signál, než kdyby šlo jen o založení dalšího oddělení pražského Národního muzea. Pešek se také jednoznačně staví za geografické umístění projektu v pohraničí a svojí autoritou zaštiťuje, podobně jako další členové vědecké rady Collegia, i odbornou stránku expozice.

Matěj Spurný, který se na přípravě stálé přehlídky podílel, považuje její netradiční evoluci spíše za výhodu. „Výstavy většinou vznikají tak, že se pověří pracovník, který si k sobě vezme pár dalších a nějak to dají dohromady,“ osvětluje s tím, že v Collegiu se sešla pestrá skupina muzejníků a historiků, z jejichž vzájemného stýkání a potýkání vyšel originální a zajímavý výsledek.

Ústí by zřejmě muselo vrátit evropskou dotaci na rekonstrukci ve výši 337 milionů korun, a ještě zaplatit penále ve stejné výšiEvidentně si to myslí i představitelé státu, kteří na mezinárodní scéně vyslovují Collegiu Bohemiku podporu. Poslední významný příslib podpory zazněl od tehdejšího premiéra Petra Nečase při návštěvě v Bavorsku loni na jaře. Pak ale přišly potíže. „Úředníci to do pádu jeho vlády nestihli zorganizovat a ministr kultury Jiří Balvín bez parlamentní podpory se odmítl formálními náležitostmi zabývat,“ vysvětluje Mouralová, proč její organizace dosud žádné peníze na expozici ze státního rozpočtu nedostala.

Šéfka Collegia se ale rozhodně se nevzdává: „Nyní máme naději, že se s novou vládou věc dořeší a budeme moci expozici realizovat z jejího přímého zmocnění,“ věří. A poukazuje na skutečnost, že „Německo je jediná explicitně jmenovaná země v koaliční smlouvě“. Vláda by tudíž vztahům s ním mohla věnovat zvýšenou pozornost.

Na krach projektu by doplatilo Ústí

O tom, že by krach Collegia Bohemika, pozitivně vnímaného v Berlíně i ve Vídni, způsobil státu velkou mezinárodní újmu, oslovení historici vůbec nepochybují. ČESKÉ POZICI to potvrdil i jeden z politiků, který se přípravy projektu účastnil, Alexandr Vondra. „Samozřejmě že by to byla ostuda. Mnoho německých politiků projekt podpořilo, čeští premiéři počínaje Jiřím Paroubkem a konče Petrem Nečasem o něm se svými partnery mluvili jako o konkrétním příspěvku pro česko-německé porozumění.“

Už dnes se do Ústí sjíždějí školní výpravy, zástupci spolků a významné osobnosti. Do přípravy expozice, exponátů a projektu se už investovala spousta peněz a práce významných odborníků. Největší ztráty by ovšem státní „ne“ způsobilo městu Ústí nad Labem, a to zdaleka nejen ve formě ušlého zisku z turistického ruchu.

Město, které hospodaří s ročním rozpočtem okolo 1,5 miliardy korun, by v případě neúspěchu Collegia pravděpodobně muselo vrátit evropskou dotaci na rekonstrukci celé zmíněné budovy bývalé školy, dnes svého muzea, ve výši 337 milionů korun a zaplatit penále, které údajně může činit až sto procent částky. Finální účet by tím mohl přesáhnout 670 milionů korun. Přidělení dotace bylo totiž podmíněno zdárným fungováním místního česko-německého centra se zlatým hřebem v podobě plánované velké expozice v části muzejního objektu.Expozice musí podle podmínek na přidělení dotace vzniknout v takzvaném období udržitelnosti, které začne v nejbližší době a potrvá pět let

Existenci tohoto rizika potvrdil ČESKÉ POZICI mluvčí Úřadu Regionální rady regionu soudržnosti Severozápad Vojtěch Krump a je si ho vědomo i vedení města. „Ústí nad Labem má oprávněné obavy o zdárné ukončení projektu,“ sdělil ČESKÉ POZICI Jan Eichler, člen dozorčí rady Collegia Bohemica a Rady města Ústí nad Labem s tím, že nesplnění všech podmínek by bylo pro město nepřijatelné.

Ústí si však ponechává otevřená zadní vrátka. Podle Eichlera se všemi silami zasazuje o realizaci původní podoby expozice, ale „v záloze musí být i minimální varianta“. To znamená jakási náhradní, levnější verze, jež by snad uspokojila kontrolory v případě, že by státní peníze v plánované výši nakonec nepřitekly. „Předem ale nikdo nezaručí, že by to prošlo,“ říká ředitelka Collegia Mouralová, která má s evropskými fondy bohaté zkušenosti. Expozice musí podle podmínek na přidělení dotace vzniknout v takzvaném období udržitelnosti, které začne v nejbližší době a potrvá pět let.

Jde i o dobrou pověst země

Zda se to skutečně stane, bude již na nové české vládě. Ta musí rozhodnout nejen o zmíněné 50milionové dotaci, ale také o nové právní formě Collegia Bohemica. Ta současná je totiž pro jeho další fungování a přijímání státní podpory nevyhovující. Určit se musí i to, jestli bude Collegium nadále spadat do gesce ministerstva kultury, nebo jako instituce s mezinárodním přesahem pod ministerstvo zahraničí.

Collegiu by mohlo pomoci, že se od počátku těšilo relativně široké politické podpoře. „Nikdy nešlo o nějaký stranicky vyhraněný záměr,“ říká Alexandr Vondra a upozorňuje, že se akcí Collegia účastnily osobnosti z různých stran českého i německého politického spektra.

Investuje stát do projektu, jehož přínos bude spočívat v exaktně nezměřitelné kultivaci veřejného prostoru a posílení dobrého jména  v zahraničí?Ústecké centrum česko-německých studií navštívil před lety, kdy byla budova ještě v rekonstrukci, i pravděpodobný příští ministr kultury Daniel Herman z KDU-ČSL. Jako člen Rady Česko-německého diskusního fóra prý projekt zná a považuje jej za velmi pozitivní, protože mapuje součást dějin českých zemí. Podle svého vyjádření pro ČESKOU POZICI však zatím nezná detaily současného stavu projektu.

Pozitivní rozhodnutí nastupující vlády by mohlo Česko ukázat jako zemi, jež dovede dostát svým závazkům, a smazat rozpačitý dojem z místní státní správy, který se nahromadil za měsíce a léta slibů, zbytečných odkladů a průtahů.

Českým občanům by díky němu mohla svitnout naděje, že jejich stát má schopnost realizovat projekty delší než jedno volební období a ambice nadále figurovat na kulturní mapě Evropy. A že je v místních poměrech, kde je zvykem vše přepočítávat na peníze, možné investovat i do projektu, jehož přínos bude spočívat spíše v exaktně nezměřitelné kultivaci veřejného prostoru a posílení dobrého jména státu v zahraničí.