USA udeřily na ropné zdroje islamistů. Konečně

Bombardéry USA zahájily likvidaci cisteren Islámského státu (IS) – klíčového zdroje jeho financí. Kritici tvrdí, že úder přichází pozdě a že není tak silný, jak by měl. Putování černého zlata z území IS je přitom zajímavé i samo o sobě.

Jan Žižka 20.11.2015
Jednotky ISIL před největší iráckou ropnou rafinerií ve městě Bajdží. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Jednotky ISIL před největší iráckou ropnou rafinerií ve městě Bajdží. | foto: Reprofoto
Jednotky ISIL před největší iráckou ropnou rafinerií ve městě Bajdží.

Přílivová vlna – tak se jmenovala spojenecká operace během druhé světové války, jejímž cílem bylo likvidovat ropné zdroje v Rumunsku, a odříznout tak od strategické suroviny nacistické Německo. Američané nyní zahájili v rámci operace Přílivová vlna II bombardování, kterému se dlouho bránili kvůli obavám z civilních obětí. V pondělí zničili část ropného konvoje v Sýrii. Shořely cisterny, které převážejí ropu do Turecka či Iráku, a zajišťují tak důležitý zdroj financí pro Islámský stát.

Pokud platí předpoklad, který stále silněji zaznívá z Paříže, že nedávné teroristické útoky ve Francii řídil přímo Islámský stát (IS), je možné konstatovat, že Američané se konečně pustili do likvidace finančních zdrojů – fakticky nadnárodního – terorismu.

„Chtěli jsme je zničit už delší dobu,“ prohlásil plukovník Steve Warren, mluvčí koalice vedené Američany. Bombardéry údajně zničily více než stovku cisteren. Odhaduje se, že celkově má Islámský stát k dispozici více než tisícovku vozidel.

Příliš pozdě?

Kritici přesto tvrdí, že americký úder přišel příliš pozdě. Washington podle nich hrozbu Islámského státu dlouhodobě podceňoval. „Americká letecká operace proti IS připomíná spíše irské mrholení než bouři a hromobití,“ prohlásil bývalý šéf CIA Michael Hayden.

K útoku na ropné cisterny se naopak už dříve přihlásili Rusové. Podle serveru ruského televizního kanálu RT šlo o vozidla, která převážela ropu z nalezišť v Sýrii do rafinerie IS na území Iráku. Jedno je jisté – pondělní akce Američanů ukázala, že snaha zasáhnout finanční kořeny terorismu bude čím dál tím vehementnější. Otázkou zůstává, jak efektivní opravdu může být.

Podle různých údajů získá teroristická organizace jenom díky černému zlatu částku ve výši 450–800 milionů dolarů ročně.

Experti se sice rozcházejí v analýzách toho, jaké jsou přesně finanční zdroje IS, víceméně se ale shodují, že strategické energetické suroviny patří k těm nejvýznamnějším. Na prvním místě jde právě o ropu, na druhém o zemní plyn. Podle různých údajů získá teroristická organizace jenom díky černému zlatu částku ve výši 450–800 milionů dolarů ročně.

Na celém obchodu s ropou a pašování této suroviny se podle všeho paradoxně podílejí překupníci, kteří jinak v syrském či iráckém konfliktu patří ke znepřáteleným stranám – ať už jde o Araby, Kurdy, či Turky. Svým způsobem se řídí tržními principy – poměrně vysoké riziko přepravy ropy z území Islámského státu je nutné vyvážit její výhodnější cenou. To je koneckonců základní princip pašeráctví. Ropa tajně míří do Turecka – ať už přímo, nebo přes Irák – a část suroviny odtud pravděpodobně putuje dále do Evropy.

Symbióza s Asadem

Velmi překvapivě pak působí další cesta ropy z Islámského státu. Směřuje totiž i na tu část území Sýrie, kterou ovládá režim Baššára Asada. „Ropný byznys je součástí symbiotického vztahu mezi syrským prezidentem Asadem a Islámským státem,“ prohlásil americký ministr zahraničí John Kerry.

Analýza ruského byznysového týdeníku Kompanija dochází k závěru, že úder proti ropným zdrojům může být pro Islámský stát skutečně citelný. Kromě leteckých útoků totiž sílu teroristického uskupení podkopává tzv. holandská nemoc, se kterou se potýká řada skutečných států – přílišné spoléhání se na ropné příjmy totiž nemotivuje k rozvoji a hledání dalších zdrojů.

Představitelé Spojených států řeší morální dilema – pokud by jejich letectvo útočilo i na ně, ničilo by tím jediný zdroj obživy obyčejných lidí. To by mělo nepříznivé dopady na protiamerické nálady veřejného mínění

Američané už dříve napadly rafinerie IS. Jejich analýzy ale ukazují, že dosavadní bombardování dostatečně účinné nebylo. Teroristé byli schopni své závody na zpracování ropy poměrně rychle opravit. Navíc se podle všeho množí malé primitivní rafinerie, které je mnohem těžší odhalit. Představitelé Spojených států navíc řeší morální dilema – pokud by jejich letectvo útočilo i na ně, ničilo by tím jediný zdroj obživy obyčejných lidí. To by mělo nepříznivé dopady na protiamerické nálady veřejného mínění – pokud tedy lze o něčem takovém třeba v Sýrii ještě mluvit.

Američané před sebou navíc mají ještě jeden rébus – zdroje ropy a kapacity na její přepracování je potřeba vyřadit dlouhodobě z provozu, ale nikoliv zlikvidovat. Je totiž třeba pomýšlet na ekonomický rozvoj poté, co by vláda Islámského státu skončila. Ve Washingtonu dnes vědí, že velkou chybou amerického tažení v Iráku za prezidenta George Bushe mladšího byla naprostá absence úvah o tom, co bude po svržení Saddáma.

Suroviny samozřejmě nejsou jediným zdrojem financování. Islámský stát různými způsoby těží z toho, že na rozdíl od teroristů z al-Káidy ovládá území, na kterém může zdanit prakticky vše – od prodávaného zboží přes výběry z bankovních kont až po účty za telefonování. Velké částky se údajně vybírají za vstup na území IS, někde i za používání silnic. Významným zdrojem příjmů teroristické organizace bylo ovládnutí (a následné okradení) bank či prodej historických předmětů z oblastí věhlasných syrských památek. A zmíněný týdeník Kompanija považuje za klíčový také obchod s rukojmími. Dále zřejmě jde o výpalné, které musejí zaplatit příslušníci náboženských menšin, aby vůbec přežili.

Možnosti dalších krádeží a ožebračování obyvatel ovšem narážejí na své limity. Z boje o ropné zisky se tak skutečně může stát klíčová fronta války mezi mezinárodní koalicí a teroristy.