USA: Žádný prezidentský kandidát nemá výhru jistou – ani Trump

První čtyři prezidentské primárky se nesly ve znamení vzpoury uvnitř Demokratické i Republikánské strany. U demokratů je jejím představitelem Bernie Sanders, u republikánů Donald Trump a Ted Cruz.

Roman Joch 29.2.2016
Donald Trump uvedl, že je druhým místem v Iowě poctěn, a svému soupeři Cruzovi... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Donald Trump uvedl, že je druhým místem v Iowě poctěn, a svému soupeři Cruzovi... | foto: Reuters
Donald Trump uvedl, že je druhým místem v Iowě poctěn, a svému soupeři Cruzovi... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

USA jsou dlouhodobě rozděleny na dvě téměř poloviny – levicovější demokraty a pravicovější republikány. V prezidentském postu se obě strany střídají s pozoruhodnou pravidelností, volby do Kongresu jsou jako houpačka – v jedněch zvítězí demokrati, v příštích či přespříštích republikáni. V současnosti má Demokratická strana prezidenta – Baracka Obamu –, Republikánská zase většinu v obou komorách Kongresu, Sněmovně reprezentantů i Senátu.

Geograficky demokraté dominují na severovýchodě země a na jejím západním, pacifickém pobřeží, republikáni všude jinde, tedy na západě kromě pobřeží, středozápadě, jihu-a jihovýchodě. Demograficky Demokratická strana ovládá velká města a Republikánská venkov. Demokraté mají většinu u barevných a sexuálních menšin, republikáni u bělochů.

Demokraty volí většina ateistů, agnostiků, židů, vlažných protestantů a ostatních nekřesťanů, republikány zase většina konzervativních protestantů (evangelikálů), mormonů a ultraortodoxních židů

Demokraty volí většina ateistů, agnostiků, židů, vlažných protestantů a ostatních nekřesťanů, republikány zase většina konzervativních protestantů (evangelikálů), mormonů a ultraortodoxních židů. Katolíci, kterých je v USA čtvrtina, a jsou nejpočetnějším náboženským společenstvím, jsou rozděleni napůl – evropského původu (irského, italského, slovanského) většinou volí republikány, latinskoamerického (hispánského) demokraty.

Republikáni mají většinu u mužů, demokraté u žen – drtivou u mladých, svobodných a bezdětných (vdané ženy s dětmi těsnou většinou volí republikány). Republikány volí většina lidí středního a staršího věku, demokraty většina mladých; republikány spíše lidé zbožnější, demokraty nábožensky vlažnější. Velice bohatí i velice chudí lidé volí demokraty i republikány. V USA o politické preferenci rozhoduje mnohem více rasa, etnikum, pohlaví, víra, věk, rodinný status a sexuální orientace než bohatství či sociální postavení.

Demografická změna

Současnou americkou společnost nejdramatičtěji mění imigrace. Do roku 1965 v USA platil imigrační zákon, který stanovoval limity na počet imigrantů a vyžadoval, aby imigrace rasové složení USA neměnila. Imigrační zákon z roku 1965 rasové kvóty odstranil a imigraci uvolnil.

Zatímco v roce 1965 bylo v USA zhruba 85 procent bělochů, 11 procent černochů a 4 procenta Latinoameričanů, dnes je bělochů 62 procent, černochů přibližně o procento víc, Hispánců téměř 20 procent a Asijců 6 procent

Zatímco v roce 1965 bylo v USA zhruba 85 procent bělochů, 11 procent černochů a 4 procenta Latinoameričanů, dnes je bělochů 62 procent, černochů přibližně o procento víc, Hispánců téměř 20 procent a Asijců 6 procent. Za dalších 50 let bude bělochů 45 procent, černochů o málo více než dnes, zato Hispánců 25 procent a Asijců okolo 15 procent. Pokud jde o barvu pleti, USA „bronzoví“.

Pro americkou levici, v USA označovanou jako „liberalismus“ či „progresivismus“, jsou politicky typické vyšší daně pro bohaté, více podpory chudým, větší vstřícnost k etnickým, rasovým a sexuálním menšinám, větší podpora jejich kolektivním právům.

Pro americkou pravici, v USA označovanou jako „konzervatismus“, jsou politicky charakteristické nízké daně pro všechny, tedy i pro bohaté, zachování co nejvíce z židovsko-křesťanské morálky ve společnosti, žádná kolektivní práva (privilegia) pro rasové a sexuální menšiny nad rámec individuálních práv.

Blbá nálada

Kdyby byla situace v USA stejná jako v minulosti, letošní volby by se zřejmě odehrály standardně v tom smyslu, že by demokratický kandidát na prezidenta (spíše kandidátka) byl více či méně radikální nebo umírněně liberálně-progresivní a republikánský více či méně radikální či umírněně konzervativní. Letošní situace v USA však standardní není. USA nejsou v dobré kondici – vládne v nich „blbá nálada“ a tento stav je dlouhodobý a týká se posledních dvou prezidentů, tedy celého dosavadního 21. století.

USA nejsou v dobré kondici – vládne v nich „blbá nálada“ a tento stav je dlouhodobý a týká se posledních dvou prezidentů, tedy celého dosavadního 21. století

Republikánský prezident George W. Bush v letech 2001 až 2009 kvůli své snaze demokratizovat arabský islámský svět uvízl v nákladné a nepopulární válce v Iráku, v důsledku čehož se USA zadlužily a staly neoblíbenými na celém světě. Navíc na podzim 2008 vypukla finanční krize, ze které se USA dodnes zcela nevymanily, a na konci Bushova prezidentovaní způsobila ještě větší zadlužení země.

Američané proto v listopadu 2008 zvolili „antiBushe“ – demokrata Baracka H. Obamu. Ten ve snaze pomoci ekonomice zadlužil USA ještě více – už astronomický dluh po Bushovi zdvojnásobil, aniž by to zemi hospodářsky pomohlo. V zahraniční politice je Obama považován za slabého a USA za „lehkou váhu“. Bushův omyl spočíval v tom, že byl v zahraniční politice příliš aktivní, Obamův pak v tom, že je v ní aktivní málo.

Američané se domnívají, že USA ztrácejí ve světě respekt a svět jimi pohrdá, což je horší, než kdyby je nenáviděl – pokud vás někdo nenávidí, stále vás může respektovat; pokud vámi někdo pohrdá, nemá vůči vám žádný respekt. Američané to vnímají tak, že dosavadní 21. století se jim nepovedlo.

To připravilo prostředí pro vzpouru proti establishmentu, již představují kandidáti na prezidenta – v Demokratické straně socialista Bernie Sanders a v Republikánské miliardář a obchodní magnát Donald Trump a senátor Ted Cruz.

Pouze federální žaloba

Do 29. února se odehrála volební prezidentská klání v obou hlavních amerických stranách ve čtyřech státech – v Iowě 1. února, New Hampshire 9. února, Jižní Karolíně u republikánů 20. února a u demokratů 27. února a v Nevadě u demokratů 20. února a u republikánů 23. února.

Clintonovou už nemůže zastavit Sanders, ale pouze případná federální žaloba za používání soukromého e-mailového serveru a účtu k oficiální vládní komunikaci včetně utajované, když byla ministryní zahraničí. Nejspíše však nebude...

Po čtyřech z padesáti primárek sice zatím žádný prezidentský kandidát nemá vítězství jisté, ale už se ví, který šanci nemá. V Iowě u demokratů Hillary Clintonová těsně zvítězila nad Sandersem, u republikánů Cruz porazil Trumpa. V New Hampshire Sanders porazil Clintonovou a triumfoval Trump. Ten zvítězil také v Jižní Karolíně a triumfoval v Nevadě a jednoznačně vede republikánský peloton. V obou státech zvítězila také Clintonová – v Nevadě malou, ale v Jižní Karolíně drtivou většinou.

Sanderse podporuje vzdělaná bělošská mládež, ale velmi málo příslušníci etnických a barevných menšin – ty naopak výrazně Clintonovou. Nevada má početnou hispánskou menšinu a Jižní Karolína stejně jako ostatní jižanské státy početnou černošskou menšinu. To je důvod vítězství Clintonové nad Sandersem.

Tento náskok Clintonové se nepochybně zvýší 1. března při takzvaném superúterý, kdy se primárky uskuteční v 15 státech, především na jihu. To může znamenat konec šancí Sanderse na nominaci a její zisk Clintonovou. Tu už nemůže zastavit Sanders, ale pouze případná federální žaloba za používání soukromého e-mailového serveru a účtu k oficiální vládní komunikaci včetně utajované, když byla ministryní zahraničí. Nejspíše však nebude...

Jednoznačný republikánský favorit

Superúterý 1. března také může naznačit, zda lze Trumpa ještě zastavit. Tato možnost stále existuje, ale stát od státu se snižuje. Jižanské státy jsou konzervativní, proto v nich v prezidentských volbách vítězí republikáni; zároveň jižanské státy milují nejen konzervativní, ale i populistické kandidáty. Někdy je to tentýž, jindy nikoli – což je letos.

Ted Cruz.

Ted Cruz.

Uvidíme, zda dají přednost populistovi Trumpovi, nebo konzervativci Cruzoviči v nich zaboduje konzervativec Marco Rubio, který má šanci po odstoupení Jeba Bushe z primárek získat hlasy umírněných, centristických voličů i republikánského establishmentu.

Republikánský kandidát Marco Rubio skončil v Iowě třetí.

Republikánský kandidát Marco Rubio skončil v Iowě třetí.

Pro porážku Trumpa by bylo nutné, aby všichni kromě jednoho z primárek odstoupili – a ten by pak Trumpa mohl porazit. Nyní však mají Cruz a Rubio podporu v podstatě stejnou, takže ani jeden nemá důvod odstoupit ve prospěch druhého, což se však po 1. březnu může změnit. Za současné situace je proto Donald Trump jednoznačným favoritem republikánských primárek, a pokud z nich všichni ostatní kromě jednoho neodstoupí, nominaci získá.

Program

Hillary Clintonová je neautentická, necharismatická a nesympatická. Nikdo ji nemá rád (zdá se, aspoň podle jeho milostných avantýr, že ani její manžel a bývalý americký prezident Bill), je však flexibilní a centristická, proto ji podporuje demokratický establishment.

Hillary Clintonová.

Hillary Clintonová.

Bernie Sanders je židovský socialista z Brooklynu – autentický a opravdový – a zamilovala se do něho americká levicová mládež, která však nemá ani potuchy o selháních socialismu a hrůzách, jež spáchal ve 20. století. Jde o důsledek její indoktrinace současnými americkými univerzitami k nenávisti vůči Západu, USA a kapitalismu.

Bernie Sanders.

Bernie Sanders.

Donald Trump má více bývalých manželek než všech 42 dosavadních prezidentů USA dohromady, z nichž pouze jeden byl jednou rozvedený a podruhé se oženil – Ronald Reagan. Trump je rozvedený dvakrát a potřetí ženatý. První manželkou byla česká modelka, druhou americká a třetí slovinská – oblibuje snad slovanské ženy?

Trumpův program spočívá

  • v nulové toleranci ilegálních imigrantů z Latinské Ameriky – vybudování zdi na hranicích s Mexikem a deportaci jedenácti milionů hispánských ilegálních imigrantů;
  • ve zdůrazňování zkorumpovanosti a neschopnosti politiků a vlastní nezkorumpovatelnosti (má tolik peněz, že si ho nikdo nemůže koupit) a svých schopností;
  • hodlá učinit USA opět velkolepými;
  • zavést cla na zboží především z Číny, Japonska a Mexika;
  • zamezit vstupu muslimů do USA.

Trump je favoritem republikánských primárek. A kdo spoléhá na to, že v listopadovém souboji „Clintonová versus Trump“ zvítězí Hillary, mýlí se – zvítězit může „The Donald“, jak ho nazvala jeho první manželka Ivana Zelníčková. Krize USA je větší, než si Evropané myslí.

Dva předchůdci

Trump trochu připomíná současného konzervativce Patricka Buchanana i amerického prezidenta v letech 1829 až 1837 Andrewa Jacksona. Buchanan byl představitelem vzpoury proti republikánskému establishmentu před 20 lety – 1992 a 1996. V primárkách vystupoval s programem zahraničněpolitického izolacionismu, protekcionismu, morálního konzervatismu, proti hispánské imigraci a „pro“ bílé heterosexuální muže, ale neuspěl.

Izolacionismus byl totiž po vítězství USA ve studené válce defétistický – stejně jako obchodní protekcionismus. Morální konzervatismus – například proti potratům či gayům – zase odpuzoval centristy. Proč je dnes Trump s podobným programem úspěšný?

  • Před 20 lety byly USA na vrcholu, nyní se z finanční krize 2008 dosud nezotavily.
  • George Bush starší i Bill Clinton byli úspěšní prezidenti, Obama není.
  • Nelegální imigrace je v dnešních USA mnohem větší problém, než byla v jejich době.
  • Není izolacionista – slibuje, že Islámský stát nemilosrdně rozdrtí vojenskou silou.
  • Playboye Trumpa si nikdo s morálním konzervativcem nesplete ani náhodou.

Pokud jde o Andrewa Jacksona, prvních šest amerických prezidentů byli vzdělaní gentlemani z východu – z Virginie či z Massachusetts. V roce 1828 byl však sedmým prezidentem zvolen proti vůli elit z východního pobřeží (nepřipomíná to současnost?) – drsný, hrubý, nepříliš vzdělaný a u lidu populární voják z divočiny na západě (tehdy Tennessee), generál Andrew Jackson. Elity byly zděšeny. A nastala jacksonovská demokracie.

Odtrženost amerických elit

Donald Trumpa je vzhledem k USA stejně bohatý jako u nás Andrej Babiš a velkohubý jako Miloš Zeman. Příčinou Trumpovy popularity pak je odtrženost amerických elit od lidu, jeho problémů, starostí a obav.

Příčinou Trumpovy popularity je odtrženost amerických elit od lidu, jeho problémů, starostí a obav

Mnoho centristických voličů ze střední třídy se domnívá, že pravicoví republikáni se sice odvolávají na křesťanské hodnoty, ale když se dostanou k moci, neudělají pro ně nic – vždy ustoupí levicově-liberálním protivníkům a zajímají je jen daňové úlevy pro bohaté. Současně se dle nich levicoví demokrati starají jen o etnické, rasové a sexuální menšiny, dávají jim nová privilegia, ale běloši ze střední třídy je nezajímají.

Tato střední třída se zradikalizovala a nejvíce bílí muži středního věku, kteří vždy tvořili základ americké společnosti – mají pocit, že jim osud, budoucnost i „americký sen“ unikají. Mnoho z nich se pak domnívá, že všichni ostatní mají své lobbisty – například černoši, Hispánci, ženy (feministky) či gayové a lesby –, jen oni nikoli. A tito naštvaní bílí muži středního věku ze střední třídy tvoří voličskou základnu Donalda Trumpa.

Konec trpělivosti

Může za to špatná hospodářská situace i fakt, že liberální levice to s politickou korektností a privilegii pro menšiny přehnala. Těmto lidem ze střední třídy nyní došla trpělivost s politickou korektností, establishmentem i s ilegální imigrací, přičemž odpor vůči ní je Trumpovým nejsilnějším argumentem.

Lidem ze střední třídy došla trpělivost s politickou korektností, establishmentem i s ilegální imigrací

Imigrační problém se stává v USA i v Evropě politicky nejsilnější. Lidé se dokážou smířit s tím, že jejich bohatství a vliv ve společnosti nerostou, ale nemají rádi, pokud upadají – navíc ve prospěch někoho jiného. Imigrace je dobrá pro bohaté – muži jako levná pracovní síla ve firmách, ženy jako služky v domácnostech. Je však nepříjemná pro chudé, protože pro ně představují konkurenci.

Stoupenci Donalda Trumpa se domnívají, že je první, kdo ohledně imigrantů i elit odhalil, že „král je nahý.“

Bernie Sanders (74)

  • Narodil se v newyorském Brooklynu.
  • Stejně jako mnoho amerických židé byl v mládí socialistou. Na rozdíl od většiny z nich však nikdy nedospěl a zůstal jím.
  • Usadil se v jednom z ekologicky nejzelenějších a současně nejvíce bělošských států USA, ve Vermontu na severovýchodě. A mnoho let starostou jeho nejlidnatějšího města Burlington.
  • Od roku 1990 byl poslancem Sněmovny reprezentantů. V roce 2006 se stal senátorem.
  • Letos kandiduje na prezidenta USA.
  • Část života strávil v izraelském kibucu, líbánky v roce 1988 v Sovětském svazu, ve městě Jaroslavľ.

Donald Trump (69)

  • Miliardář, realitní a televizní magnát, původem z newyorské čtvrti Queens.
  • Jeho otec Fred byl úspěšný developer, který postavil mnoho domů pro střední třídu v New Yorku i v USA. Všude kromě luxusní newyorské čtvrti Manhattan, na niž se vrhl až jeho syn.
  • Majetek, který zdědil po otci, ale nijak výrazně nerozšířil.
  • Ukázal se velice úspěšným mediálním vlastním oslavovatelem a televizní hvězdou.
  • Na prezidenta kandidoval už v roce 2000, v primárkách Reformní strany ale nominaci nezískal.
  • Tehdy proslul tím, že křestní jméno Hitlera hláskoval „Adolph“.

Počet příspěvků: 1, poslední 2.3.2016 04:13 Zobrazuji posledních 1 příspěvků.