Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Diskuze

Úžasný výsledek klimatického souboje v Durbanu? To těžko.

Na summitu se dohodl typický kompromis, totiž že se něco dohodne příště. Ale Evropa zabodovala.

Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

Martin Hájek1

13. 12. 2011 22:52
Jednání? Jen kongresová turistika...
Pane Doležale,jako účastník těch jednání musíte přece vědět, že současný proces takzvaného mezinárodního klimatického vyjednávání nemá vůbec žádný smysl ani perspektivu. Jezdí tam převážně subalterní úředníci bez jakéhokoli politického mandátu a velmi těžko se tam dá jakákoli skutečná dohoda očekávat, i při nezřízeném optimismu podpořeném dvěma lahvemi skotské. V této podobě je to naprosto zbytečné vyhazování peněz za bohapustou kongeresovou turistiku (i když uznávám, že do velmi zajímavých destinací) a kdybych chtěl být jízlivý, tak bych řekl, že planetě by víc pomohlo, kdyby se ušetřily emise za leteckou dopravu tisíců delegátů do místa konání těchto pompézních klimakterických festivalů marnosti (pardon, nesmírně obtížných a vyčerpávajících jednání). Pravdou je, že emise skleníkových plynů v Číně už předstihly ty v USA a Čína se tak stala největším světovým emitentem. V roce 2009 byly emise samotné Číny větší, než emise všech zemí OECD mimo USA dohromady.  Do roku 2035 se podle prognózy Mezinárodní energetické agentury emise samotné Číny vyrovnají emisím celého tzv. dnes rozvinutého světa. To nemluvím o Indii, Brazílii, Blízkém východě atd. Je zjevné, že za této situace rozvojové země žádné Kjóto II, které by zahrnovalo nějaké skutečné závazky, nikdy nepodepíší. Tedy minimálně ne do roku 2050, kdy jejich emise dál dramaticky porostou. EU se podařilo získat na svou stranu nejchudší rozvojové země, kterým slíbila pro ně zajímavé peníze, které ale nemá a mít nebude ani náhodou. Ve světle domácí situace v EU je postup její delegace až tragikomický a fantastické finanční rámce nemůže brát nikdo svéprávný vážně ani na 10 vteřin. Důvod, proč konference nikam nevedou a ani vést nemůžou, je zjevný. Světovou dohodu nelze uplést v demokratické diskusi desítek nebo stovek zemí. Na té se musí především dohodnout největší emitenti a těch je ve skutečnosti tak 7 až 8. Skutečný smysl by mohlo mít jednání ve formátu EU, USA a země BRIC na nejvyšší úrovni, kdy by se řešily základní principy. Kdokoli další nic neovlivní a tudíž nemá smysl, aby se účastnil. Pokud by se ukázalo, že existuje prostor pro funkční dohodu největších emitentů, pak by teprve mělo smysl otevřít rámec pro širší jednání. Už to, že žádné takové jednání největších emitentů, které by mohlo přinést nějaké skutečné výsledky a pokrok, není ani v plánu, jasně ukazuje, jaká je perspektiva klimakterických konferencí a jejich šance na dosažení smysluplné globální dohody o omezní emisí. Dohoda o tom, že se za rok zase sejdeme někde v teple, dáme si chlebíčky a budeme opět neplodně avšak demokraticky diskutovat o záchraně světa, je významná pouze pro delegáty samotné, pro zbytek světa je to útrpná podívaná. Vytváření povinného optimismu samozřejmě patří k věci. Kapři si přeci tak pěkný rybníček každoročních výletů  sami nevypustí prohlášením, že se nikdy nedohodnou, protože dohoda není možná. To by bylo proti přírodním zákonům. Přestaňme už ze sebe konečně dělat naivní idioty a začněme jednat racionálně. Je zjevné, že EU se svými 12,7 % podílu na světových emisích skleníkových plynů nemůže globální situaci zvrátit, i kdyby se rozkrájela. Pokud se nepřidají nejdůležitější rozvojové země a zatím tomu nic nenasvědčuje, pak je růst emisí naprosto neodvratný a nikdo ho nezastaví, i kdyby se klimatické konference konaly 12x do roka. I v globálním měřítku platí určitá demokracie a pokud se nám nepodařilo většinu přesvědčit, že omezení emisí je nezbytné, pak nám nezbývá, než to vzít konečně na vědomí (a nebo rozpoutat válečný konflikt a pokuset se vnutit zbytku světa svou vůli silou - klid, to byl jen vtip...). Za této situace je i v případě, že věříme na klimatickou změnu, jedinou racionální strategií přestat zachraňovat svět a začít se starat především o sebe, tj. přestat vysílat delegáty na zbytečné konference a investovat do adaptace na klimatickou změnu. Probere nás konečně Kanadská facka v podobě odstoupení od Kjóta nebo budeme dál doufat v nemožné a kupit zbožná přání? S přáním všeho dobrého Martin Hájek
0 0
možnosti